Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
miminko+kočka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.1.06 13:36
miminko+kočka
Ahoj holky chtěla bych se zeptat jestli některá z vás nemá zkušenosti,jak reaguje kočka na nový přírustek do rodiny?
Máme kočku a máme jí rádi,ale máme obavy,aby miminku něco neprovedla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.1.06 13:51
Ahoj Hvezdicka, to bude asi pripad od pripadu.
Poznam ludi co maju mimco aj macicky a to dokonca viacere a su v pohode, ziadne problemy. Ale znama musela dat prec kocura, lebo jej normalne skocil na malu, na chrbat akokeby ju chcel „ulovit“. Mala vtedy asi 6m a pekne sa zlakla. 
Tak vam prajem, aby to u vas prebiehalo bezbolestne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 13:55
Ahoj Hvězdičko
My taky máme kočku a vždy jsme měli a nikdy žádný problém nebyl.Má se prý dát pozor na to aby se micině věnovalo stejně času jako před tím než přišlo mimčo,aby nezačala žárlit. 
My jsme ji nechali se na nový přírustek podívat a očuchat,ale do ložnice,kde je postýlka ji nepouštíme.
Ze začátku se malé bála a vždy kolem ní jen rychle proběhla,ale rozhodně na ni nijak neútočí.Jestli se bojíš tohoto.Ale nenechávám ji s malou samotnou - pro jistotu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 14:19
GOTHIC,KIRA :děkuji za odpovědi snad to s tou naší čičmínou taky bude bez problémů,ale budu jí pro jistotu hlídat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 15:14
Ahoj,
tak my máme kocoura. Když jsem přišla z porodnice nechali jsme ho očuchat, ale spíš se bál. Moc k němu nechodil. Je hrozně zajímavý, že se spíš chová jako jeho ochránce. Někdo k nám přijde a hned běží k Jiříkovi a je u něj. Do postýlky jsem ho nikdy nenechala lehat, ale když jsem zapomněla zavřít dveře od pokoje a šla ven, tak jsem našla kocoura vždycky v jeho postýlce. Teď si oblíbil jeho autosedačku. Zaznamenala jsem jen jednou útok z kocourovi strany na Jiříka a to když si myslel, že si s nim Jiřík hraje. Vytrestala jsem ho a teď před ním utíká. Samozřejmě, že je hlídám. Ale myslím si, že až bude Jiřík starší tak neuhlídám.
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 15:39
Ahoj,
tak my máme taky kočičku. Je fakt, že hodně lidí mě od toho zrazovalo, že kočka má ráda to mimink.teplo a bude si lehat do kočárku, když tam malej spí. Ale kočka se malého bála, nijak zlvášť ji ani nezajímal a do kočárku, když tam byl nešla. Teď je Adámkovi 17m. na kočku doráží, ona si to občas nechá líbit a občas ho mírně upozorní, takže v pohodě. Do kočárku chodí občas spát, protože je prázdnej.Jediná změna, naše kočka si víc oblíbila muže 
. Evel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 15:59
Ahoj,
tak my máme kočičky dvě a na malého moc nereagují. Do ložnice, kde má malý postýlku nesmí a naučili jsme je, že nesmí ani na jeho hrací deku. Většinu času si malého ale nevšímají, max. si ho očichají.
Jsem zvědavá jaké to bude až malý začne lozit a víc si jich všímat, pak nejspíš nastoupí přísná výchova jak malého tak koček.
Jinak zatím klidně nechávám malého s kočkama samotného, ony beztak většinou spí.
Tak hodně pohody
Komka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 16:12
ahojky,
máme koucoura (britku), když jsem přinesla mimčo z porodnice tak ho jen očuchal. Vůbec si Báry nevšímá, ale miluje její lehátko, hrací deku, kočár a ochutnává vodu před koupáním - jestli jí tam můžem dát 
. Jinak si jí teď tak max. očuchá a mizí.
Nina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 16:26
Ahoj,
tak my měli 3 kočky (2 kočky a 1 kocourka), když se Anička narodila. Kočky se jí trochu bály, nenechaly se od ní „hladit“. Kocour se nebál a vzal ji jako dalšího člena smečky. Navíc si od ní nechal a nechá do teď všechno líbit. Když se začala batolit, nechal se od ní i zalehnout, maximálně se přesunul o 20 cm vedle. Nechá se od ní mazlit, teď i někdy chytit a strpí i pokusy o nadzvednutí. Když se mu to přestane líbit, odejde. Kočky si postupně zvykly, ale hladit se od ní nenechaly, udržovaly si aspoň 30 cm odstup. Jedna mám už umřela 
, tak bych řekla, že té druhé bylo smutno a možná i proto si pustila Aničku ještě víc k tělu. Občas se nechá i pohladit.
