Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Ahoj všem,
ráda bych popsala situaci, které se nacházím se svým přítelem. Má dcerka z přechozího manželství (3 roky). Dcerku má v péči matka. Přítel souhlasil, protože mu slíbila, že malou může vídat kdykoliv, že si pro ní může připravit jakýkoliv program. Dále se dohodli na tom, že dcerka je u táty každou středu včetně přespání a celý víkend (pátek - neděle 17:00) co 14 dní. Přítel se o malou staral prakticky od narození, kdy maminka chtěla dělat kariéru a po šestinedělí se vrátila do práce. Dcerka chodila od jednoho roku do jeslí a přítel jí každý den vyzvedával a trávit s ní odpoledne a většinu večerů, kdy její maminka pracovala nebo chodila cvičit. Dcerce se po tatíkovi samozřejmě stýská, je na něj více navázaná než na matku. Postupem času matka brání snad každou minutu nad rámec dohody. Například i dřívějšímu vyzvednutí ze školky (dle jejího vyjádření: dítě Ti PATŘÍ pouze o víkend, dopoledne bude se svou maminkou nebo ve školce. Přehazuje víkend, jak se jí zlíbí a pokud se přítel ozve, tak mu píše, jak jí dělá jenom problémy. Pokud si s ní nechce prohodit den v týdnu, tak mu vyhrožuje, že si najme babysitting. Mají tabulku, kam si dopředu píšou, kde kdy kdo je, aby se podchytily případné kolize. Bohužel to, co tam ona jednou odsouhlasí, tak potom 3krát třeba zase změní a začne rozporovat atd. Přítel by rád od září chodil s dcerou na kroužek, než kurz zaplatil, tak se jí zeptal, ona souhlasila. Nyní (dávno po zaplacení) se vzteká, že v žádném případě, že je to nad rámec dohody atd. Neustále vypisuje příteli, jak má trauma, když její dítě není přes týden v posteli, jak malé dítě nevydrží 3 dny bez matky atd. Pořád vykládá, jak dcerka rozvod špatně snáší, analyzuje veškeré její chování. Nicméně dcerka se u nás chová přirozeně, beze změny, raduje se. Domluvili jsme si schůzku u jedné z nejlepších dětských psycholožek v Praze, ta nám řekla, že problém je zřejmě v matce, i když těžko posuzovat, když zná jenom jeden pohled, ale pokud se dítě chová u otce přirozeně a u matky třeba ne, tak je to tím, že takto malé děti nerozumí vzniklé situaci, ale přejímají emoce od svých rodičů. Maminka dítěte si však nenechá nic vysvětlit, prý jedná pouze v zájmu své dcery a chce vše jen pro její dobro. Svých chování nás všechny dovádí postupně k šílenství. Není týden, aby si něco nevymyslela…
Nesetkali jste se někdo s takovou situací? Jak jste jí zvládli? Dá se vůbec pomoct té mamince nějak, aby se nám všem ulevilo? Přemýšlíme, zda řešit soudně střídavou péči. Radši bychom vše vyřešili v klidu.
Očividně nemáte ani péči stanovenou soudem, tak tím bych začala. A pak může otec navrhnout různých rozsah. Proč se pořád dohadovat, žádné výměny, žádné změny, prostě podle soudu.
To mají jen dohodu „per huba“? Být tatínkem, tak bych to prostě řešila oficiálně a podle zájmů dítěte. Ona maminka nejspíš cítí, že ten vztah není takový „jak by měl být“, a snaží se to řešit tím, že tatínka utne.
Tyhle pipiny fakt nechápu. co z toho mají, když neumožní dítěti intenzivnější styk s otcem? Jsou to sobecký mrchy
Když nefunguje ústní dohoda, tak bohužel jedině soudně. Je to škoda
Já občas skřípu zubama, ale s bývalým se vždy domluvím, děláme kompromisy, máme sice taky dohodu, na dny v týdnu + víkendy, ale kolikrát je potřeba to přehodit a vždy si vyjdem v klidu vstříc. Jakoukoliv aktivitu navíc vítám, co si budem povídat, ti tatínci to mají obvykle víc na háku…
Dejte si návrh na úpravu styku, nebo rovnou střídavou péči.
Nepochopím, jak soud může nařídit, aby se dítě vídalo s druhým rodičem jen jednou za dva týdny na víkend, to je prostě neskutečný. Bijte se za tu střídavou, věřím, že je to možné a holčička aspoň bude tátu vídat pořádně.
@Padme93 Ale jim soud nic nenařídil. Oni se takhle dohodli, že se vždy dohodnou.
Já jsem to v našem případě chtěla mít přesně dané a ukázalo se, že je to tak nejlepší. I když spolu nemluvíme (hlavně on se mnou), dokážeme se občas domluvit i jinak než je rozsudek.
