Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lucy75
On terapii naprosto zásadně odmítl.
Já vím, ze jsem asi blba.
Ale ano, mate pravdu. Tikaly mi biologické hodiny… takže když nsem zjistila, ze jsem těhotná, proste jsem měla radost.
Já jsem asi proste netušila, ze vůbec existuje osobnost, jsko je on.
Já jsem z tak vřele, kontaktní s milující rodiny. Pro lásku jsem asi ty varovný signály neviděla.
Pro mě je proste nepochopitelny, ze nemá potřebu malyho pomackat, usmívat se na něho..
Mate pravdu. Měla jsem to proste vyřídit z těch jeho reakci. Pořad mi ale sliboval, ze to bude lepší. Opakoval, ze mě miluje.
A já jsem milovala jeho..
Než jsem otehotnela, asi milionkrát mě napadlo odejít. Ale pro ty jeho oci jsem proste zůstala, až vzniklo mimi.
Já ho mám tak rada, ale je pro mě tak traumatizující, ze proste nechce fyzicky kontakt.
Ještě před tehu to šlo. Ale teď už proste vždyť i veškerý svoje snažení. Terapii odmítnul. Já to řeším sama s psycholozkou. Snažím se proste na všech frontách. Pravé nevím, co je správný. Nechci, aby malej zažíval hádky a chlad.
U mých rodičů je naprosto harmonicky prostředí. A mne to došlo všechno až teď. S malým na rukou. Do té doby jsem přítele vždycky omlouvala s snažila se vidět chybu v sobě. Byl unavený, tlačíš na něho, nemá náladu.
Ja si proste dovedu představit mnohem harmonictejsi vztah, vidím ho u svých rodičů.
A říkám si, jestli pro nás všechny neudělám lip, když si tohle přiznám a už se nevratim.
Přítel je fér a chce se starat. Takže vím, ze in nikdy nebude ten poslední, co se sbali a pošle mě do haje. Je na to posera.
Ale já se trápim vedle něho stejně jako on vedle mě.
@Lucy75 A to je pravé to těžký.
Já fakt vidím, ze mě má svým způsobem rad. Ale já jsem ten, kdo ve vztahu něco postrádá..
Já proste absolutně nechápu, ze je pro něho tak těžký vzít mě alespoň za ruku, když už se mnou skoro nespí.
Nebo mě obejmout..
Jsme jako oheň a led. Ale já to jasné vidím až teď, když máme malyho. Před tím jsem k já měla časově náročnou práci. Trávili jsme spolu sice čas, ale pořad jsem myslela, he jsme na nějakou vrelost moc unavení.
Teď s malým je to náročný, kolikrát už se mi únavou nohy pletou, ale stejně vím, ze bych malyho šla pomazlit a šla mu dat pusu a pochovat si ho.
Já chápu, ze jsem byla blba a pro lásku neviděla naše rozdíly… ale.. opravdu jsem ho milovala, chtěla pro nás vybudovat rodinu. Mě proste nenapadlo, ze existuje osoba, která je emočně tak labilní, ze ji bude zatěžko usmat se na vlastní dítě… Člověk o tom možná slyší, ale když to pak zažije na vlastní kůži..
Zda se mi proste jako mimozemšťan.
Věřím, ze byl byl dobrý “víkendový táta”. Darecky, výlet.. jednou za čas s vypětím sil.
Jak to že máte dítě když ho nechtěl? Já když jsem ho nechtěla, prostě jsem ho neměla. Nedovedu tohle pochopit. Jinak pokud nejsi spokojená, odejdi. Je to váš život.
@Švédka87 Ach jo. On nikdy neřekl, ze nechce dítě. A na oznámení těhotenství reagoval pěkně.
Syn vznikl tehdy, když byl opilý a nehlidal se. Js ho do dítěte nenutila. Vůbec jsem
v té době neuvazovala, ze bych otehotnela. Byli jsme spolu rok a půl a už to drhnulo. Ale tehu mě nakoplo a dělala jsem všechno, abych vybudovala rodinu.
@marcellia To se opravdu nezmeni.Ja mam taky citove chladnyho pritele, je v citech studeny jak psi cumak, neumi ani rict mam te rad. Cekala jsem dlouho a nezmenilo se nic.
@Seky11111 To přítel mi říkal často, ze mě miluje. Jen to nechce vyjadřovat fyzicky.
Mám ho rada a kdyby se jen trosku snažil, tak bych se vrátila.
Jak říkáte. Vybrala jsem si to. Nemůžu říct, ze bych vysloveně trpěla. To ne. Jen sex mi chyběl.
Ale proste dítě to nechápe. Nerozumí, ze mu tatínek všechno koupi. Potřebuje lásku opravdu cítit.
