Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Ahoj, možná to vypadá jako téma do rodinné poradny, ale chtěla bych jen vědět, zda s tím má někdo zkušenosti. Mám 7. letého syna. S jeho tatínkem spolu nejsme od cca 6 let. Pravidelně k němu dojíždí každý sudý víkend. Synovi se začala objevovat tiková porucha, která na chvilku zmizí a potom se projeví ve větší míře. Poslední dobou začal kývat celou hlavou nebo záškuby ve tváři. Jsme objednáni k psychologovi a na neurologii, kde mi bylo řečeno, že je to psychického původu. Všimla jsem si, že to má syn nejvíce, když se vrátí od otce. Vím, že se mu něj nic špatného neděje. Spíš myslím, že to začal hůře snášet. Když si volají, tak syn to vždy obrečí. Máme s jeho otcem spory, ale před ním se o tom nebavíme. Malý chodí na Sportovní základku se zaměřením na hokej. Ten mu táta začal silně bojkotovat. Dělá kolem toho hrozné schválnosti, že nechce počkat ani půl hodiny, než skončí trénink, tak ho musím zbytečně omlouvat na celý. Jsem ted v bezvýchodné situaci a nevím, jak si dál poradit, aby tím kluk netrpěl. ![]()
Ty tréninky jsou nějak složitě s dopravou? Že by se mohl domů dopravit sám syn…
Jinak co ti mám na to říct, jsou děti, které jsou odolnější a tvůj syn mezi ně asi nepatří a chybí mu pevné, stálé, klidné zázemí.
Těžko s tím lze něco dělat, nejlepší by bylo samozřejmě, aby se vztahy s otcem upravily k lepšímu.
Osobně bych ho asi dala po konci školního roku na jiný sport, který se bere více rekreačně.
Mně tohle strašně vytáčí, když rodič dělá naschvály, druhý rodič mu vychází vstříc a odnese to dítě…
Osobně si myslím, že pokud jeden z rodičů přestane být plnohodnotným rodičem, tj. různé péči o dítě znesnadňuje, bojkotuje, musí se druhý rodič plně postavit za své dítě a bezpodmínečně bránit jeho zájmy. Ať už soudní cestou, kdy například požádá o styk tak, aby to vyhovovalo dítěti, nebo vymezením hranic druhému rodiči, tudíž otec si zkrátka nebude vymrcovat předání dítěte v době tréningu a pokud je ta půlhodina pro něj tak stěžejní, tak holt dítě neuvidí.
Zázemí a jistotu může dát dítěti i jen jeden rodič, není potřeba mít kompletní rodinu.
@immi píše:
Ahoj, možná to vypadá jako téma do rodinné poradny, ale chtěla bych jen vědět, zda s tím má někdo zkušenosti. Mám 7. letého syna. S jeho tatínkem spolu nejsme od cca 6 let. Pravidelně k němu dojíždí každý sudý víkend. Synovi se začala objevovat tiková porucha, která na chvilku zmizí a potom se projeví ve větší míře. Poslední dobou začal kývat celou hlavou nebo záškuby ve tváři. Jsme objednáni k psychologovi a na neurologii, kde mi bylo řečeno, že je to psychického původu. Všimla jsem si, že to má syn nejvíce, když se vrátí od otce. Vím, že se mu něj nic špatného neděje. Spíš myslím, že to začal hůře snášet. Když si volají, tak syn to vždy obrečí. Máme s jeho otcem spory, ale před ním se o tom nebavíme. Malý chodí na Sportovní základku se zaměřením na hokej. Ten mu táta začal silně bojkotovat. Dělá kolem toho hrozné schválnosti, že nechce počkat ani půl hodiny, než skončí trénink, tak ho musím zbytečně omlouvat na celý. Jsem ted v bezvýchodné situaci a nevím, jak si dál poradit, aby tím kluk netrpěl.
Dětská psychika je velmi křehká. Řešila bych to urychleně s odborníkem. Pokud má otec na něj takový vliv, že syn obrečí i jejich telefonování, pak bych to řešila i s ním. Dítě zmaří jenom jednou.
Umožnit dítěti, aby bylo s tátou více? třeba by to bylo pro něj snažší. tréninky vyměnit za jiný čas s dítětem?
Nemusi to byt psychicke, muze mit komplexni tikovou poruchu nebo Tourettuv syndrom. Ataky mohou souviset s psychikou, ale i pozitivnim slova smyslu, kdyz se dite na neco těší. Pricina je ale vnitrni, projevi se v kombinaci s vnejsimi podminkami. V tomto veku ma tiky spousta deti, bud se to bude stupňovat nebo to vymizí.
