Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, mám 3m miminko, dřív nebyl problém v kočárku teď je to horor..
Položím chvíli kouká a když by měla usnout tak křik, nejdřív to jde ale rozjede se a je k nezastavení..🙈
Nechci ji tam nechat řvát hodinu..
Někdy se mi povede ji položit po uspání na ruce.
Ráda bych s ní chodila ven ale nevím jak jí na to naučit 🙈 máte někdo stejnou zkušenost? 🍀 🍀 🍀
@Laika509 píše: Více
Zkus zakrýt výhled tmavou dekou, třeba jí vadí svetlo.
Miminko už vidí líp, tak ji to může rušit. Synovi taky svetlo vadí
Mě to dělala první dcera, jen byla už o něco starší (asi 4-5 měsíců) - v kočárku sice spala (ale usnula jen když jsem jí položila a hned šla, to jí rychle uspalo, když hned neusnula, brečela), ale jak se vzbudila, začala brečet a domů jsem jí musela odnést, protože byla schopná brečet celou cestu bez ohledu na to, jak daleko jsme byly. U nás to bylo kočárkem. Nejdřív jsem myslela, že jí vadí, že nevidí z korby ven, předělala jsem ho na sporťák - i když byla ještě malinká, šel do lehu, tak to šlo. Ale problém to nevyřešilo. Brzo jsem otěhotněla znovu, potřebovali jsme jiný kočárek, který měl přídavné sedátko a mohl se pak použít jako sourozenecký. Koupili jsme ho hned a nečekali až se narodí druhé, protože se mi líbil a věděla jsem, že ho stejně kupovat budeme (starší bylo tehdy cca 8 měsíců). Od prvního dne s novým kočárkem byla dcera spokojená a už v něm nikdy nebrečela.
Jedno z dětí jsem měla až do 7 měsíců v nositku. Kočár znamenal totální řev až dokud neuměla sedět a nemohla se z něj koukat. Vyzkoušela jsem všechno, fakt všechno, co mě napadlo. Ale pořád řev. Tak jsem ji dala ze zoufalstvi do nosítka a najednou ticho…kočár jsme pak téměř nepoužitý prodali za stejnou cenu, za jakou jsme ho koupili.
@Laika509 poříď si nositko. Nejspíš chce být prostě u tebe.
Dcera měla taky období kdy kočárek odmítala a plakala v něm, tak jsem ji prostě nosila, nijak jsem to nelámala přes koleno a teď v roce a půl vezme kočárek opět občas na milost 🙂
Za mě rozhodně lepší než ji nechat plakat.
Je to zajímavé a pořád častější. Já to fakt nezažila. Neumím posoudit. Ale máme takovou známou. Její první dítě se zásadně neslo, kočárek se strkal před sebou, maminka totálně vyplivaná. Zajímavé je, že to první dítě roste a jsou s ním jen potíže. Pořád má svou hlavu. Ve všem.
@Pe.M.1 Můžeš mi prosím vysvětlit, co básník chtěl tím příspěvkem říct?
Já myslím, že dítě, které tu silnou vůli umí projevit už odmala, je prostě založením takové a roste to s ním. Má ve všem svou hlavu. Neustoupí. Je jedno, zda má pravdu ono nebo rodič. Ale musí být po jeho. Silný jedinec. Jde za svým, nenechá si nic vnutit ani nabulikovat. Bez ohledu na cokoliv si svoje prosadí. Je to zajímavé. Tihle maminku a dítě známe dlouho. Ona sama říká, kde já k takovému dítěti přišla. To druhé takové není.
Já když čtu, že malé miminko nechce kočár, nechce postýlku, chce spát u rodičů, tak se tomu divím. Já to u dětí nezažila.
Ano, dítě chce kontakt
Povídat, chovat, dotýkat se, ukazovat věci, nosit. Ale aby neusnulo, aby si hlídalo, zda je na ruce, v kočárku, v postýlce, to já neznám. Někdy přece musí být unavené, a usnout, ať je kde je.
