Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam kamaradku, ktera ma 2 muze soucasne uz pres 10 let. Jednoho z nich si vzala za muze a ma s nim dceru, stale to tahne s obema, oba o sobe navzajem vi a jsou s tim v pohode. Za pritelem jezdi jednou tejdne, ale obcas s nim zajede i na vikend. Mne osobne to prijde jako docela velkej bizar, ale jen chci rict, ze i takhle to nekdy jde ke spokojenosti vsech a oni jsou takhle fakt spokojeni.
Akorat nevim, jak to te dceri vysvetli, az bude vetsi a bude to chapat, ale tak jako proc ne. Lidi zijou ruzne. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj všemPůjčen kamarádky profil, tak jsem anonym. Očekávám dost kritiky na mou osobu, Není to ale pro mě nic zábavného, naopak mě to psychicky vyčerpává.
Měla jsem dva roky přítele, se kterým jsem žila, po roce se začaly objevovat neshody, on je trochu jiný než já a chce žít trochu jinak než já, ale s nějakou snahou by to nejspíš šlo, a nebo bychom jednou stejně narazili, nevím, to by ukázala jedině budoucnost.
V době největší krize (ta vznikla hlavně kvůli mým pochybnostem, jestli tohle je vážně někdo s kým už chci zůstat celý život, kvůli těm odlišnostem), kdy jsme měli pauzu jsem poznala někoho jiného. Věděl, že můj předchozí vztah není úplně dořešen. Hodně se o mě snažil a já se rozhodla pro něj. Jenže den před tím, než jsem se pak chystala původnímu příteli říct, že už pokračovat po té pauze nebudeme, jsem poprvé uviděla jakou horší stránku má ten nový, měli jsme menší konflikt a on se ke mě choval hrozne nepříjemně, skoro až nadával kvůli banalitě. V té chvíli mi došlo, že bývalý se takhle ke mě nikdy nezachoval a už mi hlavou proběhlo milion myšlenek, že dělám chybu, že každý má něco, každý se může vybarvit a měla jsem být ještě ráda za to co jsem měla. Takže jsem to definitivně neukončila a rozhodla se s každým z nich strávit ještě nějaký čas, což byla opravdu blbost. A co se nestalo, uplynul měsíc, dva, tři…a oni oba se chovají zrovna jako beránci. Zároveň u obou znám ta negativa a u každého je to úplně něco jiného, takže to nejde nijak srovnávat.
Jsem už úplně bezradná, podle čeho se rozhodnout.
Někdo by řekl, že když mi ani jeden úplně nevyhovuje, mám hledat dál, jenže, já to beru tak, že u každého jednou najdu něco, co bude vyžadovat toleranci nebo kompromisy.
A asi jak už je mi 30, nechci se unáhlit.
Když to beru rozumem, oba jsou potenciálně stejně dobří pro založení rodiny atd. Ani jeden nemá v součtu víc výhod či nevýhod. S novým je mi asi o něco lépe, jak je mi víc podobný, ale k původnímu mám zase větší důvěru.Vždycky jsem si myslela, že v těchto případech je jeden z nich, ke kterému to tu ženu nakonec víc táhne, ale teď vidím, že je fakt možné, aby to bylo úplně vyrovnané.
Asi doufám, že by mi tady snad někdo mohl vštípit nějaké nové hledisko, které mi pořád uniká..
nikdo není bez chyby, rychle si urovnej priority, typu, co je pro tebe tolerovatelnější… a jak tu někdo radí skončit oba a začít něco jiného, není špatný nápad…30 ještě není taková tragédie, kdyby ti bylo 40 radím něco jiného
Btw. může se ti i po 10 letech stát, že zjistíš, že ses rozhodla špatně, to je prostě život ![]()
@Anonymní píše:
@Traceyy
Toho se na jednu stranu bojím a na druhou by se mi snad i ulevilo.
no u mě to oba zjistili, tedy ten druhý věděl od začátku a místo, aby vycouvali, tak se málem porvali, to nechceš…
fakt si to radši rychle vyřeš
Zakladatelko, budu ráda, pokud mi napíšeš SZ, mám k tomu ještě něco, co tady nechci psát veřejně..
Prvního bych nebrala. Z toho, co jsi napsala, mi vyplynulo, že ti s ním dobře nebylo. Myslím, že rčení lepší vrabec v hrsti než holub na střeše v tomto případě neplatí. Vrabec ti ta chvilku opět poleze na nervy.
S druhym bych to zkusila a vidělo by se. A ano, je možné, že i on bude špatná volba a nestihneš založit rodinu.
Nicméně pravdu máš v tom, že vztahy jsou o kompromisech. Vim sice o nějakých párech, kde ti dva jsou jako dva dílky skládačky. Ale spíš do těch vztahu člověk nevidí a neuvědomí si, že nikde to není růžové. Taky vím o párech, kde to vypadalo navenek idylicky a naráz buch, rozvod/rozchod.
No, to je těžké - první se snaží, protože už ji jednou ztratil
Druhý se snaží, protože je to nové a na začátku mu sama avizovala, že není úplně jasně rozhodnuto..
Oba mají zvýšenou motivaci a odhadnout jejich chování v pravém světle v rodinném soužití, při dětech je holt prekérka..
Snad jen vycházet z toho, že lidi se nemění a co jí vadilo na prvním, může velmi pravděpodobně brzy vyplout zas, pokud ona sama nezmění přístup, na základě kterého jí to vadilo..
U druhého to na základě prvotního pro zakladatelku nepochopitelného konfliktu vidím spíš na strach z nepoznaného a takové to „co když to bude ještě horší“..
Na druhou stranu, čím déle se stávající model potáhne, tím víc se zvyšuje možnost prolátnutí a pak je pravděpodobné, že pokračovat nebude chtít ani jeden. Když jednoho zařízne a se druhým to zkusí, v nejhorším se k tomu zaříznutému lze i vrátit s tím, že udělala chybu (to už zas záleží na povaze muže, někdo takovéhle točky akceptuje, pro někoho jsou no-go)
@Freydiss píše:
Zakladatelko, budu ráda, pokud mi napíšeš SZ, mám k tomu ještě něco, co tady nechci psát veřejně..
No to bude tajemství děsně tajemny ![]()
Ja kdyz jsem vybiral partnerku pro zivot, tak jsem si vybral tu, kterou miluju. To se pak ty nedostaky toleruji snadneji ![]()
Ani jeden. Ani druhy.
Vim, ze tuto odpoved nechces slyset, ale myslim si, ze nemilujes ani jedneho, ani druheho, takhle laska a zamilovanost nevypada. Toto cos napsala, je ukazka racionalniho rozhodovani se pro toho, od koho ocekavas mene problemu a vic vztahovych vyhod.
Skus si dat od obou pausu…ktery z nich ti bude chybet tak, ze te to az bude bolet? Na koho budes myslet? S kym touzis byt, kto ti v noci chybi? Kto ti bude chybet pres den, ktery z nich k tobe patri tak, ze si neumis predstavit zivot bez nej?