Jsem hrozně osamělá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Cítila jsem to stejně, cca 5 let zpátky, bylo mi 38, děti dvě. Ze dne na den jsem to přestala řešit a objevil se pan božský. Náhodou, přes známou, kterou jsem náhodou potkala po mnoha letech. Strávili jsme spolu krásných pár let. A teď to řeším zase.
Ošklivá si nepřipadám, ale marná ano. Chlapi po mě koukají, někteří i navážou řeč, ale pak z nich vyleze, že nechtějí vztah. Nepřipadám si jako sexbomba, co by chlap měl chtít jen ošu. ať! Kolega mi v práci opakovaně říká, jak je možné, že holka jako já má takovou smůlu, že jsem zase sama. Nevím, co s tím. Chystám se na „speed dating“ a pak to vzdam.
- Citovat
- Upravit
Nejhorší je, že na tohle není žádný ověřený postup nebo recept. Pokud by byl, všichni bychom se jím řídili a všichni bychom byli šťastní.
Seznamka mnoha lidem vyšla, mnohem ale taky ne.
Seznámení se ve společnosti, při sportu, v práci,… mnoha lidem vyšlo, mnohem ale taky ne.
Těžko ti poradit. Já si řekla, že přestanu hledat a přestanu se tím trápit, protože jsem se tím zabývala neustále, stejně jako ty jsem se cítila sama. Říká se, že se objeví někdo v momentě, když to nejméně čekáš. Ale jak to nejméně čekat, že jo… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mme kdyz se objevil pan bozsky, byla jsem pro nej jen prevoznik po rozvodu, coz jsem samozrejme pochopila az zpetne. A az se z toho po pul roce dostal, oznamil mi, ze se k sobe vubec nehodime a ja si zaslouzim neco lepsiho (bla bla). A od te doby narazim jen na ty „neschopne“ typy, ktere nikdo nechce.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Mozna se potrebuji jen vypovidat…
Citim se osamela, nechtena, oskliva, hloupa. Chybi mi laska, smich, obejmuti, sex.
Mam jedno dite, ma 8 let a o vikendech byva u babicky, u otce… A kdyz jsem tak sama, padne na me hrozny splin a az moc premyslim.
Zkusila jsem i seznamku, ale bud tam jsou jen loudilove, nebo nejsem po zaslani fotky jejich typ… A kdyz jsem, tak zase oni nejsou muj. Nemyslim si, ze jsem tak narocna, kdyz chci slusneho, samostatneho a prumerne vypadajiciho muze. Nekdo s cernyma zubama, nebo o hlavu mensi, nebo negramota, co mapise 20 hrubek v jedne vete, me proste nezaujme. Parkrat jsem se i s nekym sesla, ale bud to vzdy vysumelo, nebo ten muz mel tolik svych problemu, ze mel delat sam co se sebou. Take se mi stalo, ze jsme se domluvili a neprisel. Nebo mozna prisel, ale neprihlasil se. Je to hodne ponizujici, zjistit v 35 letech, ze nekomu nestojite ani za tu slusnost, aby vypil rychle kafe a musel treba jit, nez se vubec neprihlasit. A toto vse mi tak strasne snizuje sebevedomi a duveru sama v sebe.
Rano do prace, pozde odpoledne z prace, ukoly, domacnost… Kde a kdy nekoho potkat?
Pratele mam, ale maji sve rodiny a zivoty, nemaji o vikendech na me cas.
Sportu se venuji, kdyz to jde, ale je to spise idividualni a zenska zalezitost.
