Nikoho nezajímám, nikdo nepomůže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Pokud máš psychické obtíže, řeš je s psychiatrem a nebo psychologem.
Mimo jiné ti to pomůže k tomu, aby si mezilidské vztahy dokázala mít takové, aby fungovaly jako vzájemná podpůrná síť.
Mrzí mě, že teď se ukazuje že se to zatím nedařilo a určitě to pro tebe je těžké.
Cesta ven je nyní vážně přes péči o sebe a využití těch správných prostředků. jak se srovnat - tedy psychoterapie a možná i medikace.
Pak půjde začít hledat případně nové blízké lidi a nastavit vztahy tak, aby to bylo oboustraně sytící - zatím si to asi bohužel měla nastavené, že ty dáváš a ony berou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravím… jdu se vyzpovídat a zjistit, jestli to má někdo podobně a jestli svítá na lepší časy…
Poslední rok řeším celkem dost problémů, do kterých jsem se nedostala vlastní vinou… po 14 letech jsem ukončila vztah - důvody rozebírat nechci, ale není to mojí vinou. Díky těmto starostem se u mě během toho roku objevily psychické problémy (panické úzkosti, deprese). Svoje problémy jsem řekla 3 kamarádkám, kterým jsem věřila… nechtěla jsem od nich žádnou ani finanční ani jinou pomoc, jen jsem potřebovala, aby si mě vyslechly, abych se měla komu vyplakat… dopadlo to tak, že se ke mně všechny 3 otocily víceméně zádynezavisle na sobě. Jedna z nich je kamarádka v práci, se kterou jsem měla velmi blizky vztah, tak jakmile jsem s ní začala řešit moje problémy, komunikace z její strany začala vaznout až do skončilo tím, že mi ani nepoprala k narozeninám a vyhýbá se mi. Další kámoška, kterou znám od malička a čekala jsem od ní největší psychickou podporu mi dala najevo, že ji to nezajímá. Když jsem si potřebovala popovídat, tak mi skakala do řeči a mluvila jsem o sobě. Kontakty se také utly. A poslední kámošku znám také X let, sice mi k problému řekla svoje, ale pokud se neozvu já, tak ona se neozve. Což předtím nebyvalo. A když už se spojíme, tak mluví jen o sobě, jak se jí daří tohle a tamto, což mě samozřejmě ještě víc sráží k zemi
.
Nemám nikoho, nikoho nezajimam… a přitom když má někdo jiný problém, snažím se pomoct. A teď když potrebuju já, všichni na mě kašlou
Cítím se strašně sama
a co rodina? a za nějakým odborníkem chodíš? a ten má na to jaký názor? Za mě, pokud se najednou všichni začínají obracet zády, končí kamarádství která trvala roky, nepodpoří tě rodina, nikdo, tak podle mě bude problém i někde jinde než jen u nich 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych tedy své problémy na kamarádky nevalila, ale neříkám, že by tě neměly podpořit, pokud se jim svěříš. Otázku bych si kladla jedinou - CO je nezávisle na sobě přimělo se k tobě otočit zády. Když nepíšeš nic o tom, jaké problémy jsi s nimi řešila, tak to neposoudíme ani my.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Keyllah píše:
a co rodina? a za nějakým odborníkem chodíš? a ten má na to jaký názor? Za mě, pokud se najednou všichni začínají obracet zády, končí kamarádství která trvala roky, nepodpoří tě rodina, nikdo, tak podle mě bude problém i někde jinde než jen u nich
Chodím k psycholozce, z rodiny o tom ví pouze mamka a ta mě podporuje. Jinak to nemám ani komu jinému z rodiny říct..
Já právě nevím, co jsem udělala špatně
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Chodím k psycholozce, z rodiny o tom ví pouze mamka a ta mě podporuje. Jinak to nemám ani komu jinému z rodiny říct..
Já právě nevím, co jsem udělala špatně
A bylo mezi vámi běžné svěřovat se s takovými potížemi navzájem? Jestli jsi přiznala deprese či jiné psychické potíže, možná se prostě lekly. To prostě hrozně záleží, jak otevřený vztah jste měly a co všechno jsi na ně navalila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím, že vzhledem k problémům vidíš situaci ne úplně přesně. Píšeš, že jsi od nich pomoc nechtěla, takže ti šlo jen o vyslechnutí. Čehož se ti dostalo. Ale asi podvědomě čekáš něco více, než běžné chování, kterému teď přikládáš výhradně negativní význam. Kamarádky ale nemůžou a nemají suplovat odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Keyllah píše:
a co rodina? a za nějakým odborníkem chodíš? a ten má na to jaký názor? Za mě, pokud se najednou všichni začínají obracet zády, končí kamarádství která trvala roky, nepodpoří tě rodina, nikdo, tak podle mě bude problém i někde jinde než jen u nich
Zakladatelko, tuhle pisatelku ignoruj. Je velmi zlá, zákeřná - buď je tak hloupá, nebo si svými výpady něco kompenzuje… V každém případě ji pro své dobro ignoruj!