@Haninac píše:
Tyhle pipiny fakt nechápu. co z toho mají, když neumožní dítěti intenzivnější styk s otcem? Jsou to sobecký mrchy
Když nefunguje ústní dohoda, tak bohužel jedině soudně. Je to škodaJá občas skřípu zubama, ale s bývalým se vždy domluvím, děláme kompromisy, máme sice taky dohodu, na dny v týdnu + víkendy, ale kolikrát je potřeba to přehodit a vždy si vyjdem v klidu vstříc. Jakoukoliv aktivitu navíc vítám, co si budem povídat, ti tatínci to mají obvykle víc na háku…
Hádám, že matka cítí, že se otec zamiloval a chce mu to vrátit přes dítě. Děti jsou výborná zbraň, naše děti byly už několikrát použity proti, je to fakt super
.
V klidu to nebude. Máme v rodině něco velmi podobného, matka na všechny strany vyhlašuje jak dítě trpí, když je bez ní delší dobu. Jedná se o školkové dítě(aby si někdo nemyslel, že mluvím o kojenci).
Otec se od mala staral včetně přebalování atd., i když většinou chodil domů pozdě večer, protože měl dvě práce(na žádost manželky).
Matka dá v létě otci dítě ze dvou měsíců pouze na týden a ještě bombarduje celé okolí stesky, jak její dítě tolik dní bez ní trpí.
Není to pravda, byla jsem s ním a dalšími přáteli na dovolené a celou dobu si na mámu nevzpomněl.
Otec má obrovské dilema, pokud začne řešit, že chce dítě častěji než na víkend a jeden týden v roce na prázdniny, začne boj a vzhledem k nátuře maminky to bude velmi tvrdé, nechutné a pro dítě to neskončí dobře.
Už teď, když přijede občas na návštěvu v rámci víkendu, tak vzhledem k tomu, že je malý, tak prořekne určité věci, jako že se ho ptají kolikrát u tatínka plakal.
Neptáme se ho, ale v televizi někdo pláče a dítě pronese, já jsem tady taky dvakrát plakal, babička se mě na to ptala.
Je to šílené, člověka to úplně drásá, ale co má dělat, aby to neodneslo dítě. ![]()
@Sany80s píše:
Je to šílené, člověka to úplně drásá, ale co má dělat, aby to neodneslo dítě.
mluvit mluvit a mluvit. Dokud obě strany nepochopí že tady nejde o ně, ale o to dítě… My jsme měli sezení asi na 3× než on pochopil, že něco platit musí (hodně rozdílný platy) a starat se taky musí a já než pochopila, že on radši než víc peněz dá míň a radši se bude o syna starat ve smyslu, že s ním místo těch peněz půjde a koupí mu boty, bundu, tepláky atd
když to nezvládnou sami, vyhledat pomoc
když je druhej úplně šprajclej, tak soud. Střídavá péče. Nedávala bych týden/týden, spíš bych to rozvrhla v nějakém poměru podle potřeb dítěte (pokud to blízké bydliště umožňuje)
My jsme dohodnuti mimosoudně, syn je ve větším poměru u mě cca 65:35, ale střídáme se ve vyzvedávání ze školky, občas u něj přes týden spí, ale spíš ho vrací na noc „domů“ + každej druhej víkend ho má od PÁ do NE. „Domov“ má u mě, ale s tátou je v kontaktu a má ho rád
Bydlí ve stejném malém městě.
Bohužel ti to řeknu takhle, s ní nemá cenu mluvit v okamžiku, kdy tě hodila přes palubu. Ona opustila 4 zaměstnání ve chvíli, kdy tam někdo měl jiný názor než ona a kdy musela někomu referovat, co dělá.
Kdokoli má jiný názor, je hozen přes palubu. Kromě rodičů nemá ani žádnou rodinu, jsou rozhádaní se všemi, jedou si jen po svém.
Tam nikdy nebude žádný kompromis, pokud to nebude její potřeba a její nápad.
Je velmi inteligentní a cílevědomá a má kontakty na sociálce.
Děkuji za reakce. Nejsem úplný odborník, tak radši popíšu laicky. Když se podával k soudu návrh na péči o dítě po dobu po rozvodu, tak se sepsala dohoda, kde se i ověřovaly podpisy a ta dohoda byla přiložena k návrhu (1 týdně na noc a celý víkend co 14 dní, svátky na střídačku), soud ten návrh schválil, pak jsem tedy měla za to, že schválil i ten styk s otcem.
