Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Daina Pro mě je vzdělání taky důležité. Ale to přece není „buď anebo“. Pokud ti rodiče pomůžou, můžeš studovat klidně i s dítětem, pokud ne, holt pár let počkáš. A můžeš mít obojí - dítě i vystudovanou školu.
Mně se hrozně nelíbí, jak se často omílá, že dítě zničí život. Dítě ho změní, ne zničí.
Teda a jestli je táta lékař, gynekolog…jak se k tomu staví on?
Byla jsem před pár lety ve stejné situaci. Jen s tím rozdílem, že jsem byla na SŠ. Začátky byly tvrdé. Mamka byla v šoku, také velmi lpěla na vzdělání. Všichni mi prorokovali špatný konec vztahu, že budu třít bídu s nouzí, že nenajdu práci… Vyhlídky byly zkrátka dost povzbudivé. Finanční podporu jsme neměli žádnou, hlídání taky ne. Rodina se k tomu postavila stylem „je to tvoje rozhodnutí, nes si jeho následky“, tak mě mamka i vychovávala. A jsem za to vděčná! Synovi bude příští měsíc 15, dceři 11. Oba jsou to úžasňáci a díky bohu za ně. S manželem máme pořád společné zájmy, koníčky a společný život nás baví. Minulý rok jsme se rozhodli jít do třetího dítěte (na rozhodování se už podílely i děti) a jsme šťastní. Ale… jak jsem psala, začátky byly těžké. Neměli jsme moc peněz, já dokončovala SŠ, potom VŠ. Šetřili jsme každou korunu, přemýšleli, jestli můžeme koupit tenhle jogurt nebo tamten…
Nevím, co poradit. Já se vždycky řídila spíš citem než rozumem. Neumím plánovat (teda ne moc dobře) a nikdy jsem moc nepřemýšlela co by, kdyby (kondicionály bych vůbec z gramatiky vyškrtla). Moc Ti držím pěsti, aby ses rozhodla v souladu se svými pocity, přesvědčením, ale zároveň po zralé úvaze. ![]()
@libo píše:
Já si myslím, že by sis o tom měla promluvit s rodiči. Kdyby za mnou moje dítě došlo s tímto problémem, vím, že bych chtěla, aby dítě přišlo na svět, i kdybych se o něj nějaký čas měla starat já, tak aby dcera mohla studovat. Bylo by to hodně těžké, ale moc dobře vím, jaký je život dar. 20 let je už dostatečně vysoký věk, naši rodičové v tomto věku již běžně rodiny zakládali. Takhle to cítím já. Přeju hodně štěstí v rozhodování.
vidím to naprosto podobně, většina tu píše, jak to její rodiče bude obtěžovat, ale já bych taky za daní situace opravdu chtěla, aby moje vnouče na svět přišlo, i když by to pro mě znamenalo omezení, své dítě bych v tom podpořila, jak bych mohla..když už se stalo.
takže zakladatelko, pokud máš podporu rodičů, tak do toho ![]()
@Daina ahoj, necetla jsem diskuzi, ale reknu ti jedno. Nadpis tveho dotazu je celkem, dle me, spatne napsanej, jelikoz nezalezi na tom kolik ti je, ale na tom, jak ma tom jsi celkove.. ja byla planovane tehotna ve 21 letech. Jenze to je ten hlavni rozdil na ktery bys mela koukat. Ja uz tou dobou totiz nekolik let bydlela sama a musela se sama o sebe starat, mela jsem praci a nemela jsem nikoho pribuzneho, kdo by mi s cimkoliv a jakkoliv pomahal. Proste jsem byla na vlastnich nohou a mela pritele, se kterym jsme detatko chteli. A ty mas pravy opak toho, co jsem mela ja. Mas spatneho pritele, sama se o sebe a o dite postarat nedokazes, jeste studujes…ja na tvem miste bych nejspis na tu interupci sla. Ovsem to musis vedet sama. Zas abys toho pak nelitovala…pokud te rodice radi podrzi a pomuzou ti… ![]()
@Vermion: on to ještě neví…pokud si to nenechám, ai to vědět nebude, on by se z toho sesypal…
@slavuska1 píše:
vidím to naprosto podobně, většina tu píše, jak to její rodiče bude obtěžovat, ale já bych taky za daní situace opravdu chtěla, aby moje vnouče na svět přišlo, i když by to pro mě znamenalo omezení, své dítě bych v tom podpořila, jak bych mohla..když už se stalo.
takže zakladatelko, pokud máš podporu rodičů, tak do toho
No záleží kolik je jejím rodičům
mně bude 50, až bude mít dcera 20 let…to těžko zůstanu doma starat se o vnouče, aby dcera mohla studovat, protože já budu mít ještě cca 17 let do důchodu a práci už bych pak nejspíš nesehnala.
Záleží, jak by pomhala širší rodina…jenže když ten přítel je nanic…
To měl, pro něho by to bylo nejtěžší a tohle jsou také důvody, proč nad tím neustále přemýšlím. Když si představím, že se rozhodnu pro to si to nechat, tak jsem neuvěřitelně v klidu, když si představím opak, mám stažený žaludek a brečím..
