Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Náročné dítko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.12.22 20:43
Kazdy kdo ma starosti se svym ditkem, tak si rika proc my. Kolikrat uz me to taky napadlo. Ale ber to tak, ze kazdy ma nejake sve starosti, problemy. Malokdo ma ve vsech smerech na ruzich ustlano. Navic ty veci se casem meni. Nekdy je lip a nekdy hur. Nejlepsi je brat veci takove jake jsou a nesrovnavat se s kymkoliv. Byt rad za to, co clovek ma. Delat si male radosti. Hledat pozitiva. Byt pripraven na nejhorsi a doufat v nejlepsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.22 20:48
Víš co, ono to někdy dokáže být na palici i s navenek pohodovým batoletem, obzvlášť když člověk nemá to srovnání s opravdovejma problémama. Spousta matek si potřebuje postěžovat - a není na nikom z nás hodnotit, jak moc je to oprávněný. Jestliže ti ale vadí, že švagrová z tvýho pohledu řeší nesmysly a vadí ti to poslouchat, pak je dobrý švagrovou upozornit - netřeba hned dělat zle, stačí příště říct „Podivej Maruško, já chápu že toho máš plný kecky, ale já to nechci teď poslouchat, mám s naším Kajetánem spoustu starostí a ty tvoje mi teď - nezlob se - připadají trochu malicherné.“ Je-li švagrová alespoň průměrně inteligentní, chytne se za nos a najde si na stěžování jinou kámošku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.22 20:54
Nejsi divná. Máš jinou zkušenost s náročnějším dítětem. Ale jestli tě to uklidní já měla druhého syna také vysmáté miminko. Jenže jen do půl roku. Přes den sluníčko a v noci satan 
prostě zlom a začalo peklo. Nikdy nevíš, kdy to může přijít. Má potravinové alergie a projevili se až naplno takto později. Plácáme se v tom pořád a to mu budou dva. Ale už jsem s tím smířená. Vůbec nás nelituji, nedělám z něj chudáka. Jsou horší věci. Na vaření jsem si zvykla a teď se s tím popereme i přes svátky. To přijmutí toho, že to tak prostě je moc pomůže. Ale měla jsem taky stavy beznaděje, když jsem mu musela vyloučit z jídelníčku i vejce. Tak i tak je to skvělý kluk i když to má náročnější 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.22 21:03
Nejsi divna. Ale pro kazdeho je aktualni osobni tragedii ta nejhorsi vec, co se mu prave deje. Pro nekoho jsou to rostouci zuby, pro nekoho narocnejsi dite, pro nekoho bohuzel dite postizene. Nemelo by to byt tak, ze si clovek nesmi postezovat jenom proto, ze se lide okolo maji hur. Kazdopadne pokora, pozitivni naladeni a radost z malickosti v kazdem pripade pomaha trable lepe zvladnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
1.12.22 21:05
Přejte švagrové její klid i její lenost. Kdyby tomu tak nebylo, tak by váš synovec měl nějaký problém a to určitě nechcete. Máte to náročné a nezbývá nic jiného než to zvládnout. Držím palce, ať se to co nejdříve srovná do nějakého normálu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.12.22 21:18
Každá to na těžký. Každá ale úplně jinak. 
každá si chce občas postěžovat. Co je problém pro jednou není pro druhého. Co jedna dělá pět obtíží, druhé to nejde. Každé dítě je v něčem lepší než to druhé.
Výše zmíněná Maruška je hezký příklad. Záměr se víc na to co mu jde! Vytvedni něco co problém není. Třeba zjistíš, že zrovna s tím má synovec potíže.
- Citovat
- Upravit
1.12.22 23:20
Osobně mi přijde vždycky trochu zvláštní, jak se ženy na RD s dětmi v čemkoliv porovnávají a navíc když každá má pocit, že jen ona to má všechno horší než ti ostatní… Lidi věřící v karmu by řekli, že každý dostává, co si zaslouží, nebo co pro svůj růst potřebuje
a co má někdo jiný, nám v ničem nepomůže, i kdyby to měl stokrát lepší, tak proč to řešit?
