Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@aterka a co jsem psala jako poslední větu?? Jestli budou mít dostatek času aby se mu věnovali. Tak si nejdřív přečti celý příspěvek a pak moralizuj.
@Anonymní píše:
Já tyhle hafany měla od malička tedy rodiče, s manželem jsme taky jednoho měli a manžel hlavně cvičil psy na cvičáku takže výchovy a času pro něj se moc nebojím, doma zavrenej vážně nebude navíc i my jsme celkem hodně akční..Ale přesně i tak dítě bude růst řas aby mi nesvihlo
No právě. Ale tak pokud s tím plemenem máš zkušenosti. tak je to zas jiné… já jen chtěla napsat, že chut mít psa není vše. Dobře se rozmysli ![]()
Skloubit se to dá, ale já bych do toho nešla. Představ si situace, které tě čekají: dítě spí nebo je nemocné, ty musíš se psem na procházku a fakt musíš, nelze to odložit a pocit, že jsi doma nechala kojence nebo batole samotné, není nic moc. Dítě si chce hrát na hřišti, kam pes nesmí a pískoviště jsou jen na hřištích (nebo si ho můžeš udělat doma, ale pak bude bez dalších dětí a nebude socializované dítě).
Doprovod dítěte na kroužky, besídky a další akce, kam opět pes nesmí. Rodiče jeho kamarádů, kteří se psa budou bát nebo se ho eklují a svým dětem k vám zakazovat chodit nebo tam spát. Uvazování psa před školkou, když jdeš dítě vyzvednout a kde si na něj mohou ostatní rodiče stěžovat, případně po někom může vyjet (nenech se oblbnout kecy majitelů psů typu bull, jsou to bojoví psi, kteří k tomu byli vyšlechtěni (přečti si něco o historii, proč mají tak masivní hubu a silný stisk a muskulaturu) a i když nejsou většinou agresivní na lidi, hodně z nich se rve jako koně, takže vyjíždí po psech) - nevíš, jak silnou touhu po rvaní bude mít zrovna tvůj pes a jak budeš schopna ho patřičně socializovat nebo zpacifikovat - nepodceňuj genetiku, výchova : genetika je tak 50:50.
Čas od času rvačka u kočáru, kdy ho psi převrhnou a tvůj pes dostane křeč do sanic, kdy mu budeš muset páčit dřevěným kolíkem hubu, aby toho psa pustil a pak zatáhneš mastný účet na veterině, protože kdy pokouše tenhle pes, tak je to jiná káva, zrovna nedávno jsem viděla psa, kterému urval staford nohu. Jen šel kolem jeho kotce, tak si kousnul a přelámal mu jedním stiskem všechny kůstky v noze tak, že to šlo jen amputovat. Přes veškeré kecy se spoustu majitelů psů typu bull plíží na procházkách osaměle, protože buď zanedbali socializaci svých psů, nebo jim nepomohla a jejich psi se prostě rvou. Takové stvoření mít u kočáru, je trochu problém.
Do toho nepočítám loužičkové a hromádkové nehody, červy, blechy, které si pes donese občas i přes největší péči, stačí čuchnout k ježkovi nebo ulovit myš. Vytí psa v bytě, kdy tě vyštípou sousedi, demolování bytu, když se mu stýská, případně alergii dítěte na psí chlupy. Řada psů ráda žere výkaly nebo mršiny a nadšeně se v nich i válí. Pak táhnout domů takového psa a vyplachovat mu z huby a z kožichu tohle, odblešovat a odmořovat pak i většinou opatlané dítě a desinfikovat vanu, též nic moc zážitky.
Já si myslím, že je čas dítěte a čas psa a se psem bych počkala do školního věku dítěte a pořídila mu navíc psa, kterého může venčit i samo. Spoustu lidí ti bude tvrdit, jak to zvládli a jak je to super, já ti přibližuji i tu stránku, o které se nemluví, s tou se nechlubí. Pak pes končí někde v útulku, kde jsou stovky těhle psů (podívej se na stránky Bulls v nouzi, uvidíš sama) a nikdo je nechce, jen doplatili na blbou módu těhle plemen. A samozřejmě nejen oni, psů, které dává do útulku mladá rodina, která to nezvládla, je tam tak minimálně 1/3.
