Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele, do puntíku souhlasím s @Hecate. Já takovej vztah jednou měla… a to se nedá, promiň. Furt se v sobě hnípal, takže pro samé hnípání se ve svých bolístkách a problémech zapomínal, že má vedle sebe taky lidskou bytost a ne robota na uklidňování a „stabilizaci.” Jak nebylo po jeho, hned měl záchvat/ataku/úzkost, takže místo nějakého konstruktivního řešení naší původní neshody jsme zase „stabilizovali.” Nakonec jsem vždycky ustoupila, protože to prostě bylo jednodušší než absolvovat celé to kolečko neshoda-záchvat-stabilizace-je po jeho.
Víš, já mám dost psychicky náročný povolání, takže když přijdu domů, chci tam mít pohodu a ne se bát, co najdu za dveřmi, protože (v našem případě - byl bipolární) to muže být cokoli od plesu v Opeře po podřezaný žíly.
Ty v celém tom elaborátu mluvíš jen o tom, co ty potřebuješ, aby on pro tebe dělal, a to dokonce ne proto, abys ty byla v pohodě (protože to nebudeš ani tak), ale proto, abys nebyla tak strašně v prd_eli. Hele, on není stroj na empatii. Jasný, vybral si tě takovou, tvůj stav je nutno do jistý míry respektovat a nějakou tu podporu poskytnout… nebo jít od toho.
Ale prozradím ti tajemství: Ty to asi nevidíš, ale soužití s člověkem jako ty má tendence se plíživě zhoršovat. Zpočátku se ten člověk krotí, ale jak zjistí, že mu ten druhý skutečně chce být oporou a pomoci mu v jeho opravdu nelehkém stavu, tak se do toho teprve položí… až se to dostane do stavu, kdy to nevydrží nikdo. A čím víc toho tvůj partner vydrží, tím víc mu nakládáš. Protože takhle tyhle typy psychických nemocí fungují - ty potřebuješ v partnerovi získat/vidět jistotu. A tu získáváš tím, že ho takhle testuješ.
Vy už jste došli do stavu, kdy tvůj partner toho má plný zuby. Jenže je mu blbý opustit „chudinku křehkou vílu,” protože by se cítil jako největší bídák pod sluncem. Já taky začala být na svého partnera fakt hnusná - z vyčerpaní, ze zoufalství… protože ať jsem dělala co jsem dělala, jeho stavy byly pořád horší a horší (no jasně, protože se začínal cítit v bezpečí a tak si ve vztahu ke mně „povoloval” čím dál tím víc). Nejsem na to pyšná, opravdu ne…
Nech ho jít, tohle už nemá smysl. A příště, než se pustíš do dalšího vztahu, je fakt nutný se naučit si to „stabilizovat” jinde, sama.
@ETerka89 píše:
Samá práce, tak vás je mi fakt líto. Tohle je úplný dno. Ta holka toho musela zřejmě v životě snést víc, než si umíme představit…vyvázla z toho s PTSD, ale snaží se žít dál. Bojuje s těžkými stavy úzkisti a má vedke sebe emocionálního špalka místo opory. Nazvat jí bláznem může jen někdo hodně zahořklý a uvnitř prázdný. Nevím, tohle už je trolling za hranicí lidské slušnosti.
problém je, že ty sama jsi psychicky nemocná a to je dost velký nápor pro zdravého partnera, natož pro partnera, co sám se sebou taky neví co dělat. Rozejdi se s ním a dej se do kupy sama za sebe, neočekávej to od ostatních a nauč se žít šťastně sama se sebou. Dřív nemá cenu do partnerství jít, jen by jsi ublížila jemu i sobě…
Me nejde, aby bylo po mem. Chci aby mi dal najevo nesouhlas pokud to tak vnima a citi. Ale SLUSNE!!! Slusne rict Hele ja to ted ale tak chci, nebo hele ja s tebou nesouhlasim, mam takovy a takovy nazor. Nejsem zadna pica a z rodiny jsem zvykla, ze se o vecech diskutuje, mluvi, da se slusne najevo nazor, treba i nesouhlasny!! Nemusi prece hned prechazet do utocneho bojovneho postoje a hned zranovat!
