Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@Anonymní píše:
Mě je líto těch zbytečných 9 let a toho, že malý je na tom teď takto a já to dávám skrz práci těžko. Chtěla bych vědět, za jak dlouho jste se s tím dovedli vyrovnat a cítit se fajn
me trvalo rok (jeste pocas manzelstvi, zjistila jsem to, kdyz jsem byla tehotna) nez jsem dosla k zaveru, ze s takovym clovekem nechci zit uz ani minutu ![]()
A novy partner se objevil naprostou nahodou po 3 mesicich od doby, co jsem manzela vyhodial (takze jeste pred rozvodem jako takovym) a muzu rict, ze NIC lepsiho se mi nemohlo stat ![]()
Ver v osud a v to, ze Tvuj manzel sice bude stastny s novou partnerkou, ale Ty budes daleko vic stastna s nekym jinym nez s nim ![]()
Ahoj, stalo se mi něco podobného, trvá to už skoro půl roku a pořád nejsem schopná udělat tu tlustou čáru! Už chápu, že mi bude líp bez něho, ale jak vše zvládnout, to nevím… taky měl manžel tendence se vrátit, ale pak řekl, že zašel už moc daleko a neví, jestli bysme to zvládli, prostě si to sám vyhodnotil a zase odešel. Taky tvrdí, jak dceru 2,5 roku miluje, ale stejně odešel… bohužel. Je strašně nespravedlivé, že někdo rozbije rodinu a jde si a ten druhý to musí vše vyřešit, smířit se s tím a ještě se před dítětem chovat jako by nic. Já věřím, že se někdo objeví, jen aby měl rád taky moji dceru…
Tak mě to samé potkalo letos v srpnu, dostala jsem sms zprávu, že jsem pro něj cizí člověk a hotovo, máme spolu skoro 3 letou dceru. V roce 2011 jsem se za manželem odstěhovala do Prahy z Č. Budějovic, nikoho jsem tady neznala a proto jsem byla věčně doma..a teď balím saky paky a vracím se i s dcerou zase do ČB. čekámě stěhování, od prosince jsem bez rodičovského příspěvku, nemám školku práci nic, akorát milovanou dceru, mám tak velkou bolest, že si myslím, že mi pukne srdce, ale ženská vydrží jak kůň, a jednoho dne mu nakopu zadek.
@Anonymní píše:
Ahoj, stalo se mi něco podobného, trvá to už skoro půl roku a pořád nejsem schopná udělat tu tlustou čáru! Už chápu, že mi bude líp bez něho, ale jak vše zvládnout, to nevím… taky měl manžel tendence se vrátit, ale pak řekl, že zašel už moc daleko a neví, jestli bysme to zvládli, prostě si to sám vyhodnotil a zase odešel. Taky tvrdí, jak dceru 2,5 roku miluje, ale stejně odešel… bohužel. Je strašně nespravedlivé, že někdo rozbije rodinu a jde si a ten druhý to musí vše vyřešit, smířit se s tím a ještě se před dítětem chovat jako by nic. Já věřím, že se někdo objeví, jen aby měl rád taky moji dceru…
Naprosto ti rozumím. Také jsem si tímto prošla. Chlapovi spadl mozek do kalhot a já se mám s tím smířit?? Po tolika letech vybudovaného vztahu? Ale neboj, zamilovanost u milenky taky jednou opadne, ale až opadne, tak ty už budeš někde jinde.
Mě se dcera narodila ve 40ti, dělali jsme jí s láskou, a manžel věděl, že si nepřeji aby dcera vyrůstala bez táty a přeci odešel a to už mám 20ti letého syna, takže jsem zpátky na začátku a vracím se domů k synovi, který mě a dceru bude zatím „živit“ no nejsou ti pánové opravdu divní??
@lucinečkav2 píše:
Mě se dcera narodila ve 40ti, dělali jsme jí s láskou, a manžel věděl, že si nepřeji aby dcera vyrůstala bez táty a přeci odešel a to už mám 20ti letého syna, takže jsem zpátky na začátku a vracím se domů k synovi, který mě a dceru bude zatím „živit“ no nejsou ti pánové opravdu divní??
