Úzkosti a strach po dopravní nehodě, problém se zaměstnáním
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
1. Policie se vola k nehode VZDY, kdyz jsou tam zraneni.
2. Vyhledej odbornou pomoc. Mas silne vycitky, ze jsi ublizila pani a je to pochopitelne. Odbornik ti pomuze se s touto nehodou vyrovnat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@cecetka Jenže nejhorší je to čekání, než se ohledně té nehody dozvím něco víc. Mám za to, že to nebyla moje vina, ale nebudu to vědět jistě, dokud se mi někdo neozve. Jen mě trápí ta celková situace, že nic nevím, nevím, jak to bude s prací.
- Citovat
- Upravit
Podle mě je tohle na psychologa, což není žádná ostuda. Sežeň si nějakého a začni s terapií. Aspoň podle tvého popisu si nehodu nezavinila. Když to řeknu zle: osmdesátiletá důchodkyně si vezla giga tašky na řidítkách, přecenila své síly a práskla sebou na zem. Ty jsi měla tu smůlu, že jsi přesně v tu chvíli jela kolem. Kdybys tam nebyla ty, plácla by sebou o auto někoho jiného. Máš na to i svědky, i její potvrzení a navíc se jí nic nestalo
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@cecetka Jenže nejhorší je to čekání, než se ohledně té nehody dozvím něco víc. Mám za to, že to nebyla moje vina, ale nebudu to vědět jistě, dokud se mi někdo neozve. Jen mě trápí ta celková situace, že nic nevím, nevím, jak to bude s prací.
Ty jsi paní predjizdela přímo v křižovatce? 
když chci předjíždět, tak počkám za křižovatku a pak na rovném úseku.. paní bude určitě v pořádku. Více méně se nic nestalo. Vschop se a sup do práce, prijdes na jiné myšlenky.
- Citovat
- Upravit
@Lalelale To samé s tou nehodou mi říkal i přítel, jenže nejhorší jsou ty myšlenky na to, že kdybych ji neobjížděla, kdybych tam jela o hodinu později…ale asi co se má stát, stane se. Psychologa zvažuju, jen se k tomu odhodlat.
Paní jsem nepředjížděla, ale objížděla (špatně jsem se vyjádřila), bylo to na hlavní a rovném úseku, obě jsem jely rovně, v zákoně je povoleno objíždět cyklistu. Kdyby to bylo zakázané, policajti by mi hned při výslechu řekli, že jsem udělala chybu já.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Lalelale To samé s tou nehodou mi říkal i přítel, jenže nejhorší jsou ty myšlenky na to, že kdybych ji neobjížděla, kdybych tam jela o hodinu později…ale asi co se má stát, stane se. Psychologa zvažuju, jen se k tomu odhodlat.Paní jsem nepředjížděla, ale objížděla (špatně jsem se vyjádřila), bylo to na hlavní a rovném úseku, obě jsem jely rovně, v zákoně je povoleno objíždět cyklistu. Kdyby to bylo zakázané, policajti by mi hned při výslechu řekli, že jsem udělala chybu já.
já tohle dobře znám. Když se člověk dostane do maléru jen proto, že nebyl o deset vteřin rychlejší/pomalejší ale máš na své straně svědky i „oběť.“ Kdybys to chtěla hodně vyhrotit, paní se chystala odpočit bez signalizace, takže přestupek udělala ona, ne ty. Nemluvě o tom, že očividně není ve zdravotním stavu, aby se účasnila silničního provozu. Neviň se za něco, za co nemůžeš. Paní je s prominutím tele, že riskuje život svůj, a zdravý rozum ostatních lidí, kterým může spadnout pod auto (jako se stalo tobě). Bůhví, jestli tohle bylo poprvé, co takhle spadla.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Paní jsem nepředjížděla, ale objížděla (špatně jsem se vyjádřila), bylo to na hlavní a rovném úseku, obě jsem jely rovně, v zákoně je povoleno objíždět cyklistu. Kdyby to bylo zakázané, policajti by mi hned při výslechu řekli, že jsem udělala chybu já.
Jenom pro upřesnění - pravděpodobně jsi předjížděla, protože objíždění se týká jenom chodců a stojících překážek. Ale to je jedno, cyklistu, pokud vím, můžeš předjet i v křižovatce. Takže to podle všeho nebyla tvoje chyba 
Edit: Ještě jsem chtěla napsat, že tě úplně chápu. Před lety jsem byla účastníkem nehody, kterou jsem nezavinila, hrozně dlouho jsem se bála jezdit a dodnes nemám dobrý pocit, když jezdím v zimě (stalo se to na náledí)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě velmi citlivé. Zároveň se omlouvám za délku příspěvku.
