Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mala ma dva a ctvrt a dodnes ji trva, nez se v kolektivu lidi projevi… kdysi byvala skoro stejna, jako Tvoje a pred svym dedou je takova dodnes - ignoruje ho.
Proste bych dale chodila na hriste, bravala ji do kolektivu, ale nenutila ji komunikovat - casem se otrka. Hlavne zadne nasilnosti, nebo zanevre…
je malicka, casem se to jiste poupravi.
A holt, nekteri lide jsou zamlklejsi v kolektivu cely zivot, je to i o povaze…
Radu nemam, ale rozhodne si nemyslim, ze to je neco, za co by bylo treba se stydet ![]()
Deti maji ruzne obdobi a nehodlam se za ne stydet - pokud zrovna treba nebude chtit pocuravat deti na piskovisti nebo tak neco ![]()
Treba to odejde tak rychle, jak to prislo. Ja pry jsem jako dite zas mela nemluvici obdobi ![]()
Souhlasím s tím rozhodně nenutit do nějakého kontaktu, klidně se nějakou dobu těm kolektivům vyhýbat. Vždycky nabídnout bezpečí náruče, když bude potřebovat. Nikdy neodstrkovat, že přece se není čeho bát. To dítě to vidí jinak. Určitě to přejde, potřebuje získat pocit bezpečí. Píšu z vlastní zkušenosti. Dcera teda měla fobii z dětí, dospělí ji až tak nevadili.
Ještě mě napadla jedna rada. Můžeš zkusit bachovy esence. Na dětské strachy jsou prý dobré. ![]()
Může to být obdobím, může to být povahou. Ale nic není špatně. Pokud je to obdobím samo to přejde. Já mám zase tak společenské dítě, že často koukám. A já byla přesný opak něco jako tvoje malá a dodnes mám spíše stydlivější povahu mezi lidma a trvá mi než se seznámím. Takže myslím, že je to úplně normální. A děti často mívají taková období..jinak hlavně do ní netlačit a neříkat, že je to špatně. Pak se to může ještě mnohem zhoršit a naopak takové dítě potřebuje podporu a pochopení.:hug: ![]()
Děkuji všem za skvělé postřehy, rady a pochopení (maminky i dítěte). Člověk svou situaci a hlavně dítě nevidí z odstupu. Jinak ne, že bych se styděla za období dítěte
to ne, ale kolem jsou chytráci, co říkají, že si za to můžu sama, že jsem ji tak naučila, že moc řeším, že je malá ostuda… znáte to.
Ještě jednou díky, pomohlo to. Dobrá terapie sdílení ![]()
Ahoj, já bych řekla, že je spíš obdobím, zejména, když jí před tím lidi nevadili. Zažili jsme totiž to samé s dcerkou, když jí bylo kolem 18 měsíců. Najednou se začala bát lidí, když se k ní někdo méně známý přiblížil, dostávala úplný hysterický záchvat. Nezapomenu, jak jsem s ní o vánocích strávila 3-hodinovou návštěvu u příbuzných (které zná, několikrát u nich před tím byla a nebyl problém) zavřená sama s Viktorkou v horním patře v pokoji a ona nepřestávala brečet i jen proto, že ty lidi na dálku slyší… A místo zavřených očí používala svou oblíbenou spací deku, kdykoliv k nám někdo přišel, dala si deku na hlavu a zůstala tak, dokud neodešel
Takže myslím, že to je dost podobné jako to, co teď řešíš s dcerkou, i věkově to odpovídá… A můžu tě uklidnit, u nás jak to přišlo, tak to odešlo. Za chvíli budou Viktorce dva roky a normálně se stydí, chvíli jí trvá než se otrká, ale pak se i předvádí a navazuje s lidmi kontakty. Žádný velký extrovert z ní v životě asi tedy nebude, koneckonců nemá být po kom, když se kouknu na sebe a manžela
Takže vydrž, já myslím, že to opravdu brzo přejde.
Asi jsem už paranoidní - ale nebyla třeba v blízké době očkována? Třeba u očkování na MMR jsou studie na možný vznik autismu u dětí v souvislosti s tímto očko. Snad je to opravdu jen období, ale z okolí jsem neslyšela že by ho (takové) někdo měl. Držím pěsti ať se to srovná.
Tedy na autismus bych jen z toho, že se holčička začala stranit lidí, určitě neusuzovala…
Nicanica:
to jsem ráda, že píše někdo se stejnou zkušeností. Máme to přesně tak - hysterie a když už se rozjede, nesmí lidi ani třeba slyšet. já jsem tedy jako dítě byla exhibisionistka maximální, takže je to zvláštní, ale v pořádku.
Zuzkol - není možná, očkování neměla dosud žádné ![]()
@Anonymní píše:
Zuzkol - není možná, očkování neměla dosud žádné
Bod pro vás. Pak je to opravdu „jen“ blbé období ![]()
Zdravím všechny maminky. Píši anonymně, protože se stydím, že nezvládám a všechny moje kamarádky by četly mou diskuzi. Omlouvám se tedy.
Mám problém s 16m. dcerou, která do minulého měsíce byla kontaktní usměvavá, měla ráda děti, zvířata i dospěláky. Z ničeho nic se začala klasicky stydět, což je normální. Teď ale když vidí dopslělého člověka, má hysterický záchvat, pokud je blízko nebo na ni promluví. Když jdeme po ulici a na jejím konci stojí lidé, kteří si ji nevšímají, zastaví a nejde. Musím ji přenést. Žádnou špatnou zkušenost nemá, tak nechápu. Mezi děti také nechce a utíká před nimi. Na písek jsem zkoušela jít, ale šla rychle k bráně hřiště a stála u ní, opřenou hlavu o branku a nehnula se. Museli jsme odejít. Stále se tedy procházíme nebo sedíme na lavičce samy. Tchýni vidí málokdy a tak když přijela, měla malá celý den oči zavřené, aby ji neviděla.
Máte někdo útěchu, nápad, radu…