Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Náročné dítě 5let (už odmalička)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
28.10.26 17:27
A ve školce je v pohodě, ne?
U nás nejlíp funguje trvat opravdu jen na naprosto zásadních věcech - bezpečnost dítěte a ostatních, zdraví a stanovená pravidla, která zná. V ostatních věcech nejlépe funguje nechat rozhodnutí na ní. Nucení má naprosto opačný efekt, než čeho chci dosáhnout, takže nutit u nás není cesta. Naopak když ustoupím, např. řeknu „no tak si ty zuby nečisti, je to tvoje zodpovědnost“ (vysvětlili jsme už xkrát, co se stane, když se o zuby nebude starat), tak ona za minutu přijde a naštvaně řekne „tak já si ty zuby teda vyčistím!!!“ S věkem se to dost zlepšuje, nejhorší to bylo tak ve 2-4 letech.
- Citovat
- Upravit
28.10.26 17:29
Ty tomu říkáš temperamentní dítě? To máš asi posunuté vnímání. Já mám jedno dítě s ADHD a temperamentní povahou a tohle bych netrpěla a ani by si to nedovolil.
A upřímně, to vaše laskavé cosi, kdy tě dítě prudí hodinu kvůli prdu a ty mu to dovolíš, povede k tomu, že jednou v práci bude prudit normálně fungující kolektiv či životního partnera. Mantinely se mají nastavit od batolete. Většině chumáčkových diskutujících se můj názor líbit nebude, ale ono na takové vysírací dítě, je dobré občas přiostřit hlas, hysterák bude, ale když nebude mít diváka, tak to nebude mít ten efekt. A to říkám jako matka, která má dítě s ADHD a to má všelijaké stavy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.10.26 17:35
@Anonymní píše: Více
jo, ve školce je naprosto v pohodě, autority uznává, ze začátku teda učitelky povídaly…doporučily vydržet, být pevní, to jsme. Ted říkali, že se to zLepšilo, tohle zvládá, před školkou mi je schopná vrátit bonbon, protože se nesmí do školky nosit…
tak já nevím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.10.26 17:37
@alisekR Díky za tvůj příspěvek. Musím totiž doplnit ten svůj předchozí. Pokud se dcera neuklidní relativně rychle, což opravdu dřív nebývalo, tak ji manžel odnášel řvoucí do jiné místnosti a tam to s ní přetrpěl, aby to nemusel zbytek rodiny poslouchat. Nebo jsem se při jejím záchvatu sebrala a šla jsem na procházku (samozřejmě někdo doma byl, takže nezůstala sama). Později jsem jí vysvětlila, až byla v klidu, že mi její křik nedělá dobře a musela jsem proto jít se projít. Sice nevím, jestli to má nějaký výchovný efekt, ale byla to naprostá pravda - já ten její ječák nedávala, manžel je v tomto naštěstí o dost odolnější.
Takže naše dítě zpětnou vazbu, že se nechová ok a ostatním to může vadit, opravdu má. Teď ty hysteráky už moc nemívá, spíš „jen“ neposlouchá, např. si odmítne uklidit pokoj nebo odmítne přestat rušit sourozence, když dělá úkoly apod. Tak to řeším tak, že pak se třeba nemůže dívat na pohádku. Se zdůvodněním „já po tobě chtěla tohle, ale tys mě neposlechla, a teď po mně chceš něco ty a neposlechnu tě zas já“.
- to jsou ta stanovená pravidla: pravidelný úklid pokoje, nerušit ostatní při úkolech, odnášet nádobí po jídle atd.
Příspěvek upraven 28.10.26 v 17:42
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.10.26 17:41
@alisekR píše: Více
já tomu pozornost nevěnuju a ano, houkneme, zostříme, to si zase nemysli.
Když tobě tedy dítě tohle začne dělat, tak ho seřveš? A ono ztichne? To moje začne řvát ještě víc, navíc nechci aby přebíralo tyhle mocenské manýry, slušně mu nechám pocítit důsledky, ty jsou ruzné, třeba není pohádka, apod.
ráda si nechám konkrétně poradit, u mě řvaní a síla vyvolá protiodpor a ještě horší hysterák. Ale to muže být tím, že máme děti jinak tempersmentní.
Já mám taky ADHD, a jako dítě jsem byla velmi tichá a poslušná holčička, co si dokázala hodinu stavět puzzle a zafokusovat se, bylo mi dost věcí jedno, byla jsem podžizovací povaha, jako dítě jsem ráda odkládala paralýzu rozhodování - ADHD se mi prostě projevovalo skrz muj temperament jinak, byla jsem velmi klidné dítě. O tom to není, mluvím právě o temperamentu.
