Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nemůžu se vyrovnat s potratem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Jitka1976
13.4.13 19:04
Bude líp…a rozhodni se podle sebe…nikomu jinýmu účty skládat nebudeš… 
- Citovat
- Upravit
13.4.13 19:05
Ahoj, vím přesně jak se cítíš. Já jsem měla zamlklé těhu na začátku února a je to se mnou také jako na kolotoči. Chvilku dobrý, chvilku šílený deprese. Musím říct, že to teplý počasí a sluníčko mi pomáhá. Miminko bylo vytoužené a vymodlené po dlouhém snažení. Fotku z utz doma také mám a občas se na ní podívám a říkám si, jak bych tak na tom byla (TP byl v srpnu). Já jsem o miminko přišla ve 13tt a vůbec jsem nic netušila, šla jsem s manželem a synem na utz, na který jsme se všichni moc těšili. Bohužel jsem na revizi musela. Myslím si, že nejlepší lék je nové miminko, tak proč čekat tak dlouho? Zvládají to ostatní, tak proč ne ty, vždyť žádná nejsme dokonalá, tak proč zrovna ty bys to neměla zvládnout?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 19:13
Asi Ti neporadím ohledně potratu, protože tu zkušenost nemám a věřím Ti, že to musí být hrozné, ale co mě teda zaráží, co si to Tvoje rodina vůbec dovoluje Tě kritizovat? Pokud nejsi matka asociál (což zřejmě nejsi) nemají právo Tě kritizovat, že bys 2. nezvládla. Tyhle pocity z kritiky znám. U nás ta kritika zlehka přišla ze strany mých rodičů po oznámení, že čekáme 3. Pokud si Tě snad dovolil kritizovat manžel, tak ho pěkně zapoj do chodu domácnosti a výchovy. Dítě a domácnost máte společně, tak může taky uklízet a vařit (se dvěmi bys to měla být na to vše sama náročné).
Jinak mezi 1 a druhým jsem šla do práce a nemůžu si to vynachválit 
. Dostala jsem se mezi lidi, vydělala nějaké peníze a po 2 a něco odpracovaných letech po 1 dítěti jsem plynule přešla na mateřskou. Kdybych byla v Tvé situaci, asi bych se vypovídala nejlepší kamarádce, šla párkrát pařit jako „za mlada“, možná i uvažovala o návratu do práce a určitě bych si nešla pro antikoncepci, prostě bych věřila, že těhotenství přijde až bude vhodná doba.
Příspěvek upraven 13.04.13 v 19:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.13 19:13
Po revizi jsem myslela že se zblázním. Taky proto že přirozenou cestou miminko mít nebudu. Takže jsem byla šťastná když to vyšlo. A pak konec. Další pokusy bez úspěchu. Ségra má dítě..to moje by bylo o měsíc starší. Co se dá dělat. A ty klidně řekni že o tom mluvit chceš. Že to potřebuješ ze sebe dostat. A hlavně mluv s manželem. Je to jen vaše rozhodnutí kdy budete mít další dítě. Držím palce ať to zvládnete a tobě ať je líp na duši.