Z mé strany Ti mohu poradit jenom to, že někdy nás blízké kamarádky nepochopí. Nejčastěji proto, že nikdo není v naší kůži a také nikdo přesně neví, co jsme prožili. Možná na některé lidi také nedobře působí stěžování (zejména dnes…), raději poslouchají něco hezkého. Neměj jim to za zlé, sama po létech zjistíš, které z kamarádek to jak myslely… ono se to vyvrbí. Možná je lépe hledat duševní podporu u těch, co prožili stejné věci, co Ty, a zároveň (to je důležité) máte nějaké společné názory na život. Takoví lidé Tě víc pochopí ve Tvém trápení.
Pokud Ti mohu poradit, snaž se hledat radost v maličkostech: pěkné knize, hezkém filmu (ve Tvém položení spíš komediální žánry), v přírodě (procházky hoooodně pomáhají a teď bude jaro 
) a samozřejmě v lidech, kteří Ti rozumí.
Ještě jeden tip: Když je např. mně moc ouvej, tak si řeknu - podívej, jak ti je dobře, kolik lidí se má hůř než ty!
Přeji Ti pokoj a radost v srdci!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravím… jdu se vyzpovídat a zjistit, jestli to má někdo podobně a jestli svítá na lepší časy…
Poslední rok řeším celkem dost problémů, do kterých jsem se nedostala vlastní vinou… po 14 letech jsem ukončila vztah - důvody rozebírat nechci, ale není to mojí vinou. Díky těmto starostem se u mě během toho roku objevily psychické problémy (panické úzkosti, deprese). Svoje problémy jsem řekla 3 kamarádkám, kterým jsem věřila… nechtěla jsem od nich žádnou ani finanční ani jinou pomoc, jen jsem potřebovala, aby si mě vyslechly, abych se měla komu vyplakat… dopadlo to tak, že se ke mně všechny 3 otocily víceméně zády
Nemám nikoho, nikoho nezajimam… a přitom když má někdo jiný problém, snažím se pomoct. A teď když potrebuju já, všichni na mě kašlou
Cítím se strašně sama
Měla jsi to říct maximálně jedné. Síla kamarádství se nepozná při slunečném počasí. Asi to nebyly dobré kamarádky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BeaL píše:
Zakladatelko, tuhle pisatelku ignoruj. Je velmi zlá, zákeřná - buď je tak hloupá, nebo si svými výpady něco kompenzuje… V každém případě ji pro své dobro ignoruj!
proc by mela byt hloupa? proste je vecna, ty tu srsis slunickove a taky te nikdo neurazi, ze jsi hloupa… za mne, pokud nekdo zacina takto: „Poslední rok řeším celkem dost problémů, do kterých jsem se nedostala vlastní vinou… po 14 letech jsem ukončila vztah - důvody rozebírat nechci, ale není to mojí vinou.“… ihned mi vytane na mysli, ajejej, to zas bude nejaka depkoidni fnukna… a taky ze jo.. ntb. ci vinou to vse bylo? to ji nekdo drzel nuz pod krkem, ze se chovala tak jak se chovala??… a ze se k ni 3 nejblizsi kamosky nezavisle na sobe otoci zady? bud spatny celozivotni vyber vc. partnera nebo z normalni borky se stala holka k nevydrzeni… ty budes asi stejny pripad, za vsechno, co se ti, kdy v zivote strasneho stalo, ty vubec nemuzes,… to ti ostatni jsou ti zli, spatni… velmi casto s @Keyllah nesouhlasim, ale v tomto ma, dle meho pohledu, pravdu… pro autorku snad jedina rada - prestan hazet vinu na vsechny okolo… a zacni u sebe, pokud jsi kamoskam se zacla sverovat a prvni tva slova byla - ja za to nemuzu, neni to moji vinou, nedivim se, ze se snazily, pokud jsou alespon trochu normalni, zavezt rec jinam… co by jsi rekla svemu diteti, „Mami, dostal jsem ve skole petku, ale ja za to nemohu…“?
Příspěvek upraven 04.03.22 v 12:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu, že to bolí, ale ty kamarádky mají dost možná samy naloženo až nad hlavu a nemají prostě kapacitu držet ke všemu ještě tebe. Žijeme ve složité době a mnoho z nás je vyčerpaných. Já si pro tuhle potřebu sjednala online psycholožku, jednou za cca deset dní pokecáme, vypovídám se, a je to dobré. Člověk fakt nemůže čekat, že kamarádky nebo rodina budou fungovat jako terapeut. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Chodím k psycholozce, z rodiny o tom ví pouze mamka a ta mě podporuje. Jinak to nemám ani komu jinému z rodiny říct..
