Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
miminko+kočka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.1.06 19:31
ZDENI díky za tvůj příspěvek opravdu vyčerpávající.My máme všude plovoucí podlahy tak se těch chlupů docela dobře zbavujeme.Jen jsme museli naší kočku odnaučit,aby lehala na sedačku a na křesla,protože jak píšeš hosté měli chlupy všude.Naše kočička nejraději v zimě spinká na radiátorech(je tam jak na peci).U nás je problém v tom,že manželova maminka a sestra stále říkají,že kočky přenáší moc bacilů,ale já i manžel nedáme na naší kočku dopustit.A myslím,že i Filípek ji bude mít rád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 20:04
Ahoj, my měli v době, kdy jsme si pořídili Jiříčka, 3 kočky. Jedna z nich (ta, která na mě byla nejvíc fixovaná) po porodu asi 4 měsíce byla nečistotná, ale podařilo se nám to zvládnout, už to je v pohodě. Tyhle tři, které tu byly před ním, ho nemají rády - nikdy by na něho nezaútočily, ale spíš mu jdou z cesty. Pak jsme si nechali ještě další kočičku (to už je náš odchov) na výstavy, která vlastně Jiříčka znala od chvíle, kdy otevřela kukadla. Miluje ho a celé hodiny si s ním vydrží hrát, a to i tím stylem, že ji vozí po bytě v kočárku a tak.
Kočky u nás můžou všude, nebráním (a nikdy jsem jim nebránila) třeba i spát s Jiříčkem v postýlce - jenom o to neměly zájem. Nechtějí s ním být prostě v takové blízkosti. Když začal lézt, museli jsme řešit kočičí záchod = tabu. Když byly koťátka malinká, musel se naučit je správně brát do ruky (což u 1,5 letého dítěte byla trošku makačka, ale taky to zvládl). Děti jsou ohromně vnímavé ke zvířátkům a určitě by s nimi měly vyrůstat, pak je nebude napadat někoho malého chlupatého trápit. My jsme si ještě ke kočkám pořídili rybičky a dva osmáky degu a teď každý den ráno mě honí a musí to všechno sám krmit atd. Je to príma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.06 20:22
Téma kočka a mimi mě taky dost zajímalo- a praxe ukázala, že moje obavy byly naprosto zbytečné. Kočka mimi přijala s klidem, dvakrát spala s malou v postýlce, ale to jsme ji rozmluvili, nakonec jsme ji odnaučili spát i s náma v posteli. Spíš jí to samo přešlo. Mimi teď miluje, jak malá brečí, hned za ní běží, akorát jen chvíli vydrží její „mazlení“ - 10ti měsíční mimi ještě „malá“ moc neovládá 
. Ale nikdy ji nic neudělala a malou naprosto fascinuje -vše ostatní jde stranou. Uklízení - klasika luxování, sedačku jsme si pořídili už radši koženkovou - nedrží se na ní chlupy, dřív jsem sedačku čistila rukou namočenou ve vodě s trochou saponátu. A oblečení - široká lepící páska omotaná kolem ruky.
A bez kočky si nedokážu život představit, bylo by smutno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.06 23:18
Ahoj Edi,
to čištění s lepicí páskou je dobrý nápad. Taky to zkusím.
Zdeňka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.06 11:24
Zdeni, jak zařídit byt bez chlupů, to opravdu nevím 
- na oblečení už je mimo lepící pásky vymyšlená „vychytávka“ v podobě válečku se samolepkou - když je váleček „ochlupen“, samolepka se odtrhne a pod ní je čistá, nová. Stojí to asi 30 Kč, manžel to kupuje v Hypernově.
Já jsem přinesla dvouměsíční mimi do domu s devíti kočkami - většina si nový přírůstek pozorně prohlédla a těď si od něj drží odstup, jedna kočka vyžaduje pozornost i od mimina (asi od čtyř měsíců), vydrží i různé tahání za chlupy, žmoulání uší apod. (teď, když jsme se konečně propracovali k jakémus-takémus „malá-malá“, se zdá, že si to i užívá); když je tahání přespříliš, ožene se tlapkou se zataženými drápky a s krátkým zamňouknutím uteče, chová se asi tak, jako k malému koťátku. Další kočku („profesionální matku“ všech koťat a štěňat, která se nám kdy narodila - ať byla její vlastní, nebo ne) miminko velice zajímalo už od začátku, měla také „hlídací tendence“, aby se k němu někdo cizí nepřiblížil bez dozoru, ale odradila ji hlučnost miminka (také už to byla starší dáma, měla skoro 18 let) - byla jsem zvědavá, jak to bude, až mimi trochu vyroste, ale mezitím zemřela kočka 
. A jeden kocour se dodneška mimnka strašlivě bojí a mizí, jen ho zahlédne.