- Citovat
- Upravit
13.4.13 19:14
Já to samí prožila už dvakrát. Vždycky teda v patým týdnu ale… Mě žene dopředu to že chci mít co nejdřív jiný. Tak manželovi řekni, že bereš antikoncepci a nechej tomu volnej pruběh, třeba se zadaří. Nevim proč by jsi neměla zvládnout dvě děti když to zvladá spousta ženských, mě to teda přijde jako takový utěšování ale dost drastický. Drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 19:14
Ahoj…není to jednoduché se s tím vyrovnat…já jsem poprvé také potratila v 11tt, tedy mimi se přestalo vyvíjet už v 6tt, dr si toho ani nevšimnul(je to blb. c)a zjistil to až v tom 11…dostat se z „toho“ mi pomohlo až další těhotenství, které se povedlo za 4 měsíce(teď mám za sebou další dva potraty a pokud budou vyšetření v pořádku, začneme se hned zase snažit)…ta pauza…proč zrovna 6let? pokud mimi chceš a jsi na něj psychicky připravená, tak není důvod čekat…a to musíš vědět ty a ne rodina…co říká manžel? ty řeči má tvoje rodina, nebo jeho rodina???zeptej se jich přímo, co tím myslej…no, já také nevařim tři chody denně…nemám to tu jak se škatulky (i když bych moc chtěla, ale síly nějak nezbývaj)..to s dětma dost dobře nejde…navíc ty moje dělaj rádi bordýlek… .. a už mám dvě děti a chceme další…ono, je důležitější se věnovat dětem, než mít vypulírovanej bejvák…já většinou uklízím až když spinkaj…protože přes den mě nenechaj(hlavně ten mladší)nic moc udělat… 
…ale většina maminek nestíhá dělat vše tak jako dřív, dokud neměly děti…sama si rozmysli, co chceš a řiď se sama sebou a ne tím, co říká rodina…přeju hodně štěstíčka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 19:25
Tak já ti povím, že čekat 6 let, tak už hledám jiného chlapa, když jsem se zbrchala, jediná myšlenka byla okamžitě další dítě, manžel by volil vyčkávací taktiku, no to ale nebylo v mých silách, další těhotenství to spolehlivě zahojilo, sem tam si vzpomenu, ale už to nebolí, netruchlím, můžu o tom vyprávět, je to odžitý, 6 let, no to je šílenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.13 19:27
Potratila jsem 2×. Mimina kamarádek nevídám. Když byly dny, kdy jsem měla rodit, vzpomněla jsem si, slza ukápla. Ale jinak funguju dál a myslim na další pokus. Odkládat to s mužem nechceme ani jeden. Uvědomuju si to, ale žiju normálním životem. Nikdo neví, jak mě to trápí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.4.13 19:36
Díky holky, nějaké takové reakce jsem potřebovala číst, fakt 
Odpovím vám hromadně na otázku „proč čekat tak dlouho“, ptáte se veskrze všechny Jedná se hlavně o to, že mi už z toho věčného testování prostě hráblo, sex probíhal stylem, že „táto, pojď, mám 37“, pak po potratu jsem se částečně zhroutila (částečně proto, že jsem si nemohla dovolit zhroutit se kvůli tomu žijícímu dítěti) a řekla jsem si, že by bylo fajn zvolnit, nemyslet na to, vypustit to. Ale zároveň vím, že když nebudu brát antikoncepci, tak na to stejně myslet budu, stejně se budu hlídat a stejně si pak na konci cyklu ten test udělám. Další důvod je bydlení, chceme, teda já bych chtěla, pořídit baráček, máme našetřeno, ale já jsem bez práce tudíž se bojíme, aby nám vůbec dali hypotéku. S jedním děckem snad i dají, ale se dvěma si tím už tolik jistá nejsem. Takže to je další důvod, proč počkat. A proč 6 let? No, abych přece mohla jít pracovat, vydělávat na hypotéku, ale hlavně, abych dostala smlouvu na neurčito, ze které bych plynuje přešla na případnou další mateřskou… A všichni víme, jak blbě se shání práce s capartem „v rejstříku“, jak dlouho trvá, než vám někdo tu smlouvu na neurčito dá… Pere se to ve mě strašně. Další pozitivum prý je to, že první dítko bude za 6 let hodit do nějaké třetí třídy, takže bych měla na miminko čas
A s tou rodinou - moje rodina o potratu ví, ale oni jsou takoví citově, jak to říct.. chladní. U nich je všechno rychle hotovo, jejich rady jsou typu „nemysli na to“ apod. Tchýni a jejich rodině jsem to radši neřekla, protože ta naopak ze mě je schopná udělat chudinku a litovat mě každou možnou chvíli. A já nechci ani lítost.
