GAD a panické ataky

7.11.19 21:12

GAD + panické ataky

Ahoj holkyyy,
obracím se sem na ty z vás, které mají diagnostikovanou generalizovanou úzkostnou poruchu (GAD) s panickými atakami, případně jedno z toho. Zakládám téma čistě proto, abychom tu mohly sdílet naše zážitky, cesty, tipy na pomoc a podobně.
Já, 27let, trpím úzkostmi cca 10let, GAD diagnostikovaná před 6lety, během nich došlo k několika propadům a vzestupům. Momentálně jsem silně v propadu. :,(
Dnes jsem byla u nového psychiatra, momentální medikace - 10mg Elicea (snížení z původních 15mg), začínám brát Lyrica ze začátku 75mg. Plus Rivotril na akutní panické stavy. Seznámil mě s možností intenzivních terapií v rámci několikatýdenního pobytu v Kroměříži, tím mě dost vyšokoval. 8o Ale je to dobrovolné, každopádně by mi to prý opravdu hodně pomohlo i do budoucna a zároveň zpracovat špatné dětství. :nevim:
Tak jestli máte s touto diagnózou, léky, nebo i tou Kroměříží zkušenosti, budu hrozně ráda, když napíšete a můžeme sdílet to dobré i špatné, sdílená bolest je poloviční bolest. Krásný večer :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Reakce:

1140
7.11.19 21:21

Je to 14 dnů co jsem to zažila poprvé ( do té doby jsem byla ok, zdravá) spouštěč bylo hodně lidí v místnosti a řev dítěte. Teď je mi 14 dnů zle, občas když už mám pocit velké nervozity a tresu dám si 1/4 neurolu a trochu to polevi, to mi napsala praktická, k psychiatrovi jdu poprvé v úterý… Doufám, že bude líp. Je to hrozná nemoc…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7.11.19 21:34

Tak to máš dobré, že jen 14dnů… čím dřív se to začne řešit, tím lépe. U mě zas byl problém, že se to jednak řešilo, když už hořelo, jednak až teď po 6letech mám psychiatra, co to neřeší jen léky, ale opravdu zkoumá souvislosti, příčinu a přemýšlí nad vším do hloubky. Nemoc je to opravdu hrozná, sice člověk se z toho nezblázní (i když má pocit že jo) a neumře na to, ale kvalitu jeho života to ovlivní naprosto fatálně… Vpodstatě jen přežívám od rána do večera.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1140
7.11.19 21:48

No já jsem spíš teď vyděšená co se to semnou stalo, mám pocit, že za 14 dnů jsem zestarla o 10 let. Nikd, jsem neměla noční můry, šíleně živé sny, stav naproste nervozity a tresu, že se to nedá ovlivnit. Cítím se nervózně ve vlastním těle a panika to bylo něco silenyho, mám pocit že se o ně pokouší každý den teď - zvýšeně se sleduji… Snad mi psychiatr pomůže i jinak než jen AD. To musí být úplně šílený tolik let, nemám zkušenost s tou Kroměříži, ale určitě bych do toho šla…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7.11.19 22:14
@Tejule píše:
No já jsem spíš teď vyděšená co se to semnou stalo, mám pocit, že za 14 dnů jsem zestarla o 10 let. Nikd, jsem neměla noční můry, šíleně živé sny, stav naproste nervozity a tresu, že se to nedá ovlivnit. Cítím se nervózně ve vlastním těle a panika to bylo něco silenyho, mám pocit že se o ně pokouší každý den teď - zvýšeně se sleduji… Snad mi psychiatr pomůže i jinak než jen AD. To musí být úplně šílený tolik let, nemám zkušenost s tou Kroměříži, ale určitě bych do toho šla…

Většinou, kdo paniku zažije poprvé v životě, volá si často záchranku, protože ty projevy jsou natolik děsivé a intenzivní, že má pocit, že umře, zkolabuje, nebo zešílí… A nejhorší pak je, když ti lidé bez povědomí o psychických poruchách začnou říkat - co blbneš, vždyť se nemáš čeho bát nee? TAK NE ASI, to si umím říct taky, ale tím to tak končí. Proto to je porucha.. :zed: Bez léků a terapie bych to sama nezvládla.
Je to šílený, je to těžký, život už není co byl, což je depresivní, ale… Dr. dnes říkal, že úzkost má tendenci, jakmile jí podlehneme, šířit se dál, sílit. Takže vlastně neustálý vnitřní boj, který ale může mít šťastný konec, když se správně léčí…Ta GAD, tam je celodenní míra úzkosti a to sakra moc vyčerpává. Vadí mi, že mi z toho i hodně padají vlasy (za ty roky mám z hustých vlasů pár chlupů na hlavě) a přibrala jsem, protože pořádně se najíst jsem schopná večer po práci, v bezpečí domova to vždy opadne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2029
8.11.19 12:52

