Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím všechny mám takový problém před pár dny jsem v 6tt začala silně krvácet a lékařka mi včera potvrdila že šlo o potrat můj přítel se na mimi velmi těšil zítra se vrací ze služební cesty a já nevím jak mu to mám říct.
Normálně mu to prostě řekni… Brzo budete čekat další, držím palce ![]()
nejhorší je že se bojím když přijede přece to na něj nemůžu hned vybalit?
moc me mrzi co se ti stalo ![]()
myslim si, ze pritele asi nebudes vitat v takove situaci s usmevem od ucha k uchu a je tedy docela mozne, ze se dovtipi, nebo se te zepta co se stalo.....potom si o tom muzete spolu popovidat…
Já vím že to asi pozná ale nevím jak bude reagovat protože se nám to stejné stalo před půl rokem a u toho byl a dost hoto vzalo nechci ho znovu sklamat.
Tomisko ty ho přece nezklameš.Ty za to nemužeš.normálně bych si s ním sedla a řekla mu to.myslím si že žena tohle vždycky prožívá huř než chlap a už takle se musíš dost trápit,netrap se ještě s tímhle.Jste tu jeden pro druhého tak se podržte a já jen držím palce do třetice všeho dobrého
Ahojky, ničeho se neboj za nic nemůžeš a tvůj partner to jistě ví. Nicméně si myslim, že ani nic říkat nebudeš muset nejspíš to pozná hned ve dveřích, že není něco v pořádku. Držím palce a ať se brzo zadaří ![]()
Holky mockrát děkuji za rady asi máte pravdu zkusím to s ním normálně probrat i když to asi tak jednoduché nebude asi jsem blázen že to tak prožívám tak mi promin te a děkuji dost jste mipomohly.
nemas se zac omlouvat, je absolutne v poradku a normalni, ze to prozivas......je jasne, ze to nebude nic prijemneho, ale tvuj pritel urcite nebude mit pocit, ze jsi ho zklamala…urcite bude moc smutnej, stejne jako jsi ty, ale v techto situacich je prave dulezite se snazit podrzet se navzajem
moc drzim palecky
V tom máš asi pravdu snad to zvládnem. Tomáš je skvělej kluk ale vždycky všechno prožívá víc jak já a nejhorší je že jsem se ted úplně sesypala asi je to tím že jsem sama hrozně se totiž bojím až přijede.
To zvládneš
Držím palečky… Určitě se brzo zadaří znova… Já vím, že teď to možná bude znít trochu hnusně co napíšu, ale byla jsi v 6.týdnu, tak myslím, že se to dá líp „strávit“ než když třeba moje kamarádka potratila v 26.týdnu, kdy už cítíš pohyby a víc „cítíš“ to, že to miminko máš pod srdcem… Promiň, jestli to zní nějak špatně… Tak to určitě nemyslím… Je to bolestivé i tak, protože jste se oba už těšili, ale je to ještě „čerstvé“ a určitě se dočkáte… Možná by bylo fajn, když tvůj přítel vše víc prožívá, že příště (a držím ti palečky, aby to bylo co nejdřív) mu to neřekneš hned, jak zjistíš, že jsi těhotná, ale třeba až ten 10tt - 12 tt, kdy už je ta pravděpodobnost potratu o něco menší… Musíš to vzít statečně a myslet na to, že příště se určitě zadaří…
Vím, že se to lehce říká někomu, kdo to nezažil, já jsem otěhotněla nechtěně,i když jsem 7 let brala prášky, přítel se na nás vykašlal a teď jsem s malou sama, ale i tak jsem šťastná… A vy dva určitě budete brzo taky… ![]()
Máš pravdu to co se stalo tvé kamarádce bylo mnohem horší já to tak prožívám asi proto že jsem sama doma a pořád na to myslím a přemýšlím jestly jsem nemohla udělat něco aby se to nestalo.A děkuji ti.
Nemáš za co děkovat
Když víš, že to tvůj přítel bude víc prožívat, tak musíš být ta silnější… V tom, že jsi teď sama, tě chápu.. Já jsem byla sama od 4. měsíce těhotenství a taky jsem pořád přemýšlela, jak to zvládnu a jestli jsem nemohla udělat něco proto, aby to tak nebylo… Ale tohle ty neovlivníš… Za to ty určitě nemůžeš!! Hlavně si nic nevyčítej
Malá je teď pro mě vším, i když mě přítel opustil, tak bych určitě nezvládla to, kdybych potom potratila, ale ty máš přítele, se kterým se určitě navzájem podržíte a zkusíte to zase znova a když bude malé na světě, tak si na to ani nevzpomeneš… Když přijede, určitě sám pozná, že se něco děje.. Nevybal to na něho hned.. Sedněte si spolu a pomalu mu to řekni… Taky mu řekni, že víš, že se těšil, ale nesmíte moc smutnit, protože když z toho budete ve stresu, tak bude déle trvat než se zase zadaří… Musíte být v psychické pohodě a než se nadějete, budeš mít velké bříško a budete se společně těšit na nový přírustek… ![]()
Já vím pravě proto že Tom je tak citlivej nevím jak mu to říct Když se mi to stalo poprví a já viděla jak to prožívá bylo mi ho moc líto a spíš já jsem ho utěšovala. Ale ted právě proto že tu se mnou není na to víc myslím a připadám si jako blázen moc si přeji být s ním a zároven se hrozně bojím jeho příjezdu. Jsem moc ráda že si o tom mám s kým popovídat děkuji.
Bolí to… Vím… Nesmíš mít strach… Zvládla si to ty, zvládli to jiní, zvládne to i on… Uvidíš… Řekneš mu, že to nevzdáte a že se to určitě povede…
Můžu se zeptat, kolik ti je?? Samozřejmě odpovídat nemusíš…
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.