Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chtěla jsem ochránit dceru před šikanou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Jitka1976
10.9.13 10:53
Jdi za učitelkou…pokud je rozumná, mělo by i v jejím zájmu mít ve třídě zdravé klima bez šikany…psychošikama se těžko dokazuje, každý to zlehčuje…vždyť se kamarádky jen poškorpily…tak se pomlouvají, no..jsou to holky…Je to hodně blbá situace…šla bych za školním psychologem stoprocentně…to už jsi měla udělat, než jsi promluvila s tou holčičkou. A taky jdi za učitelkou.
Já měla jinou zkušenost…rozešla jsem se s partnerem, když šla dcera do druhé třídy…poplakala si, ale do školy se těšila…já blbec učitelce NIC neřekla, myslela jsem, že je dcera OK…za dva týdny mi uč. volá do práce, že se dcera nervově zhroutila ve třídě a pláče a pláče…začala prý i koktat při čtení.
No…s učitelkou jsem si promluvila, vyčetla mi (oprávněně), že jsem jí to neřekla…dcera změnila prý i chování a kdyby to uč. věděla, tak by k ní přistupovala jinak…i by si s ní o tom promluvila…ach jo…a to jsem učitelka taky a pose*u to…
Jdi za učitelkou…řekni jí to..dcera bude mít třeba aspoň „spojence“ ve třídě…možná si pak něčeho sama uč. všimne a zakročí…a kdyby se dcera náhodou zhoršila jako ta moje (psychika je mazec), tak uč. bude vědět proč…a bude shovívavější…
- Citovat
- Upravit
10.9.13 10:57
To že jsi s její dcerou promluvila, na tom není nic špatného. Když na naší dceru byl hnusnej jeden debža z jejich třídy, fakt problémovej, tak jsme si ho nechali od třídního zavolat o vyučování na chodbu a dostal sprďunk od nás i od učitele. A to by mohli jeho rodiče dělat scény 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.13 10:57
Ufff složitá situace. Nepíšeš jak jsou hoky staré. V každém případě, tady je každá rada drahá. Určitě bych zašla za třídní a informovala ji o situaci. Není to obtěžování ani dělání problémů. Potom budeš muset počkat na dceru až ti řekne, jestli s ní maminka mluvila a jak. Důležité je, aby dcra věděla, ž stojíš za ní a může ti cokoli říct. Ať se klidně holky ignorujou, pokud si to maminka přeje, sice myslím, že pokud spolu budou chtít kamarádit tak tomu nikdo nezabrání, ale o takovou kamarádku asi tvoje dcera ani nestojí. A co se bude dít ve škole ukáže čas, ale učitelka by to rozhodně měla vědět. Přece jen je s nima půl dne a nejsou jen vyučovací hodiny, ale i přestávky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.13 11:00
Ahoj, jsem učitelka a toto jsem řešila x krát a to mnohem drsnější záležitosti. Šla bych za učitelkou, měla by vám pomoci, ovšem záleží, co je to za člověka, znám takové, které se v tomto nechtějí babrat a strkají hlavu do písku. Taky dost záleží na těch druhých rodičích. Jestli jsou to idioti, bude s nimi těžké pořízení. Každopádně bych se moc moc přimlouvala pořádně a v klidu o tom mluvit s vaší holčičkou, bude to pro ni velké trápení a měly byste to spolu doma rozebrat, říci si, jak se budete chovat, jak dál postupovat a tak. Trochu ji uchlácholit a ujišťovat, ať ví, že má velké zastání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.13 11:02
Sešla bych se hromadně - učitelka, školní psycholog, všichni čtyři rodiče, rozebrala bych to, dohodla se na řešení a pak promluvila s dcerkama.. Nic lepšího mě nenapadá 
Děcka se škorpěj, to jo, ale pokud je oběť citlivější, může mít pak hodně blbý následky až bude starší..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.13 11:05
@Jitka1976 Jenže problém je ten, že učitelka je nová, vůbec ty děcka za ten týden co je učí nemůže znát. A ani já ji neznám. A obávám se, že maminka „kamarádky“ mě už dneska předběhla. A oni jou typ lidí co sice učitelky pomlouvají, ale na druhé straně velice moc uplácejí dobrotama. A oni dokážou tak věrohodně lhát a převědčovat, taky vystupováním působí „my jsme někdo“ Já už jsem je teda měla za ty roky možnost poznat blíž, tak vím, ale být cizí, tak taky „naletím“.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Jitka1976
10.9.13 11:07
@Anonymní píše:
@Jitka1976 Jenže problém je ten, že učitelka je nová, vůbec ty děcka za ten týden co je učí nemůže znát. A ani já ji neznám. A obávám se, že maminka „kamarádky“ mě už dneska předběhla. A oni jou typ lidí co sice učitelky pomlouvají, ale na druhé straně velice moc uplácejí dobrotama. A oni dokážou tak věrohodně lhát a převědčovat, taky vystupováním působí „my jsme někdo“ Já už jsem je teda měla za ty roky možnost poznat blíž, tak vím, ale být cizí, tak taky „naletím“.
Ty se jí bojíš??? TY se přece MUSÍŠ zastat svého dítěte! Zavolej učitelce, že si s ní chceš promluvit a jestli by si na Tebe udělala čas…hodinku…tohle musíš pro svoje dítě udělat, jinak si to bude vyčítat. Tvoje dcera čeká, že jí pomůžeš…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Jitka1976
10.9.13 11:10
@eva valoi píše:
Mně spíš připadají divní rodiče té „kamarádky“.
Víš co…bůh ví, co jim jejich dcera navykládala…můžou mít tak zkreslené informace, že se nedivim…a nebo jsou hodně vztahovační..
- Citovat
- Upravit
10.9.13 11:12
@Anonymní píše:
@zuzice holkám je devět let a chodí do čtvrté třídy
To už jsou docela velký holky. Já úplně nevím, jestli je ideální sejít se všichni dohromady, aby vám učitel dělal smírčího soudce. A to z toho důvodu, že oni by se mohli chtít předvádět v lepším světle, protože to prostě je kdo s koho, kdo z toho vyjde líp. Mohlo by to být divadlo a ne konstruktivní debata. Proto si myslím, že by bylo lepší se sejít s učitelkou každý rodič zvlášť. A školního psychologa bych do toho netahala, jsou to většinou cvoci, neznalí reality, ale třeba ten vás je v pohodě. á ty naše musela držet tuze daleko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.13 11:16
Chápu, že je to složitá situace a že chceš své dceři pomoci. Osobně si myslím, že jsi neměla mluvit s „kamarádkou“ protože je to dítě a rodiče si mohou myslet, že jsi na ni byla agresivní. Dále bych tuto situaci ani neřešila s rodiči oné dívky. Ač se ti to může zdát divné oni tvůj problém budou vnímat jinak a VŽDY budou stát za svou dcerou.
Dokonce bych ani zatím neobtěžovala paní učitelku, je nová a nezná děti. V prvé řadě bych urychleně navštívila psychologa. Po jeho návštěvě bych jednala dále. Máš moznost pak obeznámit paní učitelku s podezřením na šikanu, přeložit dceru do jiné třídy atd. Pokud to psycholog potvrdí tak s tebou budou jednat jinak a nebudou zlehčovat situaci plus psycholog ti může navrhnout i jiná řešení kdoví?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.13 11:17
@Jitka1976 Včera mi bylo řečeno, že jejich dcera nikdy nelže, že ona se přizná, když má špatnou známku i pětku, ale že moje dcera se k známce nepřizná. Řekla jsem, že nemusí, že já žákovku kontroluji. Jenže ona si to vysvětlila, tak, že jí musím kontrolovat. Ale já nektontroluji ani tak známky jako sdělení od učitelky, ona tam vždycky psala důležité věci a dcera to kolikrát zapommene říct, tak kontroluji. Jinak dcera ještě špatnou známku nedonesla.
Jejich, když dostala pětku, tak napochodovali do školy a učitelka musela v pracovním sešitě okopírovat cvičení přelepit, holka si to vypočítala doma znovu a dostala pěknou známku. Jinak se chystá po 5 třídě na gympl, tak prý máme dva roky vydržet.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Dobrý den, chtěla bych poprosit maminky, které mají podobnou zkušenost o radu-názor, budu ráda i za názor učitelek nebo všech, kteří mi můžou k danému problému poradit.
Jak už z názvu čtete, tak jsem chtěla pomoc dceři u které ve třídě probíhala začínající psychická „šikana“. Mám se šikanou vlastní zkušenost a následky si nesu celým životem. Řekla jsem, že nikdy nedopustím, aby si mé dítě prošlo něčím podobným.
Budu se snažit to zkrátit, ale musím napsat, jak to celé začalo. První problém nastal v první třídě a jedná se o dcery „kamarádku“. Tehdy jsem se obrátila na její mamku, protože jsme se taky kamarádily a opravdu v dobrém, neřekla jsem na její dceru nic špatného kromě té žádosti, aby neděla to co dceři dělá. A ona místo toho začala na moji dceru házet špínu, měla podle ní snad všechny špatné vlastosti a doporučila mi at si dcera najde jinou kamarádku. Její dcera totiž měla kamarádku, původně jejich společnou, ale pak jí zřejmě chtěla vlastit sama pro sebe, tak se i tak chovala. Rodiče se taky velice přátelili a tím pádem my jsme šli stranou, už nás nepotřebovali. Dál sem to tedy neřešila, dcera to musela zvládnou sama. Vyřešilo se to až před prázdninama, protože holky se začaliy bavit, tehdy jsem ještě netušila, že je to nejspíš taktika jejich rodičů, protože ta jejich dcery kamarádka odjížděla na celé léto k babičce a jejich dcera by tím pádem neměla přes léto nikoho, tak jsme byli dobří i my.
Holky se pak další rok bavily i nebavily bylo to všelijaké, ale neřešila jsem to bylo to mezi něma, tak jsem se do toho nepletla.
Jenže minulý školní rok začaly problémy, kdy dceři „kamarádka“ začala dělat naschvály, naváděla všechny společné kamarádky proti ní. Děcka se samozřejmě nechali, protože každému řekla něco co údajně o něm špatného měla dcera říct. Tak je jasné, že děcka se na ni naštvaly a byli proti ní. Byla z toho špatná, ale já jsem to neřešila a ani jsem nevěděla, jak to řešit. Naštěstí v družině jsou děcka pomíchaní, tak tam kamarády měla a taky u nás v ulici. Když se blížil konec školního roku tak „kamrádka“ přišla do naší ulice a chtěla si hrát s dcerou a její kamarádkou. Moje dcera jí odmítla stím, že ať si jde za spolužačkama a ona na to, že spolužačky jsou daleko a ona si uvědomila, že by neměla nikoho na prázdniny. Takže opět taktika na prázdniny by dcera byla dobrá. Dcera, ale odmítla a říkala, že měla strach, aby proti ní ještě nepoštvala kamarádky v naší ulici. Dceru jsem chápala a jsem jí to i schválila.
V podstatě by ze sebe dělala hlupáka. No a teď nastal nový školní rok a v pátek mi dcera cestou ze školy brečela, že už do školy nepůjde. Kamarádka opět dělala naschvály, navedla jednu spolužačku ať žaluje učitelce něco co vůbec nebyla pravda. Navíc oni mají letos novou učitelku, tak ta je ani nezná a nemůže vědět, že dcera taková není. Celý víkend jsem přemýšlela, jak to řešit. Za její matkou jsem nechtěla jít, protože jsem veděla, že to žádný výsledek nepřinese, že všechno otočí, proti dceři a bude to ještě horší. Za učitelkou jsem taky moc jít nechtěla, neznám ji a hned dělat problémy. Ona je tam od toho, aby učila, tak nevím, jak by se tvářila, zda by něco vyřešila. Ještě tam mají na škole psychložku, tak i o této možnosti jsem zvažovala. No a bohužel ráno jsem tu „kamarádku“ viděla u školy, tak jsem si řekla, že promluvím s ní, že třeba to bude to nejlepší řešení. Mluvila jsem s ní opravu pekně na začátku jsem se zeptala jestli s ní můžu chvilku mluvit, vysvětlila jsem jí, že dcera je z to špatná, že nechtěla do školy apod. Chtěla jsem vědět co je pravdy na tom pátečním incidentu a to mi potvrdila, že naváděla, ale samozřejmě celou dobu mluvila o sobě já nic a sváděla na ostatní. Nebyla jsem na ni ani zlá, ani jsem na ni nezvýšila hlas ani jsem se na ni škaredě nepodívala. Poprosila jsem jí ať se to ve třídě urovná, ať je klid. Řekla jsem jí, že se s dcerou bavit nemusí, že každý člověk má chyby a že třeba jí dcera za kamarádku nevyhovuje. Dokonce semnou šla až do školy ač ani nemusela, byla v klidu a nebylo na ní vidět, že by z toho byla špatná a opravdu nebyl důvod byla jsem na ni milá.
A teď k tomu hlavnímu, prý mě viděl její otec jak s ní mluvím a odpoledne hned telefonát od matky, co jsem si to dovolila mluvit s jejich dítětem za jejich zády. Vyčetla mi všechno co mohla. Nebudu ani psát co všechno, každopádně jsem špatná já i moje dcera. Hádaly jsme se do telefonu až jsem musela zavěstit protože to k ničemu nevedlo. Hned nato mi volal její manžel, tak jsem řekla, že spěchám, což byla pravda, že teď nemůžu mluvit a že ani to po telefonu řešit nebudu a že k nim dojdu osobně. Opět jsem si vyslechla, že co jsem si to dovolila mluvit s jejich dcerou. tak jsem se snažila vysvětlit, že jsem to nemyslela špatně a nakonec jsem se i omluvila. No v podstatě řešení určili oni, že holky se musí ignorovat. A do budoucna už nikdy nedovolí, aby se spolu kamarádily i kdyby chtěly.
A mě by zajímal teda váš názor jestli jsem se tak moc provinila, když jsem jejich dceru kontaktovala. U cizího bych možná zvažovala, ale pro jejich dceru cizí nejsem, naštěvovali jsme se dost často a známe se cca 3 a půl roku.
A teď další věc. Viděla jsem tu kamarádku jak jí vede matka do školy. A teď přemýšlím jestli vběhla na naši dceru a jistě vím, že ona by s ní tak hezky nejednala a nebo jestli nešla za učitelkou popř. ředitelkou. Mě je jasné, že to včerejší řešení bylo jen, aby se mě zbavili. Bojím se, že se budou chtít pomstít a udělají pro to všechno, aby docílili svého. A že jsem vlastně dceři nepomohla, ale spíš ublížila a že třeba bude řešit, ještě horší věci, když na ni bude učitelka zahlížet. Celou noc jsem nespala a všechno si vyčítám.
prosím za zachování anonymity.
Za případné chyby se omlouvám