@xxxpianist Ahoj, Já měla PP poprvé v roce 2008 ze stresu na VŠ a několika špatných událostí v mém okolí, trvalo rok, než jsem se z atak dostala, pak se přidala deprese a když jsem byla podruhé v léčebně, tak mám ve zprávě i GAD. Paniky se pak v roce 2011 vrátily, zas na rok. Pak od atak dlouho klid, ale letos v srpnu z ničeho nic šílená ataka. Teď mám sice jiné diagnózy, než PP a GAD, ale s úzkostmi a psychosomatickými projevy se potýkám dennodenně. Lyricu beru také, ale moc nepomáhá, i když bez ní by to asi bylo ještě horší. V Kroměříži jsem nebyla, ale hodně si tam lidi to psychoterapeutické oddělení chválí. Já byla na 3 jiných psychoterapeutických odděleních a bylo to také fajn. Tak moc držím palce a pokud ti Dr. tu Kroměříž nabídl, tak bych to zkusila, léčíš se už dlouho a tam je program přesně uzpůsobený na úzkostné poruchy. Můžeš si na youtube najít cyklus „Život za zdí“, jeden díl je tam věnován skupinové psychoterapii a mluví tam právě terapeuti z Kroměříže.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8290
8.11.19 12:58

Holky soucítím a hlásím se taky, já mám teda depresivněúzkostnou poruchu, ale to je v podstatě to stejný. Jak se mi nakupí je malinkej stres, pro zdravýho člověka to je nic, tak se zase začínám sypat :zed: Je to boj :nevim: Držte se a tu Kroměříž bych určitě zvážila :palec: @xxxpianist

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8290
8.11.19 13:01

@xxxpianist Eliceu 10mg mám taky. Zkoušela jsem jít na max. dávku a hrůza :roll: Nejsem si úplně jistá jestli to jsou prašky pro mě vhodný :roll: ale budu se vracet do práce a začínat s novejma… :zed: by mi tam hráblo. Na noc mám mirtazapin a rivotril taky na akutku. Bojuju skoro rok :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8.11.19 21:14
@Lollitka píše:
@xxxpianist Ahoj, Já měla PP poprvé v roce 2008 ze stresu na VŠ a několika špatných událostí v mém okolí, trvalo rok, než jsem se z atak dostala, pak se přidala deprese a když jsem byla podruhé v léčebně, tak mám ve zprávě i GAD. Paniky se pak v roce 2011 vrátily, zas na rok. Pak od atak dlouho klid, ale letos v srpnu z ničeho nic šílená ataka. Teď mám sice jiné diagnózy, než PP a GAD, ale s úzkostmi a psychosomatickými projevy se potýkám dennodenně. Lyricu beru také, ale moc nepomáhá, i když bez ní by to asi bylo ještě horší. V Kroměříži jsem nebyla, ale hodně si tam lidi to psychoterapeutické oddělení chválí. Já byla na 3 jiných psychoterapeutických odděleních a bylo to také fajn. Tak moc držím palce a pokud ti Dr. tu Kroměříž nabídl, tak bych to zkusila, léčíš se už dlouho a tam je program přesně uzpůsobený na úzkostné poruchy. Můžeš si na youtube najít cyklus „Život za zdí“, jeden díl je tam věnován skupinové psychoterapii a mluví tam právě terapeuti z Kroměříže.

Takže tys byla v léčebně? Mám z toho strašnej pocit, že bych tam měla někdy jít… takový to stigma - prostě jdeš do blázince. :oops: I když věřím, že tam je spousta lidí vcelku normálních a zas hodně magorů běhá po světě a neléčí se… Na ten Život za zdí jsem zrovna před pár dny koukala, přišlo mi to zajímavý.
Já mám momentálně černé myšlenky o budoucnosti, bojím se, že to nikdy nepřejde a že budu hrozná máma a nezvládnu psychicky těhotenství, porod, šestinedělí… uf. Ale podle doktora se toho nemám bát, že na psychiku ženy dítě kor mateřsky založené jako jsem já, často pomůže…
Jinak já do Kroměříže nechci skrz to, že 6 týdnů je šíleně dlouhá doba a nevydržela bych to bez přítele, bez našich kočiček, bez mého milovaného domova. Jsem hodně domácí tvor.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2029
8.11.19 21:31

