Čtyřleté dítě věčně ufňukané

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Domina19

156

9.2.25 21:02

načítám...

Čtyřleté dítě věčně ufňukané

Ahoj holky, tak nějak se sem jdu vypovídat. Mám dvě děti. Čtyřletého syna a dvouletou. Trápí mě syn… Je šikovný, většinou divoký kluk. Zdá se být radostný, věčně se směje, ale ty jeho nálady… Momentálně ke všemu někoho potřebuje, což chápu, je to dítě.. ale. Mami pojď si se mnou umýt ruce, mami pojď se mnou na záchod. Mami já neumím sám uklízet, já sám nebudu uklízet a když už tedy jdu pomoc, což je pro mě samozřejmost, uklidí jednu hračku a čeká až vše úklidíme my. Snažím se mu vysvětlovat, pomáhat, ale už ztrácím nervy. Např hrajeme člověče nezlob se a on schválně začne počítat špatně, i když to umí na jedničku. Pokaždé, když se mu na něco řekne ne, nebo vysvětlujeme, že třeba za chvíli, okamžitě začne fnukat, nebo natahovat. Už i ve školce mi paní učitelka řekla, že je hrozně přecitlivělý.. fakt nevím co mám dělat. Není to tím, že bychom se mu věnovali málo, snažíme se si sním hrát jak jen to jde, dělat věci společně, ale já už ztrácím trpělivost. Mělo vaše dítě takové období nebo je to prostě povahou? 🙈

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

tini

4161

3699

9.2.25 22:19

načítám...

Vola o pozornost. Dela ze sebe mensiho, mene schopneho, jako je segra, mysli si, ze ziska vic pozornosti jako ma ona, zarli. To je cele.

načítám...
Citovat
Zmínit

Liška32

6545

9307

10.2.25 00:42

načítám...

Já souhlasím. Mám 4 letou holčičku a sama mi řekla, že chce, aby byla zase malá, abych se o ni starala tak, jako o mladší. Co s tím nevím. My máme i čas jen samy pro sebe, to trochu pomáhá, ale to nejde pořád. Asi se jako starší sourozenec s tím bude muset smířit, že už není miminko. U nás co se týká uklízení atd., pomáhá dávat úkoly, ukázat, že je velká a zvládne to a tamto úplně sama. Budovat sebevědomí ale je to běh na dlouhou trať.

načítám...
Citovat
Zmínit

Dollorres

6397

5785

10.2.25 05:48

načítám...

Normálka. Mám 5 letého syna a někdy fakt překvapí samostatností. Jako třeba včera, nerad chodí v bazénu dámských sprch, protože vlasy. Jenže já ty svoje bez kondicionéru nerozčešu. Takže jsem ho poslala do šatny s čipem. A než jsem došla už seděl na lavičce oblečenej a jedl křupky.
To jsem fakt nečekala.
A pak jsou momenty, jako popisuješ. Chce nakrmit, obléct, obout, doprovodit na wc. A já to pro něj pokud mohu udělám. On pak na druhou stranu fakt funguje, pokud to potřebuji já.
Taky potřebuje v. 90% vyhrávat, a nechávám ho. U těch kluků do 6 let je to prý fakt důležitý. A pak mě kolikrát překvapí, kdy zase nechá vyhrát mě ať mám radost. :mrgreen:
Přirozeně jsem dost soutěživá a nenaučila jsem se prohrávat do dnes, takže ode mě to chce velkou dávku sebezapření.

načítám...
Citovat
Zmínit

Eva2610

10.2.25 06:09

načítám...

Jo, mám dceru - čtyři a půl roku. Kňoura a fňukat, když to ani přijde. Úplně sama dokáže prevliknout dvouletýho bráchu, ale ta chvíli si neumí nazout boty. Tak ji je normálně nazuju a jdeme. Snažím se nedělat z toho drama, ono to přejde.

Citovat
Upravit

truelly

8959

5655

10.2.25 06:36

načítám...

Velmi malý věkový rozdíl. Já mám téměř tři roky a toto jsem nezažila :nevim: Ten starší bobek už se musel stát hodně samostatným při narození mladšího. A vidí pořád ty výhody mladšího.

načítám...
Citovat
Zmínit

ruzzicka

11.2.25 08:32

načítám...

Tohle období jsme měli taky, hlavně kolem čtvrtého roku. Často to souvisí s potřebou pozornosti a potvrzení, že tu pro něj jsi. Pomohlo mi nastavit jasné hranice, trpělivě vysvětlovat a neustupovat při fňukání – když zjistí, že to nefunguje, postupně to přejde.

Citovat
Upravit

starfish_at_night

1640

1896

11.2.25 08:59

načítám...

Fnukani neustupovat, nevsimat si, pobidnout at mluvi normalnim hlasem. Nevlastni syn se neustalym ustupovanim a „podbizenim“ od dospelych dostal do stadia, kdy museli rodice pro nej do skolky po obede, protoze tam udelal cirkus na hodinu a pul, ze po sobe neutre jakousi rozlitou vodu. Zaroven se naucil, ze kdyz se zatvari dostatecne tragicky a bude dost nahlast fnukat z pokoje, tak se ho nekdo prijde zeptat co mu je a uz jelo kolecko pozadavku a manipulace (pomoz mi najit…, dospely hledal, mlady sedel a delal si svoje na nejake hledani kaslal). Trvalo pres dva roky nez se povedlo to odbourat a stejnak nejvetsi zpetnou vazbu dostal az ve skole od spoluzaku, kteri s nim nemeli moc chut kamaradit.
Ty dva roky jsme se vsichni ucili zadat at mluvi normalnim hlasem, kdyz se „zhroutil“ na zem, tak pockat az se posbira, kdyz parkrat neslo cekat, slo se bez bundy do auta, bez snidane a pod., aby zazil dusledky.