Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@brumdinka jenže vždycky se to bude dít, tomu nezabráníme, nevěra byla, je i bude, protože člověk je prostě jen člověk a chybuje ![]()
@chebskamaminka ano, ale to je přesně to co jsem tu od začátku psala, to že je to běžné, ještě neznamená, že je to v pořádku a správné…fakt už nevim, jak jinak bych to napsala, aby mi tu zas nebylo mláceno o hlavu jaká jsem moralistka - fakt nejsem ![]()
@brumdinka určitě to není správné, ale tak já to beru s rezervou co tu všichni píšou, člověk se do toho nesmí moc vžívat (ikdyž někdy to se mnou teda zacloumá),musí si opakovat, že to je jen virtuálno a nehledě na to, zakladatelé diskusí na jakékoliv téma si tu maximálně přečtou zkušenost, ale problém si vždy musí vyřešit sami, ať už je to nevěry, hádky doma nebo jiná témata
@silvik.sk píše:
Stridat podle nadady?prosim te a tohle jsem napsala kde?
nebud smesna
Chjo, to se tak prostě říká. ![]()
Ale vzhledem k tvým názorům si myslím, že kdybys byla podváděná byla bys v pohodě a žádný drama by to pro tebe nebylo. To ti asi ti/ty podvádění sakra závidí. Neznám nikoho, kdo by se s tím, že ho opustí partner, tak lehce vyrovnal.
@meluzinka
Ano, protoze at to prijde, tak to zarucene poznas… ![]()
Já znám plno lidí, co jim druhý manželství nebo vztah vyšel a jsou fakt štastný.
Ale spíš to jsou ty opuštěný než opouštějící.
Těch se plno z nich hrabalo zpátky, když zjistili, že to asi není to pravý ořechový nebo když si jejich žena někoho našla.
Další už s tou „osudovou láskou“ dávno nejsou a zbytek…žádný extra štěstí. Většinou hádky kvůli dětem a alimentům a nebo maj další tajnej vztah.
Podělaný vztahy s dětma ani nezminuju. A většinou to taky bylo..nikdy to nebylo s nikým takový a osudový a nikdy jsem nikoho tak…atd.
Ale tak třeba někomu to vyjde, no…řikám, co znám já.
@ivunak píše:
Víš proč ho neříká? Protože má strach. Pokud by ho řekl, mohla totiž manželka udělat rozhodnutí o jejich manželství. A to on nechce. Chce ho udělat sám, až se rozhodne, co pro něho bude nejlepší…
Nejvýstižnější příspěvek.
@silvik.sk píše:
@meluzinka
Ano, protoze at to prijde, tak to zarucene poznas…
co poznas?
hele, ja si rikala, ze nevera me nerozhodi. rozhodil me ten pocit zrady. to se asi neda popsat. zrady od nejblizsiho cloveka. zrada, lzi a ta zmena toho, o kom si myslis, ze Te podrzi a zalezi mu na tobe.
a v teto situaci musis drzet deti, sebe, casto bojovat o deti a majetek. fakt lahudka…
@silvik.sk píše:
Chjo, fakt uz by stacilo. No boze, tak podvedl, zamiloval se. Je to blba situace, ale nedelejte z toho takove drama. Zivot proste obcas neni fer, to se stava, ake svet se nezbori a zivot jde dal, pro jej i pro tu manzelku…
No jistěěě.
![]()
@meluzinka píše:
Ve chvili kdy se to stane tobe a tvym detem se ten svet zbori…
No nebyla by ani prvni ani posledni. Zivot neni fer, neni idealni, lidi jsou obcas ovladani pudy a chemii. Nekdy se proste stane ze se jeden nebo druhy zamiluje jinde, nekdo mosty pali, nekdo ne. Kde nic neni ani smrt nebere, pokud vyprcha ze vztahu laska, stejne dojde do bodu kdy zanikne, i kdyby zakladatel chodil na terapii dvakrat denne. To je proste zivot a Slunce vyjde jako kazdy jiny den a Zeme se neprestane tocit.
A jen pro poradek, mne se to stalo a musela jsem se s tim srovnat a ziju dal. Vuci ex nemam zadny problem, kdyz opadly nejbourlivejsi emoce doslo mi, ze se to holt nekdy stava a nevyhnulo se to ani mne a mchd na nevere potazmo krachu vztahu maji podil vzdycky oba dva.
@Sworley a ja to znam na nekolika pripadech i opacne, kdy opoustejici si „polepsil“ a jsou spolu s byvalou milenkou spokojeni. Pak znam i ty opustene, co jsou opustene stale a pak i ty, kteri se s milenkou/milencem po rozvodu s partnerem stejne rozesli.