Když byla Anička maličká, tak za ní občas vlezl kocour nebo ta kočka, co ji stále máme, do postýlky a spali spolu. Lehali si k nohám. Ze začátku jsem měla trošku strach, hlavně mě všichni strašili, že ji kočka zalehne, ale to je nesmysl. Kočka by na ni nikdy nelehla, maximálně vedle ní. Taky do kočárku chodily spát. Nakonec jsem to zatrhla, protože jsem pořád musela čistit chlupy a to mě přestalo bavit. Kočár jsem dala z dosahu a z postýlky jsem je vždycky vyndala. Nakonec je to přestalo bavit, asi se jim nelíbilo to neustálé vyrušování ze spaní. Nakonec to i kocour vzdal a našel si lepší místečko, kde ho nikdo neruší a nechá ho spát celou noc v teple a má dost místa - manželova postel, co by pro chudáka kocourka neudělal, když tak krásně spinká. Manžel se uskrovní na menší části postele, moc se nehýbe, aby kocourka nevzbudil a kocour je spokojený. Ráno leží v postely, dokud se nevzbudí Anička. Pak se od ní nechá chvilku muchlovat.
Ale je nutné hlavně naučit dítě, aby se ke kočkám (ale k jakémukoliv zvířeti doma) chovalo hezky. Jen hladit, žádné tahání za chlupy, bouchání. Když kočky žerou, musí je Anička nechat napokoji. Totéž platí, když jsou v záchodě. Teď se ji snažím naučit, aby je nechala v klidu, když spí (třeba na křesle v dosahu Aničky).
Nikdy jsem se nebála nechat Aničku samotnou s kočkama, nikdy se nic nestalo. Když byla maličká, tak jsem se nebála, teď když je větší a má snahu je hladit, tak se musí naučit je respektovat. Zatím ji neškrábly, ale kdyby je nějak moc dráždila a ony neměly možnost utéct (taková situace je těměř nemožná, kočka vždycky uteče, i kdyby se měla protáhnout klíčovou dírkou), asi by se bránily. Mě osobně by nevadilo, kdyby ji škrábly. To se zahojí. A hlavně pokud to nejde po dobrém, tak se pozlém musí naučit kočku respektovat. Ale já se téhle situace nebojím. Anička už zná míru nebo kočka uteče. To jí spíš dám já po ručičce, když dělá něco nepěkného kočce, než kočka. Když to zkoušela třeba tahat za chlupy nebo ji bouchnout, vždycky jsem jí dala po ručičce a řekla, že dělá čiči bebi, že to bolí, že se to nesmí.
Až bude jestě starší, tak si bude možná s kočkama hrát. Tahat jim myš na provázku nebo podobně. Tam je problém, když si hraje rukou nebo má jen něco malého v ruce, že kočka při lovu může škrábnout do ruky. Já jsem byla mockrát poškrábaná. Ale snažím si dávat pozor a Anička se to taky naučí.
Myslím, že soužití kočky a dítěte je bez problémů. Jen je potřeba dítě naučit správnému chování.
A v zá:,–(ě si to myslím i o psovy. Větší pes ale opravdu má sílu dítěti vážně ublížit (ale nemá důvod), na to kočka sílu nemá. Tak žádný strach.
Kočkám zdar a dětem taky.
Zdeňka
PS: Já osobně bych nedala kočku z domu kvůli tomu, že teď mám dítě. Kočku jsem měla dřív, vzala jsem si ji, se včemy důsledky, ty jsem věděla, když jsem si ji brala a mohla se rozhodnout si ji nevzít a mám za ni zodpovědnost. Co bych to byla za člověka. Vyhodit jednoho tvorečka (navíc kočka žijící v bytě je závyslá na svém člověkovi), abych si přinesla jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 16:47
Ještě bych chtěla dodat, že kočka nezaútočí bezdůvodně. A vůči člověku nikdy. Ale může poškrábat nebo kosnout:
- v rámci hry. I tyhle škrábance jsou pro člověka bolestivé. Mám mnohlaleté zkusenosti.
- když ji třeba držím a dělám nečo, co se jí nelíbí a nemůže se dostat pryč (dávám tablety, injekci,…)
- když se s ní chci třeba mazlit a jí se to nelíbí, tak se snaží utéct. Jak se drápe pryč nebo když odskoší, tak většinou použije drápky. To taky bolí.
Je třeba respektovat její potřeby a škrábance nebudou.
Ale každý majitel koček tohle zná.
Zdeňka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 16:48
Zdenka
Tos mi vpodstatě odpověděla na otázku než jsem ji stihla položit.
