Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dálkové studium a novorozeně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.3.11 13:37
Emilie, to jo, konec studia je setsakra náročný, to si moc s mimčem představit nedovedu…U mé známé hlídá taky kdo může (její manžel studuje taky VŠ, i když jinou), občas si platí hlídání…jak ona říká - jde to, ale je to marast 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.11 13:47
Anonymní píše:
Holky díky za rady, bála jsem se, že je to ode mě moc velká troufalost vždycky na jeden den opustit takhle malé mimčo, taky největší problém vidím právě v kojení, ale s odstříkáváním by se to jednou za 14 dní na jeden den snad zvládnout dalo. Dál samozřejmě nevím, jak se budu po porodu cítit a jak to budu zvládat, ale přihlášku si asi přeci jen podám a v září se uvidí…když to nepůjde, tak vždycky můžu přerušit. Kdybych to vůbec nezkusila, tak by mě to asi po čase štvalo
Tam mám zkušenost jen u nás, ale co se dovídám obecně, tak pro „dálkaře“, a zejména mámy, platí v zásadě, že škola vychází maximálně vstříc. Jde jen o to včas si dojít za přednášejícím, na studijní, za ředitelem, na děkanát … a upřesnit, jaký máš problém a s čím. Když se mi sešly dva narvaný termíny (poslední možný pokus o zkoušku a současně odevzdání seminárky), tak jsem prostě požádala s dostatečným předstihem toho se seminárkou, aby mi dal extra termín. Ale předpokládalo to, že jsem předmět úplně neproflákala, že jsem průběžně po celý semestr komunikovala, snažila se, plnila (jakž takž ) úkoly … teda buď podle pevných termínů, nebo právě podle těch domluvených … co se mi dost vyplatilo, bylo začít makat hned na začátku a řadu úkolů, když to jen šlo, odevzdávat s předstihem. Bohužel ne vždy jsem byla tak pracovitá a prolomila lenost … pak se to vrátilo právě v okamžiku, kdy se sešlo hned několik restů (zkoušky na několikátý pokus , úkoly vrácené k přepracování, atd.) A když doma současně řešíš „provozní“ problémy …
Ale upřímně, kdyby mě nepodrželi právě vyučující a rodina („Teď to přeci nevzdáš, už máš jen kousek!!!“, resp. „Obraťte se na mne, individuálně se domluvíme …“), tak už jsem to sama vzdala …
Hlavně teda teď mám pocit, že sama škola pracovala na tom, abych postoupila do dalšího semestru … extrabuřty co se týče dat a míst a podoby konání zkoušek, extrabuřty na odevzdání pracovních verzí bakalářky (no jasně, že jsem na to pořádně nehrábla, takže jsem odevzdala jen „o čem to bude“) … 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.11 14:25
Anonymní píše: … Kdybych to vůbec nezkusila, tak by mě to asi po čase štvalo
Jasně že by tě to štvalo. Přihlaš se a uvidíš. Na házení flinty do žita je času vždycky dost, nač to dělat předčasně… 
Jinak za sebe musím říct, že i pro mě byla (a stále je) největším oříškem SEBEDISCIPLÍNA. 
Já jsem ten typ, co pracuje pod tlakem, na poslední chvíli a pak to valí a jsou i dobré výsledky. ALE s dítětem to takto NEJDE!! Nemůžeš táhnout 3 dny a 3 noci zabraná do tématu nad seminárkou/bakalářkou/diplomkou vypnutá od okolního světa s odběhnutím se jen vyčůrat či najíst. Takže je potřeba ten čas ukrajovat postupně a pracovat PRŮBĚŽNĚ a to mi teda fakt nejde… 
Já než se přinutím do toho ponořit (píšu disertaci), než se zorientuju, kde jsem přestala, než začnu psát tak jsou 2 hodiny v tahu a dítě vstává po odpoledním spinkání a já nově nemám napsané ani písmenko… A pak večer znova - přinutit se, ponořit se do toho, zorientovat se, navázat „myšlenkovou nit“, chytnout „slinu“ a psát…
Takže sranda to není, ale pokud nejsi flink a lenoch jako já, tak to půjde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.3.11 14:39
Wiolla no tak já jsem úplně to samé, všechno na poslední chvíli, dokud mi nehoří koudel u p***le, tak nic nedělám 
(pak jsem ale schopná jet 24h nonstop a všechno to do té hlavy najednou skáče nějak samo). Je mi jasné, že s mimčem budu muset svůj přístup radikálně přehodnotit, mám z toho docela obavy, ale snad to nějak zvládnu, nic jiného mi stejně nezbude 
- Citovat
- Upravit
2.3.11 17:00
Anonymní píše:
Wiolla no tak já jsem úplně to samé, všechno na poslední chvíli, dokud mi nehoří koudel u p***le, tak nic nedělám
Měla jsem to úplně stejně, taky jsem všechno honila na poslední chvíli a dařilo, s přehledem 
Ovšem, co mám dítě, tak to tak opravdu nejde! Pod to se podepisuju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