Za další - moje uklízení a péče o dítě. Ano, už jsem si několikrát z úst babiček vyslechla, že „takto bys to dělat neměla“, ale týká se to i mých kamarádek, ty mají stejně debilní kecy. Nejvíc chytré jsou ty, které těhotní při pohledu na nahou fotku jejich manželů… ty, které mají třeba 2-3 děti rychle za sebou a myslí si, že to bylo to nejhorší, co se jim v životě stalo, protože „to je náročné“ a „buď ráda, že máš jenom jedno“, chápete… Manžel má občas taky blbé kecy, ale spíš kvůli věcem, které jsem fakt pohnojila, např. potkal děcko s nožem v ruce (no, já jsem si předtím ukrojila chleba a ještě jsem si nezvykla, že ten chytrák si umí vylézt na židličku a všechno si podat 
), takže ten mi to dává sežrat stylem, že když neuhlídám jedno, jak chci hlídat dvě. Ale asi to nemyslí tak špatně, jak to vyznívá.
- Citovat
- Upravit
13.4.13 20:09
Hele, mě malej mával kudlou před nosem min. týden, nechala jsem na stolku nůž po pomeranči 
Ale jen nezvyk z toho, že všude ted dosahne, už si to velice hlídám (a s tím nožem jsem seděla u něho).To na okraj 
Dávat 12 hodin denně pozor na jakoukoliv drobnost není žádná legrace, a´t si to taky zkusí. Důvoy púro odklad mimča jsou racionálně dobré, ale psychicky bych toto taky nedala, sama jsem byla na palici, když jsem neotěhotněla hned napoprvé, snažili jsme se pak jen chviličku..čekat 6 let? 72× se modlit, aby mrcha nepřišla? Na to bych neměla Kamarádky pošly do tmy, jim se to kecá, když mnají tolik dětí kolik samy chtěly, kdo marně čeká na dítě ví, jaké je to peklo…Rosina ses tím sama třeba taky srovnat, že neví, jak se chovat k tobě, co říkat..to bych spíš viděla ten důvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.4.13 20:18
@Kalla1412
No právě, těch 6 let, když už bych čekala, tak bych měla asi antikoncepci, takže bych se nemusela modlit, jestli „už“. Čímž bych se možná srovnala, nemusela bych na to myslet, převedla bych pozornost jinam. Ale vnitřně vím, že to tak nechci a peru se s tím… Já i teď se modlím, aby mrcha nepřišla a přitom vím, že přijde, protože sex jsme měli jednou a nevěřím tomu, že by se to povedlo, když předtím to x měsíců nešlo ani „plánovaně“ (na ovulaci apod.). A přitom racionálně to dítě jakože „nechci“ 
chápete to někdo? Já ne…
- Citovat
- Upravit
13.4.13 20:53
Já to chápu..hlava říká proč je lepší to ndělat..ale takhle to není..srdce říká něco jiného..podle mě kompromis…ale jen poslechnot rozum, to by ti fakt mohlo j*bnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 20:55
Já ti rozumím, racionálně se vlastně to druhé dítě dá časově odložit a s plánem jak krásně si zařídíme ty ostatní věci (nový dům, novou práci). Ale momentální pocity v tobě křičí „chci další dítě a hned ted´“. Já to mám zhruba stejné. Chci druhé, ale nejde to… Víš, když nyní ještě přesně nevíš, co opravdu chceš, a ty dva pohledy se v tobě bijí, tak to nech být. Ať se to klidně ještě chvíli v tobě pere.. a třeba za týden, za dva nebo za měsíc poznáš, že něco převážilo a už si budeš jistější co chceš. Musí to uzrát, anebo vyhnít 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.13 21:05
No, nám se jakoby taky to další dítko „nehodí“ do doby…taky chceme hypo, zatím máme několik půjček na koupi a rekonstrukci domu(dohromady dost peněz…hypo nešla, byl kupovaný v dražbě, pak jsem byla nezaměstnaná…)a když nás bude 5,tak už je zase vyšší životní minimum…také bych chtěla(měla) jít do práce a navíc dálkově na vysokou…takže racionálně bych další dítě mít neměla…ale srdíčko je silnější a miminko chci…u nás je to ještě složitější…chceme holčičku a chceme tedy dělat děti dokud nebude holčička…a kdyžbych třeba teď čekala x let, tak pak už bych třeba mohla mít jenom jedno dítě..a já nechci mít jen jeden pokus… ještě jedna věc…kolik ti je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Záznam v dokumentaci z miniinterrupce
