Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
peggy.sl píše:
A co po něm konkrétně chce, že mu potom musí nadávat?
To mě taky zajímá ![]()
Ahoj,to je mi malého líto
,myslím že nejlepší bude se zajít poradit do nějaké psychologické poradny,nebo do poradny pro mezilidské vztahy,většinou je to spojený..
Mně by tohle taky hrozně trápilo,řeším doma občas podobné záležitosti
a vim,jak je to nepříjemný a ubližuje to!
je jedno co chce, myslím, že je to za kraviny, jako např., když něco rozsype, vylije… nebo pomačká, prostě cokoliv. Ty nadávky, to je hnus, nestrpěla bych to, ale na druhou stranu ani nevím, co bych dělala… máme 2ročního, neumím si to představit, musíte to asi ještě důsledně probrat a vyříkat si to.
Tak to bych nedala, určitě si s ním o tom doma pořádně promluv, a pokud jsi u takové situace, kdy hrozí, že s tím manžel zase začne, skoč mu do řeči- stopni to hned v počátku věty, a kdyby se ještě urazil, že nadávky použít nechtěl, tak mu řekni, že to děláš preventivně, když si to sám neuvědomí. A nadávát dítěti, by se nemělo v jakémkoli věku, teď to prtě ještě třeba nechápe, ale až si začne uvědomovat význam slov, tak se to podepíše na jeho sebevědomí a chování v budoucnu ![]()
to je hrozný, měl by si to uvědomit. Já veřím tomu, že jak se k dětem chováme my teď, budou se potom oni chovat k nám… ![]()
Spatne, spatne, spatne. Ale pises, ze si to potom uvedomuje a mrzi ho to, tak at se snazi, pokud mu to samo nepujde, tak at najde odbornika, treba psychologa. Pro dite je to ponizujici, teda aspon v dobe kdy uz chape, co slova znamenaji. No zkuste si predstavit,ze s vama tak nekdo mluvi a prcek se teprve uci, potrebuje pochvalu, povzbuzeni, podporu. A pokud se holt musi pokarat, tak bez tech slovicek. Nevim, ale asi by s tim mel neco opravdu delat, pokud mu na diteti zalezi, osobne se me to prici. Jsem nervak, ale toto si fakt nedovolim. A je pravda, jak vy k nemu, tak dite potom k vam-jak uz to tady nekdo zminoval.
Mam podobny problem, taky mu to vzdy hned reknu, hned ho „okriknu“ a je videt, ze ho to mrzi, proste to je v afektu
. A nekdy se chova jak jejich starsi bracha v puberte. des. neporadim, jen soucitim ![]()
Oni ti chlapi než jim to dojde, můj zas na syna zakřičí jak na psa, až pak mu dojde, že to vlastně pes není a řvát nemá smysl..ale prostě prvotně přijde zakřičení - navíc ve stylu FUJ, DOST apod prostě jak na psa ![]()
je to hnusný no křičet kvůli blbostem na dítě
Možná to bude OT, ale tohle vidím u našich tzv. „nepřizpůsobivých“ občanů. I když ty říkaj dětem daleko hůř ![]()
Všichni občas v afektu vypustíme z pusy věci, který nás pak mrzej, ale pokud se to opakuje moc často, vůbec to není dobrý. Pak se jednou manžel bude divit, až bude takhle syn mluvit s ním
![]()
Spíš si vyberte slova, která říkat může - přijde mi jednodušší vypustit jiné slovo, než které jsem původně chtěla, než nevypustit žádné. Jestli je příčetný a uvědomuje si to, mohl by souhlasit a snažit se.
Něco takového říct můj chlap, tak by si asi vyslechl… On je dospělý, on se musí ovládat.
Já teda malé kolikrát řeknu, že je trubka, prasátko, případně „ty jsi ale eda“ nebo tak. Nijak zákeřným tónem=) Zatím nevypadá poškozeně… akorát když mi pak něco spadne, jsem trubka taky ![]()
Ono ho to možná víc trkne až mu to synek oplatí, nebo si někdo všimne, že syn tituluje kamarády VOLE A BLBE..
Víc bych tlačila na muže, že přece nechceme ,aby nás dítě potom oslovovalo sprostě..A bacha, když se něčeho chytne, tak to jde velice těžko odnaučit..
peggy.sl píše:
A co po něm konkrétně chce, že mu potom musí nadávat?
Máme to doma podobné
Jenže malej je lump, hodně živý a hodně neposlušný-ale já ho miluju a snažím se mu vysvětlovat, co se jak dělá a co zase není hezké-i když často marně. Ale přeci kvůli tomu nezavrhnu své dítě. Manžel na něj řve za každou lumpárnu a prkotinu
jenže malej se nedá a v tu chvíli začne na tátu taky křičet -zakřičí na tátu ať mu dá pokoj a když mu táta jednu plácne přez zadek, vrátí mu to. Jenže podle mě to dělá jen proto že napodobuje tátu kterého má tak rád. Manžel mu koupí první poslední a říká jak má malého rád ale dává to najevo jen kupováním hraček, jinak mu všechno vadí (že malej venku běhá, že si hraje nahlas atd) Malému je dva a půl
Dobrý večer, omlouvám se za anonym, ale jistě pochopíte.
Chtěla bych slyšet váš názor.
Můj manžel, když je naštvaný na našeho 2,5 letého chlapečka, tak na něj sprostě nadává - např. „ty vole jeden“, „ty blbečku“ atd. atd. Furt se kvůli tomu hádáme, protože já tohle jednoznačně odsuzuji. Manžel si to pak vždycky uvědomí a má výčitky svědomí… jenže pak někdy to příjde zas a znovu. Prostě si neuvědomuje, že je ještě maličký a chtěl by po něm nemožné
Co radíte? Co byste dělaly na mém místě?
Díky za odpovědi.