@Pe.M.1 píše: Více
No, jsou děti, které to, že nejsou v blízkosti rodičů, budi. Dřív se nechaly vyrvat, usnuly, rezignovaly. Moje máma mi říkala, že mi dokoncedávala prášky na spaní předepsané doktorem (před čtyřiceti lety). Mám dvě děti. Jedno spalo dobře kdekoli, druhé spí špatně, když není s námi. Miminko si nic nehluda, nevynucuje, na to nemá rozumovou kapacitu.
Mě to zas přijde celkem pochopitelné
Každému člověku něco vadí, když je větší, tak to může vyjádřit nebo změnit. Miminko to dokáže vyjádřit jen pláčem. Není to podle mě nějaký vzdor, prosazování si svého nebo bezdůvodné odmítání kočáru, postýlky… Může to být tak, že mu chybí kontakt s maminkou a proto křičí a je to věc, kterou by se asi mělo naučit - být samo v postýlce nebo v kočárku. Ale může to být něco jiného - málo světla, moc světla, málo místa, moc prostoru, vůně, smrad, zima, teplo, strach… - něco, na co si nedokáže zvyknout a komunikovat to může jen pláčem. Proto jsem psala o své dceři a kočárku. Taky jsem si myslela, že jsem si jí možná rozmazlila, že se chce nosit a ne jezdit v kočáře… Ale nebylo to tak. Problém byl v kočárku. A nebyl to (z mého pohledu) špatný kočárek. V té době jsem ho vídala na ulici často, děti v něm v pohodě, cenově to byl takový střed, ne vysloveně levná varianta, pěkný, prostorný. A nejspíš právě to poslední bylo to, na co si dcera nedokázala zvyknout - měla kolem sebe asi moc prostoru. Ten druhý byl „kompaktnější“, místa v něm bylo dost (na dlouhé cesty jsem ho používala ještě i když starší bylo 3,5 roku a pořád se do něj v pohodě vešla), ale sedačka byla jinak tvarovaná a oproti tomu původnímu byla užší.
@Pe.M.1 Syn byl velmi kontaktní, nesnášel třeba ten kočár. Jednoduše v něm nespal - řval. Když jsem odešla od něj, byl do 3 minut vzhůru a řval… A mohl být unavený jak chtěl. Když byl starší a kočár třeba měl na přesuny (třeba skoro 2 roky), tak raději ten spánek vynechal - mohl být jak moc chtěl a neusnul prostě.
Jinak je to úplně normální dítě.
Mně maminka vyprávěla, jak mě prostě nechala večer v postýlce vyřvat a já jsem se sama prostě naučila usínat. Rok tedy dávno před 89.
Nesnášela jsem jesle, taky jsem si prostě zvykla. Neuměla to jinak.
Malej v kocaru casto hystericky jecel od cca 2m, takze jsem casto stridala nositko a kocar (nebo sla jen s nositkem). Ted kolem toho pul roku uz zase kocar bere, ale malokdy v nem spi, spis je zvedavej. Taky mu hodne vadi horko, jakmile je venku teplo, tak pri prochazkach proste jeci.
Jedina chvile, kdy je v kocaru naprosto spokojenej, je, kdyz s nim jdu behat nebo si ho manzel vezme na brusle, to se mu tam libi.
Me to nevadi, naopak je pro me nositko praktictejsi (nemusim tahat kocar), kdo to nese nejhur je asi starsi cast rodiny, dite prece MUSI pres den spat v kocarku ![]()
@kocourGarfield píše: Více
To mi moje maminka taky vyprávěla 🙈
Dat a nechat jako jsem to dělala s vámi..
Bohužel asi na to jsem měkká 🙂
Ona pak pláče tak až se zakuckává 🙂↕️
Možná až bude větší mi to tak nebude trhat srdce