Minulý týden jsem si jela vyřídit závodního lékaře, abych mohla nastoupit do nové práce, ale bohužel se mi v té vesnici, kde je doktor a i budoucí práce, stala nehoda. Přijížděla jsem na křižovatku, byla jsem na hlavní a chtěla jet stále po hlavní, rovně, přede mnou jela kolařka, jela pomaličku a uprostřed našeho pruhu. Tak jsem se rozhodla ji předjet. Jenže v momentě, kdy jsem byla už téměř na konci křižovatky, do mě paní kolem najela, jakoby na kapotu u spolujezdce (nedotkla se ale auta), já se samozřejmě lekla, ale vyhla jsem se jí směrem doleva, pak už jsem slyšela jen menší ránu, jakoby ze strany do zadku mýho auta, zhruba tam, kde mám nádrž a když jsem se podívala do zpětného zrcátka, paní padala na zem a když jsem vystoupila z auta, ležela na zemi na křižovatce, lidé se k ní seběhli a někdo zavolal sanitku. Paní si stěžovala jen na bolest kyčle (paní nám prozradila, že jí bude příští rok 80) a když se nás lidé ptali, co se stalo, tak já řekla, že jsem paní objížděla (což se podle zákonů může, jen musíte udržovat dostatečný odstup, což jsem udělala), paní navíc neukazovala, že by odbočovala a sama paní řekla, že to není ničí vina, že chtěla jet rovně a že prostě spadla (podotýkám, že na řídítkách měla ještě docela těžkou a velkou kabelku).
U paní jsem se 2 svědky (2 paní) zůstala až do příjezdu sanitky. Když paní naložili, totálně jsem se sesypala, začala jsem brečet, nevěděla jsem, co mě čeká. Chtěla jsem jet domů, ale ty dvě paní mě nepustili a pozvali mě na kafe, ať se uklidním. Mezitím přijela policie, což jsme nevěděli, že automaticky, když se hlásí nehoda na 155 tak přijedou i policajti. Ti mě vyslechli, dali dýchnout, řekli, ať si z toho nic nedělám, že někdy se tohle stává. Pak přijeli policajti z dopravního a označovali místo, vyslýchali mě, fotili si auto. Stalo se to ve středu a policista z dopravního řekl, že se v pátek ozve, zatím se neozval, volala jsem i přímo na dopravní, o víkendu tam byla, vzala jsem si na policistu kontakt, dnes se mu snažila dovolat a nic. Vůbec nevím co je s tou paní, jestli řekla policistům to samý co mě, ale ty 2 paní policistům řekli to, že paní nám tvrdila, že chtěla jet rovně a že to není ničí chyba, že spadla, takže mám aspoň na své straně 2 svědky, co tvrdí to samé, co já. Na místě jsou navíc kamery, takže šetření by mělo být snad rychlejší. Jen se teď bojím, že třeba v šoku jsem řekla policistům něco jiného, než se stalo, že jsem si od paní nedodržela dostatečný odstup atd., prostě furt mě to deptá. No a do toho nejsem schopná sednout za volant. Cestu z té vesnice, kde se nehoda stala, jsem domů odřídila v pohodě, i když se strachem, ale když jsem tento týden v pondělí měla nastoupit do nové práce, skoro celou noc jsem nespala, jak mi bylo špatně z toho, že bych měla sednout za volant a přejet přes tu křižovatku, kde se nehoda stala (jinudy se k práci bohužel nedostanu). Tak jsem do té práce volala, řekla, že jsem měla nehodu a že nejsem schopná nastoupit, oni to pochopili a řekli, že si nechají moji složku založenou a že až budu ok, ať zavolám a nastoupím. Jenže já teď prostě nejsem schopná řídit, přítel říkal, že tu trasu se mnou projede, že budu řídit a kdyby něco, prostě to dořídí on a vrátíme se domů. Jenže jenom co na to pomyslím, začnu se třepat a znervózním. Do toho jdu zítra na pracák, kde mě už na 100% pošle paní s doporučenkou, jenže nevím kam. Je tu možnost práce, kam jsem nastoupila v únoru 2016, v červenci toho roku mi končila smlouva, tak jsem odešla do práce za přítelem (on teda jezdí s VZV a já tam balila, takže jsem nepracovali spolu, jen ve stejné firmě), ale po zhruba měsíci jsem se vrátila do předešlé práce, kde jsem byla další rok, ale skrz hádku s mistrovou a vedoucí (sestry) jsem odešla. Vedoucí mě pak přemlouvala, ať si to rozmyslím a zůstanu tam, ale já nechtěla. No a teď je to rok, co jsem odešla, mezitím jsem tam byla pár dní na brigádě, ale je mi blbý se tam znovu vracet, myslím, že by se mi hodně lidí pošklebovalo a smálo za zády, že se zase vracím. A druhá možnost je jít zase do firmy za přítelem, kde bych tentokrát byla na lepším oddělení, kde by mi tentokrát všechno vysvětlili, ne jak minule, navíc tam má přítel lidi, se kterýma hodně dobře vychází. Jenže problém je v tom, že se bojím, že přítelovi udělám znovu ostudu, že práci nebudu zvládat a uteču. Navíc se bojím nastoupit úplně do nové práce, kde nikoho neznám, protože momentálně jsem ve stavu, kdy jsem totálně psychicky na dně, nevím, co dělat, pořád si všechno vyčítám, mám záchvaty pláče, úzkosti, strachu, že nic už nebude dobrý, že jsem si to všechno pohnojila sama. Přítel mě podporuje jak nejvíc může, ale z hlavy mi ty deprese nikdo jen tak nevyndá. Nevím, co mám dělat, nikdy jsem takhle na dně nebyla. Prosím vás o nějakou radu nebo podporu. Nevím, jak z tohoto stavu ven.