Nemyslim nic ve zlem, mam ho rada, vim ze on me taky. Ale musi mi hned rikat (kdyz jsem ho upozonila at nekouri mezi lidma na zahradce v restauraci - nikdo jiny tam nekouril, vsichni jedli, bylo to tam stisnene) Jezis ze ja jsem te tahal sebou mel jsem si sem zajit sam…Nevim, byla jsem moc rada, ze jsme si asi po roce zasli romanticky na jidlo, vsechno bylo moc hezke a kdyz na me takhle vyjel, pripadala jsem si tam akorat navic…Jako rict nekomu ze by ti bylo bez nej lip jen proto ze te upozornil at nekouris lidem co zrovna ji pod nos, to mi neprijde slusny.
Ja od nej chci pouze slusnost. At je mily a hodny i kdyz nesouhlasi. Ja se k nemu taky chovam hezky a slusne. Nebo at se klidne nasere rekne svuj nazor, ale at hned nezranuje. Treba se taky na chvili naseru, bude me stvat, ale nebudu zranena. To je proste ROZDIL. Tot vse.
Nevim, chci slusnost. Nic vic. Prijde vam snad v mem uvodnim prispevku, ze bych do nej denodenne prudila, pofnukavala, byla manipulativni? To ze mu laskyplne v objeti reknu ze se mi moc libe, ze je tak hezkej chlap a ze skoda ze nemame vic casu, ze bych ho moc chtela…to je pro me zpusob jak mu dat najevo ze je sexy a stojim o nej. To vam jako prijde manipulativni, nebo psychousky? Podle popisku, prijde vam snad ze bych si vyrvavala jeho souhlas??? Tak to totiz vubec nevnimam. Vubec nepotrebuju jeho souhlas. Cenim si naopak kdyz rekne jak veci vnima on. To jen pro upresneni…
Nevim, v rodine se k sobe chovame uprimne a slusne. Ne vzdy spolu souhlasime a je to tak ok. Ale rozhodne se nezranujeme. Neumim s tim vubec pracovat.. ![]()
@Andante píše:
Hele, do puntíku souhlasím s @Hecate. Já takovej vztah jednou měla… a to se nedá, promiň. Furt se v sobě hnípal, takže pro samé hnípání se ve svých bolístkách a problémech zapomínal, že má vedle sebe taky lidskou bytost a ne robota na uklidňování a „stabilizaci.” Jak nebylo po jeho, hned měl záchvat/ataku/úzkost, takže místo nějakého konstruktivního řešení naší původní neshody jsme zase „stabilizovali.” Nakonec jsem vždycky ustoupila, protože to prostě bylo jednodušší než absolvovat celé to kolečko neshoda-záchvat-stabilizace-je po jeho.Víš, já mám dost psychicky náročný povolání, takže když přijdu domů, chci tam mít pohodu a ne se bát, co najdu za dveřmi, protože (v našem případě - byl bipolární) to muže být cokoli od plesu v Opeře po podřezaný žíly.
Ty v celém tom elaborátu mluvíš jen o tom, co ty potřebuješ, aby on pro tebe dělal, a to dokonce ne proto, abys ty byla v pohodě (protože to nebudeš ani tak), ale proto, abys nebyla tak strašně v prd_eli. Hele, on není stroj na empatii. Jasný, vybral si tě takovou, tvůj stav je nutno do jistý míry respektovat a nějakou tu podporu poskytnout… nebo jít od toho.
Ale prozradím ti tajemství: Ty to asi nevidíš, ale soužití s člověkem jako ty má tendence se plíživě zhoršovat. Zpočátku se ten člověk krotí, ale jak zjistí, že mu ten druhý skutečně chce být oporou a pomoci mu v jeho opravdu nelehkém stavu, tak se do toho teprve položí… až se to dostane do stavu, kdy to nevydrží nikdo. A čím víc toho tvůj partner vydrží, tím víc mu nakládáš. Protože takhle tyhle typy psychických nemocí fungují - ty potřebuješ v partnerovi získat/vidět jistotu. A tu získáváš tím, že ho takhle testuješ.