@xxxpianist Ahoj, poslala jsem ti SZ, nechci tu rozepisovat osobní věci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1140
8.11.19 21:56

Holky, já jsem hrozne rada, ze tu píšete a že si založila tu diskuzi, já se teď v tom strašně placam co se semnou stalo, vím první zkušenost, jsem teda i dost Fe stresu když čtu vase příběhy, že už nikdy nebudu zdravá, to mě teda dostává hodně do kolen… Doteď jsem byla veselá, živá, hodně sportuji, mám skvělý dítě a co teď, co bude dál…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2029
8.11.19 22:04

@Tejule Ahoj a jak dlouho se léčíš ty? Co máš za problémy? Úzkosti, depresi…? Určitě se z toho dostat dá, záleží, jak brzy se to podchytí a jestli sednou léky. A je dobré přidat terapii. Držím moc palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1140
8.11.19 22:22
@Lollitka píše:
@Tejule Ahoj a jak dlouho se léčíš ty? Co máš za problémy? Úzkosti, depresi…? Určitě se z toho dostat dá, záleží, jak brzy se to podchytí a jestli sednou léky. A je dobré přidat terapii. Držím moc palce.

Ahoj, ještě se nelecim, jdu k psychousovi poprvy v úterý, no je to 17 dnů, kdy jsem dostala svou první ataku, bylo mi strašně, šla jsem druhý den k Dr, ta mi napsala Neurol, že to opravdu vypada jako ataka, že když se to bude opakovat mám si ho vzít, celý týden mi bylo zle, byla jsem přesvědčena, že jsem vážně nemocná, v pátek kdy manžel nějak zakřičel na syna a ten se rozerval jsem se složila, nešlo to zastavit, přijela záchranka, od ty doby mi bylo pořád zle, chvíli líp, chvíli hůř. Měla jsem závrať, vnitřní třes, nervozita, nemohla jsem se dodeechnout. Ve čtvrtek jsem vstala zadkem, blbě sem spala, šílený sny, že Margita se Zagorkou mi unesli dítě.
a zase jsem byla šíleně nervni a trasla jsem se, řekla jsem si, že neurolem to léčit nebudu a půjdu k tomu co tu duši léčí. Zvedla jsem tel a objednala se…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9.11.19 13:57

Dnešek = 1.den s Lyricou

No holky,
tak dnes jsem si vzala první prášek Lyrica (+půlku Rivotrilu). A musím říct, že se cejtim jak ožralá. Šla jsem si koupit pár věcí pro radost do drogerky a musela jsem se příšerně moc přemáhat, abych neutekla, úplně mě to tam dusilo, bylo tam i dost lidí. Člověk má pocit, že se pohybuje v podtlaku. Plus je ožralej a má závratě :zed:
Došla jsem domů a lehce úleva a radost z koupených věcí. Snad tyhle vedlejší příznaky aspoň trochu vymizí do pondělka, kdy musím už učit. Naše říďa je nejlepší na světě, chápe mě a podporuje, sama kdysi prožívala podobné věci. Nechci ji zklamat a vypadnout z pracovního procesu, svoji práci miluju. Můj život se ale smrsknul jen do bubliny domova, kde mi je asi nejlépe. Je to hrozný a nevím, jestli zvládnu fungovat s léky v práci. Snad jo… v prosinci mám jet na 2dny na pracovní cestu a jakmile na to vzpomenu, hned se roztočí kolotoč černých myšlenek - co když mě to tam chytne, co když tam omdlim, co když se ztrapnim… Děs.
Takže za mě je dnešek fakt těžce podprůměr, jak se cítíte dnes vy, děvčátka? :srdce: Přeju vám co nejhezčí den

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9.11.19 13:59
@Tejule píše:
Holky, já jsem hrozne rada, ze tu píšete a že si založila tu diskuzi, já se teď v tom strašně placam co se semnou stalo, vím první zkušenost, jsem teda i dost Fe stresu když čtu vase příběhy, že už nikdy nebudu zdravá, to mě teda dostává hodně do kolen… Doteď jsem byla veselá, živá, hodně sportuji, mám skvělý dítě a co teď, co bude dál…

Vím, jak se cítíš. Mám přesně tyto pocity - plácání se v té hrozné situaci. A neboj, podle doktora se člověk může z toho dostat natolik, aby žil úplně normální život a úzkost téměř plně vymizela. Jen je to běh na dlouhou trať.
Jak říká můj oblíbený citát: Vše dobře dopadne. Pokud tomu tak není, ještě to není konec. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama