Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@free333 no jo ,ale ono tomu naštvání nejde poručit. Je to sice to nejlepší,co člověka může potkat,aby se odprostil od toho vztahu,od vzpomínek, zametl obrazně sám v sobě a dal tak možnost jít dál ,s čistým štítem. Ono se to lehko řekne,ale mnohdy těžko dělá . Znám to kdysi sama, byt´bez psychologa,trvalo to téměř rok,než najednou přišel sám ten pomyslný blesk z čistého nebe , já si najednou uvědomila,jak ten člověk,co mi roky v podstatě ubližoval je nízký,ubohý a vlastně mi nikdy nestál za to mé sebetrápení …Tohle bohužel nejde befelem. Na to si člověk musí přijít sám v sobě sám.
@Fan Da jediná rada tu v podstatě je, nedej se tou osůbkou viklat. Určitě se ozve. Určitě bude tebou manipulovat. Ale to je jen na tobě, jestli jí zase skočíš na vějičku, nebo si to dál pro začátek celé v sobě dohromady a nedát se sebou mávat. Umět prostě říkat ne. To ostatní přijde časem. Přijde. Jen tvoje duše a city se z toho potřebují vymanit,být tak nějak nezaujaté a pak ti to celé dojde a to naštvání,pohrdání, to přijde.
@Fan Da píše:
@Mart81 Já vím jaké to měla když vyrustala, bydleli jsme ve stejném baráku a byli sousedé. Takže jsme oba věděli čím jsme si prošli už před těma 15ti letama. Takže za mě je to prostě nedostatek sebeduvěry, často nevěděla co je správně a hlavně se nemá ráda. To mi i přiznala že s tím bojuje celej život. Má problémy zvládat své emoce a banalita je problém. Já se v tomhle snažil být ten silnější a stále se jí snažil držet a uklidnovat.
I proto bylo těžké odejít a nechat to být.@free333 Ano bude, přeji si mít milující partnerku která bude ráda že se máme, nebo jak to říct. Přeji si normální vztah. Nudit se nebudu, ale na tuhle i přesto asi vzpomenu. Ne na to jaký to s ní bylo a jaká byla, ale vzpomenu… Nevím jak to lépe vysvětlit..
Zkusím to trochu z jiného úhlu pohledu, než ostatní.
Řekněme, že jsi beznadějný romantik a ta žena je tvá pravá láska. A ty ses vždy rozhodl dát vám znovu a znovu šanci, vždy nabídneš pomocnou ruku, protože někde uvnitř to vnímáš tak, že k sobě patříte. Dejme tomu.
Jenže i pokud nezměníš cíl (být tu pro ni, pomoct ji, dávat ji najevo svou lásku), musíš změnit přístup, jinak budeš dostávat stále stejné výsledky.
Tvůj popis působí, že buď ona potřebuje v životě drama, ty city kolem rozchodu a usmiřování… a jakmile je to z tvého hlediska už v pořádku, začne se nudit a vše rozbije. Nebo se vnitřně nenávidí a nedovolí si být dlouhodobě šťastná, takže se vždy vyděsí, když se jeden druhému víc přiblížíte a rozbije to. Nebo jiný nemocný program.
Ty máš sice možná dobrý záměr, ale na své současné úrovni jí nemáš jak pomoc, naopak, hraješ jí protistranu v tom vašem zacykleném, nemocném kolečku. Takže buď ji, jak ti tady prakticky všichni radí, pustíš, odstřihneš se od ní a budeš si žít po svém a bez ní. Snazší a rozumnější varianta.
Nebo ty vaše společné problémy přerosteš. Uzdravíš sám sebe, vyřešíš si v sobě to, na co ona vždy po čase brnká. Budeš na sobě tak dlouho a tvrdě pracovat, až vyřešíš veškeré své nešťastné dědictví z dětství a přes to, že ty sám sebe budeš držet nahoře, začneš postupně ozdravovat i své vztahy. A tím pádem ti nebude tolik hrozit, že znovu sklouzneš do závislosti, sebe vyčítání, neštěstí, depresí, žárlivosti a podobně.