Vy už jste došli do stavu, kdy tvůj partner toho má plný zuby. Jenže je mu blbý opustit „chudinku křehkou vílu,” protože by se cítil jako největší bídák pod sluncem. Já taky začala být na svého partnera fakt hnusná - z vyčerpaní, ze zoufalství… protože ať jsem dělala co jsem dělala, jeho stavy byly pořád horší a horší (no jasně, protože se začínal cítit v bezpečí a tak si ve vztahu ke mně „povoloval” čím dál tím víc). Nejsem na to pyšná, opravdu ne…
Nech ho jít, tohle už nemá smysl. A příště, než se pustíš do dalšího vztahu, je fakt nutný se naučit si to „stabilizovat” jinde, sama.
Ahoj, ja chapu, ze to tak vnimas pod vlivem tve predesle zkusenosti.
Jenomze kdyz je ke mne partner treba dva tydny slusny, nezranuje, mluvime spolu v klidu, citim bezpeci a jsem i psychicky v pohode. Ja potrebuju z jeho strany vlastne jen tu obcasnou oporu a bezpeci. Vubec to neni na kazdodenni bazi, je to treba jednou za tri tydny, kdy potrebuju, aby me vyslechl, obejmul…Nejsem zadna placka co s v sobe nimra. Ja jsem jinak schopna a vesela zenska. Vis ja mu jeho potreby naplnuju a zcela ve spouste vecech ustupuju. Chci aby byl stastny. Jenze z jeho strany zadna reciprocita. Vlastne po nem chci jedine, aby mi byl oporou v tezkych chvilich a aby se choval slusne. nemyslim si, ze chci moc..
No, působíš na mě v tomto jako hraniční pacient( jen v téhle oblasti) a ti, zkráceně řečeno, přitahují psychopaty, pravděpodobně byl někdo s poruchou osobnosti už v tvém dětství.
Tu stresovou poruchu bych léčila podle Petera A. Levina, mrkni na nějaké jeho publikace, vydala je Maitrea, dokonce tu má i nějaké vyškolené terapeuty v Somatic experiencing( sám založil), ona klasická psychologie v tomto zaostává, dělají se postupy( oficiálně) které spíš retraumatizují, vselijaké abreakce a jiné skutečně i problematické. Přitom ty somatické postupy jsou mnohem lepší, až to působí jako zázrak, ale prosazuje se to pomalu. Přečti, podumej a zkus.
Přítel je zcela nevhodný, je vztahovačný a tvoje úzkosti v něm vzbuzují agresivitu, místo aby je tišil, tak tě vlastně zastrašuje, jako když houknem na plačící děcko, že bude zle, pokud s brekem nepřestane. Ale tohle nezměníš.
Příspěvek upraven 07.02.22 v 12:45
@Hecate píše:
Zakladatelko, nic ve zlém, ale mně připadáš jako partnerka (též) toxická a nechtěla bych Tě vedle sebe.
V čem spočívá Tvoje toxicita? V prvé řadě v očekávání vůči partnerovi (není to žádný psychoterapeut či dokonce telepat), zadruhé ve způsobu, jak si ty svoje domnělé nároky na partnera vynucuješ. Jsi manipulativní v tom, že jsi sice navenek milá, sladká a případně křehká a zranitelná, ale de facto je to (možná nevědomý) způsob, jak dosáhnout toho, co chceš za každou cenu, protože milé, sladké a zranitelné ženě se přeci nic nesmí odepřít, jinak se musí protějšek cítit vinen a jako padouch.
Přítel nemusí být extra psychologicky vzdělán, aby tuhle hru prokoukl. A brání se tomu způsobem, který umí a který se naučil z rodiny, tj. chová se jako buran, případně jako hrubián. Jenže i kdyby vedle Tebe byl gentleman par excellence, tohle by dlouho nevydržel a do háje Tě poslal taky, pouze by to mělo trochu vyšší (slušnější) level.
Prostě začni u sebe… až sama budeš mít ve vztahu co nabídnout, i okruh mužů, kteří se Ti budou nabízet, bude zajímavější. Takhle přitahuješ pouze zoufalce, podivíny a zkriplené duše, protože ani o ty není příliš zájem ze strany žen (mohou-li si vybírat).
@Hecate píše:
Zakladatelko, nic ve zlém, ale mně připadáš jako partnerka (též) toxická a nechtěla bych Tě vedle sebe.