V 7 letech jsou obzvlast hokejove treninky hodne drsne. Dcera chodila rok do krasobrusleni a na druhe pulce ledu byli mali hokejiste.Tak o tom neco vím. Nechala toho prave k vuli rannim treningum nekolikrat tydne plus kazdy vikend. I otec ma pravo projevit názor.
Jestli nehledas problemy tam, kde nejsou ![]()
@Helileli píše:
Mně tohle strašně vytáčí, když rodič dělá naschvály, druhý rodič mu vychází vstříc a odnese to dítě…
Osobně si myslím, že pokud jeden z rodičů přestane být plnohodnotným rodičem, tj. různé péči o dítě znesnadňuje, bojkotuje, musí se druhý rodič plně postavit za své dítě a bezpodmínečně bránit jeho zájmy. Ať už soudní cestou, kdy například požádá o styk tak, aby to vyhovovalo dítěti, nebo vymezením hranic druhému rodiči, tudíž otec si zkrátka nebude vymrcovat předání dítěte v době tréningu a pokud je ta půlhodina pro něj tak stěžejní, tak holt dítě neuvidí.
Zázemí a jistotu může dát dítěti i jen jeden rodič, není potřeba mít kompletní rodinu.
ty, kdyby to bylo obáceně, byla jsi se svým dítětem jen 4 dny za měsíc, tak by jsi nechtěla i v tom omezeném čase dělat to, co dělat chceš?
Já si nedovedu představit, že by otec dal dítě třeba na něco, k čemu nemám vztah, nesouhlasím s tím ( pro mě jakýkoli jednostranně zaměřený výkonostní sport) a ještě bych byla nucená ve svém čase tam chodit… přišlo by mi fér zajistit nějakou náhradu toho času. ![]()
@Lama Lama no dobře, ale snad jde o to dítě, pokud kluka hokej baví, tak s nim tam budu chodit i kdybych hokej nesnášela…
V praxi se obcas stava, ze to matky udelaji naschval. Prihlasi dite na sport, ktery je na vykon, zere tolik casu, energie, penez. Jako bonus chteji zvysit vyzivne
V tomto veku ma dítě dle me cvicit tak dvakrat tydne v Sokole všestranně, ne absolvovat vycvik vrcholovych sportovců. Na to je minimalne pár let čas.
@brumdinka píše:
@Lama Lama no dobře, ale snad jde o to dítě, pokud kluka hokej baví, tak s nim tam budu chodit i kdybych hokej nesnášela…
V tomto veku jsou z toho vetsinou nadsenejsi rodice nez dítě. Na dítě tlačí. Na vlastni oci jsem to videla, jak v hokeji, tak v krasobruslení.
Syn take dela sport na, slusne urovni. Je mu 12 let, v sedmi letech mel trenink dvakrát tydne hodinu. A pohybovalo se to ve vsestranosti, byla to pripravka.
@Lama Lama píše:
ty, kdyby to bylo obáceně, byla jsi se svým dítětem jen 4 dny za měsíc, tak by jsi nechtěla i v tom omezeném čase dělat to, co dělat chceš?
Jenže tohle je přesně to, co by se stávat nemělo. Pokud má dítě nějakou aktivitu, nemělo by se rozvodem nic měnit na ní ve prospěch vídání s otcem nebo matkou.
To dítě už má v životě dost změn, proč by mělo ještě přestat chodit do sportu, který ho třeba baví, protože se tatínek s maminkou rozvedli a tatínek si nechce vzít ani minutu z toho jeho času.
Já neříkám, že je to tento příklad, ale pokud to dítě chodilo do sportu už před rozvodem? ![]()
Co já si pamatuji, tak já už jsem v tomhle věku byla teda nadmíru vzteklá, když jsem měla nějakou aktivitu s dětmi a místo ní jsem musela být někde s rodiči.
@brumdinka píše:
@Lama Lama no dobře, ale snad jde o to dítě, pokud kluka hokej baví, tak s nim tam budu chodit i kdybych hokej nesnášela…
Ja ne
@Jana206 píše:
V praxi se obcas stava, ze to matky udelaji naschval. Prihlasi dite na sport, ktery je na vykon, zere tolik casu, energie, penez. Jako bonus chteji zvysit vyzivneV tomto veku ma dítě dle me cvicit tak dvakrat tydne v Sokole všestranně, ne absolvovat vycvik vrcholovych sportovců. Na to je minimalne pár let čas.
Presne
Řekla bych že je to reakce na stres. Taky bych si zjistila, v kolik hodin chodí syn u otce spát, zda ho nenechává vzhůru do noci.