Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nepochpitelné vyčerpání...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
3.2.25 22:25
@Anonymní píše: Více
Připadá mi to jako takové začínající vyhoření. Včetně toho, že máte pocitu viny, že byste měla být šťastná a nejste, neschopnost se radovat….to jsou takové klasické příznaky.
Prošla jsem si něčím podobným, ale doslo mi to až v momentě, kdy jsem nebyla fyzicky schopna ani dojít pro deti do školky. Cesta z toho byla (je) dlouhá.
Hodne bych se přimlouvala za to nenechat to zajít tak daleko a začít to řešit včas s odborníkem a naordinovat si nekompromisně čas pro sebe. A hlavne si nic nevyčítat, s nikým se neporovnávat. A dat si čas, neočekávat zlepseni po jednom volnějším dni.
- Citovat
- Upravit
3.2.25 23:25
Ze všeho nejvíc mě zaráží, jak normální je v naší společnosti se doslova stydět za pocity nepohody a dlouhodobě se chovat jakoby nic. Pak není divu, že když je člověk léta jen přehlíží, pak se to nakupí a je zle. Jsem taky introvert a z tohohle by mě jeblo. Poslouchat pořád řev, děcko co v 9 vyleze z postele, vytáhne si ze skříně hru a vůbec ho napadne, že si s ním budu hrát - velká chyba v důsledných hranicích. Ony ty hranice jsou důležité pro chod celé rodiny. A čím víc jsou vyčerpaní a vystresovaní rodiče, tím víc jsou i děcka. K tomu všemu nevyhovující vysilující práce… Měla bys víc dbát na svoje pocity a hlídat si svou pohodu. Je to jako s péčí o zdraví - základní zodpovědnost, nikoliv “luxus”. Jako první bych byla tvrdší na děti. Když se jde spát, tak se jde spát. Tohle můžeš začít zlepšovat hned. Celkově se asi naučit, že v té rodině ty a muž jste šéfové, protože máte zodpovědnost. Když něco řeknu, tak to platí. A trvám na tom. Šéfovat si můžou děti za 20 let ve vlastních rodinách. Je vidět, kam naše kultura v té výchově vede - vyčerpaní zoufalí rodiče. Jak to asi dělali lidi před 100 lety, když měli třeba 5 dětí? A v normálních rodinách to šlo i bez bití a řvaní, stačí jen, že každý ví, kde je jeho místo a role.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.2.25 06:59
A proč nejezdíte do školky autem? Přesuň něco na manžela, máme děti dvě, velký dům a spoušť uklízíme oba průběžně…
- Citovat
- Upravit
4.2.25 07:14
Přehnané nároky na sebe. Jak uklizis spoušť? Vy jste v práci, dítě ve školce. Jaká spoušť? Promluv si s kamarádkou, jak tráví dny ona. Zamýšlí se, co děláš třeba zbytečně. Klíče nemusíte rušit, stačí je vyndat a položit nahoru na futro.
Budeš si muset dát určitě limity. A samozřejmě je nastavit i dítěti. Prostě po deváté večer se z postele neleze a hotovo. Nauč se odpočívat.
@Piková Dáma Logicky naší prarodiče měli jiné starosti, jak všechno zvládnout. Takže děti odmalička musely pomáhat, měly povinnosti, musely znát své místo v rodině. Teď je dítě a jeho spokojenost na prvním místě a výsledkem je často nešťastná celá rodina. Dítě, které nemá hranice a nezvládá to, a matka, která se hroutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.25 08:23
@inkakřivák píše: Více
Přesně tak, existuje už i dost vědeckých studií o tom, že děti, které nemají hranice (jako vážně vůbec), se v dospělosti potýkají s podobnými problémy, jako děti, které byly týrané. U dětí z „trochu nedůsledných“ rodin je výsledek o něco míň hrozný, asi jako u rodin, kde se vyloženě nikoho netýralo, ale třeba se spolu lidi moc nebavili nebo se na sebe utrhovali.