- 22.10.26
- Anonymní
Prodloužená menstruace
- 21.10.26
- PZV921
Salám herkules
- 17.10.26
- Anonymní
Nevím, kam jinam to napsat a vím, že je vás tady hromada se stejnou zkušeností a určitě mi tu půlka z vás řekne „já to měla horší“. Ale zároveň doufám, že tím, že se vypíšu, se s tím taky nějakým způsobem líp srovnám, že to ze sebe prostě vybleju, protože doma na to téma nikdo nechce mluvit. A já o tom mluvit potřebuju. Co to asi je, že? Samozřejmě, že potrat. Vytoužený miminko po několika měsících, vlastně letech snažení… nebylo první, už jedno doma mám a díky němu jsem se ještě nezbláznila, ale momentálně jsou všichni pryč (manžel s dítětem) a já tu prostě čtu (ne tady, ale všeobecně na netu), jak kamarádky oznamují svá těhotenství, jak se rodí malá miminka, atd. Potratila jsem v 11. týdnu, nechtěla jsem na revizi, nešla jsem na ni, abych se s tím líp vyrovnala, abych jednoduše byla součástí procesu a měla na to uvědomění si „konce“ čas. Už je to 3 měsíce a já jsem měla pocit, že už to je za mnou, ale asi není. Já si prostě říkám, že bych teď už měla břicho, že bych už byla v půlce, že bych v srpnu/září rodila. Rodina o tom ví, že jsem byla těhotná a že to skončilo, ale vždycky, když se zmíním, tak oni odvrací oči a plynule přechází v konverzaci na jiná témata. Asi si myslí, že by mi to ublížilo, ale já jsem tři měsíce o tom nikomu nic neřekla, protože nikdo nic nechce slyšet a užírám se v tom. Teď jsme se s manželem dohodli, že se snažit nebudem, já si nechám napsat antikoncepci a naplánujeme si to až třeba za 6 let. Já s tím jednu chvíli souhlasím a vzápětí mi dojde, že za 6 let už budu v blázinci, jestli nebudu mít dítě, následně to zase změním a řeknu si „nechám tomu volnej průběh“ a za chvíli jsem zase nastartovaná, že si jdu pro prášky. Pak je tady taky ta věc, že ze všech stran poslouchám, jak je dobře, že nemám dvě děti, že bych to nezvládla, i manžel říká, že nezvládám jedno dítě a domácnost, tak jak bych asi tak mohla zvládnout dvě děti a domácnost… Rodina má totiž pocit, že se o syna špatně starám, že jsem moc přísná nebo naopak moc měkká, že to s ním prostě neumím, taky málo uklízím, nevařím každý den tříchodové menu apod. a vlastně bych si to druhé dítě měla rozmyslet, jít do práce a třeba zjistím, že druhé dítě ani nechci…
Co to jako je? Naznačuje mi tím někdo, že jsem matka k ničemu a že bych děti neměla mít? A teda když jsem si dovolila jedno mít, tak ať u něj radši zůstanu? Lidi si asi neuvědomují, jak moc mi tím ubližují. Moc se omlouvám, nemá to asi moc hlavu ani patu, píšu tak, jak mi v hlavě jedou slova, prostě jsem úplně v háji. Předtím jsem potratila 2×, jednou v 9tt a jednou v 6tt, ale ani jednou jsem neviděla miminko, neviděla bít srdíčko, ani jednou jsem nedostala fotku, takže jsem neměla pro co truchlit a ty potraty mi přišly jako „no a co, tak jsem dostala MS trochu později“. Ale tohle poslední už mělo tvar, ručičky, nožičky, věděla jsem, kolik měřil 4 dny předtím, než jsem dostala „kontrakce“ a… tu fotku pořád mám a absolutně nechápu, proč mi ji dr. vůbec dala, já si o to neřekla… nic, už melu blbosti, omlouvám se za výlev, vlastně mi to ani moc nepomohlo…
ps. píšu jako anonym proto, že určití lidé opravdu nemusí vědět, jak jsem na tom momentálně psychicky… tak prosím neodtajňovat…