Nemocné dítě a narážky okolí

Anonymní
19.7.20 23:12

Nemocné dítě a narážky okolí

Ahoj, syn není naštěstí nijak nemocný, ale kvůli deformaci hlavičky musí teď pár měsíců nosit ortézku. První co bylo, tak mi manžel říká hlavně nikde nedávej jeho fotku, nejsem zvědavý na deb. lní komentáře. Samozřejmě to jsem ani neměla v plánu, ale jako přeci se nebudu stydět za to, že moje dítě potřebuje nějakou léčbu a prostě musí nosit na hlavičce pomůcku. Jenže jak tak nad tím přemýšlím… Samozřejmě za ty měsíce budeme chodit ven, jezdit mhd, do obchodu… Prostě aby to lidé neviděli tomu se nevyhnu a tak nějak mi začíná v hlavě šrotovat, jak budu reagovat v případě, že se setkám s nějakými přechytralými nebo urýpanými lidmi… Pokud ke mě někdo přijde a slušně se zeptá co to je nebo proč to má, tak nemám problém rovněž slušně odpovědět, ale pokud se setkám s hláškami typu chudák postiženej nebo kdoví co mu ta matka udělala, že má tohle na hlavě… Tak ač jsem docela kliďas, nevím, jestli to ustojím bez toho dané osobě něco pěkně od plic říct… Chtěla bych se proto zeptat vás, které třeba máte nějak nemocné dítko nebo má také nějakou netradiční zdravotní pomůcku, jak jste ustály, když jste na nějakého blba narazily? A stávalo se vám to často? S čím nejhorším jste se setkaly? Díky moc za vaše zkušenosti a odpovědi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

26380
19.7.20 23:17

Nauč se jednoduše říkat větu, je to ortéza a bude mít po ní hlavičku jako makovičku. Komu to nebude stačit, je blbej a s tím fakt nic nenaděláš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8470
19.7.20 23:26

Neumím si představit, kdo by mohl mít jaké nežádoucí komentáře 8o Jako cizí člověk bych se do toho vůbec nemontovala, jako kamarádku či známou by mě asi zajímalo, zda dítě je (či bude) v pořádku. Pokud by měl někdo nějaké kecy, tak to musí být blb, který vůbec nestojí za odpověď.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1405
19.7.20 23:30

Syn jí nosil 3 měsíce a opravdu za celou dobu jsem se nesetkala ani s jedním blbým komentářem. Myslím, že se obáváte zbytečně :hug:
Sem tam zvědavý pohled, hláška od souseda, že helma je super, že mladej vypadá jako Petr Čech :D
A na kontrole u pediatra se mě jedna maminka zeptala proč jí máme, zda měl syn nějaký úraz.
Držím palce ať to hladce zvládnete, stojí to za to :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6851
19.7.20 23:30
@Anonymní píše:
Ahoj, syn není naštěstí nijak nemocný, ale kvůli deformaci hlavičky musí teď pár měsíců nosit ortézku. První co bylo, tak mi manžel říká hlavně nikde nedávej jeho fotku, nejsem zvědavý na deb. lní komentáře. Samozřejmě to jsem ani neměla v plánu, ale jako přeci se nebudu stydět za to, že moje dítě potřebuje nějakou léčbu a prostě musí nosit na hlavičce pomůcku. Jenže jak tak nad tím přemýšlím… Samozřejmě za ty měsíce budeme chodit ven, jezdit mhd, do obchodu… Prostě aby to lidé neviděli tomu se nevyhnu a tak nějak mi začíná v hlavě šrotovat, jak budu reagovat v případě, že se setkám s nějakými přechytralými nebo urýpanými lidmi… Pokud ke mě někdo přijde a slušně se zeptá co to je nebo proč to má, tak nemám problém rovněž slušně odpovědět, ale pokud se setkám s hláškami typu chudák postiženej nebo kdoví co mu ta matka udělala, že má tohle na hlavě… Tak ač jsem docela kliďas, nevím, jestli to ustojím bez toho dané osobě něco pěkně od plic říct… Chtěla bych se proto zeptat vás, které třeba máte nějak nemocné dítko nebo má také nějakou netradiční zdravotní pomůcku, jak jste ustály, když jste na nějakého blba narazily? A stávalo se vám to často? S čím nejhorším jste se setkaly? Díky moc za vaše zkušenosti a odpovědi.