Celou dobu jsme se snažili rozumně vyjít vstříc. Nemáme problém dohodit den v týdnu, jsme schopní své aktivity přizpůsobit, nicméně máme problém s těmi víkendy. Chtěla po nás v březnu vědět, kdy si vezmeme malou na dovolenou o prázdninách. Zvolili jsme dva týdny v srpnu (od pondělí do další neděle) a teď nám najednou zkracuje tuto dobu o celý víkend na konci, protože pak si domluvila, že malá pojede k jejím rodičům na týden na prázdniny a ona by jí 3 týdny neviděla. Neříkám, že by to bylo jednoduché, sama si to představit neumím, ale ona si to tak domluvila, ona to naplánovala a teď to musíme řešit my? Sama jede s malou na dovolenou tento týden a bere si jí v neděli ráno namísto po 17:00, kdy je na víkend u nás.
Ráda bych, kdyby mi někdo vysvětlil, proč to dělá? Jak s ní komunikovat? Nemáte někdo zkušenosti s takovou situací a jak jí zvládnout slušně bez osobních ataků?
Není to pravda, byla jsem s ním a dalšími přáteli na dovolené a celou dobu si na mámu nevzpomněl.
To je přesně to, o čem mluvím. Malá si u nás nikdy na mámu nevzpomene, ani u prarodičů, kde je třeba týden v kuse, tak o máme nemluví. Říká třeba, to schovám pro tatínka, zavoláme tatínkovi…
@Kobea píše:
Hádám, že matka cítí, že se otec zamiloval a chce mu to vrátit přes dítě. Děti jsou výborná zbraň, naše děti byly už několikrát použity proti, je to fakt super.
Ano, to si také myslím. Já jsem sice přišla mezi ně až potom, co prohlásila, že se chce rozvést a začala řešit péči a rozdělení bydlení, nicméně velice rychle otočila a začala používat mě jako důvod rozvodu. Myslím si, že nedokáže přenést přes srdce, že on šel dál a našel někoho, s kým je šťastný a hlavně někoho, koho má jejich dcera ráda, těší se na ní a mluví o ní hezky. V jednom ze svých výstupů řekla, že on přece ještě může mít další dítě se mnou, ale ona má jenom malou, tak ať jí ji nebere. To mi rozum prostě nebere.
@Helena 111 píše:
@KobeaAno, to si také myslím. Já jsem sice přišla mezi ně až potom, co prohlásila, že se chce rozvést a začala řešit péči a rozdělení bydlení, nicméně velice rychle otočila a začala používat mě jako důvod rozvodu. Myslím si, že nedokáže přenést přes srdce, že on šel dál a našel někoho, s kým je šťastný a hlavně někoho, koho má jejich dcera ráda, těší se na ní a mluví o ní hezky. V jednom ze svých výstupů řekla, že on přece ještě může mít další dítě se mnou, ale ona má jenom malou, tak ať jí ji nebere. To mi rozum prostě nebere.
Matka se takto chová, protože má strach. Takže cesta vede přes pomoc matce tento strach ze ztráty a odcizení dítěte překonávat. Je potřeba dítě aktivně vést k lásce k matce, zásadně neprezentovat pozitivní vztah dítěte k nové přítelkyni, to totiž ten strach v matce posiluje.
Ohledně právního stavu, je důležité, zda dohoda byla soudem schválena jako celek, nebo byl použit klasický fígl, kdy styk zůstane upraven jen ověřenou dohodou, ale ne výrokem soudu, což matce dává moc styk kdykoliv zrušit. Takže si důkladně prostudujte výrokovou část rozsudku, jen to je vymahatelné. Tedy přesněji mělo by být vymahatelné.
@canaglia píše:
Matka se takto chová, protože má strach. Takže cesta vede přes pomoc matce tento strach ze ztráty a odcizení dítěte překonávat. Je potřeba dítě aktivně vést k lásce k matce, zásadně neprezentovat pozitivní vztah dítěte k nové přítelkyni, to totiž ten strach v matce posiluje.Ohledně právního stavu, je důležité, zda dohoda byla soudem schválena jako celek, nebo byl použit klasický fígl, kdy styk zůstane upraven jen ověřenou dohodou, ale ne výrokem soudu, což matce dává moc styk kdykoliv zrušit. Takže si důkladně prostudujte výrokovou část rozsudku, jen to je vymahatelné. Tedy přesněji mělo by být vymahatelné.
O to se snažíme. O mamce mluvíme. Na den matek jsme koupili kytičku. Na svátek bonboniéru. S malou jdeme společně vybrat dárek, společně ho zabalíme.
Dokonce přesto, že s ní naprosto nesouhlasím, tak jsem si jeden čas uměla představit, že se s ní sejdu a pobavíme, aby pochopila, že nechci ohrozit její roli matky. Bohužel jsme se dostali do takové situace a mělo být zájmem nás všech se v klidu domluvit.