Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Můj terapeut a já
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.2.20 19:53
Co kdybys mu někdy doma, v klidu, napsala jako dopis, co tě trápí? A pak se o tom třeba zkusíte pobavit, ale ty už nebudeš muset nahlas vyprávět, co je konkrétně ten problém, on už to bude vědět a určitě si poradí, jak k tobě ohledně toho přistupovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 19:55
Nevím, jak poradit, ale napadá mě - co mu to doma takhle sepsat, jako to píšeš tady a pak mu to předat? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 20:08
Ne, rozhodně ti neřekne, že to děláš blbě a že k němu máš přestat chodit. Jako klientku tě určitě má rád a snaží se tě povzbudit, aby si našla odvahu a riskla udělat něco čeho se bojíš.
Víš co - udělej si seznam všech věcí, které se mu bojíš říct. Normálně to napiš na papír a pak to seřaď od té úplně nejhroší věci, co bys prostě nemohla říct nahlas, po tu nejméně děsivou.
A zkus si dát takovou výzvu že během příštích tří setkání to zkusíš říct, že prostě tu mrchu úzkost překonáš. Jenom tu věc, která ze všech těch děsivých věcí je ta nejméně strašlivá.
Zároveň si za to, až se ti to povede slib nějakou odměnu, něco co máš ráda, co tě těší - třeba že si koupíš oblíbené jídlo, nebo drobnou bižuterii, nebo tak něco.
No a uvidíš, jak on na to, co řekneš zareaguje. A jestli to bude dobrý, tak pak můžeš zkusit tu další - tu druhou nejméně děsivou. A možná dojdeš až na vrchol toho seznamu a nebo taky ne - nemusíš. Je to tvůj prostor, ty určuješ hranice, komu co říkáš. Ne úzkost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.20 22:15
Já osobně bych řekla, že to chce změnu, cítím z tebe určitou závislost na něm a to je chyba
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
14.2.20 03:12
Pardon, ale nejsi do nej nahodou trochu zakoukana? 
je sice fajn, ze mas takovou duveru, ale je blby se pred psychoterapeutem az takhle zinyrovat
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj
Mám teď takovou slabou chvilku a přemýšlím o mně a mém psychologovi. Vždy k němu chodí ráda, ale asi mi ještě bude trvat chvíli, než se mu budu schopná opravdu otevřít.
Vždy k němu jdu s něčím, co bych mu chtěla říct, ale neřeknu dokud se mě sám nezeptá. Je mi 22 a chovám se před nim jako nějaké stydlivé dítě.
A už tam chodím opravdu dlouho přes rok, přesto to stále nedokážu. Ale chci k němu chodit dál, akorát to jde fakt pomalu se mnou. I on se mě už několikrát ptal, jestli není chyba u něj, jestli mi nevadí, že je muž atd. ale je to ten nejlepší terapeut, kterého bych si mohla přát. Nechci nikoho jiného
Mám strach, že mi řekne, at si najdu někoho jiného, protože se nikam moc neposunuju, opravdu mu nejsem pořád schopná skoro nic. A to jsem začala brát i AD, hlavně kvůli tomu, abych se dokázala otevřít aspon u něj.
Jednou jsem se u něj rozbrečela, ale nedostal ze mně proč. Prostě je to pro mně tak těžké se uvolnit před kýmkoliv, ale je mi líto, že i před nim.
Mám strach z toho, že mně nemá rád. Že je na mně hodný, ale ve skutečnosti jsem jeho nejméně oblíbená pacientka. Mám strach, že o něho příjdu.
On se mě třeba na něco zeptá a já si v hlavě na to odpovídám, ale nedokážu to říct nahlas, prostě to nejde, neumím vysvětlit proč. Nedokážu mluvit o svých pocitech, ani myšlenkách s nikým. Je mi z toho hrozně smutno, už nevím, co dál, jsem ztracená.
Máte to někdo stejně se svým psychologem? A dokázali jste to někdo překonat? Popř. jak? Já myslím, že je u mně nejdůležitější překonat tu uzkost, ale nevím, jak.