To, že ty zvládneš i dítě s nějakým omezením, ale přijde ti to těžké, neznamená, že pro jinou mámu je její normální zdravé dítě a péče o něj automaticky snadnější. Každý zkrátka hrajeme s jinými kartami, máme jinou toleranci stresu, jinou povahu, nastavení k řešení problémů atd proto nedává za mě smysl porovnávat, co je nebo není těžší, když je to nepřenosná zkušenost Tedy švagrovou bych vyslechla a brala to tak, že pro ni je tohle co má těžké, pro tebe je těžké zase to, co máš doma ty. Dva světy, dvě děti, dvě matky, neporovnatelné situace, tedy žádné předsudky, soudy ani domněnky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.22 01:27
Mne by stiznosti tvoji svagrove taky lezly na nervy. Prvni dcera byla extremne narocne miminko, ale nikdy jsem si nikomu nestezovala, jak to s ni mam tezke. Kdyz se nasel nekdo s jeste problematictejsim nebo dokonce postizenym miminkem, tak mi ho bylo lito a nikdy by me nenapadlo mu cpat svoje trable s dcerou.
Naopak jsem nechapala, kdyz si mi znama se 2 detmi stezovala, ze mladsi dvoulety vyjimecne usnul az ve 2 rano a ona pak musela v 7 vstavat s dcerou do skolky. Bylo to zrovna v dobe, kdy jsem kvuli nemoci nejmladsi dcery 4. noc za sebou spala cca 2 - 3 hodiny a ne v kuse (a pres den jsem nemohla spat). Ja jsem ji v klidu (bez jakehokoliv stezovani, naopak s cilem, aby nabyla dojmu, ze na tom neni az tak zle) rekla, ze to ma jeste fajn a dodala jsem, jak ted spim ja. Ona na to: “No ale maly mi usnul AZ VE DVE!” Pochopila jsem, ze proste jsou pro ni jeji problemy ty nejvetsi na svete a ze snad ani nevnima, co ji rikam, protoze jinak by nemohla odpovedet tak, jak odpovedela. Musela jsem se tomu v duchu smat.
V zadnem pripade nemam pocit, ze mam vsechno horsi nez ostatni. Na jare 5leta dcera utrpela vazny uraz, byla na ARO v umelem spanku na UPV. Bylo to pro nas sakra narocne, do toho jednani s policii, dcera dosud rehabilituje atd. Ale kdyz mi asi mesic po tom urazu kamaradka rekla, ze jeji syn ma PAS, tak mi bylo jasne, ze ted to mame narocne, ale nase dcera se z toho urazu vyleci, jenze ten maly bude porad autista. Takze teto kamaradce bych si opravdu nestezovala.
Za me by to chtelo ze strany svagrove trochu empatie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.22 01:58
@LuisaHelena píše:
Osobně mi přijde vždycky trochu zvláštní, jak se ženy na RD s dětmi v čemkoliv porovnávají a navíc když každá má pocit, že jen ona to má všechno horší než ti ostatní… Lidi věřící v karmu by řekli, že každý dostává, co si zaslouží, nebo co pro svůj růst potřebuje
Myslim si, ze zakladatelka neresi, ze to ma tezsi nez svagrova. Cilem jejiho prispevku neni si postezovat na to, ze ma narocnejsi dite nes svagrova. Ale stve ji, ze si ji ta svagrova stezuje. Ze si stezuje te, ktera to ma mnohem narocnejsi.
Plne chapu, ze pro tu svagrovou muze byt pece o jeji zdrave dite narocna, protoze treba jinak zvlada stres, unavu. A nejspis i proto, ze neni zvykla na caste nocni vstavani.
Samozrejme jsou problemy, ktere lze jen tezko srovnavat. Jedna mama muze byt na nervy z toho, ze ma maleho nejedlika. Druha to muze brat v klidu, ale zase ji trapi, ze se dite nemuze zbavit plen. Ale zakladatelce si svagrova stezuje presne v oblasti, kterou ma zakladatelka dlouhodobe tezsi (nocni spanek ditete). Tak ma volat svoji mame nebo kamaradce s pohodovym ditetem, a ne zakladatelce.
To je podobne, jako by si cloveku se zlomenou rukou stezovala, ze se trosku rizla do prstu.