Kdo by co měl jako říkat??? Že si někdo něco myslí, budiž, ale že by to někdo řekl nahlas? Proč?

(no a v nejhorším je tady pořád odpověď typu „on to za chvíli sundá, ale vy budete blbá furt“)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3127
19.7.20 23:31

Nestresuj se tím dopředu, třeba budeš sama překvapená, jak hladce to nakonec proběhne a hlavně se tím nenech zlomit k tomu, že helmičku nenasadíš nebo se na půl roku zavřete doma. Nic zas tak hrozného to není. Malý z toho ještě nemá rozum, ten bude v pohodě. A ty jsi dospělá sebevědomá žena a (případný) blbý kecy druhých tě přece nerozhodí! :kytka: Ať to máte brzy zdárně za sebou!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.7.20 23:33

Zakladatelko, někdo nejspíš bude mít blbé řeči. Doporučuji buď neřešit, nebo se nauč nějakou stírací větu a nepřipouštěj si to. Já to většinou ignorovala. Syn má vadu řeči a jednou se mi stalo, že v autobuse před námi celou dobu madam odfrkavala „kam to ten svět spěje“ a kroutila u toho hlavou. Další zkušenost viz níže.
Přeji hodně sil :kytka:

@Ba-stet to by ses divila. Můj syn má vadu řeči. Cizi paní na hřišti ho nazvala de*ilem. Kolikrát jsem se dozvěděla, že to je tou moderní výchovou, kdy se na děti nemluví. Taky mi cizí madam řekla, že je rozmazlený spratek, proto nemluví.

  • Nahlásit
  • Citovat
4945
19.7.20 23:40

Tak já se se svým postiženým dítětem občas nějakého posměchu dočkám a vždycky se poptám, zda je to velká prdel, smát se postiženým?? :roll: A to se mi ještě nestalo, že by někdo nezalezl zpátky. :nevim: Pokud se někdo zeptá, jak se to stalo nebo na cokoliv, to nemám problém sdělit a vysvětlit, ale čirý posměch, ten mi sere! Většinou výrostci, také rodiny s odrůstajícími dětmi..ti se baví nad naším postižením :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41684
19.7.20 23:54
@Anonymní píše:
Zakladatelko, někdo nejspíš bude mít blbé řeči. Doporučuji buď neřešit, nebo se nauč nějakou stírací větu a nepřipouštěj si to. Já to většinou ignorovala. Syn má vadu řeči a jednou se mi stalo, že v autobuse před námi celou dobu madam odfrkavala „kam to ten svět spěje“ a kroutila u toho hlavou. Další zkušenost viz níže.
Přeji hodně sil :kytka:@Ba-stet to by ses divila. Můj syn má vadu řeči. Cizi paní na hřišti ho nazvala de*ilem. Kolikrát jsem se dozvěděla, že to je tou moderní výchovou, kdy se na děti nemluví. Taky mi cizí madam řekla, že je rozmazlený spratek, proto nemluví.

Chjooo je mi z takových lidí blbě. Nikdo nepřekročí svůj vlastní stín. Blbec zůstane blbcem