Mám doma sedmiletého perského kocoura, kastrovaného. Je to pán domu. No, rád s náma spí a myslím že až bude mimi a on překousne záchvat žárlení tak bude mít snahu spát i s ním.
Nikdy mě nenapadlo před ním zavírat dveře, navíc zavřený dveře nesnáší a vydrží se do nich dobývat skutečně dlouho. Tak si myslím, že to bude neuhlídatelný. Že by mimi zalehl nemám strach - taky spí nejraději v nohách. A chlupy máme, díky tomu že je peršan, stejně všude, i když luxujem maximálně často …
Tak mě zajímalo jestli je ještě nějakej jinej důvod proč kočku separovat. Samozřejmě - alergie je věc další.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 17:06
Koukám, že by tu plně stačila reakce Zdeňky Nenapsala bych to lépe a přesněji. Byla jsem zpočátku nešťastná z reakcí okolí, že ani nepřemýšlíme o tom dát kocoura před narozením malého pryč… Na slova „Vždyť jen to, že on tu byl dřív než mimi!“ byla skoro vždy odpověď typu „Je to jen zvíře a navíc nebezpečné! Jste lehkomyslní!“
Po příjezdu z porodnice si kocour malého očuchal, ale pak s námi asi 10dní nemluvil. Dělal, že tam nejsme. Pak už mimi obcházel, kouknul, co se děje a šel. Do postýlky nelezl, neleze doteď, ale spává pod ní.
Když chodím malého ukládat k spánku, chodí VŽDY se mnou (nebo s přítelem), zkontroluje to a pak jde zase s námi zpátky
Teď už tedy musí být před malým ve střehu, respektuje ho a nechá se i hladit, když má náladu, jen musíme vypilovat to, aby ho malý opravdu nezatáhl a nechal ho být, když jí apod., to už psala Zdeňka.....
Přeji zdravé mimi a ať má v kocourkovi (kočičce?) kamaráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 17:19
Ještě bych chtěla dodat, že kočka nezaútočí bezdůvodně. A vůči člověku nikdy. Ale může poškrábat nebo kosnout:
- v rámci hry. I tyhle škrábance jsou pro člověka bolestivé. Mám mnohlaleté zkusenosti.
- když ji třeba držím a dělám nečo, co se jí nelíbí a nemůže se dostat pryč (dávám tablety, injekci,…)
- když se s ní chci třeba mazlit a jí se to nelíbí, tak se snaží utéct. Jak se drápe pryč nebo když odskoší, tak většinou použije drápky. To taky bolí.
Je třeba respektovat její potřeby a škrábance nebudou.
Ale každý majitel koček tohle zná.
Zdeňka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 18:05
Tal koukám, že jsem to poslala 2×. Omylem. Omlouvám se.
Holky, já nejsem žádný odborník na kočky. Jen od malinka (co si pamatuju) jsem měla kočky u babičky na vesnici. A jak jsem se osamostatnila, pořídila jsem si je domů. Jen obyčejá koťata z vesnice. Kocourka jsem s manželem našli na sídlišti, na podzim, hladového, maličkého. Tak zůstal u nás. Možná proto je takový mazel a nechá si všechno líbit. Kromě odčervování a injekcí, to se brání zuby, nehty, teda drápky.
Holky můžu se vás zeptat, jak doma uklízíte? Já mám chlupy všude, i když se snažím poctivě uklízet. Každý den bezšňůrovým vysavačem vysaju hladké podlahy (plovoučka, kachlíky), protože se hned v rozích a pod křeslama dělají chuchvalce co jsou vidět a tak jednou za týden koberce. Sedačku, křesla a pod. podle potřeby. Mě chlupy nevadí a ani kámoškám, když příjdou na návštěvu. Jen třeba můj strejda s tetou, když náhodou příjdou jednou za 3 roky, tak se tváří hodně dotčeně, že kočka vyskočí na stůl. „Taková hrůza.“ Netrápím se tím, ať si myslí, co chcou. Jen by mě zajímalo, jak je to s úklidem a návštěvama u vás. Třeba když kočka spí na křesle, příjde návštěva a ktřeslo je plné chlupů. Já ho očistím, než si někdo sedne (i než si sednu já), ale stejně, je pak návštěva od chlupů.
Mějte se krásně.
Zdeňka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.06 19:00
ahojky,
my máme kocourka a po narození malého si ho vůbec nevšímal, teď občas v noci příjde, lehnout na deku (malý spí většinou s náma - pod vlastní dekou) malého (ale to bylo asi 2×) manžel si ho vždycky vzal k sobě, pro jistotu (teda toho kocoura ), ale strašně se mu nelíbí, když vyletím, jak malý zakňourá , když chce jíst tak už radši leží na zemi (neplaším ho tou dekou).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