Tvoje dítě by si to nedovolilo, moje by šlo do války.
Když jí byly sotva tři, po potrestání vzteky rozházela všechny židle v kuchyni. Velmi vědomě. Nějaké potrestání nemělo smysl už v té době. Každý člověk je jiný.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.10.26 17:43
@Anonymní píše: Více
děláme to stejně. někdy mám na to sílu já, jindy mnžel. odcházíme, opouštíme, odebíráme výhody a pak musíme přetrpět a ustát přes dvacet minut hysteráku. Ale opravdu velkého a hlídat, aby si neublížila.
J to funkční, pak je v pohodě, akceptuje, je schopná se omluvit.
Co mě ale fascinuje a děsí je spíš to, jak to bude na základní škole, až přijdou fakt povinnosti. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.10.26 17:44
@Anonymní píše: Více
Trestat za hysteráky je podle mě nesprávné, to je projev nezralého mozku, ne jejího vědomého rozhodnutí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.10.26 17:49
@Anonymní píše: Více
Nepsala jsem o tom, že bych odebírala výhody za hysteráky. To jsem nedělala. Výhody odebírám za vědomé nedodržení pravidel. Podle mě je to rozdíl.
A proč se dopředu děsíš základní školy? Však ve školce funguje dobře a tam se taky musí podřídit programu. A navíc bude zase o kousek starší a zralejší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.10.26 17:58
@Anonymní píše: Více
jo, rozumím, spatně jsem to napsala. ano, za nedodrzení pravidel. hysteráky naopak chápeme. jen je to náročné…
školy se neděsím, děsím se přípravy, protože si z dětství pamatuju, že to fakt bylo náročné, a to jsem byla dítě, které se dalo nějak přimět…
budou věci, které nejdou pochytit a vubec se neučit doma, nedělat ukoly doma..vjmenovaná slova, psaní, trénink čtení a tak..
možná to nebude tak hrozné, ale když vidím, že i čištění zubů, chození spát a odchod ze hřiště jsou problém, tak co pak. 
- Citovat
- Upravit
28.10.26 18:09
Syn byl podobná palice dubová 
nic zázračného jsme na něj nevymysleli, trvat na malém počtu základních pravidel typu čištění zubů, helma na kolo…
Pomáhalo zaměření na to, co ho bavilo, u nás to byl sport, kvůli němu dělal i věci, které jinak doprovázely protesty. Školu dal v pohodě, na prvním stupni měl super učitelku. Pubertu jsme zvládli s jedním větším a několika menšími karamboly, nejhorší to bylo po nástupu na SŠ, od nějakých 17 let už naprosto v klidu, rozumný, zodpovědný, maturita.
Teď je mu 25, žije s přítelkyní, sport dělá pořád, v práci se rychle vypracoval na vedoucí pozici.
Chce to nadhled, nebrat vše úplně vážně, oni to klidně zkusí po stopadesátéosmé, co kdyby náhodou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.10.26 18:15
U nás se to s věkem opravdu dost zlepšilo. Málokdy se teď stane, že by měla hysterák. Spíš se to přehouplo do toho neposlouchání a dělání si věcí po svém. Ale na to máme nastavená pravidla a odebírání výhod za jejich nedodržování. I tak se stane, že neposlechne, tak odebereme výhodu, příp. znova vysvětlím, proč to po ní chci.
K čemu ti je, že se teď děsíš toho, jak se jí nebude chtít učit vyjmenovaná slova?
- Citovat
- Upravit
28.10.26 18:49
Mám syna jako přes kopirak, teď12 let. Již v porodnici na mě házel takový ten kukuč, že mi nic nedaruje. A taky že ne. Od narození je v permanentní pubertě s vlastním názorem. Každý den probíhá nové testování hranic, jakoby včerejšek nikdy nebyl. Manipulace umí perfektně. Navíc je velmi inteligentní a bystrý. Má diagnostikované nadání. Od malička je takový jako tvoje dcera. Ještě s tím, že ty hranice testoval i ve školce a později ve škole, kde jsme měli neskutečné problémy s vyhořelou pani učitelkou, která na jeho otázky měla jedinou odpověď: „Dělej to proto, že jsem to řekla.“ To samo bylo něco na jeho povahu. Teď je na soukromé škole. Úplně tam rozkvetl, vše si řídí sám, hrozně moc se toho naučil a i doma se trochu zklidnil. Jo a info, takto jsem ho fakt nevychovala. Má sourozence, který je naprosto normální, přizpůsobivý a dá se s ním perfektně domluvit. Je to prostě povaha. Bylo nám to tak řečeno i v PPP. Prý se nemáme snažit jej zlomit, v budoucnu prý může být velmi úspěšný. No, tak uvidíme, zatím jsem dost často na nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.10.26 18:57
@Kousavysvetr A jak jsi řešila jeho testování hranic, stejně jako zakladatelka?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, potřebuju se jen vypsat. Je tu také někdo, kdo má urputné, náročné dítě ( ve smyslu NE, nechci, scény, atd)?