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22755
19.7.20 23:58
@Anonymní píše:
Ahoj, syn není naštěstí nijak nemocný, ale kvůli deformaci hlavičky musí teď pár měsíců nosit ortézku. První co bylo, tak mi manžel říká hlavně nikde nedávej jeho fotku, nejsem zvědavý na deb. lní komentáře. Samozřejmě to jsem ani neměla v plánu, ale jako přeci se nebudu stydět za to, že moje dítě potřebuje nějakou léčbu a prostě musí nosit na hlavičce pomůcku. Jenže jak tak nad tím přemýšlím… Samozřejmě za ty měsíce budeme chodit ven, jezdit mhd, do obchodu… Prostě aby to lidé neviděli tomu se nevyhnu a tak nějak mi začíná v hlavě šrotovat, jak budu reagovat v případě, že se setkám s nějakými přechytralými nebo urýpanými lidmi… Pokud ke mě někdo přijde a slušně se zeptá co to je nebo proč to má, tak nemám problém rovněž slušně odpovědět, ale pokud se setkám s hláškami typu chudák postiženej nebo kdoví co mu ta matka udělala, že má tohle na hlavě… Tak ač jsem docela kliďas, nevím, jestli to ustojím bez toho dané osobě něco pěkně od plic říct… Chtěla bych se proto zeptat vás, které třeba máte nějak nemocné dítko nebo má také nějakou netradiční zdravotní pomůcku, jak jste ustály, když jste na nějakého blba narazily? A stávalo se vám to často? S čím nejhorším jste se setkaly? Díky moc za vaše zkušenosti a odpovědi.
Že na malého budou lidi koukat - budou - a je to naprosto normální. Náš zrak přitahuje vše, co je neobvyklé. Neber to jako zírání, ale jako přirozenou záležitost, které by ses neubránila ani ty sama. Nepředpokládej automaticky, že se o vás budou lidi zajímat, tím méně negativně - ono opravdu dítě s helmičkou každého nezajímá. Máš zdravé dítě, které dočasně nosí zdravotní pomůcku, měla bys pracovat hlavně sama se sebou. Neočekávat od lidí negaci a nehledat ji za každým pohledem. Máš to spíše ve své hlavě, než tvůj synek na hlavě. Ať to máte v pohodě za sebou a syn je v pořádku.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8470
20.7.20 00:02
@Anonymní píše:
Zakladatelko, někdo nejspíš bude mít blbé řeči. Doporučuji buď neřešit, nebo se nauč nějakou stírací větu a nepřipouštěj si to. Já to většinou ignorovala. Syn má vadu řeči a jednou se mi stalo, že v autobuse před námi celou dobu madam odfrkavala „kam to ten svět spěje“ a kroutila u toho hlavou. Další zkušenost viz níže.
Přeji hodně sil :kytka:@Ba-stet to by ses divila. Můj syn má vadu řeči. Cizi paní na hřišti ho nazvala de*ilem. Kolikrát jsem se dozvěděla, že to je tou moderní výchovou, kdy se na děti nemluví. Taky mi cizí madam řekla, že je rozmazlený spratek, proto nemluví.

Fakt jo? To je mi líto. Ja bych asi nevěřícně zakroutila hlavou a zeptala se madam, jestli se s tim někde léčí 8o

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7475
20.7.20 00:05
@mau-mau píše:
Tak já se se svým postiženým dítětem občas nějakého posměchu dočkám a vždycky se poptám, zda je to velká prdel, smát se postiženým?? :roll:
Většinou výrostci, také rodiny s odrůstajícími dětmi..ti se baví nad naším postižením :roll:

My si uděláme srandu sami ze sebe, takže je tím odzbrojíme. Často to nepobírají malé děti a ptají se rodičů, proč ten velký kluk se veze v kočárku. Tak mu řeknu, že je líný chodit, takže jej musíme vozit, a to se pak usměje i rodič, a když vidíme ten zmatený dětský obličej, že někdo tak velký nemusí chodit, ale se může vozit, tak se smějeme i my dva! :mrgreen:

Horší jsou ty bolestivě lítostivé obličeje, které neví, jak by ještě víc daly najevo, že jsme chudáci a jak nás lituji. Manželce se párkrát dokonce stalo, že jí to tahle řekli do očí a to i v přítomnosti daného dítěte! :zed: :pocitac:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
948
20.7.20 00:20

Teda to je náhoda, tahle diskuze… Mám tři děti, stejný přístup - dva nejstarší krásný tvar hlaviček a teď u nejmladšího si jdu zítra k doktorce pro žádanku na helmičku. Spíše než okolí se obávám toho, jak ji bude mrňous snášet. Ber to tak, že pro něj děláš správnou věc - okolí by se na něj dívalo divně, i kdyby neměl tu helmičku (kvůli atypickému tvaru hlavy). Takhle jim může připadat divná helmička (kdo neví, o co jde, tak se bude dívat a může se tě zeptat), ale díky ní bude mít hlavičku mnohem hezčí a můžeš si říci, že si pro to udělala maximum.
Jinak, kolik je dítěti a jaký má stupeň deformity? Držím palce!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41
20.7.20 02:05

Díky za tuhle diskuzi. Je to pro mě taky aktuální a tipy na reakce si pečlivě poznamenávám, protože občas taky nevím.

