Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Vite, co ma hypochondr vytesano na nahrobku?
@Anonymní píše:
Jak plyne z nazvu, jsem hypochondr a netusim jak z toho ven. Mela jsem to od mala, ze jsem se pozorovala a s castym “ mami co to tady mam” jsem musela bejt fakt otravna. Pak byl klid. Dlouho. Pak byla embolie, pocit, ze jsem malem fakt mohla umrit a od te doby je to strasny. Kazdy den me neco boli, zada, bricho, jindy zas hlava, ruzne po tele me tlaci, svedi. Nasleduje samodiagnoza po internetu, ktera me vydesi, protoze vzdy si z nabizejiciho vyberu tu nejhorsi moznou variantu. Jdu tedy k lekari, rozloucena sw zivotem a lekar mi, rekne, ze jsem zdrava. Ted nastane dalsi problem, kdy dotycnemu lekari neverim, myslim, ze se spletl, vzdyc prece ja vim nejlepe co mi je. Ale dobre, reknu si, snazim se mozek presvedcit, ze je vsechno v poradku. Ale mozek vyhodi zas neco jineho a pak zase, dalsi rakovina, nador na mozku, nador v brise, na pateri. V noci se mi zda, ze se se mnou jde syn loucit do nebe, protoze jsem mu umrela na rakovinu. Kazdy den myslim na to, jakou nemoc zrovna mam. Boli me bricho dole v pravo, ne moc a ne porad, ale obcas tak dloubne. ahaaa rikam si, to je jasnej slepak. Nebo nador? Zanet pobrisnice? Nemuzu spat, jist, fungovat. Psycholog mi pomaha zvladat to nejhorsi, snazim se, moc se snazim, ale mam pocit, ze nikdy nebude konec. Chci se tu jen vypsat, treba se najde nekdo, kdo to ma stejne jako ja. Omlouvam se za anonym. Stydim se. Moc.
Tohle se mi rozjelo v rámci deprese.
Zruš WiFi. Nebude internet nebudou choroby. Zamestnej se! Čím víc práce tím větší únava a nebudeš mít čas sledovat blbiny
popřípadě vyhledej odborníka a dělej přesně to co po to e chce. Ne co chceš ty! To co chce abys dělala!
@Anonymní píše:
Jak plyne z nazvu, jsem hypochondr a netusim jak z toho ven. Mela jsem to od mala, ze jsem se pozorovala a s castym “ mami co to tady mam” jsem musela bejt fakt otravna. Pak byl klid. Dlouho. Pak byla embolie, pocit, ze jsem malem fakt mohla umrit a od te doby je to strasny. Kazdy den me neco boli, zada, bricho, jindy zas hlava, ruzne po tele me tlaci, svedi. Nasleduje samodiagnoza po internetu, ktera me vydesi, protoze vzdy si z nabizejiciho vyberu tu nejhorsi moznou variantu. Jdu tedy k lekari, rozloucena sw zivotem a lekar mi, rekne, ze jsem zdrava. Ted nastane dalsi problem, kdy dotycnemu lekari neverim, myslim, ze se spletl, vzdyc prece ja vim nejlepe co mi je. Ale dobre, reknu si, snazim se mozek presvedcit, ze je vsechno v poradku. Ale mozek vyhodi zas neco jineho a pak zase, dalsi rakovina, nador na mozku, nador v brise, na pateri. V noci se mi zda, ze se se mnou jde syn loucit do nebe, protoze jsem mu umrela na rakovinu. Kazdy den myslim na to, jakou nemoc zrovna mam. Boli me bricho dole v pravo, ne moc a ne porad, ale obcas tak dloubne. ahaaa rikam si, to je jasnej slepak. Nebo nador? Zanet pobrisnice? Nemuzu spat, jist, fungovat. Psycholog mi pomaha zvladat to nejhorsi, snazim se, moc se snazim, ale mam pocit, ze nikdy nebude konec. Chci se tu jen vypsat, treba se najde nekdo, kdo to ma stejne jako ja. Omlouvam se za anonym. Stydim se. Moc.
Ahoj, zazivala jsem neco podobneho asi ne tolik rozjeteho…ale taky byl strach, rozjelo se to po smrti blizke osoby…me pomohla terapie a nejslabsi AD…klidne napis soukrome, muzeme pokecat☺️me vzdycky pomohlo se z toho vykecat….drz se jinak ![]()
Sice nejsem hypochondr, ale mám dvě spíše výjimečné nemoci, takže problémy nějaké jsou.
A pokaždé si říkám, vždyť mi nic není, přece nebudu ta, která by měla tu a tu nemoc. Proč zrovna já bych měla „vyhrát“ tuto nemoc. A pokaždé mi to pomohlo. Příklad: Roztr. sklerozu vylučovali několik let, vylučovali fibrozu plic a jiné chuťovky a to na základě prokazaných nálezů. Nakonec z toho vyšly dá se říci ty lepší diagnozy s kterými se dá žít a nemají tak drastický průběh.
Vykašli se na tu samodiagnózu. Určitě to jde, jenom zatni zuby a nevymlouvej se na nic. Běž ven, dělej něco doma, zaměstnej se. Jakmile tě třeba bude bolet hlava, cokoliv ti něco bude, důvěřuj svému tělu že se s tím vypořádá. Pokud ti to opravdu vadí, budeš s tím aktivně bojovat. Zkus třeba odborníka pokud to fakt sama zvládat nebudeš. Držím palce!! ![]()
Nahodou je super, ze si to uvedomujes, to je krok, ke kteremu se mnoho lidi ani nedostane
Jak plyne z nazvu, jsem hypochondr a netusim jak z toho ven. Mela jsem to od mala, ze jsem se pozorovala a s castym “ mami co to tady mam” jsem musela bejt fakt otravna. Pak byl klid. Dlouho. Pak byla embolie, pocit, ze jsem malem fakt mohla umrit a od te doby je to strasny. Kazdy den me neco boli, zada, bricho, jindy zas hlava, ruzne po tele me tlaci, svedi. Nasleduje samodiagnoza po internetu, ktera me vydesi, protoze vzdy si z nabizejiciho vyberu tu nejhorsi moznou variantu. Jdu tedy k lekari, rozloucena sw zivotem a lekar mi, rekne, ze jsem zdrava. Ted nastane dalsi problem, kdy dotycnemu lekari neverim, myslim, ze se spletl, vzdyc prece ja vim nejlepe co mi je. Ale dobre, reknu si, snazim se mozek presvedcit, ze je vsechno v poradku. Ale mozek vyhodi zas neco jineho a pak zase, dalsi rakovina, nador na mozku, nador v brise, na pateri. V noci se mi zda, ze se se mnou jde syn loucit do nebe, protoze jsem mu umrela na rakovinu. Kazdy den myslim na to, jakou nemoc zrovna mam. Boli me bricho dole v pravo, ne moc a ne porad, ale obcas tak dloubne. ahaaa rikam si, to je jasnej slepak. Nebo nador? Zanet pobrisnice? Nemuzu spat, jist, fungovat. Psycholog mi pomaha zvladat to nejhorsi, snazim se, moc se snazim, ale mam pocit, ze nikdy nebude konec. Chci se tu jen vypsat, treba se najde nekdo, kdo to ma stejne jako ja. Omlouvam se za anonym. Stydim se. Moc.