Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Zakladatelka. Holky děkuji za podporu. Já mu říkám, že mu nerozumím, ať mi to řekne normálně. Říkám, že se mi nelíbí když tohle dělá…on mi to řekne normálně ale to nemění nic na situaci, že když vařím, tak si s ním hrát jít nemůžu a scéna se rozjede pořádně…Tak jednou denně mi rupnou nervy a zařvu na něj tak, že se sama leknu, on se rozbrečí a mě je to potom líto. Vždy si říkám, že dnes se už vynervovat nenechám, ale téměř každý den své předsevzetí poruším. On prostě bez plné pozornosti maminky nevydrží ani vteřinu. I když mu pustím písničky (pohádky ho nebaví), tak musím sedět u něj a neustále je přepínat, protože ho přestanou bavit…nebo má pocit, že maminku už dlouho „nebuzeroval“.
Já jsem u tříletého syna docela s úspěchem aplikovala přesýpací hodiny. Mám doma takový set troje přesýpací hodiny v různých barvách a jsou to tuším 3min., 5min. a 7min. Když jsem potřebovala chvilku bez rušení a syn se pořád ptal „Už?“, tak jsem mu řekla, až se přesype červený písek, a on to kupodivu respektoval. Hodně jsem je využila i při trénování oblékání - pořád mi tvrdil, že mu to netrvá dlouho, tak jsem mu řekla, že to nestihne, než se přesype zelený písek, a on na tom viděl, že si nevymýšlím. Teď už začínám využívat hodiny a říkám mu např. „až bude velká ručička mířit nahoru“. Přesýpací hodiny brzy vytáhnu na teď čerstvě dvouletou, protože ta začíná taky „prudit“.
Mě kňourá starší, osmiletá
bohužel jednomu dědečkovi to přišlo roztomilé když byla malá. A ona kolikrát dělá i teď. ![]()
Je pravda, že my jsme často bývali „hodné děti“, protože nás mamky moc neřešily… jenže co teď s tím, že… na druhou stranu je to hrozně moc o povaze dítěte, s tím tolik nenaděláš… já se ale přiznám, že po pěti letech na mateřské jsem měla nervy úplně nadranc (a to jsem neměla takové jak ty, mladší dcera byla jiná) a ještě 4 roky po mateřské to nemůžu úplně vydýchat…
Já bych se zkusila pořádně obrnit a postupně přestat věnovat mu tolik své pozornosti (pokud se s tatínkem dokáže zabavit sám). Protože podle mého názoru je on navyklý, že uděláš všechno co chce a tak to logicky vyžaduje pořád a když to nemá, tak kňourá. Takže mu přestaň posluhovat, protože to jinak nikdy konec mít nebude. A je to i o vnitřním nastavení, protože sedět u dítěte a přepínat mu písničky „protože ho přestanou bavit“, to opravdu není normální postup.