K otázce: Ano, děje se nám to. Syn má oční postižení/vadu, která je zjevně vidět na první pohled. I na fotkách, o kterých jsem taky slyšela, že je nemám posílat. Navíc v rámci léčby nosí každý den jedno oko zakryté. Děti si na nás ukazují a dospělí, i když třeba někdy evidentně nechtějí, musí komentovat, protože jim dítko nedá pokoj :lol: Jak už tu padlo víckrát, tak když někdo přijde a normálně se zeptá, třeba jen „co to je?“, tak mi to vůbec nevadí a odpovím nějakou srandou :D a případně když to někoho fakt zajímá, tak vysvětlím, o co jde.

Pobavím ale nedávnou zkušeností: odhodlala jsem se i přes další překážky chodit se synem na dětské cvičení a nemine hodina, aby něco tohoto druhu nebylo. Minule jedna ze cvičících maminek hned celkem pevně zakotvila v první desítce nejlepších hlášek. Na tázavé posunky svého dítěte totiž řekla, že můj syn je jako jejich starý pes, který taky nemá jedno oko :lol: tak na to jsem fakt nevěděla co říct a jen zvládla vysoukat, že on teda obě oči má.

Ty hnusné komentáře ale zamrzí hodně. Zvlášť když jsou třeba od rodiny, která se nezajímá ani o syna ani o to, co všechno děláme, abychom mu pomohli, jaké cesty řešíme, a pak mi řeknou, že se radili mezi sebou a jejich závěr je, že nedbáme na léčbu, a proto syn není plně zdravý. Následované takovým tím senzacechtivým tónem „a co uděláte, když se mu TO nespraví“? Co říct jim, to vážně nevím, ale jestli má někdo nějaký tip, tak sem s ním. K „najdi si nějaký šípek a jdi k němu“ a nikdy už nezvednout telefon jsem zatím ještě nedospěla, ale ještě pár takových a jsme tam! 8)

Příspěvek upraven 20.07.20 v 03:32

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
41
20.7.20 02:26
@jege píše:
Horší jsou ty bolestivě lítostivé obličeje, které neví, jak by ještě víc daly najevo, že jsme chudáci a jak nás lituji. Manželce se párkrát dokonce stalo, že jí to tahle řekli do očí a to i v přítomnosti daného dítěte! :zed: :pocitac:

Lítostivci jsou mi taky nepříjemní a nechápu, čemu si myslí, že pomůžou, když budou vést tyhle řeči. Přijde mi, že to říkají spíš kvůli sobě. Něco ve smyslu, že se pak můžou v duchu poplácat po rameni, že oni tě politovali. Ale přitom to není nic, co by dělali pro tebe, protože kdyby to mělo být opravdu pro někoho jiného než je samotné a zamysleli se nad tím, tak musí nutně dojít k závěru, že úsměv přinese daleko víc pozitiv než pomalu slzy v očích.

Nechápu ale ty, kteří dělají, že nejsem/nejsme, když je oslovím s nějakou otázkou nebo pozdravím. Ač na nás do té doby čučí, tak nezareagují, koukají do země nebo kamkoliv jinam. Už se mi i stalo (zase na tom dětském cvičení), že reakcí na mé vysvětlení s úsměvem jejímu dítěti, proč syn vypadá tak, jak vypadá maminka svoje dítě beze slova vzala a odnesla na opačný konec místnosti. 8o

Děje se vám tohle také? Nebo se prostě člověk po čase naučí naopak tyhle lidi neřešit, a trápí a bolí ho právě ti, kteří neodejdou, ale pouštějí moudra?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama