Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@elnido píše:
Hm, promiň, ale máš pěknýho vola. To, že tě nazval pičou a ani se neomluví, to, že potrat by vše zjednodušil a x dalších žvástů co tu píšeš ukazuje jen na jedno… Lepší nebude, bude to jen horší. Lituju ale nejvíc vaše dítě. Já bych od takovýho chlapa utekla okamžitě.
Naprosto souhlasím
měla jsem doma něco podobného, a po pár letech se ze mě stala troska bez sebevědomí ![]()
Jinak OT: jaktože necenzurovali slovo „pičovina“?
mě vypípali i s „debilem“ ![]()
@3HE píše:
@sonique jestli máš kam, odejdi, chlap lepší bohužel nebude, jen horší… on už má nějaké děti?
Má syna. K němu se chová hezky.
S takovym hulvatem bych nedokazala zit, natoz mit dite. Bude se chovat cim dal hur. Sbal si veci a odejdi o nej. Za ty nervy to nestoji.
@Anonymní píše:
Raději anonymně. Od takového jsem utekla po devíti letech. Bála jsem se ho pak i na cokoliv zeptat, nikdy nepřiznal chybu. Uvedu pár příkladů - v noci chrápal - vždy jsem ho postrčila, že chrápe, vyjel na mě, že se potřebuje vyspat a že teď nemůže spát a pustil si tv u které věděl, že neusnu, ale on jo. Usnul a mohla jsem se opovážit ji vypnout, pak jsem se bála chodit i spát. Nebo mi zakazoval jezdit k rodičům, nebo s nimi telefonovat, když mi mamka třeba jednou týdně zavolala, tak jsem si vždy tišila telefon a nebo telefonovala jen když nebyl doma nebo jsem chodila tajně ven.![]()
nechápu, jak jsem s ním mohla být tak dlouho, utekla jsem 3 týdny před svatbou, protože mi řekl, že po svatbě už bez něj nebudu moct ani s kamarádkou na kafe, ani nevím, kde se to ve mě vzalo, sbalila jsem si pár věcí a šla, zbytek mi ani dát nechtěl musel tam se mnou jet brácha s taťkou, později mi maka řekla, že jsem s ním byla jak vyměněná, ne jejich, cizí.
Teď mám přítele, čekám s ním dítě a jsem nejšťastnější, můžu mu cokoliv říct, kdykoliv mluvit s mamkou nebo za ní jeta hlavně už se nebojím, ale trvalo skoro dva roky než jsem se z toho dostala. Někdy ze začátku, kdy jsem s přítelem začala žít, jsem seděla na pc a přestal fungovat, já dostala takový strach, seděla v koutě než přišel z práce a čekala že mě seřve, co jsem s tím dělala. Díval se na mě, jestli jsem se nezbláznila, naštěstí jsem se z toho dostala sama.
Takové to u nás není. Můžu kam chci… jen kdybych se šla někam bavit a opila se, je si jistý, že bych mu okamžitě zahnula… a skončil by to.
@Anonymní píše:
Raději anonymně. Od takového jsem utekla po devíti letech. Bála jsem se ho pak i na cokoliv zeptat, nikdy nepřiznal chybu. Uvedu pár příkladů - v noci chrápal - vždy jsem ho postrčila, že chrápe, vyjel na mě, že se potřebuje vyspat a že teď nemůže spát a pustil si tv u které věděl, že neusnu, ale on jo. Usnul a mohla jsem se opovážit ji vypnout, pak jsem se bála chodit i spát. Nebo mi zakazoval jezdit k rodičům, nebo s nimi telefonovat, když mi mamka třeba jednou týdně zavolala, tak jsem si vždy tišila telefon a nebo telefonovala jen když nebyl doma nebo jsem chodila tajně ven.![]()
nechápu, jak jsem s ním mohla být tak dlouho, utekla jsem 3 týdny před svatbou, protože mi řekl, že po svatbě už bez něj nebudu moct ani s kamarádkou na kafe, ani nevím, kde se to ve mě vzalo, sbalila jsem si pár věcí a šla, zbytek mi ani dát nechtěl musel tam se mnou jet brácha s taťkou, později mi maka řekla, že jsem s ním byla jak vyměněná, ne jejich, cizí.
Teď mám přítele, čekám s ním dítě a jsem nejšťastnější, můžu mu cokoliv říct, kdykoliv mluvit s mamkou nebo za ní jeta hlavně už se nebojím, ale trvalo skoro dva roky než jsem se z toho dostala. Někdy ze začátku, kdy jsem s přítelem začala žít, jsem seděla na pc a přestal fungovat, já dostala takový strach, seděla v koutě než přišel z práce a čekala že mě seřve, co jsem s tím dělala. Díval se na mě, jestli jsem se nezbláznila, naštěstí jsem se z toho dostala sama.
mazecc
přeji ti jen a jen všechno hezké ![]()
@loula píše:
Naprosto souhlasím![]()
![]()
měla jsem doma něco podobného, a po pár letech se ze mě stala troska bez sebevědomí
Jinak OT: jaktože necenzurovali slovo „pičovina“?
mě vypípali i s „debilem“
V uvozovkách můžeš napsat klidně i „hovno“ ![]()
Dokonce do něj hučela posledně i jeho maminka, že se mu bojí i cokoli říct, že se pokaždé nasírá ![]()
@sonique já jsem i chodila k psychoušovi
lidi se nemění, bohužel… Možná kdyby byl ochotný jít s tebou k nějakému poradci, ale jelikož jsem tohle měla doma, jsem si skoro jistá, že to je absolutně nemyslitelné, viď? ![]()
Raději anonymně. Od takového jsem utekla po devíti letech. Bála jsem se ho pak i na cokoliv zeptat, nikdy nepřiznal chybu. Uvedu pár příkladů - v noci chrápal - vždy jsem ho postrčila, že chrápe, vyjel na mě, že se potřebuje vyspat a že teď nemůže spát a pustil si tv u které věděl, že neusnu, ale on jo. Usnul a mohla jsem se opovážit ji vypnout, pak jsem se bála chodit i spát. Nebo mi zakazoval jezdit k rodičům, nebo s nimi telefonovat, když mi mamka třeba jednou týdně zavolala, tak jsem si vždy tišila telefon a nebo telefonovala jen když nebyl doma nebo jsem chodila tajně ven.
nechápu, jak jsem s ním mohla být tak dlouho, utekla jsem 3 týdny před svatbou, protože mi řekl, že po svatbě už bez něj nebudu moct ani s kamarádkou na kafe, ani nevím, kde se to ve mě vzalo, sbalila jsem si pár věcí a šla, zbytek mi ani dát nechtěl musel tam se mnou jet brácha s taťkou, později mi maka řekla, že jsem s ním byla jak vyměněná, ne jejich, cizí.
Teď mám přítele, čekám s ním dítě a jsem nejšťastnější, můžu mu cokoliv říct, kdykoliv mluvit s mamkou nebo za ní jeta hlavně už se nebojím, ale trvalo skoro dva roky než jsem se z toho dostala. Někdy ze začátku, kdy jsem s přítelem začala žít, jsem seděla na pc a přestal fungovat, já dostala takový strach, seděla v koutě než přišel z práce a čekala že mě seřve, co jsem s tím dělala. Díval se na mě, jestli jsem se nezbláznila, naštěstí jsem se z toho dostala sama.