Po čase, když na sobě budeš skutečně poctivě pracovat, se k té ženě můžeš znovu opatrně přiblížit. Pokud to i v budoucnu budeš stále chtít. Je pravděpodobné, že když se změníš ty, změní se i vztah mezi vámi. Ale tak jak jsi, ji nemáš jak pomoc. Spíš jen vám oběma ubližuješ. Jeden závislý jen těžko může pomoc jinému závislému.
Nemusíš jít nutně proti své vášni a lásce. Naopak - využij ji jako motivace k práci na sobě a vlastnímu růstu.
@berry4 To je taky muj problém, neumím říkat ne a to nikomu.. A snažím se vyhovět..
@Mart81 Děkuji za hezky napsanou odpověd. Já se s tím budu snažit něco udělat. Zítra si zavolám k psychologovi, už jsme si na jednoho našel číslo. Má dobré recenze tak sem jí zvolil. Pokusím se i maximálně využít situace spíše ve svuj prospěch. ![]()
Padlo tu i o klukovi Já na to nereagoval. Ano vím že dopad to má i na něj a to byl další z duvodu proč bylo složitější se odpoutat. Vlastní nemám a tak jsme měl alespon jeho a taky nechtěl jsem mu ublížit když jsem viděl jak se ke mě má.
Pripomina mi to muj vztah s ex. On byl manipulator, ktery me umel skvele psychicky zdeptat. Tvaril se jako svatousek, zlaticko, prezentoval se jako hodny kluk, kteremu vzdy holky jen ublizovaly a on v tom byl nevinne. Pomaloucku si me stavel k obrazu svemu, manipuloval se mnou, kdyz jsem byla jeste mlada a ve vztazich nezkusena. Verila jsem mu kazde slovo. Az po case zacaly vyplouvat na povrch veci, jako ze se stale styka s byvalou pritelkyni, pak ze ma porad aktivni seznamku, kde jsme se poznali (po roce vztahu), dale jsem zjistovala veci, ze me s tou byvalou pritelkyni podvadi atd. Ja jsem byla mlada a hloupa, odpoustela jsem mu, protoze jsem si proste rekla, ze on je ten pravy. Ale zacal byt zarlivy, majetnicky, on mohl vse a ja nic. Dospelo to az do bodu, kdy jsme spolu bydleli a on jezdil za jinou zenou, pomlouval me vsude, ze ja ho podvadim a ja jsem ta nejhorsi. Tahlo se to skoro 3 roky a ja jsem to neumela utnout, i kdyz jsem sama vedela, ze s nim to nikam nevede a i kdyz jsem prede vsemi vypadala jako zavisla krava. Nedala jsem si rict. Muselo to dospet do bodu, kdy jsme se i vzajemne fyzicky napadali a tehdy mi doslo, ze je to spatne. Stale jsme se schazeli, i kdyz jsme se uz definitivne rozesli, porad jsem mela nutkani mu psat, on me nenapsal nikdy, vzdycky jsem ten iniciator byla ja. Az jednou jsem poznala jineho muze, ukazal mi, jak muze byt vztah krasny, jak to ma vlastne fungovat a byt a tehdy to byl konecne konec. Odpoutala jsem se od neho a zacala jsem normalne zit. Uz po par mesicich jsem se bila do hlavy, proc jsem to s nim neustale prodluzovala a nechala se ponizovat. Dnes jsem vdana a na byvaleho pritele vzpominam s odporem, ale rikam si, ze jsem se tim poucila a vim, co bych uz nikdy nezkousla. Takze pro tebe: chapu, ze se znate dlouho, myslis si, ze ji milujes, ale to neni láska, je to nesmyslna zavislost na ni. Ona s tebou neskutecne manipuluje a vychazi ji to perfektne, tak proc by s tim prestavala. Ty pribehnes, kdy ona piskne, kdyz si zamane, prijdes ji uvarit nebo pohlidat kluka, to je jedno. A kdyz najednou prijde jiny, ktery ji laka, rozhada se s tebou, aby mohla byt s nim. A ty se nechas. Na svuj vek jsi opravdu naivni a obzvlaste kdyz je to porad jedna a ta sama zena. Zkus dat sanci jine, vyzkousej si, jak muzou byt zeny i hodne, mile, usmevave a to nezistne. Neupinej se na ni jako na boha. Kdyz potkas hezkou, chytrou zenu, nech se unest a zij s ni, protoze tvoje EX je pro tebe zhouba. Pokus se na ni zapomenout, vazne nic hezkeho te s ni neceka. Hodne stesti!
P.S. precetla jsem cely tvuj prispevek a za to je tento muj roman. ![]()
@Ou píše:
Baví ji z tebe dělat rohožku o kterou si leda tak otře nohy.A tobě to na nějaké úrovni vyhovuje.
Pokud se chceš tohohle patologického vztahu zbavit tak ji odřízni, vstup do psychoterapie a někde si vybuduj vlastní sebepřijetí, sebeúctu a sebevědomí.
Pokud při té cestě objevíš, že tě vzrušjue být submisivní a masochistický, tak to propříště řeš v otevěřeně BDSM vztahu a to v sexu, netahej to do běžné dynamiky vztahu a to navíc na zamlčené úrovni.
Pokud bys zůstal v podobné dynamice - s libovolnou ženskou - pokud nezměníš sám sebe, tak ta příští bude stejná vulva, jako ta, kterou popisuješ, tak nesmírně ublžííte svým případným dětem. Stejně tak jako tobě stále ubližují vzorce chování tvých rodičů. Které si jako dítě prožíval doma.
Oba dva jste porouchaní. Jakej šel, takovou potkal. Pokud se na ní budeš upínat, budete se jen stahovat do většího a většího hnoje. Pokud z toho chceš ven, tak ji odřízni a nauč se mít rád sám sebe. I se svými démony. To neznamená jim nechávat dávat volný průběh, ale naučit se s nimu žít a nedovolit jim aby ubližovali - i tobě. Tím že proměníš sám sebe, potkáš pak jinou - takovou která bude pasovat k tomu člověku, do kterého se proměníš.
Souhlas s Ou. Taky mi bylo řečeno, že dokud nebudu mít sebeúctu a sebelásku tak budu přitahovat/vyhledávat stejný typ mužů- sobce, kteří tu sebe lásku mají. Jednoduše řečeno, já tu sebeúctu a sebelásku nemám, tak budu mít chlapa, který to má zase až moc. Takže totální sobec, který si mě neváží a já ho nechám, ať se ke mně chová jak chce a dělá co chce a i přesto ho budu milovat a hledat chyby na době.
Určitě jsi skvělý kluk a tvoje princezna na tebe někde čeká! ![]()
Zdravím,
Tak s odstupem času se nám to nějak posunulo. Našel jsem si psychologa, objednal se na regresní terapii. A tak nějak se uklidnil a odprostil se od své ex ne uplně ale dost na to abych tak nějak mohl začít fungovat.
Horší už to je s ex které dělá problémy a scény. Občas bych jí chtěl vidět do hlavy a umět jí dokázat pochopit. Byl jsem tam pro poslední věc a to byli letní kola na auto. Přijel jsem a byl uplně v klidu nad věcí, což bylo poprvé za celou tu éru s ní. Ona se tvářila tak nějak zvláštně až smutně bych řekl. Ani nepozdravila, až když sem se zeptal že se už nebudem teda ani zdravit. Tak tak nějak smutně a lítostivě řekla potichu ahoj. No v tu chvíli sem rychle naložil kola, řekl sem jí že děkuju a ahoj a jel sem pryč.