Nejsou divní, jsou tak naprogramovaní. Můžeš jím říkat co chceš, ale mám pocit, že 90% chlapů udělá dítě a odejde. Přeci se nebudou starat, když mají od starání matku. Důležité je, že tady zanechali svoje DNA.
Mám taky ten pocit, syna jsem vychovávala sama od jeho 4 let, a je pravda, že mi muži nijak nechyběli, pak přišel manžel, celou mě sfanfrněl a opět budu vychovávat dítě sama
připadám si občas jak náhradní matka na gen. materiál ošklivě řečeno, ale nejvíc mě mrzí ta sobeckost mužů, já budu řešit každodenní problémy a on jendnou za 14dní bude úžasný tatínek ![]()
@lucinečkav2 píše:
Mám taky ten pocit, syna jsem vychovávala sama od jeho 4 let, a je pravda, že mi muži nijak nechyběli, pak přišel manžel, celou mě sfanfrněl a opět budu vychovávat dítě samapřipadám si občas jak náhradní matka na gen. materiál ošklivě řečeno, ale nejvíc mě mrzí ta sobeckost mužů, já budu řešit každodenní problémy a on jendnou za 14dní bude úžasný tatínek
Tak pro mu dítě nestrčíš na více dní? Třeba co druhý týden čtvrtek - neděle - ať se taky stará a ty můžeš vyrazit s kamarádkama!
@lucinečkav2 @Blekota pokud maminka je v Budějovicích a tatínek v Praze, tak čtvrtek-neděle lze jedině když je dítko předškolní a když si to takto lze upravit s prací. Jinak při téhle vzdálenosti bych víc jak 1× 14dní na víkend neviděla.
A ještě kéž by. Moje máma taky měla jedno dítko, od 8let na něj úplně sama, když mělo 15, narodila jsem se já a se mnou byla sama od narození. Je to nahouby když otcové nejsou vůbec, nebo minimálně.
@Blekota
Promiň, ale nesouhlasím s tím poměrem 90%. Ve svém okolí vidím dost párů, které se po narození dítěte dříve či později rozešli (a nebyla to vždy vina chlapa), ale stále převažuje většina těch šťastných. Já jsem s manželem 18 let a pořád se máme rádi, naši známí jsou spolu taky dlouho a jsou to normálně fungující rodiny, kdy se i chlapi starají o děti.
Pořídit si Dítě na „stará“ kolena má určitou výhodu, že si to matka více užívá, já nelituji, že ji mám a baví mě naše holčičí hry a s holkama je lepší pořízení jsou více hravé než kluci, u syna jsem chtěla už abych to měla za sebou a uteklo to tak rychle, že mám teď pocit, že jsem si ho ani neužila. Je těžké teď potom co mi muž udělal, mu vycházet nějak vstříct a asi mu u soudu nic moc neulehčím a budu chtít aby dceru měl pouze přes den a na večer jí vracel domů, při vzdálenosti Praha-ČB..nevím jak to dá…ale i dceři vzal pocit bezpečí a jistoty..a já jsem tu od toho, abych jí to bezpečí vrátila a to se nedá když bude jezdit přes půl republiky.