V čem spočívá Tvoje toxicita? V prvé řadě v očekávání vůči partnerovi (není to žádný psychoterapeut či dokonce telepat), zadruhé ve způsobu, jak si ty svoje domnělé nároky na partnera vynucuješ. Jsi manipulativní v tom, že jsi sice navenek milá, sladká a případně křehká a zranitelná, ale de facto je to (možná nevědomý) způsob, jak dosáhnout toho, co chceš za každou cenu, protože milé, sladké a zranitelné ženě se přeci nic nesmí odepřít, jinak se musí protějšek cítit vinen a jako padouch.
Přítel nemusí být extra psychologicky vzdělán, aby tuhle hru prokoukl. A brání se tomu způsobem, který umí a který se naučil z rodiny, tj. chová se jako buran, případně jako hrubián. Jenže i kdyby vedle Tebe byl gentleman par excellence, tohle by dlouho nevydržel a do háje Tě poslal taky, pouze by to mělo trochu vyšší (slušnější) level.
Prostě začni u sebe… až sama budeš mít ve vztahu co nabídnout, i okruh mužů, kteří se Ti budou nabízet, bude zajímavější. Takhle přitahuješ pouze zoufalce, podivíny a zkriplené duše, protože ani o ty není příliš zájem ze strany žen (mohou-li si vybírat).
Ahoj. Dekuju za nazor.
Ja jsem proste opravdu tak zalozena. Jsem proste hodna, laskyplna, pecujici. Slusna. Ja proste opravdu verim, ze i nesouhlas se da rict hezky a slaskou ke druhemu. Proste pojdme se shodnout ze se neshodneme. Nemusi hned nastat boj, ve kterem druheho zranuju. Jsem hodne citliva a krehka. A rozhodne toho nevyuzivam. Spis jsou to moje slabiny, kterych bych se rada zbavila. Umim se i certit a je ok, kdyz se partner certi. Ale at u toho nezranuje a nejedna se mnou s despektem. Tot vse…
@Anonymní píše:
Ahoj, ja chapu, ze to tak vnimas pod vlivem tve predesle zkusenosti.
Jenomze kdyz je ke mne partner treba dva tydny slusny, nezranuje, mluvime spolu v klidu, citim bezpeci a jsem i psychicky v pohode. Ja potrebuju z jeho strany vlastne jen tu obcasnou oporu a bezpeci. Vubec to neni na kazdodenni bazi, je to treba jednou za tri tydny, kdy potrebuju, aby me vyslechl, obejmul…Nejsem zadna placka co s v sobe nimra. Ja jsem jinak schopna a vesela zenska. Vis ja mu jeho potreby naplnuju a zcela ve spouste vecech ustupuju. Chci aby byl stastny. Jenze z jeho strany zadna reciprocita. Vlastne po nem chci jedine, aby mi byl oporou v tezkych chvilich a aby se choval slusne. nemyslim si, ze chci moc..
moc nevím, co tu od nás očekáváš
toto je už druhá diskuze, kdy se vzájemně většina shodla, že se k sobě prostě nehodíte, že je potřeba, aby jsi se napřed dala psychicky do pořádku. na jednu stranu sama píšeš, že jsi nemocná, jaké máš psych. problémy, a když tě někdo na toto upozorní, že s psychicky nemocným partnerem to taky není snadný, hned jdeš do opozice a špatný je tvůj chlap ![]()
@Keyllah píše:
problém je, že ty sama jsi psychicky nemocná a to je dost velký nápor pro zdravého partnera, natož pro partnera, co sám se sebou taky neví co dělat. Rozejdi se s ním a dej se do kupy sama za sebe, neočekávej to od ostatních a nauč se žít šťastně sama se sebou. Dřív nemá cenu do partnerství jít, jen by jsi ublížila jemu i sobě…
Úplně přesně napsané ![]()
@ETerka89 píše: .Příspěvek upraven 07.02.22 v 12:41
proč píšeš chvíli jako anonym a pak pod přezdívkou? ![]()
Zakldatelko, a vážně si myslíš, že se zlepší/změní? Tohle taky znám, všechny předchozí kurvy, všechny ho opustily, podrazily apod., nikdy chyba v něm, jak popisuješ vztah s otcem, přes kopírák. Takže bych si zkusila najít něco k Závislým vztahům (např kniha Závislé vztahy) a tam najdeš nejspíš jak sebe, tak partnera. MMCH stejný autor publikoval i knihu https://www.databazeknih.cz/…bnosti-62245, i tam bys možná nějaké paralely našla, ALE ať se vzděláváme jakkoli, nejdůležitější je prozřít a něco s tím udělat, a to bude chtít maličko odstup. Bydlíte spolu? Bylo by lepší si dát pauzu, i fyzicky, pak oba můžete shodnotit, jestli spolu ještě chcete být, nebo zda závislost povolila.