Pokud jste tento bludny kruh zazily, jak jste se z toho dostaly?
ahoj a když jsi třeba se synem behem víkendu po výletech nebo sportujete nebo cestujete nebo jen jdete do mesta…nikdy jsi třeba nekoho neoslovila?? ja třeba jezdim s detma hodne casto sama na kole a rekla bych že to je idealni seznamka… na kole jezdi hodne chlapu samotných s detma ktere taky třeba je maji jen na vikend…nestyd se po chlapech aktivne koukat a hlavne je i sama oslov… jestli nemaji pumpicku, jestli jedete správne k řece atd…duvod k osloveni se vždy najde a třeba 10× to bude jen příjemne prohození par slov ale nekdy z toho muže byti neco více…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@axelina je pravda, ze neoslovuji. Pokukuju, usmivam se, snazim se tvarit pristupne k rozhovoru… Ale nevim, zda ze zpoza rohu nevyriti, nebo doma neceka, mama s obedem. Tak s kolem budu muset pockat do jara 
- Citovat
- Upravit
Taky jsem se cítila x let sama. Nakonec jsem zkusila seznamku a už rok žiju s mým sousedem 
Nikdo ti nevezme to hlavní. Naději, že jednou přijde a věř tomu, že opravdu přijde v ten správný čas. Brala jsem to tak, že mám být chvíli se synem sama a uvědomit si, co od života vlastně chci a uspořádat si v sobě pár věcí.
Držím palečky 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Taky jsem se cítila x let sama. Nakonec jsem zkusila seznamku a už rok žiju s mým sousedem
Tak to je skvele 
No, nikdo nevezme nadeji, ale jaksi mi ji ani neda
- Citovat
- Upravit
Taky jsem byla sama se synem.. Jen mi teda bylo 23 a synovi 2 roky 
každopádně… mi současného muže dohodila nejlepší kamarádka.. Znala ho X let, furt si jí vylejval srdíčko jak nemůže sehnat normální holku, já dělala to samý z druhé strany, tak se jednou naštvala a dala mu moje číslo chudák mi psal, ale já ho ignorovala, popř odmítala setkání, bála jsem se, nervozita atd.. Asi po roce, když se zas z ničeho nic ozval, jsem si řekla Kašlu na to, zkusím to… No a už jsme spolu pátým rokem, máme další dvě děti.. mrzí mě jen, že jsem nereagovala dřív z toho plyne - zkus pátrat okolo tvých známých a kamarádů, zda neznají podobného „zoufalce“ já se jinak taky nikam nedostala, nechodila, seznamku jsem zavrhla hned, tam je to spíš o sexu než o hledání vztahu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lainaire8 krásný. Taky mě teď kamarádka má v plánu seznámit se svým kamarádem. Nebráním se, uvidíme.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Mozna se potrebuji jen vypovidat…
Citim se osamela, nechtena, oskliva, hloupa. Chybi mi laska, smich, obejmuti, sex.
Mam jedno dite, ma 8 let a o vikendech byva u babicky, u otce… A kdyz jsem tak sama, padne na me hrozny splin a az moc premyslim.
Zkusila jsem i seznamku, ale bud tam jsou jen loudilove, nebo nejsem po zaslani fotky jejich typ… A kdyz jsem, tak zase oni nejsou muj. Nemyslim si, ze jsem tak narocna, kdyz chci slusneho, samostatneho a prumerne vypadajiciho muze. Nekdo s cernyma zubama, nebo o hlavu mensi, nebo negramota, co mapise 20 hrubek v jedne vete, me proste nezaujme. Parkrat jsem se i s nekym sesla, ale bud to vzdy vysumelo, nebo ten muz mel tolik svych problemu, ze mel delat sam co se sebou. Take se mi stalo, ze jsme se domluvili a neprisel. Nebo mozna prisel, ale neprihlasil se. Je to hodne ponizujici, zjistit v 35 letech, ze nekomu nestojite ani za tu slusnost, aby vypil rychle kafe a musel treba jit, nez se vubec neprihlasit. A toto vse mi tak strasne snizuje sebevedomi a duveru sama v sebe.
Rano do prace, pozde odpoledne z prace, ukoly, domacnost… Kde a kdy nekoho potkat?
Pratele mam, ale maji sve rodiny a zivoty, nemaji o vikendech na me cas.
Sportu se venuji, kdyz to jde, ale je to spise idividualni a zenska zalezitost.
Pokud jste tento bludny kruh zazily, jak jste se z toho dostaly?