@lucinečkav2 píše:
Mám taky ten pocit, syna jsem vychovávala sama od jeho 4 let, a je pravda, že mi muži nijak nechyběli, pak přišel manžel, celou mě sfanfrněl a opět budu vychovávat dítě samapřipadám si občas jak náhradní matka na gen. materiál ošklivě řečeno, ale nejvíc mě mrzí ta sobeckost mužů, já budu řešit každodenní problémy a on jendnou za 14dní bude úžasný tatínek
Bude lip.to same..ja si delam legraci ze jsem guvernantka:)
@lucinečkav2 Tak to samé štve mě, já se tady 14 dní dřu a stresuju a on jednou za 14 si hraje na dokonalého tatínka a vytahuje se s nim po návštěvách jak má úžasného syna, v čele ještě s tou ženskou kvůli které nás opustil, takže si hrajou na rodinku a můj 1,5 syn je z toho pak chudák roztěkanej a neví která bije,,, ![]()
Holky, máte můj obdiv, že „dokážete“ svým bývalým půjčovat děti…já bych to nedokázala..právě si procházím něčím podobným, ale i když jsme podstoupili dokonce dvě IVF, nakonec naštěstí jsme děti neměli…ze vcelku normálního manželství, kde sice byli nějaké problémy, ale ne nijak zásadní, se ze dne na den stala noční můra, kdy manžel úplně otočil, choval se divně, až jsem zjistila, že se schází s mojí kamarádkou…samozřejmě zapíral, ale choval se ještě hůř…až jsem se odstěhovala, že si dáme pauzu a uvidíme, co dál. Přijel za mnou za tři dny a řekl mi, že už nechce nic zkoušet a že chce okamžitě rozchod a rozvod…a velkoryse mi přenechal barák, na který máme hypotéku a barák je v rekonstrukci a aktuálně neobyvatelný…a že nic nechce, ani vyplatit…no, tak po dvou hodinách si to rozmyslel a poslal sms, že vyplatit chce a nakonec chce ještě další peníze…jde mi z toho hlava kolem, řešení s právníkem je nekonečný…
spolu jsme si pořídili hospodářská zvířata a ty mi sebral, odvezl je k ségře a napsal mi, že mam zákaz vstupu na jejich pozemek a že mi je vrátí, až mu podepíšu papíry, že dostane prachy…musela jsem mu nechat jednoho z našich psů (pořídil si ho za času, kdy jsme spolu chodili) a rve mi to srdce a ta představa, že na toho psa hrabe ta jeho nová…
Vůbec si nedokážu představit, že bych mu měla půjčit dítě a ještě by se stýkalo s ní…fakt, máte můj obdiv..i když vím, že nemáte na výběr, ale já bych to asi nerozdýchala…
@hlozi píše:
Holky, máte můj obdiv, že „dokážete“ svým bývalým půjčovat děti…já bych to nedokázala..právě si procházím něčím podobným, ale i když jsme podstoupili dokonce dvě IVF, nakonec naštěstí jsme děti neměli…ze vcelku normálního manželství, kde sice byli nějaké problémy, ale ne nijak zásadní, se ze dne na den stala noční můra, kdy manžel úplně otočil, choval se divně, až jsem zjistila, že se schází s mojí kamarádkou…samozřejmě zapíral, ale choval se ještě hůř…až jsem se odstěhovala, že si dáme pauzu a uvidíme, co dál. Přijel za mnou za tři dny a řekl mi, že už nechce nic zkoušet a že chce okamžitě rozchod a rozvod…a velkoryse mi přenechal barák, na který máme hypotéku a barák je v rekonstrukci a aktuálně neobyvatelný…a že nic nechce, ani vyplatit…no, tak po dvou hodinách si to rozmyslel a poslal sms, že vyplatit chce a nakonec chce ještě další peníze…jde mi z toho hlava kolem, řešení s právníkem je nekonečný…
spolu jsme si pořídili hospodářská zvířata a ty mi sebral, odvezl je k ségře a napsal mi, že mam zákaz vstupu na jejich pozemek a že mi je vrátí, až mu podepíšu papíry, že dostane prachy…musela jsem mu nechat jednoho z našich psů (pořídil si ho za času, kdy jsme spolu chodili) a rve mi to srdce a ta představa, že na toho psa hrabe ta jeho nová…
Vůbec si nedokážu představit, že bych mu měla půjčit dítě a ještě by se stýkalo s ní…fakt, máte můj obdiv..i když vím, že nemáte na výběr, ale já bych to asi nerozdýchala…
Jenže ono je rozdíl pořídit si společná zvířata a společné dítě. Dítě je obou dvou, oba do něj vložili své geny a mají na něj stejný nárok. Zvířata jsou majetkem toho, kdo je koupil/živil, i když k nim mohou mít oba majitelé citový vztah.