Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zdravím všechny maminky,
potřebuji se vypsat z našeho,,problému''.
Máme 4 měsíční holčičku, kterou moc milujeme, ale dny s ní jsou velice náročné.
Už od narození dost pláče a trvá to do teď. Vyžaduje neustálou pozornost, to by mi samozřejmě nevadilo s tím jsem do mateřství šla, ale malá pláče i když se jí zrovna věnujeme. Hrajeme si s ní je šťastná a za pár minut spustí pláč, pláče i když jí chováme a nosíme. Všechno jí zabaví na maximálně 5 minut a poté spustí pláč (občas jí pak nejde ani utišit). Zkoušela jsem i šátek, ale stal se z něho velký nepřítel, jen ho vidí tak spustí ![]()
Chtěla bych se zeptat vás co jste měly podebně,, náročné'' děti, zda z toho vyrostly, popřípadně kdy.
Nemám moc silnou osobnost (vše mě hned rozpláče a rozhodí) a úplně se děsím kdyby z ní bylo takto temperamentní batole.
Předem moc děkuji za vaše zkušenosti ![]()
Mela jsem Tako jsem miminko… I jsem kvůli tomu objednala pár doktorů protože jsem se bála že ji snad něco bolí… Ale vše v pořádku.
Jsou ji 4 a je úplně normální.. teda je chytrá jak opice tvrdohlavá a nic jí nevyvede z míry.
Pokud tvoje dítě bude stejně doporučuji se stát silnou osobností protože jinak se z ní zblaznis. ))
@Kachna3 Materska pro me byla utrpenim
Ale ano, vydrzeli jsme 💪 Bylo to narocne ![]()
Nejstarsi dcera byla jemne receno „narocnejsi miminko“ (aneb previt urvanej vecne nespokojenej to byl
), je to s ni narocne do ted (skoro 11r). Ona je to velice sikovna holka, nadana hudebne, logickym myslenim, dobra studentka, ve finale i hodne oblibena mezi ostatnimi detmi - ale je to vykoupene velkou drinou ze strany nas rodicu (co mladsi sourozenci pochytili na prvni dobrou, s ni bylo casto hodne vydrene), je zaroven celou dobu nespava, neuroticka, dlouho (cca do nastupu na ZS) byla socialne neobratna, to se ve skole nastesti zlepsilo. Batoleci vec byl narocny do cca 2r - zachvaty vzteku, sebeublizovani, bez pudu sebezachovy - pak asi to taky nebylo uplne ruzove, ale jak se narodil syn, roztristila se ma pozornost mezi dve deti a hodne mi to pomohlo nevidet vse tak negativne - nebo jsme na to ani nemela energii. My ji rikame energeticky upir, kdo nezazil, nepochopi. Ale mame ji radi a dela nam hodne radosti. Spis sama se sebou mozna bude mit v dospelosti dost prace
, delame, co muzem.
Absolutne nespici, neodlozitelna nuestale brecici do cca 10m pak vse zlepseni, jen spanku potrbovala vzdy max 1/3 nez prumer pro dany vel nebo mene… byla extremne zavisla na me… proste ona a maminka jsou jedno telo
, neumela si sama hrat ani par minut… ale poslusna, aniz by ji nekdo nutil:) hodna sikovna… nikdy se nevztekala, nechtela byt vubec beze me pres noc neste v 5-7 letech, ale skolku zvladla ve 2letech na dopoledne lepsi nez mladsi, protoze vzdy byla hodne zodpovedna, takova nejaka vnitrni poslusnost…hodne citliva, socialne trochu problemy v první třídě, taková plachá, nejistá i když hodně komunikativní, usměvavá.., ale od 3-4. tridy vse jen lepsi a lepsi… je v tercii na gymplu, je oblibena, ma porad same 1, je na ni spolehnuti, pomaha mladsi segre, nikdy mi nelze a kdyby teď v pubertě (bude jí 14) obcas nekroutila ocima a nebyla schopna lezet v neskutecnem bordelu uz bych o ni opravdu mela strach, ze to v zivote nemuze dat, jak je hodna
… potrebuje pracovat na vlastnim pocitu hodnoty, jistoty v sama sebe, umeni rikat ne a myslet nekdy vic na sebe nez se rozdat, aby jeji slusnost a dobrotu v zivote nezneuzivali… pracujeme na tom:). Ma mladsi segru o 5 let a ta je v mnoha vecech pravy opak az na to nespani jako miminko:), ale jen v nocii, přes den spala dobře, vyhrála se brzo sama, byla i s cizíma, když dělají co ona chce…ale vždy s ní bylo vše náročnější, vztekala se, nechtěla být ve školce - hrozné scény, neposlechla, má svůj názor, všechny by chtěla řídit…vše se jí musí 10× a stejně je to problém, bylo období šílených scén kvůli kde čemu, kde co se snaží, ošulit, je drzejší ve svých skoro 9 než ta starší ve 14…ale také se to zlepšuje hlavně s tou zodpovědností, stylem práce do školy…způsobem domluvy s ní…Takže každé dítě má něco…
Příspěvek upraven 04.03.23 v 18:25
U nás se to pomalu začalo zlepšovat po tom 2. roce, kolem těch 2 to bylo šílený, ale když jsme tohle přežili, začalo se to lámat. Kolem 2,5 to začalo být jiné dítě. Kolem 3 už by mi nikdo nevěřil, jak náročný dítě to bylo..