Štěnda seženeš vždycky, nenech se tlačit do kouta lákavou nabídkou a uvažuj racionálně. Počkej, až dítě odroste, uvidíš, jestli ho pes baví a můžete spolu pak chodit i na cvičák, na agility ap.
Ať si vybereš jakéhokoliv psa, musíš mít na paměti, že je to šelma a ne psí chůva a musíš dítě se psem neustále hlídat, nikdy nevíš, co se jednomu či druhému urodí v makovici. A čiperné batole, se kterým se nedomluvíš a nezakážeš mu psa otravovat, ti i psovi může udělat ze života celkem peklo. Pak stačí jen vyběhnout pro dopis před vrata a neštěstí je někdy hotovo.
Pak uvažuj i o tom, že pes stůně a je to drahé. Jen třeba výměna kyčelního kloubu činí kolem 50 000 Kč nebo jiné drahé operace a úkony na veterině, může to být docela darda pro rodinu. Stačí potravinová alergie, kdy pes bude žrát třeba dietní granule, které jsou 3× dražší než normální a je problém. A pak vysvětlování dítěti, že pes umřel nebo jste ho dali pryč, též kapitola sama pro sebe a děti jsou z toho na nervy.
Příspěvek upraven 31.07.16 v 15:38
@Anonymní píše:
Právě já vidím výhodu toho ze pejsek je naučený chodit ven ze se ho to nemusí učit a utirat louzicky..navíc je ve veku kdy už se učí a měli jsme ho tady přes den a úplně super. Jenže je něco jiného když pak de domu než když tady bude na porad, myslím ze když bude vyrůstat s malým ze je to taky fajnale jsem hrozně na vážkách.. Brala bych ho všem deseti ale to ale tam trochu je
A proč je štěně na prodej v pěti měsících? Copak je za problém, pokud vám ho vůbec pravdivě sdělili??
@vally píše:
Já bych do toho nešla a už vubec ne u takové rasy.
Máme taky pejska a pak přišlo mimčo, ale psici bylo už 5 let když přišlo malé, takže už je vychovaná a není s ní vůči dítěti problém, mě nejvíc vadí venčení.
já nevím jak tu rasu znáš, ale já znám socializovaného stafordíka který žvýká gumídky miluje spaní na křesle a děti miluje… je to o výchově on takový vzteklý zákeřný jezevčík paličák je podle mě horší - bála bych se víc..
@Anonymní píše:
@Pipet jo v něm není žádnéj problém naopak ten by psa uvítal a utahal jen přes den kdy je v práci tak by to bylo na mě.. I s malým pomáhá jelikož nekojim tak malého krmí koupe takže když přijde domů zajistí malého já si mohu udělat co potřebuji v klidu a de se ven a tak.. Navíc malej není problémové mimco a manžel šlape jak hodinky takže toho se nebojím když bude doma tak pohoda taky o tech několik hodin kdy s nimi budu sama
Jenže teď jsou dítěti dva měsíce a pozornosti moc nepotřebuje, ale to se změní
psa bych si na vašem místě pořídila později, teď to podle mě není dobrej nápad ![]()
Psa nemám, mám dvě kočky, striktně venkovní, a pořizvali jsme je, když bylo tomu mladšímu dva roky? A jsem ráda, prootže koťata, to je další díl mláděte, o které je třeba se intenzivně starat. Ale je to samozřejmě jak je nastavená každá domácnost.
@jdukolem píše:
já nevím jak tu rasu znáš, ale já znám socializovaného stafordíka který žvýká gumídky miluje spaní na křesle a děti miluje… je to o výchově on takový vzteklý zákeřný jezevčík paličák je podle mě horší - bála bych se víc..