řešíme to už od malička.
Dcera je šikovná, má potřebu autonomie, je společenská, nebojácná - moc dobře si uvědomuji, jak je to super, že to je dar a moc si toho vážím.
Jen má každá mince dvě strany a ta druhá je neskutečně těžká. Co se povinností, nebo nějakých aspoň základních požadavků týče, tak máme několikrát denně hysteráky, fňukání.
Jedeme opravdu poctivě, když řekneme ne, je to laskavé a pevné ne (po zlém by to snad bylo ještě i daleko horší, to ani nezkoušíme, jen když už opravdu není zbytí, ale nepamatuju si - naštěstí manžel to zvládne vykomunikovat, je v tomhle lepší než já). Ale myslím, že to děláme dobře.
O to víc mě mrzí jedna věc - že náš přístup nějak nenese ovoce v tom smyslu, že by dcera trochu ubrala.
Je to zvláštní - naše klidné ne, pevné ne, chápavé ne, které se fakt nezmění v ano, je provázeno sliby, prošením, prosím prosím, podmínkami z její strany, vyhrožováním a snad všemi možnými manipulačními technikami, jaké ji napadnou.
Samozřejmě nepovolíme. Ona se s tím nkonec smíří, je t v pohodě, ale když je v procesu, dokáže vydržet fakt dlouho, zkusit fakt všechno.
Mě to prostě překvapuje, protože už taky přece mohla poznat, že naše ne znamená ne, ale jí to i přesto za to stojí. dneska vydržela v autě prosit snad 25 minut, už jela jako automat, i když věděla od nás obou, že do muzea nepojedeme, protože je po nemoci.
když byla v nemocnici, po návratu domů hysterák a prosby, proč si nevzít prášek. Pak už teda spolupracovala v klidu.
Další den třeba zas že chce na návštěvu, půl hodinové pofňuky proč to nejde.
Namátkou další věc - odchod do školky. Prostě byla připravená a když se muselo jít, zasekla se že nepůjde. Testovala asi, nevím.
Samozřejmě se šlo, holt jsem ji nesla pod paží…
Odcházení ze hřiště, síla už od dvou let. To byly hysteráky, že jsme raději nešly, jít s ní do krámu neexistovalo, nešla by udržet na uzdě s nakupováním.
Brala jsem to jako součást, jako období, prost terrible „two“, a ano, sice už to slábne, je jí ale pět a stále řešíme revoltu v naprosto základních věcech. Je to neskutečně únavné.
Revolta v čurání, pití, přestože jsme skončili v nemocnici, má zkušenost s kapačkou, nic z toho ji nezabrání dělat scénu, že se nechce napít.
Kreativita už mi v tomhle ohledu moc neslouží, nejsem typ co to dokáže skvěle obrátit v humor, na tohle je lepší manžel.
Co pomáhá vám, u takovýcto dětí?
Já se popravdě dost děsím puberty (tam ale stejně už nic nezmůžu, to vím) a nejvíc se děsím nástupu do školy a povinností kolem. Myslela jsem si, že v pěti letech už nebudu řešit hysterák z toho, že nechce do školky, protože se jí nechce a chce si prostě jen hrát (vysvětlujeme, argumentujeme…mě přijde ale, že ona to chápe, ale bere to snad jako souboj jak si prosadit svou..)
a to po ni zas nechceme něco nemožného.. rezignovali jsme na spoustu věcí, na stravu (tam vidím, že švagrová jede i návyky na jídlo, maso, stolování..) polevili už jsme ve spoustě věcech, nenutíme, ale ono ani nemusí jít o nucení - ona si něco vymyslí, a když to nejde, spustí. Trvý to vyčerpávající půl hodinu, pka je uplně v pohodě a ok.
Bylo by to fajn, kdyby tyhle chvíle neměla tak 3× denně. ( například ráno kvůli zubům či pitnému režimu po nemocnci, odpoledne kvůli hračce, večer kvůli tomu, že si musí vzít léky nebo jít spát. Jsou teda dny, kdy je to ok, občas ne, no. V létě měla příšerný, asi hodinový hysterák když už musela vylézt z bazénu.
Občas je to unava nebo přetažení, takové chvíle určitě chápu.
Vy co máte podobně temperamentní děti, co pomáhá? Máte tipy?
Zajímalo by mě, jak jste pak zvládali školu, atd?