Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Dirndljager píše:
Rozumim. Taky se pokusim zjednodusit. Jen rikam, nespolehal bych na to. Kdyz mi nekdo rekne - koncim s tebou, znamena to pro me, ze mi rika, ze mam jit do hajzlu, ne ze se mam zacit snazit. A nemyslim si, ze bych byl jediny, kdo to tak ma. Tedy, aby baba nerekla frajerovi, ze se s nim rozchazi, necekala, jak se zacne snazit, a nebyla zklamana, ze misto velkeho snazeni, na ktere se tesi, jde do haje. Tohle je bych rekl casty problem a uskali specificky komunikace muzsko - zenske, ze zena rekne neco v nadeji, ze vyvola nejakou reakci, coz se nestane, protoze chlap slysi to, co mu doopravdy rekla, ne to, co tim jakoze rafinovane myslela. Mame sice dve koule, ale ani jedna neni kristalova.
Hm ale my se tu bavime o tom, ze kdyz chlap něco totálně podela, tak ať se tedy kurev…ky snaží to odčinit. A to se tu bavime o totální zrade důvěry ve vztahu. Delas tady z té ženské jakože staci jedno promin a ber nebo nech byt? Tak ja rikam dokaz ze te to fakt mrzi a pak se muzeme bavit a je otázkou jestli to jde překousnout. A ja jsem ta kdo muze nebo nemusi odpustit, ne ze chlap se ještě urazí. No kde jsme?
@Anonymní píše:
Jak to dopadlo?
Je to přibližně 3/4 roku co jsem zakládala diskuzi. Jsme stále spolu. Ze začátku jsem na to nemohla přestat myslet, trvalo asi měsíc, než jsem ho dokázala dotknout, apod. Postupně se to snažím vytěsnit, ale myslím na to pořád, tak jednou za tři dny si vzpomenu. Občas mám vztek a nejradši bych mu to dokola omlátila o hlavu, ale to by k ničemu nebylo. Většinou na to myslím, jsem naštvaná, když jsem sama, jakmile jsme spolu tak mě to vůbec nenapadá. Přijdu si tak nějak jako slaboch, že jsem odpustila, sebevědomí to poznamenalo. On se ke mně chová jako ke královně, ale to dělal i předtím. Člověk z našeho vztahu nikdy neměl pocit, že by bylo něco špatně. S ní se nevidí, nepíše, v podstatě zmizela, bratr ji od té doby taky neviděl, přestala chodit na akce na které dřív chodila, jsem tam já, tak se mi úspěšně vyhýbá. Mám potíže mu stoprocentně věřit, občas mu vlezu do telefonu..
Nic závadného tam není, ženy se kolem něj vždy motaly a dále motají.. Má koníček díky kterému na něj ty ženy letí. A on má povahu, že si rád povídá, naslouchá, pomůže, když je třeba. Což samozřejmě i mě, proto jsem o něj taky dříve „zabojovala“, je vášnivý a to je prostě takový komplexní problém, protože jiného jsem ho nikdy nechtěla, ale neimponuje to samozřejmě jen mně. Takže někdy je to úplně v pohodě a někdy se sebou vnitřně bojuju. Žárlím víc než dřív, ale najevo to nedávám, oba máme své koníčky, své přátele, já povýšila v práci, on taky. Zároveň jsme hodně spolu, cestujeme, užíváme života. Ale furt to tam je, nevím jestli to někdy zmizí. ![]()