Dítě nemá vyvinutý mozek na to, aby se samo rozhodovalo, nebo si samo řídilo čas. Potřebuje vedení a v rodiči laskavou autoritu, která pro dítě znamená bezpečí a klid. Není až tak těžké si to představit i jako dospělý - nějaká nečekaná situace mě vykolejí, ale poblíž je někdo jiný (např. kamarádka), kterou to nevykolejilo a svým nadhledem uklidní i mě. A to dítě se takto „vykolejí“ 100× za den, protože je to prostě dítě a má mozek teprve ve vývinu. Dítě, které nemá hranice, je v obrovském emočním stresu a tím pádem se nemůže správně duševně vyvíjet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.25 08:40
Jo a ty ranní procházky bych zachovala. Není to nic moc, co by se nedalo zvládnout. A muzes to využít k povídání, ukazování si. Seznamování s věcmi. Musíš si říct, máme chvilku jen pro nás, to je fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, potřebuju si ulevit, nevím moc co dál.. cca od listopadu je u nás nálada na bodu totálního mrazu, přes vánoce jsem se fyzicky až zničla, přes Vánoce si dal manžel práci domů, tak jsem si ani neodpočla, v lednu problémy v ráci, které už ale souvisely s tím, že jsem byla vyčerpaná…
co je ale blbé je, že já nevím z čeho bych měla být.
Teď dostanu sodu, protože mám dítě ve školce, amám 1 celý den volno, protože nemám ještě práci zcela na plný úvazek. Ty dny trávím tak, že uklízím tu spoušť co tu přes týden je. Teď mě dostala kamarádka, že prý staví puzzle 5 tisíc, má taky školkové dtě a chodí do práce. Když jsem si představila, že bych doma měla něco svého, co s budu stavět, tak mi to přišlo nepředstavitelné. to by nepřežilo ani den nemáme klíče o pokojů, aby se nestala nehoda). ani tv si přes den nepustím, zas by byly dohady o tlapkovku.
přemýšlela jsem co mě vyčerpává nejvíc a je to ai cesta do školky - 30 minut pěšky, tomhle počasí na mrazu, a to i když vezmem koloběžku (máme školku 800 metrů) A rostě pokaždé tam, i zpět, se najde nějaký důvod pro řev. A ono to dost vyčerpá už po ránu, a odpoledne se totéž opakuje.
za další, naše dítě melze uspat před deváto, zkoušeli jsme všecko možné.
máme se dobře, jsme zdraví, ale celá domácnost funguje tak nějak jako strojek co se nesmí rozbít, někdy usnu nejdřív já - u uspávámí… a představa toho rána, kdy zase totéž dokola… Manžel pomáhá naprosto, vaří, pomáhá sem tam něco uklidit a vozí naše duhé dítě se speciálními potřebami do speciální školky, takže má toho taky dost.
A já propadám depkám..máme nejhezčí období života a já jsem vyčerpaná jako jsem nikdy nebyla, nic mě nebaví, nic nechci a ani na dovolenou se netěším, protože to znamená, že stejně nebude klid, jen to bude v jiný zemi.
Ano, mám být šťastná, a že to uteče… tyjo, ale vždyť já ani nemám čas se dívat na fotky, které vyfotím, jak rychle to letí. Do toho práce, kterou občas dělám i po večerech a o víkendu, bohužel to není práce co padne pátá a mám padla.
Je 21:13 a dítě se právě vrátilo z pokojíku s příšerkama ze skříně. Jako už nemůžu.
Víc mě snad vyčerpává dodržovat ty pravidla a hádat se o tom, než si zahrát jedno kolo..
vím, že se mi děje houby, ale po těch třech letech, co jsem jela vcelku aktivní dítě co ho musíš mít stále na očích, co má energie na rozávání a od půl roka přes den nespalo a nespí, už to na mě asi dolehlo právě v roce, kdy jsem nastoupila do práce. ve školce se krásně adaptovalo a já si přijdu jako nevděčná kráva, že tu po večerech brečím, jsem na všechny protivná, z představy dovolené se mi dělá špatně a je mi smutno a netěším se ani na náledující dy, ani na víkendy. Všecko je tak intenzivní, je tu řev…
A zkoušela jsem všecko možné. Víkend mimo domov trochu pomohl, ale bylo mi smutno. A nedá se to realizovat pořád.
Dlužno říct, že jsem introvertní a citlivá, a v práci taky jednám s lidmi, takže v podstatě od 6 ráno do 9 večer pořád musím komunikovat…asi kdo není introvert, nepochopí..
omlouvám se za hraběcí fňuky. Ale nevím co by mi pomohlo se zase radovat. Snad je to jen zimou a počasím… já doufám, že je to tím hnuný lednem…
Dneska jsme šli do školky a jak už bylo trochu víc světla, bylo všechno najednou veselejší..
kdyby tu byl taky někdo, na koho „to“ dolehlo tak nějak ez příčiny, budu ráda za sdílení…