Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nevím, jestli chci dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.3.24 18:25
Já jen nechápu, proč mít dítě, když o něho vlastně nebudeš mít zájem, protože práce….
Ne, pokud upřednostníš práci před dítětem, tak ho neměj.
Nicméně, je možné, že jednou budeš litovat, ale taky můžeš litovat toho, že tvoje dítě maturuje a ty si ho vlastně neviděla pořádně vyrůstat a vychovávat.
V takových situacích je dle mě lepší to dítě nemít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.3.24 18:26
@Anonymní píše: Více
Je to tezke radit vzhledem k veku, to je takove hranicni.
Pokud ted nevis, tak si muzes nechat zamrazit vajicka nebo dokonce i embrya. Je mozne, ze budes strasne moc chtit za pet let a uz to vubec nepujde…
Jinak ja mam hodne bezdetnych kolegyn a vetsina z nich lituje, ze nema deti… Ale take ne kazda. Nekdo je proste bez deti naplnen a spokojen a je to tak uplne v poradku.
Po porodu nemusis zustavat x let doma a muzes treba zkusit vice prace z domu. Reseni se vzdy najde, kazda rodina to ma trosku jinak. Take je mozne, ze po porodu se tva perspektiva zmeni a budes chtit zustat s ditetem dele.
- Citovat
- Upravit
Snorlaxik
24.3.24 18:43
Pokud je pro tebe práce až tak důležitá, že bys nechala takové malé mimco chůvě, tak dítě nikdy neměj. A nebuď sobec a pusť partnera k takové, co dítě bude chtít. Stejně ti za takovou uteče.
- Citovat
- Upravit
24.3.24 18:52
To dítě ke zdárnému psychickému vývoji potřebuje mít jednu blízkou osobu. Je jedno, jestli to budeš ty, otec, babička nebo chůva. Ale to absolutně nejhorší, co mu můžete jako miminu udělat je, že kolem něho budou všichni tihle lidé rotovat na směny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.24 19:19
Ahoj, měla jsem stejné dilema.. pracuju v ropném korporátu a tady ani nehrozí, že by akceptovali český soc. systém a že by na mě někdo čekal 3 roky.. takže buď chůva nebo pozice, kterou si člověk buduje 10 let.. Moje rada: nevzdávej se práce.. pokud je to opravdu snový job.. a pokud ti dobře platí, zajistíš si hlídání. Ještě ale stojí za úvahu, zda máš možnost HO, kdy se budeš moci věnovat i mimi a nebudeš mít tak černé svědomí z péče o děťátko. Já mám kancl doma, takže se věnuju jak práci, tak výchově a veškerým činnostech po chvilkách s chůvou. Jako byla to senzace tady v okolí a mezi kamarády.. tento styl “výchovy”, ale nikdo netratí!! A dítě i rodina jsou zabezpečené 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.24 19:26
Nikdy jsem neslyšela ani necítila biologické hodiny a mám dvě děti. Ve čtyřech měsících druhého jsem se vrátila na částečný úvazek do práce a v jejích dvou letech na plný. Absolutně nic nám neutíká. Užívám si děti i práci přesně tak, jak mi to vyhovuje. Děti byly od roka v jeslích, jen tedy na 4 hodiny. Do školky pal šly normálně na celý den. A naopak - ze své zkušenosti bych řekla, že plánovat je v pořádku. Názor může člověk změnit vždycky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.24 20:25
@Mariane.B To je blbost. Funguje to tak ve většině civilizovaného světa. To by musely být celý státy postižený z toho, že chodili všichni do jeslí nebo měli chůvu. A asi je jasný, že to tak není.
Ono ani u nás to většinu času nebylo tak, že by děti tři roky byly jen s mámou, která se věnuje pouze dětem. Myslíš, že ve středověku to tak bylo? Ne. Ty matky pracovaly a děti si braly s sebou, nebo vykonávaly nějaké řemeslo doma (třeba švadleny, hrnčířky…). O děcka se starala celá vesnice, byly s babičkami, tetami, staršími sourozenci… tohle co máme, je fakt luxus poslední doby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.24 20:34
Já to měla “jednodušší” v tom, že první dítě nebylo plánované, takže jsem úplně nemusela rozseknout, zda už do toho jít. Ale taky jsem nikdy nebyla ten typ, co by snil jen o tom, jak bude mít děti. Teď už mám dvě a k práci jsem se vracela po šestinedělí. Moje práce jde dělat kompletně z domu, tak se to dalo a ve dvou letech šlo první dítě do školky. Mladší dítě také na podzim ve dvou letech do školky půjde, u prvního se to osvědčilo. Od roka moje děti bývají u babiček i přes noc (ono to ani jinak nešlo, protože jsem kromě práce ještě studovala vysokou).