@Veronica Pika píše:
@reny14
Hele, syn proste nebyl plánovaný. Udělal mi ho a bylo to. A když jsem zjistila, ze jsem těhotná, tak jsem proste byla šťastná a věřila jsem, ze ho maličký rozehreje..
Dítě se jen tak neudělá, vznikne, když se rodiče rozhodnou nechránit. Tak máš emočně chladnějšího chlapa, asi bych s tím zkusila žít a uvidíš časem. Pokud je vše ostatní ok, zabezpečí vás, je pozorný, stará se… Já bych to, minimálně pro teď, nechala jak to je.
Wow…
No..po čtení prvních komentářů a hlavně věty, že se mazlí s kočkou, tak jsem čekala, že bude nadšený z mimca…jsem si řekla,: Ok, trollik si spletl čtvrtek se sobotou…
Ovšem při pokračování mě postupně přepadla hrůza, jestli to není opravdu reálné a píše tu opravdu udivená mamina a jako bonus inteligenčně slabší jedinec…neber to jako urážku, ale pleteš tu pátý přes devátý a já osobně se vtom pěkně ztratila, dost si protiřečíš a hned na vícero frontach.To je jedno.
Jedina jasna jistota je, že máte spolu dítě, které Vás bude pojit do vaši nejdelsi smrti a za které máte oba zodpovědnost, takže se s tím emočně plochým člověkem budeš muset vypořádávat další minimálně 26 let v úzkém kontaktu skrz potřeby dítěte.
Nevím jak jste to dítě zvládli, když na sebe cumite jak zahradník do skleníku.
ale všechno jde evidentně.
Co chceš teď poradit? No pokud možno dokázat nahodit nějaký komunikační kanál kvůli vašemu potomkovi. Jinak zkrachují i praktické věci.
@Veronica Pika píše:
@reny14
Hele, syn proste nebyl plánovaný. Udělal mi ho a bylo to. A když jsem zjistila, ze jsem těhotná, tak jsem proste byla šťastná a věřila jsem, ze ho maličký rozehreje..
„Já mimi chtěla, on ani ne, ale zdařilo se“. Tak určitě, tohle z tvé strany vůbec nebylo plánované ![]()
@Veronica Pika on tě nejspíš svým způsobem miluje, ale je porouchaný, k tomu pije. Navíc dítě moc nechtěl. Co jsi čekala, že se stane když si dítě uděláš s takovým tatínkem? A proč tolik let čekáš, že se změní?
Jdi od něj, utrápíte se.
Hele on spíš neví, jak se k němu vlastně chovat. Na jednu stranu má tendenci se chovat jako jeho otec ale na druhou stranu se k němu tak chovat nechce. Tak před tím utíká. Já byla šťastná, že jsme měli kluka, protože u nás se dávala markantní přednost bráchovi, všechno pro kluka a já byla vždy ta, na kterou zůstaly akorát jeho zbytky a tak se to táhlo až do dospělosti. A vnitřně jsem tušila, že budu v sobě cítit ten rozdíl mezi mými dětmi. Proto už žádné mimčo nebude a jsou zkrátka vzorce chování, které si s sebou neseme ačkoliv si to třeba neuvědomujeme nebo nedokážeme změnit. Má problém pouze s dítětem, to jasně signalizuje jeho rozpolcenost a vnitřní problém pramenící z jeho dětství. Nevzdávej to a zkus ho přesvědčit o terapii. Ty sama mu nepomůžeš a on sobě také ne. MUSÍ to řešit s odborníkem, který mu pomůže problém postupně odkrýt a pracovat s ním. Jestli mu za to nebude ale váš společný život stát, tak odejdi.
Jenom doplním - nemluvím o samotném psychologovi nebo psychiatrovi. Mluvím opravdu o terapeutovi. Ať případně ten psychiatr provádí i to, je to důležité v tomto případě. Tvůj muž nepotřebuje léky ale aktivně problém řešit.
@terien píše:
„Já mimi chtěla, on ani ne, ale zdařilo se“. Tak určitě, tohle z tvé strany vůbec nebylo plánované
Zakladatelka napíše tuto větu, ale pak zase tvrdí, že dítě chtěl nebo že na těhotenství reagoval pěkně - tak pak si vyber jak to teda je nebo není. Protiřečí si i v jiných věcech.
@izabe Jsem v tom sama ztracena. Je to s nim jako na houpačce.
Miminko ještě nechtěl, ale proste se neuhlídal při sexu a já otehotnela. Nechápu, co na tom nechápete…
Na zprávu o těhotenství reagoval pěkné. Hned druhy den ale vůbec nechtěl slyšet, ze jsem těhotná. Odmítal vybírat jméno a proste mi za cely tehu neřekl, ze se na mimi těší. Přitom vím, ze se jim chlubil v práci.
Než jsem otehotnela, o miminku jsme de bavili a říkal, ze děti chce, ale ještě chce chvilicku počkat.
Je to proste houpačka.