Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pokud jste si dítě přáli, věřím, že ten silný cit přijde. Jen máš teď otupělé emoce antidepresivy.
To je normální. U prvního jsem si taky říkala jak přežiji další den. Až bude větší tak se to zlepší. Hodně pomáhají procházky s kočárkem.
@JancaS84 moc dekuju ❤️ ja se rano budim úplně se sevrenym hrdlem, ze mi bude zas cely den brecet a jak preziju den, než přijde chlap z práce.. kdy se to zlepšilo? Zlepší se to až si malý začne třeba hrát?
@Anonymní píše: Více
Jasně, až trochu povyroste tak to bude lepší a lepší. Sice zase přijdou jiný období, ale to už budete líp sehraní.
Myslím, že to přijde, až ti chlapeček začne trochu více vracet, ten začátek s gumovým řvounem je o nervy i bez poporodní deprese. U nás se to zlepšilo tak kolem druhého, spíš třetího měsíce, a teď je syn muj nejmilovanější člověk na světě
bude to dobré
@Teik310 no prave ze mi ani moc nepřidá na psychice to ze mi furt brečí.. přijde mi ze jsem neschopna máma a on to vycítil a furt mi place.. takže kolem toho 3. Měsíce se to obrací? Mam verit v lepší zítřky?
Je to lepší když si začne hrát?
Ahoj, neboj to přijde ani nebudeš vědět jak. Měla jsem bezproblémové otěhotnění, hladký průběh těhotenství, nekomplikovaný porod bez poranění a ani jsem se nenadála a měla jsem miminko doma..přišlo poporodní baby blues..šestinedělí bylo peklo.
Miminko jsem považovala za chybu, která mi zničila můj skvělý život. Každý se hold nezamiluje na první pohled.
Vztah s malým jsem si vybudovala časem a dnes už bych za něj i dýchala…
Hlavně na sebe netlač, každý pocit příjmy i když je negativní. Hodně maminek to tak má, jen se za to stydí a nemluví o tom. Všechno bude dobrý. ![]()
@Kejm ja si prave myslela ze se to po sestinedeli zlepší a nezlepsilo
čekám fakt ze se to někdy zlepší a vidím hroznou neschopnost a beznadej… přesně, ja ho beru taky jako narusitele co mi zničil život a to jsem si ho moc prala
@Anonymní píše: Více
Těžko říct, u nás to bylo kolem toho třetího, kdy na mě začal reagovat, smál se cíleně, trochu si hrál (jakoze co si budem, hrál, chrastil s chtastítkem a bimbal si s hrazdičkou)… a taky jsem tou dobou přestala kojit, takže se mi trochu srovnala psychika a zmizely ty pocity paniky, že nedokážu přežít další den. U tebe to samozřejmě může být jinak, dříve, později, ale myslím, že většině žen se to srovná. A hrozná matka vůbec nejsi, tohle je taková věc, o které se zatím bohužel moc nemluví, ale prožíva to hrozně moc žen, a neznamená to, ze jsme mizerné mámy
A ver mi, že až se pak k tobě chlapeček přijde pomazlit, rekne miluju tě maminko, úplně na tohle hnusné beznadějné období zapomeneš
@Teik310 moc dekuju, takže proste vydržet 💪 musím to zvládnout, dekuju moc.. je fakt ze se o tom vůbec nemluví a kolem sebe vidím jen ty šťastné mámy
Je to normální, taky jsem se děsila každého dne a každé noci, taky pořád plakali, napřed se to zlepší po 3 měsících, potom po 6, až bude pořádně držet hlavičku, pak po 9, po roce to už je celkem fajn, v roce a půl už by to mělo být fakt dobré, dál zatím nevím, ale prostě věř a vydrž ![]()
Nemůžu přidat zkušenost, protože děti nemám, ale máš můj obdiv, jak bojuješ a moc ti přeji, aby se vše brzy srovnalo ![]()
Tohle je moje noční můra a bohužel i trochu předtucha, že jestli někdy dítě mít budu, tak ho budu brát jako narušitele a nebudu ho mít ráda ![]()
@anonymní Joo to jsem si tak myslela a spoléhala na zlepšení..ale laktační mi vysvětlila, že je to jen určitý časový úsek uznávaný společností. Ale hormony po porodu mohou pracovat ještě dlouhoo poté..Takže když pak skončilo šestinedělí a já si pořád nepřipadala jako šťastná maminka, myslela jsem že je semnou něco fakt špatně..
Dnes už vím, že jsem na sebe byla moc přísná. Že to, že nevím proč miminko pláče ze mně nedělá špatnou mámu. A že plačící miminko není moje neschopnost. Jsi máma ne vědma a na vše si s miminkem přijdete spolu. A čím víc se budete poznávat, tím to bude lepší. ![]()
Já tu moji kozu začala mít fakt ráda až tak kolem roku. Ale po cca 6. měsíci už to bylo lepší.
První tři měsíce jsou prostě peklo, skoro každá mamina si tím podle mě projde. Život naruby, miminko je vlastně cizí člověk, přestože pořád slýcháš jak maminky svým dětem přece rozumí a bezmezně je milují.
Ahoj, pisu anonymně, protože je to moc citlivé tema. Miminko jsme si moc přáli, bohužel po těžkém porodu jsem byla hospitalizovana s poporodni depresi v nemocnici na 2 týdny. Beru antidepresiva a klouckovi jsou dnes 3 měsíce a ja k němu stále nemám vztah, starám se o nej, ale ta laska tam není. Řeším to s psychologem, ten mě ujišťuje že to přijde casem, ale ja si neumím představit, ze synka budu mít někdy rada. Když s nim rano vstávám, tak mě to hrozne obtěžuje a celkove.. je mi to strašně líto ze to takhle mam.. prosím o vaše názory nebo příběhy, přijde ten vztah někdy?