Není jen jeden správný způsob, jak si zorganizovat rodinu. Důležitý je, aby to vám vyhovovalo. Spousta kamarádů se na rodičáku vystřídala, znám i rodiny, kde šel na mateřskou rovnou chlap nebo kde měli chůvu. Všechny děti jsou úplně v cajku, nepoznala bys mezi nimi rozdíl. Možná, že ty, které nebyly tři roky jen s mámou, jsou dokonce na tom o něco líp v tom, že jsou socializovanější, lépe komunikují a jsou samostatnější.
Takže za mě, pokud se do toho rozhodneš jít, nebála bych se toho, že zůstaneš roky někde mezi plenama a vysypaným legem. Dneska je spousta možností, jak si to zařídit ke spokojenosti svojí i ostatních členů rodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.24 21:17
Jestli to tak necítíš, tak dítě neměj. Pro dítě je hrozné, když pro matku není na prvním místě. Dneska už ani neplatí společenská povinnost to dítě mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.24 23:11
@NasranaAdleta píše: Více
Když chceš v dnešní době své dítě vychovávat jako ve středověku, tak můžeš, ale neraď to ostatním. Většinová společnost je, mimo tebe asi, přece jen dál, než ve středověku.
Tady nebyla navíc řeč o tříletém dítěti, ale o měsíčním, které tu matku plně potřebovalo vždy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.24 23:25
Zde není vůbec těžké radit. Ty kariéristický egocentrický hnuse. Zjisti si něco o tom do kdy a jak se vyvíjí mozek. Dítě u sebe potřebuje mámu, určitě do těch dvou, tří let. Možná, že je to pro tebe jen oldschool názor, ale bohužel, je to tak. Anebo tátu, když holt nechceš kojit. Nedělej si prosím dítě, děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.24 07:00
Hele já rozumím tomu, že někoho naplňuje jeho práce a profese a vlastně i trochu závidím.. ale myslíš, že si na tebe někdo vzpomene, až z tý práce jednou odejdeš, třeba do důchodu, že tvoje profesní dráha tady zanechá nějakou stopu (pokud teda nepracuješ na nějakým objevu).
Co po nás skutečně zůstane, odkaz, jsou potomci, ti si budou ještě roky vzpomínat na maminku/babičku/prababičku. Většina kariér je pomíjivá. A mateřská není napořád… 
ale to si člověk většinou uvědomí až pozdě…
- Citovat
- Upravit
olivovyolej
27.3.24 07:41
Kdyz jdes do ditete, tak doporucuji pouze s tim, ze tvuj zivot uz nikdy nebude jako driv a ze tu zmenu chces. Je to pomerne narocne, hlavne pokud clovek predtim mel rad svou praci, byl zvykli se ze dne na den sbalit a jet pryc nebo si kazdy den chodit na kafe a nemusel resit, jestli tam tentokrat bude jeho dite nekoho otravovat rvanim (da se resit kavarnami s detskymi koutky samozrejme, jen jde o to, ze ztratis tu moznost volby). Samozrejme ty ditetem nejen ztratis ale i ziskas, otazka je, jestli dokazes hledat to dobre a jearli to chces, treba vylety s detmi, videt je objevovat a sama objevovat, znovu si zacit hrat a nebrat zivot tak vazne, to vsechno nas znovu deti uci a je to sranda.
K diteti jsi pripoutana na dalsich dejme tomu 18 let a pak mas jeste vyzivovaci povinnost, kdyz jde na vejsku. Pripoutana nemyslim jako nutne pritomnosti, ale musis neustale myslet na to, ze ho musis nejak zajistit. Je to hodne dulezite, jinak riskujes poradne tehotenske i poporodni deprese az nenavist k diteti a celozivotni nestesti na vsech stranach. Odchod do prace zpet na full time po mesici muze byt problematicky pokud chces kojit, nekdo ma mlika tolik, ze ho muze odstrikavat, nekdo na tom musi hodne makat. Ta zminovana amerika ma extremni problem s kojenim, protoze prave dochazi k separaci ditete od matky, jak se dava hned na hlidani. A i kdyz si muzes rikat, ze bude dite od zacatku jen na UM, tak ty hormony ti budou pak rikat, ze chces to nejlepsi. Neco jineho je, kdyz zena ani kojit nemuze samozrejme, tak UM je dostacujici. Dite navic potrebuje ze sve podstaty hodne kontaktu, proto tady materska a rodicovska je. Amerika je plna deprivovanych lidi Psychiatri u nas mluvi o nedomazlenych detech, kterym chybi hodne lasky. Co se tyce prace, tak velmi zalezi na tom, jake dite se ti narodi a jaky bude porod. Po mesici plny navrat do prace, to zvladne opravdu malokdo a musi mit stesti, ze se vse povede. Stesti proto, ze je hromada veci, ktere neovlivnis. Jestli porod skonci cisarem, jestli budes muset nastoupit do nemocnice pred porodem kvuli zdravotnim