Já právě nevím, co jsem udělala špatně
Já bych to řešila hlavně s tou psycholožkou, je super, že tě maminka podporuje, ale s tím, kolik toho na ni navalíš, taky opatrně. Je otázkou, co čekáš od těch kamarádek. Píšeš, že nic, ale proč se tedy otočily všechny tři zády, když to byly tak dobré kamarádky. Jestli je to tak děsivé, nebo je toho tolik, nebo tak často, že všechny kamarádky utečou, řeš to s tou psycholožkou. Ona je za to placená, měla by ti pomáhat, s nikým dalším bych to neřešila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Urcite by te podporit mely. Kazdopadne jestli jsi nasadila tempo a valila do nich furt to samy porad dokola, tak vzhledem k tomu, ze i ony maji urcite svy problemy, tak jim to zacalo byt tak trochu otravne. Primarne musis ten problem vyresit sama se sebou. Jako malokdo je tak empaticky a ma na to mentalni kapacity v dnesni dobe, aby treba kazdy den vedl rekneme dvouhodinovy telefonát o tom, jak je vsecko na nic. Tohle bych si ja dovolila treba v ramci rodiny-treba moje matka je ten typ, ze by tuhle podporu zvladla dat. Ale treba po svych kamaradkach bych to ja nepozadovala, kdyz vim, ze vsecky maji male deti, nevi, kde jim hlava stoji…jako rict jim o problemu, to samozrejme, ale je treba si uvedomit, ze je to primarne tvuj vladtni problem, ne jejich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BeaL píše:
Zakladatelko, tuhle pisatelku ignoruj. Je velmi zlá, zákeřná - buď je tak hloupá, nebo si svými výpady něco kompenzuje… V každém případě ji pro své dobro ignoruj!Z mé strany Ti mohu poradit jenom to, že někdy nás blízké kamarádky nepochopí. Nejčastěji proto, že nikdo není v naší kůži a také nikdo přesně neví, co jsme prožili. Možná na některé lidi také nedobře působí stěžování (zejména dnes…), raději poslouchají něco hezkého. Neměj jim to za zlé, sama po létech zjistíš, které z kamarádek to jak myslely… ono se to vyvrbí. Možná je lépe hledat duševní podporu u těch, co prožili stejné věci, co Ty, a zároveň (to je důležité) máte nějaké společné názory na život. Takoví lidé Tě víc pochopí ve Tvém trápení.
Pokud Ti mohu poradit, snaž se hledat radost v maličkostech: pěkné knize, hezkém filmu (ve Tvém položení spíš komediální žánry), v přírodě (procházky hoooodně pomáhají a teď bude jaro
Přeji Ti pokoj a radost v srdci!
Ještě jeden tip: Když je např. mně moc ouvej, tak si řeknu - podívej, jak ti je dobře, kolik lidí se má hůř než ty!
můj osobní stalker 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zdravím… jdu se vyzpovídat a zjistit, jestli to má někdo podobně a jestli svítá na lepší časy…
nezavisle na sobě. Jedna z nich je kamarádka v práci, se kterou jsem měla velmi blizky vztah, tak jakmile jsem s ní začala řešit moje problémy, komunikace z její strany začala vaznout až do skončilo tím, že mi ani nepoprala k narozeninám a vyhýbá se mi. Další kámoška, kterou znám od malička a čekala jsem od ní největší psychickou podporu mi dala najevo, že ji to nezajímá. Když jsem si potřebovala popovídat, tak mi skakala do řeči a mluvila jsem o sobě. Kontakty se také utly. A poslední kámošku znám také X let, sice mi k problému řekla svoje, ale pokud se neozvu já, tak ona se neozve. Což předtím nebyvalo. A když už se spojíme, tak mluví jen o sobě, jak se jí daří tohle a tamto, což mě samozřejmě ještě víc sráží k zemi 
.
Poslední rok řeším celkem dost problémů, do kterých jsem se nedostala vlastní vinou… po 14 letech jsem ukončila vztah - důvody rozebírat nechci, ale není to mojí vinou. Díky těmto starostem se u mě během toho roku objevily psychické problémy (panické úzkosti, deprese). Svoje problémy jsem řekla 3 kamarádkám, kterým jsem věřila… nechtěla jsem od nich žádnou ani finanční ani jinou pomoc, jen jsem potřebovala, aby si mě vyslechly, abych se měla komu vyplakat… dopadlo to tak, že se ke mně všechny 3 otocily víceméně zády
Nemám nikoho, nikoho nezajimam… a přitom když má někdo jiný problém, snažím se pomoct. A teď když potrebuju já, všichni na mě kašlou
Cítím se strašně sama