Tak dovolím se přidat - psy typu bull znám, měly jsme přes deset let. Byl to nejlepší pes (co se týká povahy), kterého jsme měli. Nicméně bych ho nikdy nenechala s dítětem samotné a byla bych hodně opatrná i v mé přítomnosti - ovšem pravda je, že to se týká i jiných plemen. Často se stává, že dítě začne vydávat nějaký zvuk, divně plakat, dělat nějakou činnost, která v psovi probudí asociaci s něčím jiným - např. těžce zraněné štěně ve vrhu, nebo jinak poškozené, fena nebo pes zabíjí. Pes bez varování přechází do útoku a v hlavě má jen to jediné. Setkala jsem se s takovou reakci u zcela hodného, bezproblémového a vychovaného bullteriera. Jsou to psi stoletími šlechtěni pro boj, nemusí je to nikdo učit. Rozdíl mezi tvrdohlavým jezevčikem a bulem je ten, že jezevčík je jednak malý a jednak není šlechtěný pro útok na hlavu krk. Bull byl šlechtěn pro boj, jedinci kteří neutočili na první dobrou na hlavu a krk byli vyřazeni z chovu a zlikvidováni. Mám velmi ráda bulíky, ale vím taky hodně dobře, s kým mám tu čest a nemůžu si myslet, že je to plyšová hračka na klíček. Často se to stává a z toho jsou pak ty případy útoků a fatálních zranění o kterých se dočítáme v médiích. Obezřetnosti v domácnosti dětí a psů je určitě třeba, v případě bulíků dvojnásob. Jenže to je nekonečný příběh, kdo nechce, tak neslyší.
@Proto02 Naprostý souhlas, jsem ráda, že to nějaký majitel vidí reálně, jak to je. S takovou reakcí u bullteriéra jsem se setkala taky, zakusoval nemocné psy a štěnda a byl to mžik. Prostě to byl jeho pud.
@jdukolem píše:
já nevím jak tu rasu znáš, ale já znám socializovaného stafordíka který žvýká gumídky miluje spaní na křesle a děti miluje… je to o výchově on takový vzteklý zákeřný jezevčík paličák je podle mě horší - bála bych se víc..
určitě máš pravdu, záleží na výchově a důslednosti pána. Já moc takových ale neznám. Většina z nich je uvázaná na vodítku a jsou to divočáci. Já sama bych si nevěřila že s mimčem budu mít ještě čas na výchovu takového pesana.
S pejskem není zadnej problém známe i rodiče psa ona má mamku hafana ale musí se přestěhovat do menšího bytu a tam dva hafany nemůže mít tak štěňátko pouští do světa
@DomísH píše:
S pejskem není zadnej problém známe i rodiče psa ona má mamku hafana ale musí se přestěhovat do menšího bytu a tam dva hafany nemůže mít tak štěňátko pouští do světa
Jj. Nějaká náhlá situace tedy? Dva měsíce zpět nevěděli že se budou stěhovat?
Ptala jsem se proto, že ve věku 5 měsíců se jen tak štěně neprodává, buď zbylo, nebo je nějaká potíž.
Tak slyšela jsi názory na to či ono, pro i proti, stejně je na tobě, jak se rozhodneš. Tak ti přeji šťastnou volbu.
@vally píše:
určitě máš pravdu, záleží na výchově a důslednosti pána. Já moc takových ale neznám. Většina z nich je uvázaná na vodítku a jsou to divočáci. Já sama bych si nevěřila že s mimčem budu mít ještě čas na výchovu takového pesana.
takhle kdyby zakladatelka nepsala, že s plemenem mají zkušenosti - chovali ho rodiče, už jednou tohoto psa měli, její muž pokud jsem dobře četla se věnuje výcviku psů na cvičáku a je ochotný psa odpoledne cvičit a vychovávat, čili na ní by bylo dopoledne… jinak bych to nedoporučovala, ale takto mi to nepřijde nebezpečné
Já tyhle hafany měla od malička tedy rodiče, s manželem jsme taky jednoho měli a manžel hlavně cvičil psy na cvičáku takže výchovy a času pro něj se moc nebojím, doma zavrenej vážně nebude navíc i my jsme celkem hodně akční.. Ale přesně i tak dítě bude růst řas aby mi nesvihlo