Příspěvek upraven 02.12.22 v 07:07
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.22 06:48
Tvoje svagrova by me taky stvala. Ale casem se naučíš tohle ignorovat. Ja mam dvojcata, kluky, co ještě nikdy oba nespali v noci v kuse (skoro 4 roky), měsíc dříve narození, jako miminka spali jedině za jezdícího kočárku, takže i když venku byla kosa, snezilo, pršelo, ja se oblikla, hodila na kočárek pláštěnky a 2× denně 2-3h kocarkovala, pak nakojila a pak 4× denně cvičila vojtovk, nenavidela jsem to. A si piš, jak jsem nenáviděla ty maminky s jednim dítětem, co me cíleně v parku zastavovali, aby si postezovaly 
Dneska se tomu směju, tenkrát jsem jim chtěla nafackovat. Jestli ma maly zdravotní problémy a ještě do něho musíš cpát jídlo, tak chápu tu depku. Není to jednoduché. Ja jsem v nejhorších chvílích myslela na vicercata anebo na maminky samozivitelky s dvojcatky a zase se vyklidnila 
Az bude zase příště svagrova volat, tak ji ten telefon nezvedej a ušetři si svoje nervy A malyho davej taky partnerovi a babickam a dedeckum, aspon třeba na kočárekovani nebo odpoledne, musíš si hlavně ty zachovat nějakou psychickou pohodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.22 23:00
Jeste takova perlicka. Letos v dubnu, kdyz jeste nase mala lezela na ARO, jsem byla venku s ostatnimi detmi a potkala jsem tu znamou, ktera si mi kdysi stezovala na ten spanek. Zeptala se me, jestli je mala ve skolce. Ja ji rekla, ze ona pujde do skolky az v zari, a popsala jsem ji, co se stalo. Znama rekla, ze to je hrozne, pak si pozvdychla: “No, Eliska taky pujde do skolky az za 3 tydny, ma nestovice. Ja vubec nevim, jak to s ni doma tak dlouho zvladnu.”
Jestli je svagrova zakladatelky podobny pripad, tak se obavam, ze jsou veskere snahy o vysvetleni marne.
Příspěvek upraven 04.12.22 v 03:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.22 23:07
Nekterym lidem to proste nedojde .
Zasadni je, ze to nedelaji schvalne s cilem ti ublizit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.22 03:09
@Lucie_Sx píše:
Nekterym lidem to proste nedojde
To je pravda. Ja se nad tim vzdycky pozastavim, zakroutim hlavou. Pak si reknu, ze ona je prote takova, asi ji chybi empatie, ale nemysli to zle. Ale poslouchat to casteji, tak by me to nejspis pekne stvalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Potřebuju se vypovídat. Máme ročního chlapečka. Od narození řešíme pořád něco. Narodil se s vadou ledvin, nesesrouplym varletem, takže nás čeká operace, má od porodu zablokovanou krční páteř, což se nedaří pořád vyřešit, takže už rok pořád rehabilitace a fyzio, má několik potravinových alergii, takže odmítal kojení, teď příkrmy a celkově do něj něco dostat je šílený, kvůli tomu taky x vyšetření…prostě furt něco, k tomu od narození nesnáší kočárek, uspávání jen na rukách, vyžaduje 200 procent pozornosti atd…prostě náročnější miminko. Můj bratr má s manželkou o půl roku mladší dítko a je to takové to věčně vysmate mimino, od měsíce věku spí celou noc, syn vstává klidně 10×.,.. synovec je na um, v půl roce má 9 kilo,,žádný zdravotní problém atd. A švagrová mi například včera volala, jak mu asi roste první zub a že vstával v noci, co hodinu a že mu dnes dá teda už Nurofen jinak by to už nevydržela a že se chce furt chovat a tak…a já pokaždé, když mi volá s nějakým takovým jakože šíleným problémem bych z kůže vyletěla a říkám si, za co Bože…vím, že každé dítě je jiné a vím, že jsou děti postižené a všelijak nemocné, že si nemám na co stěžovat…u syna se snad vše podaří vyřešit a bude normální zdravý kluk, ale stejně je mi ho a vlastně i nás líto, proč ho to muselo všechno potkat a každé takové stěžovani od švagrové a že jich je dokáže vytočit a někdy i rozbrecet a říkám si proč my…jsem divná?