Tak to byla soukroma statistika: šest koček z devíti si mimino prohlédlo a smířilo se s ním, jedna se ho bojí, dvěma se líbilo.
Každá kočka je jiná, záleží na temperamentu a na vztahu s člověkem. Jak už naznačila Zdenka, myslím, že důležitější je naučit dítě žít ve vztahu s kočkou, než učit kočku žít s dítětem: pak by neměly být žádné problémy (pokud nepočítám počáteční žárlivost. Mimochodem, měla jsem kdysi pár vzájemně se velice milujících orientálních koček; když se kočka poprvé okotila, dostal kocour záchvat, na kočku vrčel a byl agresivní - asi za týden jí ta koťata „odpustil“ a stal se z něj úžasný kocour-otec-pečovatel i pro všechny jejich další společné vrhy 
).
A že by kočky dusily děti v postýlce nebo byly nehygienické… Nehygienické možná. Ale šance, že se dítě nakazí v domácnosti zoonózou od kočky je určitě nižší, než že se nakazí nějakým lidským virem v nákupním centru nebo v MHD - a kolik matek kvůli tomu přestane chodit do nákupních center nebo jezdit MHD?!? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.06 12:20
Jojo, taky se všichni ptají, co když něco chytneš.. Je pravda, že těch zvířat je u nás více než dost - 3 psi a 3 kočky, ale přímo u nás „bydlí“ jen kočka a pes. Ne že by ostatní občas nezavítali, ale nejsou tam tak často.
Co se týče chlupů, ty prostě jsou a budou. Kdo nás zná, zvykl si. Návštěvy omezují černý oděv a komu se to nelíbí, ať ani nechodí. U nás se návštěva nemůže ani divit tomu, když mu vyskočí kočka na klín. Pes ho nejdřív přivítá, zaskáče mu na kalhoty, oblíže ruce a kočka na stole u nás taky není výjimkou. Zvířata prostě máme rádi, je to vlastně náš životní styl. A proč najednou vše měnit? Kdo má rád zvířata má rád i lidi. A takové doufám bude i naše mimčo.
Synovec má naše všechny miláčky moc rád. Pokaždé, když uslyší, že štěká pes, zpozorní a začne ho hledat. Kočičky jsou pro něj sametové a tak se občas snaží zabořit tvářičku a mazlit se. Ty ale často utečou. 1,5 roční dítě zvládne malá malá opravdu jen občas. Pokud má kolem sebe zvířata, jeho pozornost těžko někdo odpoutá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.06 12:31
No, já se taky přidám …
Jak už jsem psala máme kocoura a ani po narození mimi neplánujeme žádný kocouří odsun. Předem počítám s tím, že bude reagovat tak, že začne čůrat kde se mu zachce … reaguje tak vždy když chce vyjádřit nespokojenost. Zatím jsme to pokaždé zvládli, zvládneme i tentokrát. Jenom budu muset uchránit před počůráním mimi, protože to si určo bude chtít taky označkovat …
Jediné co se u nás doma skutečně NESMÍ je kočka na stole či kuchyňské lince. To mi vážně přijde již nehygienické. A kocour to ví. Občas se pokusí, dostane na zadek ale převážně toto tabu respektuje.
Proti gustu žádný dišputát, ale vadí mi když přijdu na návštěvu ke kamarádce, její kočka mi skočí na stůl a namáčí tlapku do kafe, nebo bere jídlo z talíře … A tak to neučím ani naší kočku.
Co se týká návštěv, kocour je perský a bílý. Spí všude - na sedačce, židlích, posteli … luxujeme často, ale chlupů se nelze zbavit. Tak na to všechny návštěvy upozorňuji a je jen na nich jestli přijdou v černém a bude jim to vadit či nikoliv …
Kromě čůrání mimi před kočkou nějak extra chránit nebudu, až začne lézt, vztah se srovná sám. Samozřejmě nemluvím o tom, že je třeba jej naučit že kočka je „malá“ a tudíž se nebije, že je tabu když žere či vykonává potřebu …
Takže tak. Omlouvám se za dlouhé psaní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
