Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, potrebovala bych poradit. Je mi 38 a uvazuji, zda si porizovat jeste dalsi dite. Nyni mam jedno dvoulete. Tak do roka to pro me byl neskutecny zahul. Vzdycky jsem chtela alespon dve deti, ale ted nevim, zda bych obe zvladla.S partnerem to ted moc neklape, ale pokud bych chtela dalsi dite, tak asi uz v mem veku asi neni cas na nejake prebirani.
Financni situace tak prumerna.
Doba podle meho strasna (nikdo nevi, co bude za par let).
Jedinacka mit nechci(uz kvuli nemu), ale mit dalsi dite se take hrozim.
Nekdo nejake rady?
Prosim zachovat anonym nebo smazat (citlive informace).
Co přesně chceš slyšet???
Pokud nejsi rozhodnutá vychovávat dvě děti sama, tak tohle je jasná stopka.
Neznamená, že když máš dvě děti, že budou mít dobrý vztah. Moje dcery se v jednom kuse hádají a občas je to psychicky dost náročné. Je jim 5 a 8 let.
Pokud máte nefungující vztah a peníze nic moc, nešla bych do toho.
Jestli jsi ale 100% přesvedčená, že když zůstaneš na obě děti sama, že to utáhneš, tak do toho jdi. Záleží na tobě..
@Anonymní píše:
Bohuzel trosku mimo.
- Financni situace neni spatna
- materstvi me naplnuje a miluju deti (jen jsem z toho dost unavena- asi i vekem).
- nepopsala bych to tak, ze sveho muze nesnasim
- nejsem v depce
- dle me je smutne kdyz dite nema sourozence(podle zkusenosti jedinacku..)
Proč? Myslíš, že když si pořídíš druhé dítě, aby to první mělo sourozence, tak si budou zaručeně rozumět? To těžko. Dítě bude chodit do školky, do školy atd, tak si jistě najde kamarády. Píšeš, že jsi dost unavená, tak si představ, že bys tohle všechno absolvovala znova. Rozhodnutí je na tobě, s tím ti nikdo nepomůže. Co na to říká partner? Taky by chtěl druhé dítě?
Buď vděčná za jedno zdravé dítě a nepořizuj si do nestabilního vztahu a nejistých podmínek druhé dítě. Další dítě nemusí být zdravotně v pořádku a to mnohdy neustojí ani mnohaleté stabilní páry. Věk už za mě optimální k početí dítěte také nemáš.
Jsem starší, dítě mám nestandardní a nerozložilo nám to manželství trvající pomalu dvě desetiletí.
@Anonymní píše:
Bohuzel trosku mimo.
- Financni situace neni spatna
- materstvi me naplnuje a miluju deti (jen jsem z toho dost unavena- asi i vekem).
- nepopsala bych to tak, ze sveho muze nesnasim
- nejsem v depce
- dle me je smutne kdyz dite nema sourozence(podle zkusenosti jedinacku..)
hele ale ono i mít sourozence nemusí být výhra.. já mám segru odstěhovala se asi 200km a to ještě za hranice… a dosti jsme se odcizili. Ona má kolem sebe tak nějak jiné lidi, úplně jiné hodnoty, jinak žije, jinak vychovává děti… nechci říct že špatně… každý si žije dle svého, ale mě se to „nelíbí“ neztotožňuji se s tím… Takže tak nějak se vidíme 3-4× za rok… zavoláme asi 5× za rok… takže vlastně kdyby nebyla ani to nepoznám asi… i na péči o rodiče tu jednou zůstanu sama na ně.
@Anonymní píše:
Bohuzel trosku mimo.- dle me je smutne kdyz dite nema sourozence(podle zkusenosti jedinacku..)
- Financni situace neni spatna
- materstvi me naplnuje a miluju deti (jen jsem z toho dost unavena- asi i vekem).
- nepopsala bych to tak, ze sveho muze nesnasim
- nejsem v depce
Jsem jedináček a nikdy jsem nelitovala, ani v dětství, ani teď.
Proč je myšlenka “mít další dítě kvůli chudáčkovi jedináčkovi” tak zakořeněná? Však si sourozenci nemusí rozumět, v dospělosti se můžou ošklivě rozhádat kvůli dědictví atd. Sám ten člověk nebude, protože si najde přátele dle vlastního uvážení a s charakterem, který člověku sedí. A ne charakter, který mu byl “přidělen” v sourozenci.
Samozřejmě tedy nemám srovnání, sourozenecké pouto jsem nezažila a nevím, o co přicházím. Jen pohled z druhé strany, že i jedináček může být spokojený.
@Anonymní píše:
Bohuzel trosku mimo.
- Financni situace neni spatna
- materstvi me naplnuje a miluju deti (jen jsem z toho dost unavena- asi i vekem).
- nepopsala bych to tak, ze sveho muze nesnasim
- nejsem v depce
- dle me je smutne kdyz dite nema sourozence(podle zkusenosti jedinacku..)
No a co teda chceš slyšet? Dite evidentně chceš i nechceš, tak musis vědět ty, co převažuje. Jako kdybys nepsala, ze nemáte vztah nic moc, ze to moc neklape, napsala bych ti, ať do toho klidně jdeš. Takhle to napsat nemuzu, takže to nepíšu
i dost dalších holek si mysli, ze je to v takové situaci nerozum, jak vidíš. Ale to se ti taky moc nelibi a slyšet to nechceš ![]()
Čili vlastně asi chceš slyšet, ze do ditete mas jít, čili asi převládá to, ze ho chces, než ze ho nechceš, takže proč se teda ptáš tady a nedelas, jak chceš?
![]()
Řekla bych, že jsem na tom byla dost podobně, první jsem měla ještě později než ty. Do druhého jsem šla. Mám je krátce po sobě, první dva roky to byl masakr. Druhý je náročný od narození. Mnohokrát mi prošlo hlavou, že by bylo lépe, kdybych do druhého nešla. A milionkrát si toto vyvrátila - jsem tak moc vděčná za oba dva, i když jsou chvíle, kdy je to fakt těžké, nedovedu si představit, že by jeden nebyl…
Jestli si nejsi jistá, nech tomu volný průběh a uvidíš. Sleduj své pocity, když přijde menses a budeš mít jasno - jestli to bude úleva nebo zklamání, pomůže ti to se rozhodnout, jak to máš.
@Anonymní píše:
Ahoj, potrebovala bych poradit. Je mi 38 a uvazuji, zda si porizovat jeste dalsi dite. Nyni mam jedno dvoulete. Tak do roka to pro me byl neskutecny zahul. Vzdycky jsem chtela alespon dve deti, ale ted nevim, zda bych obe zvladla. S partnerem to ted moc neklape, ale pokud bych chtela dalsi dite, tak asi uz v mem veku asi neni cas na nejake prebirani.
Financni situace tak prumerna.
Doba podle meho strasna (nikdo nevi, co bude za par let).
Jedinacka mit nechci(uz kvuli nemu), ale mit dalsi dite se take hrozim.
Nekdo nejake rady?
Prosim zachovat anonym nebo smazat (citlive informace).
Za mě jednoduchá situace - nefunkční vztah, takže základní otázka - zvládneš sama 2 děti? Pokud ano, hurá do toho. Pokud ne, kašli na to ![]()
Dítě vztah nezlepší, právě naopak. Řídila bych se rozumem.
Příspěvek upraven 06.01.23 v 18:20
@Anonymní píše:
Ahoj, potrebovala bych poradit. Je mi 38 a uvazuji, zda si porizovat jeste dalsi dite. Nyni mam jedno dvoulete. Tak do roka to pro me byl neskutecny zahul. Vzdycky jsem chtela alespon dve deti, ale ted nevim, zda bych obe zvladla. S partnerem to ted moc neklape, ale pokud bych chtela dalsi dite, tak asi uz v mem veku asi neni cas na nejake prebirani.
Financni situace tak prumerna.
Doba podle meho strasna (nikdo nevi, co bude za par let).
Jedinacka mit nechci(uz kvuli nemu), ale mit dalsi dite se take hrozim.
Nekdo nejake rady?
Prosim zachovat anonym nebo smazat (citlive informace).
Ostatní důvody mi přijdou v podstatě malicherné oproti tomuhle jednomu velkému NE. Anebo pokud o tom stále chceš uvažovat, zeptej se sama sebe, jestli bys dvě děti dokázala uživit jako matka samoživitelka (a to nejen teď, ale i za 18 let až ty budeš před šedesátkou a budeš mít doma třeba vysokoškoláka a skoromaturanta - tam pak jsou ty náklady někde úplně jinde).
@Anonymní píše:
Bohuzel trosku mimo.
- Financni situace neni spatna
- materstvi me naplnuje a miluju deti (jen jsem z toho dost unavena- asi i vekem).
- nepopsala bych to tak, ze sveho muze nesnasim
- nejsem v depce
- dle me je smutne kdyz dite nema sourozence(podle zkusenosti jedinacku..)
Mne prijde zase smutne zamerne privest dite do nefunkcniho vztahu. Tohle by bylo pro me rozhodujici.
Hm, probrala bych to s partnerem. K čemu ti budou rady na emiminu s náma si dítě pořizovat nebudeš ![]()
Asi bych nejdřív řešila vztah s partnerem. Co znamená, že to moc neklapne? Co na druhé dítě říká on?
Kdybys druhe dite chtela, tak tu ani nepises… V tvem pripade si dalsi neporizuj..