Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Taky čtu nebo vyprávím pohádku, ale při vyprávění volím slova které zná a zdůrazňuji je a při čtení si text malinko zjednoduším aby tomu rozuměl. myslím, že takhle malé děti ještě nerozumí úplně celému textu, ale spíš tomu, jak je to celé podáno. Když je strašidelná část, např. o červené Karkulce, tak se společně „bojíme“ a celý děj hrozně prožíváme. Nebo se ho při vyprávění zeptám a nechám ho doplnit slovo, když už pohádku zná. To ho baví a vím, že je " v obraze" ![]()
fragola - ty máš tolik dětí? Jak se to dá zvládnout?
Já mám jedno, bude jí rok a jsem z mateřské kolikrát na prášky ![]()
teďs mě přivedla k tomu, že bych mohla zase zkusit Kubovi něco přečíst, ale on byl ještě nedávno ve stádiu, že si chtěl číst „sám“ a nechtělo se mu čekat, až se vymáčknu já ![]()
No a zpívání u nás nehrozí, jakmile začnu zpívat, začne bejt malej vzteklej a má snahu mě plácat
tak nevim, jestli je to s tím zpěvem tak hrozný
![]()
v tomhle veku jsme cetli basnicky o vesele masince a o paleckovi furt dokola - to kupodivu vydrzel. Kolem 1,5 roku jsem objevila knihu „Dětem“ od Lva nikolajevice tolstoje (u kamosky na chate a pak jsem ji koupila na aukru) - to jsou superkratke pohadky, na zacatku treba na 2 radky a zcela bez pointy - tedka cteme cca 10-15ti radkove a to vydrzi.
My nečteme pohádky ani teď. Před usínáním ho to ruší a přes den nevydrží poslouchat. Jen si prohlížíme knížky, u toho mu povídám, ale že by vydržel poslouchat nějak dlouho, to vůbec ![]()
co si tak pamatuju, tak jsem klukovi ve 14 měs četla večer říkanky..říkance jako takové úplně nerozumněl, ale líbilo se mu, že je to rytmické, u určitých říkanek ukazoval a ještě jsme si přitom ukazovali obrázky..to ho bavilo a u toho se dovedl soustředit
kdybych se bývala vytasila s Perníkovou chaloupkou, tak by ho to po 2 větách asi přestalo bavit
klasika pohádky (kraťounké) čteme asi tak od 2 let..ale do 2 let vlastně jen ty říkanky a ukazování obrázků a krátká slovní spojení na rozšíření slovní zásoby a to bohatě stačí
závisí taky jak moc je dítě vyspělé a jakou má slovní zásobu pasivní a aktivní a jak dlouho se je schopno soustředit..my jsme říkankama nic nezkazili, kluk teď knížky fakt zbožňuje, až mě to někdy štve ![]()
Tak my čteme snad odjakživa a malý je na to zvyklý - buď čtu, nebo teď, kdy už je brzy tma, tak spíš povídám pohádky nebo si probíráme, co jsme dělali a co budeme dělat… V knížce mi nelistuje, neb obvykle leží ve své postýlce a já na manželské posteli vedle. Když ho mám u sebe na manželské posteli, tak držím knížku nad hlavou, ležím na zádech a malý vedle usíná…
Já nečtu jen recituji nebo vyprávím klasické pohádky stylem:
Byl jeden koblížek a ten utekl dědečkovi..
Potkal zajíčka ,ale utekl mu..
Potkal vlka a..atd až se dostaneme k lišce..
A liška koblížka snědla!!! plus hodně citoslovcí, kulení očí a plácání rukama..
Ona je spokojená a trvá to jen minutu..
A recituju Hrubína : Jak to bylo pohádko, zabloudilo kuřátko…
nebo Polámal se mraveneček..
Ale číst se nedá, fakt ne..stejně by tomu nerozumněla a nudilo by jí to..
A hlavně si i vymýšlím svoje příběhy..
Každé dítě je jiné..
Synovi jsem začala skutečně číst až kolem 3 let, dřív ho to nebavilo kromě např. Kuřátko a obilí, Polámal se mraveneček a velmi krátkých rýmovaných leporel..
Dcerka si prohlíží knížky už od malinka, baví ji to a četla jsem jí tak od 15 měsíců, roku a půl..
Snažím se pro ni vybírat pohádky veršované, to ji baví nejvíc..
kate02 píše:
No a zpívání u nás nehrozí, jakmile začnu zpívat, začne bejt malej vzteklej a má snahu mě plácattak nevim, jestli je to s tím zpěvem tak hrozný
![]()
Nerine píše:kate02 píše:
No a zpívání u nás nehrozí, jakmile začnu zpívat, začne bejt malej vzteklej a má snahu mě plácattak nevim, jestli je to s tím zpěvem tak hrozný
![]()
![]()
To je jako u nás… Muž, když jednou začal zpívat, tak se na něj syn vážně koukl, zakryl mu pusu a prohlásil: „Táto, ticho!“
![]()
ahojky
nečtu jí proto že je to teď moderní a všude se o tom píše ale proto, že jsem tak také byla vychovaná
ráda si čtu i teď a s Terezkou už umím všechny možné básničky z jejích knížek…teď přecházíme na špalíčka, kde jsou také básničky a mám ho ještě po mě
jen mě zarazil právě článek na který jsem narazila v časopise, že dětem se začíná číst již od jednoho roku. kamarádky mají děti starší a prostě je posadí před televizi a je vymalováno. toho bych se chtěla vyvarovat aspoň ještě dokud to bude možné i když zásobu kreslených večerníčků alá štaflík a špagetka a podobně máme v zásobě požehnaně
![]()
Tak my nečtem, jelikož to máme stejné jako zakladatelka. Malej chce listovat sám a přikrývá mi pusu a že bude číst sám a nic
. Písničku, pohádku z hlavy…u všeho mi zakrývá pusu a říká „tačí mami“
V roce poslouchal a koukal na mě a pak najednou zlom a nechce nic ![]()
Ale že potěší když v tom není člověk sám ![]()
to ano
naštěstí my jsme závislí na básničkách takže během odpoledne jedu jako flašinet tak doufám že dospějeme i do stadia že ocení maminčinu snahu
![]()
Čtení je dneska moderní? Tak to jsme in, aniž bych o tom věděla
Dceři čtu asi od 20.měsíce (mám na mysli takové to klasické večerní čtení před spaním, jinak přes den listujeme v knížkách furt a nikdy nesmí v tašce chybět
). Zpočátku taky potřebovala listovat se mnou a nebavily ji pohádky bez obrázků. Až jsme narazili na Pejska a kočičku - to byla první knížka, u které jí nevadilo, že nemá obrázek na každé straně. Po 2-3 měsících mi z ní „četla“ sama. Prostě si to pamatovala slovo od slova zpaměti. Dokonce jsem ji párkrát přistihla, jak se v běžné mluvě stylizuje do mluvy „pana Čapka“. V takových momentech si říkám, že čtení má opravdu něco do sebe
Nemáme televizi, takže o to víc se u nás čte. Jsou dny, kdy mi malý nemůže usnout - to pak dceři pustím CD s pohádkou. Vím, že to běžné čtení nenahradí, ale zas lepší než nic
![]()
Pokud to dítě nebaví, klidně bych ho nechala, ať si zpočátku tou knihou listuje, volila bych kratší říkadla a veršované pohádky…a postupně bych přidávala. A nebo nechávala dítě, ať vypráví pohádku samo. To u nás taky jeden čas hodně frčelo ![]()