Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
A on nějak protestuje, když ho necháš chvilku být? Jestli ne, tak ho proste vypust, po očku sleduj, zda nehodlá vlezt do rozpálené trouby nebo vyjidat odpadkový kos nebo spravovat sroubovakem zásuvku a dělej si svoje ![]()
@Semtex ne, to neprotestuje. Spis se nemůžu zbavit toho pocitu “provinění”, že na něho kašlu.
![]()
Mám to úplně stejně. ![]()
Malá má teď taky osmý měsíc. Taky si ji nechám hrát dokud ji to baví. Doma mi nespí. Usne mi pouze v kočárku, když po obědě venčíme psa. To se snažím být venku minimálně hoďku. Jinak chodíme ještě na plavání, to zabere skoro půlku dne. ![]()
@Anonymní píše:
@Semtex ne, to neprotestuje. Spis se nemůžu zbavit toho pocitu “provinění”, že na něho kašlu.![]()
Tak ho nech dokud se zabaví sám, až se bude nudit tak se ozve
ono není nutné se jim věnovat nonstop ![]()
Nechávala jsem obě holky být a věnovala jsem jim když to aktivně vyžadovaly - matka budeš celej život, netřeba vystřílet všechnu energii na mimino který to až tak neocení. Na cílenou pozornost je náročnější moje starší, předškolačka, který už nestačí že mi asistuje u domácích prací - chce si povídat, chce vědět věci, chce hrát deskovky, atd atd atd. Buď v klidu ![]()
@Anonymní píše:
@Semtex ne, to neprotestuje. Spis se nemůžu zbavit toho pocitu “provinění”, že na něho kašlu.![]()
No vidíš
tak to mu nic nechybí a je spokojený, zkus to brat proste tak
však on se připomene. No a když už se ti bude moc chtít a nebude tam ta nechut, tak ho samozřejmě vem a běžte si hrát. Ale když se ti nechce a ani on to nechce, nemusíš se bat, ze by mu z toho vzniklo nějaké trauma
![]()
@Semtex píše:
No vidíštak to mu nic nechybí a je spokojený, zkus to brat proste tak
však on se připomene. No a když už se ti bude moc chtít a nebude tam ta nechut, tak ho samozřejmě vem a běžte si hrát. Ale když se ti nechce a ani on to nechce, nemusíš se bat, ze by mu z toho vzniklo nějaké trauma
![]()
Děkuji děkuji, asi jsem tohle potřebovala slyšet. Že se nic nestane, když ho chvíli budu “ignorovat”. ![]()
Samozřejmě ho vždy sleduju, co kde děla a dávám pozor, ale pořad se ve mně ozývá takové to “hmmm, tak teď si s nim nehraješ a on se nebude rozvíjet, jak má”.
Mela jsem to stejne. Navic me vubec nebavilo si hrat s miminama. Tudiz si vyhraly samy… ![]()
Mám temer 16m…občas se zabaví sama občas ne…taky odpočítávám hodiny a minuty než jde spát ( spí 1× denně po obědě asi hoďku a pak večer) taky si s ní vždycky chvíli hraju a pak ji nechám, udělám něco co potřebuji nebo jen odpočívám na gauči a zase si chvíli hrajeme…po očku pořád sledují jestli teda nedělá něco co by vyloženě mohlo být nebezpečné (neleze na knihovnu, netrhá knížky, neleze na stůl do trouby a tak…ven teď moc nechodíme…sem ve 37tt a jsem ráda že se prekutalim přes obchod abych pobrala nějaký potraviny
@Lily Evans píše:
Nechávala jsem obě holky být a věnovala jsem jim když to aktivně vyžadovaly - matka budeš celej život, netřeba vystřílet všechnu energii na mimino který to až tak neocení. Na cílenou pozornost je náročnější moje starší, předškolačka, který už nestačí že mi asistuje u domácích prací - chce si povídat, chce vědět věci, chce hrát deskovky, atd atd atd. Buď v klidu
Děkuji moc. Tak já budu šetřit energii.
![]()
@Anonymní píše:
@Semtex ne, to neprotestuje. Spis se nemůžu zbavit toho pocitu “provinění”, že na něho kašlu.![]()
Ale prdlajs kašleš.
necháváš ho se rozvíjet.
Taky mám osmiměsíční, k tomu pětiletou. Buď si hrajeme společně nebo si menší někde něco kutí a po očku sleduju. Dokud nezačne vyžadovat pozornost nebo se necpe něčím, čím nemá.
Najdi si kámošku/y se stejně starým prckem
Já byla s 3-mi dětmi na mateřské, z toho jedny skorodvojčata 18 měsíců od sebe a zachránily mě kamarádky odsud z Emimina, se kterými jsme si udělali skvělou partičku, chodily na vycházky atd., dokonce i jezdily na týdenní letní dovču (4 matky, 8 dětí), díky tomu mám rodičovskou (na které jsem ve finále strávila skoro 9 let) zafixovanou jako super akční období, kdy jsme pořád něco podnikali, byli hodně venku a rozhodně to nebyla nuda. S láskou vzpomínám
, nejstarší děcko bude mít příští rok 18, uteklo to…
Prichystala jsem detem opici drahu - tunel, bosu, houpaci prkno, prolezt pod zidli, dotykovy chodnicek, stan, bazen s micky…
Já si teda hrala s ditetem minimálně, když to šlo, tak jsem si cetla a dítě se nějak zabavilo samo. Výčitky nula, spokojenost level 100. Nevím, proč by dospěly člověk měl půl dne strávit hraním se stupidnima hračkama (protože upřímně, v osmi měsících si scrabble asi nehrajete a zatloukat kolíky nebo stavět kostky je na hlavu).
Ahoj, raději anonymně.
Mám 8m syna a přiznám se, že na mě padla poslední dny nějaká krize.
Syn už lozí, je aktivní, moc toho přes den už nenaspí a já nevím, co s ním celé dny dělat.
Ráno vstaneme, nechávám ho hrát si samotného, něco poklidím, uvařím, pak si s ním chvíli hraju taky. Podávám mu hračky, zpívám dětské písničky, pak jdem na chvíli ven na procházku a tak podobně. Jenže mě to fakt nebaví. Několikrát denně se fakt snažím mu aktivně věnovat pozornost, ale pak se přistihnu, že se vlastně nemůžu dočkat, až půjde spát, nebo až přijde manžel z práce a já si konečně na chvíli sednu na gauč a vypnu. Někdy fakt odpočítávám minuty, hodiny…
Zároveň mám výčitky, když ho nechám samotného si hrát a nijak na něj nereaguji a jen proste sedím a čumím do telefonu, nebo si něco chvíli čtu.
Jenže co s ním pořad dělat?
Poraďte, jak to máte vy? Prožíváte někdo podobné stavy?