Mno…ano i ne. Dite podobne jak popisuje @Aglája75, akorat mu je zatim jen 7, tak uvidime, co bude dal. Samozrejme, ze uz to neni tak intenzivni jako kdyz byl maly (presne, s tim spankem, proste nespal a nespal
),…ale doted je s nim pomerne dost prace. Ale je to uz takova „lepsi“ prace, nez tisit z neznameho duvodu rvouci mimimo, nebo spat 3 hodiny denne ![]()
Ano, presne vim o cem pises. Ve 2 letech jsem skoncila u psychologa
protoze z narocneho mimina se stalo totalne vztekle batole. Bude ji 5, je hodne impulsivni, ale domluva uz s ni je. Taky uz ji mame trochu vic “v pazi”.. je hodne chytra, ucenliva, deti ji miluji… pred cizimi se chova jako to nejvzornejsi dite ze vsech. Potreba spanku je i ted minimalni
je to proste tryskomys ![]()
Asi jak které dítě. Jedna z neteří byla náročná od narození a bohužel je s ní dost problémů pořád a to už je plnoletá.
To byl syn. Ten byl a je pořád hodně náročný. První rok prorval. Kolikrát jsme ho vozili v autě, aby spal. Některé noci jsme celé houpali v kolébce, v kočárku, v ruce. Sousedi se ptali, co se u nás děje - bydlíme v rodinném domě a bylo to slyšet i tak. Starší dítě to neslo hrozně, mělo z toho tiky.
Syn se nesmál, nejedl. Jak viděl prso nebo láhev, tak brečel.
Náročné bylo i batolecí období, kdy nejedl a nespal.
Teď je mu 9 a náročný je pořád. ![]()
Omlouvám se, že jsem neuklidnila.
Zkuste si miminko dát na břicho na své tělo, přikryjte se peřinou, obejměte je ze stran rukama a houpejte se s ním do stran, jako lodička. Dýchejte hodně do břicha, budete tím mírně stlačovat bříško miminka a spolu s teplem se snadno zbaví plynů a tím bolení bříška. možná bude na začátku plakat, vzpírat se, ale uklidní se. U nás to fungovalo.Po chvíli malý usnul a klidně na mě vydržel spát několik hodin. Jestli vám to pomůže. budu moc ráda.
@Anonymní píše:
To byl syn. Ten byl a je pořád hodně náročný. První rok prorval. Kolikrát jsme ho vozili v autě, aby spal. Některé noci jsme celé houpali v kolébce, v kočárku, v ruce. Sousedi se ptali, co se u nás děje - bydlíme v rodinném domě a bylo to slyšet i tak. Starší dítě to neslo hrozně, mělo z toho tiky.
Syn se nesmál, nejedl. Jak viděl prso nebo láhev, tak brečel.
Náročné bylo i batolecí období, kdy nejedl a nespal.
Teď je mu 9 a náročný je pořád.
Omlouvám se, že jsem neuklidnila.
Tak naše starší vydržela prožvrat klidně cestu hodinu a půl v autě po dálnici, kočárek vzala na milost až v těch 10 měsícíc jinak jsem jí prostě musela nosit a kojit a houpat a nosit a kojit a houpat jinak řev:-)
Asi do 8 měsíců jsem dělala non stop animátora. Neexistovalo, abych jí třeba na chvíli nechala někde, aby si sama hrála. Když už přestaly breky, tak ale pokračovaly neustálý kňourání a nespokojenosti. Od 10. měsíce lepší. Po roce už celkem pohoda, ale určitě je náročnější než jiný děti. Jenže jak jsi zvyklá na to peklo, tak to snášíš dobře 😀 včetně těch batoleckých nesmyslných scén. Tam se obvykle ty matky s pohodovýma dětma začnou hroutit, ale my to celkem dáváme s klidem ![]()
@Aglája75 píše:
Tak naše starší vydržela prožvrat klidně cestu hodinu a půl v autě po dálnici, kočárek vzala na milost až v těch 10 měsícíc jinak jsem jí prostě musela nosit a kojit a houpat a nosit a kojit a houpat jinak řev:-)
V autě řval.
On musel být unavený, vyrvany a musela být tma, pak v autě za hodinu usnul. Pravidelně jezdili hodinu a půl, aby byl úplně vytuhly. To stejné kočárek, musel být unavený. Kdybych ho tam dala v plném vědomí, tak by jecel. A kočárek nesměl stát.
Náš nenávidel nosítka. Musela jsem nosit v ruce.
On kojení nenáviděl od porodnice. Jak viděl prso, byl řev, jak jsem ho nutila jíst, tak řval.
@Anonymní píše:
V autě řval.
On musel být unavený, vyrvany a musela být tma, pak v autě za hodinu usnul. Pravidelně jezdili hodinu a půl, aby byl úplně vytuhly. To stejné kočárek, musel být unavený. Kdybych ho tam dala v plném vědomí, tak by jecel. A kočárek nesměl stát.
Náš nenávidel nosítka. Musela jsem nosit v ruce.
On kojení nenáviděl od porodnice. Jak viděl prso, byl řev, jak jsem ho nutila jíst, tak řval.
Tak u nas nositko to same a nemela ho rada ani mladsi dcera, ale ta nyla v oohode v kocarku nebo v hacce… Nikdy jsem nechapala 1. proc to nekdo tak vychvaluje starsi v rom nevydrzala ani 5 minut a mladsi tak 10-15…2. jak v tom s ditetem mohou neco delat, ale mohe holky se narodily s vahou 3950g a v pul roce uz mely 8-9kg a na vysku take byly velike tak treba to bylo tim…Kojeni u nas byla zachrana:) aspon neco…
Ale pro zakladatelku u mladsi fungivala ta hacka - houpacka, ale ona nebyla to narocne miminko, jen nechtela usina a muselo se jezdit nebo houpat… tak nevim, jestli u tech narocnych jako starsi by to byvalo fungovalo…