Jenže bydlíme kousek od sebe a Já parkoval ob barák. Zrovna jela nakoupit a přišla ke mně a nasraně se dožadovala jejího ručníku co byl u mě v autě, tak sem jí ho v klidu dal. Pak se dožadovala nabíječky na telefon kterou má ještě u mě doma. Tak sem jí řekl zase v klidu že at se zastaví až pujde do práce a nebo že jí donesu. Tak byla nas.aná ještě víc. No hnus co tam zase předvedla, přitom v garáži to proběhlo v klidu a nas.na nebyla. Já se s ní pak snažil domluvit na paušál protože sme měli společný, tak zda mi bude posílat vyučtování. No nemožné se domluvit…
Tak sem se nas.al a napsal jsem jí že jí vrátím simku, a donesu faktury všeho co jsem nakoupil když jsme bydleli spolu a nechal to v bytě. Tak najednou otočila a začala komunikovat. Ale to už sem nechtěl Já. O ty věci mi nejde, ted už to musím dotáhnout protože sem to požadoval zpět. Ale podařilo se jí mě tak neskutečně nas.at tim jak semnou jednala arogantně, povýšeně a pohrdavě že sem prostě to musel udělat.
Nechápu proč dělá co děla, její chování v garáži a o 10 minut později venku. Na tohle kdyby mi někdo dokázal odpovědět.. Nicméně se jí to podařilo, Nasr.la mě a to tak že jsme chladný a když jí vidím nědělá to se mnou vubec nic.
@Fan Da držím Ti pěsti, ať to všechno dotahnes az do konce. A ať dokážeš najít svoji rovnováhu
Pak už nebude problém zakotvit ve zdravém vztahu. ![]()
Ona tě má/měla tak na háku… Nerada to říkám takhle přímo na rovinu, ale lidem jako ty se obecně říká pejsek na zavolání. Když ona pískne, ty jdeš za ní. Máš to za potřebí? Myslím, že psychicky vyrovnaný muž, který má v sobě srovnané hodnoty, to za potřebí nemá. Odříznout se, uklidnit se a hledala bych spíš jinde…
Možná, že mně měla na háku to už ted taky tak nějak vím. Ovšem říct že jsem „pejsek na zavolání“ mi nepřijde uplně vhodné. Já se jen snažil zachránit vztah, to co by udělal kdekdo. A nemyslím si že bych byl jediný a už vubec poslední člověk co by se takto choval. I přesto že to pro některé morálně a pocitově není správně.
Já to jen nechtěl jen tak vzdát, protože to není řešení a je to to nejlehčí. Jedinou chybu jsem udělal v tom, že jsem měl jít cestou jiného řešení. Nebo je snad lépe psychicky vyrovnaný a má srovnané hodnoty muž, který uteče od své rodiny a nechá je být, když přijde problém? Pro mě totiž rodina byli i přesto co se dělo. Nikde to není dokonalé a strašně skvělé a ideální. A to že jsem některé věci neviděl a nedocházelo co docházet mělo. To se stává, pak je potřeba najít právě po prozření cestu ven. A tu Já hledám a dělám co mužu abych napravil co sem na sobě napáchal. ![]()
@Fan Da píše:
Možná, že mně měla na háku to už ted taky tak nějak vím. Ovšem říct že jsem „pejsek na zavolání“ mi nepřijde uplně vhodné. Já se jen snažil zachránit vztah, to co by udělal kdekdo. A nemyslím si že bych byl jediný a už vubec poslední člověk co by se takto choval. I přesto že to pro některé morálně a pocitově není správně.
Já to jen nechtěl jen tak vzdát, protože to není řešení a je to to nejlehčí. Jedinou chybu jsem udělal v tom, že jsem měl jít cestou jiného řešení. Nebo je snad lépe psychicky vyrovnaný a má srovnané hodnoty muž, který uteče od své rodiny a nechá je být, když přijde problém? Pro mě totiž rodina byli i přesto co se dělo. Nikde to není dokonalé a strašně skvělé a ideální. A to že jsem některé věci neviděl a nedocházelo co docházet mělo. To se stává, pak je potřeba najít právě po prozření cestu ven. A tu Já hledám a dělám co mužu abych napravil co sem na sobě napáchal.
Nejsi jediný. Byla jsem úplně to samé. Konečně jsem také prozřela a snažím se z toho dostat. Zvládneš to! Všechno si to srovnáš a bude dobře.