@Adam122 to co se ti teď stalo, se stalo i mému muži. Jenže já o tom vím a to hůř pro nás všechny. Píšeš, že tě život s manželkou netěší, možná by ses divil, že život s tebou nemusí těšit ani tvoji manželku. My ženy máme šestý smysl a cítíme to, když nás muži klamou, je tedy možné, že tvoje žena v noci pláče do polštáře.
Rozum do hrsti a chraň si to nejcennější co máš - rodinu. Láska není zamilovanost. A jestli tě nebaví aktivity s tvojí ženou, třeba jsou už ohleděné, zkuste něco nového, kdyby to měl být skok s padákem…
@jkra píše:
co poznas?
hele, ja si rikala, ze nevera me nerozhodi. rozhodil me ten pocit zrady. to se asi neda popsat. zrady od nejblizsiho cloveka. zrada, lzi a ta zmena toho, o kom si myslis, ze Te podrzi a zalezi mu na tobe.
a v teto situaci musis drzet deti, sebe, casto bojovat o deti a majetek. fakt lahudka…
Nadsazka, vtip, proste vseho moc skodi, i toho moralizovani tady. Clovek proste dela nektere rozhodnuti s nejlepsim svedomim a vedomim, aniz by chtel ublizit. Casem ale zjisti, ze to byla chyba a proste ublizil, nechtic. I o tom je zivot a ze je nekdy sakra tezky… Ale kdo jsi bez viny, hod kamenem…
Ono je opravdu lehké soudit ostatní, pokud se do stejné situace sami nedostaneme. Také jsem byla přesvědčená, že bych nikdy nebyla schopná být s ženatým mužem. Něco podobného udělal můj táta a já se s tím těžko srovnávala. Ale…
Znala jsem 3 roky kamaráda, ženatého s dětmi. Nikdy by mě nenapadlo, že bych s ním mohla být. Jenže pak jsme se do sebe zamilovali. Opravdu moc. Rozuměli jsme si jak nikdy s nikým. Já se to několikrát snažila ukončit, říkala jsem si, že na něco takového nemám, situace mě děsila. Ale láska byla silnější a my se k sobě vždy vrátili.
Oni doma byli v té době s manželkou už několik let vzdálení, ale domluvili se, že kvůli dětem tento stav chtějí udržovat. Věděla jsem tedy od počátku, že kvůli dětem neodejde, dokud ho budou opravdu denně potřebovat, tedy alespoň do puberty.
Jak to dopadlo? Jsme spolu 5 let, zamilovanost nevyprchala, ale přerostla v lásku a ač jsme prošli mnoha nelehkými zkouškami, stále trváme na tom, že spolu chceme být. Děti z prvního manželství už relativně odrostly a osud tomu chtěl, že v rychlém sledu za sebou čekáme druhé miminko a začínáme spolu bydlet. Zda nám to spolu vydrží říct nedokáži, ale určitě vím, že za to chceme oba bojovat.
Zakladateli nevím co poradit. Vážím si ale toho, že nad tím opravdu přemýšlí a snaží se najít v rámci možností to nejlepší řešení. Rozumný návrh, který tu už zazněl, je aby nějaký čas zkusil být sám. Jen tak si možná ujasní své priority. A můj názor je ten, že manželce by to říci MĚL. Nic nebolí více než tahání za nos, lhaní. Jen pokud to přizná je možné najít společné řešení - ať nápravu vztahu nebo rozchod. Pokud by s manželkou zůstal, ale nikdy by jí to nepřiznal, zůstalo by už navždy ve vztahu černé svědomí, pocit neupřímnosti…
Hodně štěstí Tobě, Tvé ženě, synovi a snad i milence. Ať už to dopadne jakkoli.
Ještě dotaz - jak to celé cítí milenka?
Anonymní K.
PS: A určitě to není tak, že když je žena schopna stát se milenkou, znamená to automaticky, že pro ni věrnost mnoho neznamená a že má ještě nějaké další milence. Já po celý náš vztah jsem přítelovi věrná, miluji jej a ani mě nenapadlo, že bych měla jít za jiným. Věrnost pro mě znamená mnoho a s nevěrou (ať svou či přítelovou) bych se asi smířit nedokázala. Kdybych přítele opravdu nemilovala, nikdy bych se do takto šílené situace nepustila, ty nervy by mi za nějaký špás opravdu nestály…
Anonymní K.