Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Moc mě mrzí, co se Ti stalo. Naše sousedka chodí na dialýzu taky od mladí, teď je jí přes 40. Ale žije víceméně normálně, chodí do práce a z dialýzy ji vozí pozdě vecer sanitka.
Taťka se dialyzoval sám doma přes noc, skoro dva roky, než dostal novou ledvinu.
Zakladatelko, přeji hodně sil. Dnes mohou dialyzovaní pacienti jezdit i na dovolenou. Existují destinace v blízkosti dialyzačních středisek, kam jsou pacienti během dovolené sváženi. Je možné jet k moři nebo na lázeňský pobyt v tuzemsku.
Ahoj, máte prosím někdo zkušenost se změnou chování člověka po dialýze? Děda dopadl celkem špatně, sled událostí ho nakonec dovedl až na pravidelnou dialýzu. To bychom všichni zvládli a pomohli mu a on to dával také. Ale po asi roce a půl se začal strašně měnit. Je z něj vlastně opravdu hodně zlý člověk. Má s tím někdo zkušenost? Řešil to někdo a našel něco, co pomohlo? moc díky
@Anonymní píše: Více
Ahoj, jsem tu taky nová ale odpovídám na zprávu, jsem též dialyzovana 2krat týdně a čekám na transplantaci ledviny.To co píšeš tak ti ve všem rozumím, mám to taky tak, akorát v úterý jezdím na tři hodiny a v pátek na čtyři hodiny, je to hodně vyčerpávající, během dialýzy jsem otěhotněla a musela dát pryč a teď se toho obávám znovu. opatruj se
Ahojky, jsem tu nová
Chtěla bych se zeptat, zda tu nenajdu někoho, kdo v minulosti a nebo stále podstupuje dialyzační léčbu? Zhruba před půl rokem mi selhali obě ledviny, rovnou mi bylo sděleno, že budu potřebovat transplantaci. Cirka měsíc se jakžtakž drželi a nemuseli přistoupit k dialýze, ale bohužel se to ze dne na den zhouplo a hned druhý den mě poslali na zavedení katetru. A hned další den jsem podstoupila první dialýzu. Je mi 21, doma mám prcka a dojíždím tam 3× týdně na 4,5h. Měla jsem dárce ledviny, ale bohužel nám to nevyšlo a to jsme půl roku podstupovali vyšetření, takže mě teď v příštích týdnech budou zařazovat do registru dárců. Jsem vedena v Plzni, kde je prý momentálně nejkratší doba na čekání, zhruba tři měsíce. První tři měsíce jsem vše brala jak nejvíc pozitivně to šlo, ale bohužel po té době se mi neskutečně začala hroutit psychika a musím říct, že jsem asi padla opravdu až na dno. Dochází za mnou psycholog a beru léky, ale mam pocit, že mi to prostě nepomáhá. V rodině mám obrovskou oporu a samozřejmě se nejvíc snažím držet kvůli malému. Ale občas mám pocit, že je opravdu vše v největším háji jak jen to může být. Jeden den je skvělý, druhý den bych nejradši celý proležela a probrečela v posteli. K těmto problémům se mi samozřejmě přidružilo spousta dalších, jako chudokrevnost, nedostatek bílkovin atd. atd. Což mělo za následek neskutečnou únavu a nevolnosti a to jsem si stále říkala, že jsem opravdu k ničemu, nemohla jsem kolikrát ani vstát z postele. Abyste mě nechápali špatně, jsem moc vděčná, že je tady možnost dialýzy a že mi to alespoň částečně nahradí funkci ledvin a také to, že mohu podstoupit transplantaci.
Jen to občas své hlavě nemůžu vysvětlit 
Proto se chci zeptat touto cestou, zda tu není někdo, kdo to podstupuje, nebo podstupoval, zároveň jestli tu najdu třeba někoho, kdo už má za sebou transplantaci a nebo jen někoho třeba k prohození pár písmenek.

Moc díky za dočtení až sem