komplikacim, predcasne porody, prenaseni, atd. Home office ale nektere zvladaji, hlavne pokud si muzes dovolit platit chuvu, ktera je s tebiu doma nebo mas babicku v duchodu nebo bude chodit po praci k tobe nebo te bude stridat manzel. Dite potrebuje pozdeji jako batole resit svuj nedovyvinuty mozek a silne emoce skrz pomoc rodicu, ktery je uci je regulovat, to muze byt velmi narocne v kombinaci s trablemi v praci. Do toho na zacatku chodis casto k doktorum, at uz na preventivky nebo resit ruzne neduhy, fyzioterapie, neurologie, ale take onkologie, kardiologie, kdyz se neco doktorum nezda. Dite potrebuje take aby s nim nekdo cvicil a pomahal mu. Dalsi variantou je, ze na rodicovskou pujde tata. Potom budou obdobi vzdoru a separační uzkosti, kde pri te separacce zalezi na koho se treba navaze. Je dobre zvazit vsechno tohle. Samozrejme ze nektere deti jsou uplne v pohode se vsim a pak muzes mit dite, ktere bude neodlozitelne a bude ti lito ho sverovat chuve. Taky se muze neco zlomit v tobe a stanes se matkou na 24/7 hrozne zapalenou 
Ja myslim, ze s ditetem se nakonec pracovat da, jen si to nemaluj dopredu, jak to bude vsechno v pohode hned, neda se to vubec predikovat. Kdyz vidam pracujici zeny, dost casto maji hlidaci babicku, dedu, ale take manzela, ktery chce se o dite intenzivne starat a nektere si plati chuvu nebo s nimi babicka primo bydli, je dobre zvazit taky to zazemi okolo. 
- Citovat
- Upravit
27.3.24 08:12
Je to hezké, jak to máš všechno naplánovaný, ale tady víc než kdy jindy platí:,,Pokud chceš Pána Boha rozesmát, řekni mu, jaké máš plány." Jak bylo psáno nade mnou, můžeš mít problémy v těhotenství, můžeš jít na udržování, dlouhodobá pracovní neschopnost, rizikové..vím o čem mluvím a to jsem si taky malovala, že asi mě do porodnice povezou rovno z práce. Může být sekce (vím, co to je) a budeš ráda, že vstaneš z postele. Partner se mnou po porodu pořád být nemohl, tak zastoupili na měsíc moji rodiče, a dobře, že přišli. Pak jsem sice zkoušla pracovat z domu, ale nějak mi to nešlo, nedokázala jsem se do toho procesu dostat, nevím jestli hormony, tak jsem se na práci vykašlala, věnovala se pouze mimču a zkusila to zase po 8 měsících pracovat pár hodin denně, podle toho, jak se dalo, full time z domu a už to bylo lepší a dalo se. Ale odcházet tak brzy od dítěte, protože práce, nejsem sice typ ženy,,jenom matka", ale brzy to je. Ta mateřská dovolená není pro srandu králíkům. A na sklonku života lidé nejvíc litují to, že nemají dítě, že nebyli víc s rodinou, zatím nikdo neřekl, že lituje toho, že vic nepracoval. Spíš naopak. A dítě život obohatí. nesmírně, ale to se musí prožít. Ale pokud chceš mít dítě jen proto, že je to společenská norma, nechceš vybočovat z řady, nátlak okolí, tak opravdu ho neměj. Ale stává se, že ženská do toho vlítne, dítě ani extra nechce, pak se narodí a ona je z něj celá vedle a všechny její plány jak se po měsíci vrátí do práce, vezmou za své. Já bych možná nechala dítě partnerovi, že by byla výměna, já práce a ona otcovská dovolená, nebo jak se tomu říká. Ale ne cizí chůva, i kdyby byla kvalifikovaná, pořád cizí osoba, ani babička. Protože to, že budoucí babička do tebe hučí kdy už, tak to neznamená, že nastoupí na značky a bude hlídat celé dny. Abys nenarazila. Tvoje představy jsou, úsměvné, ale já taky takové představy měla a tolik věcí musela přehodnostit, odsunout, úplně vypustit a zamávat jim. Ale cest je více.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.3.24 09:05
Mně také mateřské pudy nebraly. Je to již hodně let zpátky, ještě za socializmu. Dítě jsem sice chtěla, ale vystudovala jsem náročnou vysokou školu a měla místo, které jsem nechtěla opustit, jako ty. Nakonec jsem to dítě měla a byla s ním tři měsíce doma. Pak nastoupila babička a já šla do práce. Teprve s dítětem jsem pochopila, že práce není úplně všechno a já s ní nestojím a padám. Druhé dítě jsem měla až za šest let, a to jsem si již užila a byla s ním dva roky doma. Když to nyní vezmu s mnoharočním odstupem, tak to byly nejkrásnější dva roky v mém životě. Práce jsem si pak ještě užívala mnoho let a ještě stále užívám. Kdybych byla bývala zůstala i s tím prvním alespoň dva roky doma, nic by mně také neuteklo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