@Anonymní píše:
Ahoj. Dekuju za nazor.
Ja jsem proste opravdu tak zalozena. Jsem proste hodna, laskyplna, pecujici. Slusna. Ja proste opravdu verim, ze i nesouhlas se da rict hezky a slaskou ke druhemu. Proste pojdme se shodnout ze se neshodneme. Nemusi hned nastat boj, ve kterem druheho zranuju. Jsem hodne citliva a krehka. A rozhodne toho nevyuzivam. Spis jsou to moje slabiny, kterych bych se rada zbavila. Umim se i certit a je ok, kdyz se partner certi. Ale at u toho nezranuje a nejedna se mnou s despektem. Tot vse…
a bohužel i labilní a psychicky nemocná
a nepřipustíš, že by za část vašich problémů mohla tvoje nemoc, prostě na vině je podle tebe chlap
tak proč se nerozejdete? ![]()
@Plamí píše:
No, působíš jako hraniční pacient a ti, zkráceně řečeno, přitahují psychopaty, pravděpodobně byl někdo s poruchou osobnosti už v tvém dětství.
Tu stresovou poruchu bych léčila podle Petera A. Levina, mrkni na nějaké jeho publikace, vydala je Maitrea, dokonce tu má i nějaké vyškolené terapeuty v Somatic experiencing( sám založil), ona klasická psychologie v tomto zaostává, dělají se postupy( oficiálně) které spíš retraumatizují, vselijaké abreakce a jiné skutečně i problematické. Přitom ty somatické postupy jsou mnohem lepší, až to působí jako zázrak, ale prosazuje se to pomalu. Přečti, podumej a zkus.
Přítel je zcela nevhodný, je vztahovačný a tvoje úzkosti v něm vzbuzují agresivitu, místo aby je tišil, tak tě vlastně zastrašuje, jako když houknem na plačící děcko, že bude zle, pokud s brekem nepřestane. Ale tohle nezměníš.
Diky moc za konstruktivni prispevek.
Bohuzel, PTSD se tahne roky i desitky let…Terapeut mi rekl ze proste potrebuju mit po svem boku partnera, ktery je zachrnar a jak rikas, ty me stavy bude tisit…Jinak totiz ve vztahu funguju normalne. Pouze mam par spoustecu, ktere mi zpousti uzkost a zachvaty. Udelala jsem ale uz na sobe spoustu prace a treba pry i jen odhalit ty spoustece nejsou nekteri lidi ani schopni. Takze byt to nevypada, nejsem uplne ztraceny pripad
Kazdopadne dekuju, podivam se toho Levina. Dekuju ![]()
@Keyllah píše:
a bohužel i labilní a psychicky nemocnáa nepřipustíš, že by za část vašich problémů mohla tvoje nemoc, prostě na vině je podle tebe chlap
tak proč se nerozejdete?
Já bych k těm poruchám klidně přidala i jistou formu narcismu. Protože takhle se pochválit (jemná, milá, hodná, křehká) poté, co partnera biju jen proto, že mě „nestabilizoval“ a emočně mi (dle mého názoru) ublížil, to už musí být člověk prost jakékoliv schopnosti kritického náhledu na svou osobu i jednání.
Ať už je ten dotyčný jakýkoliv, věřím, že po čtyřech letech musí být pekelně unavený a jaksi rezignovaný.
Taky teď přemýšlím nad tím, co je cílem té diskuze? Protože nejsi moc spokojená z odpovědí tady, že to jste nejspíš oba. Ale je to vlastně tak podstatné, kdo to je?
Myslím, že to tady už bylo docela slušně napsáno, že dokud člověk není psychicky stabilizovaný a v pohodě, je prakticky bez šancí vybudovat stabilní kvalitní vztah. Takže buď akceptuješ tento vadný, nebo se rozejdete, ty se pokusíš dát dohromady sama se sebou a vůči sobě, aby tys byla ta osoba, co tě činí šťastnou a nečekala to od někoho jiného (partnera neřeším, ten se tady neptal).