Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše: Více
No, v zahraničí je běžné, že matka není s dítětem doma 3 roky jako tady. Když sem byla já malá, tak hned jak to šlo, tak dítě šup do jeslí, a matka makat. Jestli máš vyřešené, kdo by se o dítě postaral, tak o nic nejde. Vždytˇpřece určitě nebudeš v práci celé dny ne?
Co se týká toho měsíce, tak si to tedy dost maluješ, myslím z praktického hlediska, kdy se má dát tělo do pořádku po porodu.
Pokud s dítětem zůstane nějakou dobu doma partner, nevidím v tom problém.
Pokud hodláš předat dítě chůvě, radši si je opravdu nepořizuj, znám státy, kde to tak je a ty děti to dost negativně ovlivňuje.
Holka já ti nevím. Když ještě před početím řešíš a víš, že nechceš zůstat dýl než měsíc doma, a je to vlastně to jediné, co řešíš, spíš dítě neměj. Jasně, je to na tobě a tvoje věc, ale ptáš se a já odpovídám ve veřejné diskusi. Ono je fajn, být zajištěná atd., ale taky je dobré to dítě a těhotenství chtít, přijmout a vědět, že ti to možná změní úplně celý život. Možná to ONO přijde, až uvidíš dvě čárky na testu, až uvidíš ultrazvuk, až ucítíš pohyby, až ho budeš držet v náručí.. Ale možná ne. Je to sázka do loterie, ale karty nejsou úplně spravedlivě rozdány, když si ani před početím nejsi úplně jistá. A ve 34 letech taky není ještě Bůh ví kolik času. Toť pouze můj názor.
Promiň ale to jsou takové abstraktní představy bezdětných o tom měsíci doma atd. Porod, šestinedělí a starost o miminko je náročná a veškeré tvé představy a plány se budou měnit v závislosti na tom, jak to půjde.
Nečekej, že uslyšíš jakési pomyslné hodiny tikat… někdo je neslyší nikdy. To by jako neměl mít děti? Jestli máš chlapa i kterého se můžeš opřít tak to mimčo měj 🙂. A klidně se vrať pomocí chůvy do práce když to tak budeš cítit. Co byste do konce života pořád dělali? Chodili do práce a jezdili na dovču, koníčky…to se ti přejí, a pak? v 50ti? Dítě ti přidá do života třetí rozměr. Nebudeš mít „placatý“ život. Taky jsem žádné hodiny bít neslyšela, záviděla jsem lidem na zastávce že jedou do práce a já zas s tím blbým kočárem do parku, ale STOJÍ TO ZA TO!! Navíc kdo říká, že vám to otěhotnění půjde 🤔, třeba má osud jiné plány.
@ka2ka plánuji 1-2 zůstat doma (pracuji 4 dny v týdnu) později by nastoupila babička a chůva (mamka v to že jednou budu mít dítě doufá a pořád mi tak nějak podstrkuje že mi s tím ráda pomůže)
@Anonymní píše: Více
upřímně chůva bude stát majlant ale budiž, a to jak pomůžou a budou se starat to vypráví každá babička a pak skutek utek vůbec bych s tím nepočítala, rozhodně né z hlediska x let
Hale tyhle plánovací myšlenky jsou zbytečný, jelikož všecko může být najednou jinak. Takže buď do toho jdi, ale s vědomím, že to omezení bude (a dopředu nenaplánuješ, jak velké) a nebo se na to vykašli.
Já jsem ve stejné situaci - stejný věk, pár let po svatbě, zajištění. Mateřské pudy nulové. Taky jsem nad tím dřív přemýšlela horem dolem. Stejně jsem nic nevymyslela, no tak to prostě zatím neřešíme, třeba to na mě časem přijde, třeba bude chtít hlavně manžel a nějak se dohodneme, ono to prostě nějak dopadne ![]()
@stodvacetjedna vždy jsem byla nastavené stejně ale od té doby co s tím partner přišel tak si nemůžu pomoct
snad mě to za pár týdnu přejde ![]()
Taky jednu takovou znám, co hlásala, jak po šestinedělí půjde do práce a hlídat bude chůva, babička, tatínek.
Skutek samozřejmě utek, pohlcena mateřstvím, zrušila všechny zakázky a rok se od dítěte nehla na krok.
@Anonymní píše: Více
A proč? Pracovat budes minimálně dalších 30let, tak proč si to nespestrit a neinevestovat čas raději čas do vlastního dítěte, které ti to vrátí mnohonásobně. Na co myslíš, ze budeš jednou jako stará babka vzpomínat, jak si pěkně strávila cely život v práci?
Zdravím, chodím sem už roky někdy pro bizár někdy pro radu ale nikdy jsem nepřispěla a ani si nezaložila profil dneska ze sebe ale tohle musím dostat
Je mi 34 let už 3 roky jsem zadaná, s partnerem jsme moc spokojení. Nedávno se objevila otázka jestli bych nechtěla dítě, a já sama opravdu nevím. Jsem zajištěná a nedávno jsme koupili byt, nejsem už nejmladší a biologické hodiny tikají. Proto se mi zdá že by teď byl ten správný čas, ale když se mě na to zeptal nedokázala jsem mu dát jasnou odpověď. Víte vždy jsem čekala že až bude ten správný čas tak to přijde samo, a ty mateřské instinkty se objeví ale ono nic. Nikdy jsem nebyla mateřský typ bojím se že se to nezmění, nikdy bych se nedokázala vzdát kvůli dítěti práce kterou opravdu zbožňuju, když jsem to řekla mamce hodila na mě opovrhující pohled jen kvůli tomu že bych nebyla dýl jak měsíc doma. Na druhou stranu jsem vždycky tak nějak dítě chtěla, ne víc než jedno ale i tak, a v lepší situaci a vztahu jsem opravdu ještě nebyla (partner na mě ohledně ničeho netlačí, ani ohledně miminka). Přemýšlím o tom že kdybych se pro mimčo rozhodla jestli by mi to jednou nevyčítalo, že jsem nezůstala doma, že jsem mu nedala tolik lásky, atd…
Omlouvám se za možné nedostatky a pravopis. Vše se ve mně teď mícha a ja potřebovala ty emoce dát ven. A předem děkuji za případné názory.