Našim je přes 50, já bych ale nechtěla abych ty povinnosti spojené s dítětem hodila na ně..buď bych dělala školu dálkově, nebo až později a do té doby bych si jakkoliv přivydělávala. Kdybych teď věděla, že se o mimo bude starat mamka a já zvesela chodila na přednášky, tak bych se nakonec asi raději rozhodla pro potrat..
@Daina píše:
To měl, pro něho by to bylo nejtěžší a tohle jsou také důvody, proč nad tím neustále přemýšlím. Když si představím, že se rozhodnu pro to si to nechat, tak jsem neuvěřitelně v klidu, když si představím opak, mám stažený žaludek a brečím..
Tak si o tom promluv s rodici..jak jsem psala, necetla jsem diskuzi..jak by se k tomu tvi rodice staveli? Treba by to radi pomohli abys mohla studovat apod…? Potom bych si to nechala ![]()
@Daina píše:
Našim je přes 50, já bych ale nechtěla abych ty povinnosti spojené s dítětem hodila na ně..buď bych dělala školu dálkově, nebo až později a do té doby bych si jakkoliv přivydělávala. Kdybych teď věděla, že se o mimo bude starat mamka a já zvesela chodila na přednášky, tak bych se nakonec asi raději rozhodla pro potrat..
Aha.. ![]()
Taky jsem otehotnela ve 20, ve 21 porodila dceru.. A ano, taky me,,muj ex,, podvadel, vedela jsem o tom, ale dite si nechala, s nim se rozesla.. Bydlela jsem pak nejakou dobu sama, chvili u rodicu.. NELITUJI niceho, ted bude mit mala 3 roky a nedokazu si predstavit, ze bych ji nemela.. Taky jsem delala zdravku, potrat jsem vyloucila okamzite, teda ani jsem nad tim nepremyslela.. Nezvladla bych to, a vim, ze bych s tim spatne zila.. Pro nekoho brzo, pro me akorat, nikdy jsem nebyla typ, co chodi po diskotekach, nic mi to nerikalo, takze ztrata svobody, tim se to nedalo nazvat. Byt mladou mamou se mi libi, za me lepsi mlada mama nez kvuli potratu treba dite nikdy nemit.. No, a pritele jsem si taky nasla, a ani to dlouho netrvalo, je pro malou jako pravy tatinek a je to pekny.. Jestli chce, klidne mi napis zpravu, treba si budem rozumet
![]()
Ahoj diskuzi jsem nečetla, ale taky je mi dvacet, taky jsem těhotná, taky studuju prezenčně VŠ, ale nikdy bych nepomyslela nad potratem! Záleží jakou školu studuješ, ale mě máma rovnou řekla, že mi hlídat nebude, takže to budu muset zvládnout sama
a zvládnu, protože jsem ženská a ta zvládne všechno, stejně jako ty! ![]()
@Daina píše:
Našim je přes 50, já bych ale nechtěla abych ty povinnosti spojené s dítětem hodila na ně..buď bych dělala školu dálkově, nebo až později a do té doby bych si jakkoliv přivydělávala. Kdybych teď věděla, že se o mimo bude starat mamka a já zvesela chodila na přednášky, tak bych se nakonec asi raději rozhodla pro potrat..
Zníš jako chytrá holka.
Já taky zjistila těhotenství takhle brzo. Bylo mi 19, čerstvě na vejšce, která by se s dítětem studovat taky zrovna nedala. S přítelem jsme se znali dva měsíce - nějaká technická chyba, protože kondom jinak známe. Takže taky prakticky bez větší jistoty, že bude mít dítě otce. Do té doby jsem o dětech nikdy nepřemýšlela, tak mě hned napadl potrat. Než jsem něco stihla udělat, spontánně, přirozeně jsem potratila a bylo vyřešeno. Máma mi řekla to samé co ta tvoje. Brácha a ségra mě taky spíš podpořili v tom, abych si ho nechala. Tátovi jsem to neřekla, ale brácha mu to naznačil. Prý takový výraz u něj nikdy neviděl, a to ho zná o 17 let dýl a jako kluk se neobešel bez různých průšvihů. ![]()
Teď je to 3 a půl roku, občas jsem ráda, že to dítě nemám. Někdy samozřejmě naopak a je to pořád citlivé téma. Ale kdybych měla žít s tím, že jsem ho nechala zabít, tak to bych fakt nedala. I takhle to byl dost velký šok, když mi všechno došlo. Pomohla mi z toho až psycholožka… S přítelem jsme spolu ale pořád, tak prý mi to snad jednou vynahradí.
Chci jen říct, že pokud tě myšlenky na potrat tak drásají už teď, bůhví co by se dělo pak. Jasně, v něčem by to snažší život byl, ale psychika je taky sviňa. ![]()
Příspěvek upraven 13.05.15 v 18:00