Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jasně Jani, zajímají mě jen názory kolem. Není to návod pro mě co dál dělat. Jen chci vědět, jak by reagovali ostatní. Samozřejmě i vy máte pravdu, člověk se mění. Něco řekne a za týden to může být jinak. Proto je to tak ožehavé téma…
@dolceIsabell Jasně, Ty nikdy nevíš, kdy on bude připraven, kdy bude chtít. Třeba v té zimě už opravdu chtít bude… Bylo by dobré, kdyby Ti alespoň řekl upřímně své pocity, důvody apod.
Jak sama píšeš, tak by nebylo moudré čekat několik let… Muži to v tomhle mají opravdu snazší.
@zoidberg píše:
@dolceIsabell a nemá třeba kolem sebe nějaké rozvedené tatínky? Takové co platí a děti vidí dvakrát do měsíce? Nebo třeba nějaké nešťastné kolegy a kamarády? To by mohla být příčina proč se bojí.
No tak to pěkně zakladatelce poví a ona se rozhodne, zda-li s ním trávit čas a nebo jít o dům dále. Je to dost jednoduché.
A pak on už se nebude bát a bude do smrti šťastný. ![]()
@dolceIsabell píše:
Mám ho ráda a počkala bych, jen se bojím, že čekání za rok, za dva se protáhne navždy..On to nepřizná a já opravdu nechci obětovat něco tak zásadního jako dítě. Ano já vím, jsem mladá, ale…Kdyby mi bylo 20, 22 neřeším to
Váš vztah by se teď měl někam posunout. Za dva roky už bude přechozený, jestli to už není teď. Pokud nemáte před sebou nějaký dlouholetý projekt jako např. „objevení nových kmenů v povodí Amazonky“, který by vám zabral hodně času a mysli, tak se do dvou let rozejdete.
@Kobliha51 píše:
No tak to pěkně zakladatelce poví a ona se rozhodne, zda-li s ním trávit čas a nebo jít o dům dále. Je to dost jednoduché.A pak on už se nebude bát a bude do smrti šťastný.
Stačí když mu zarazí vycházky a bude ho od nešťastných chlapů izolovat.
Nebo ať sepíše smlouvu, že se z ní po dítěti nestane hysterka, fůrie, velryba, frigidka… ![]()
@zoidberg píše:
Stačí když mu zarazí vycházky a bude ho od nešťastných chlapů izolovat.
Nebo ať sepíše smlouvu, že se z ní po dítěti nestane hysterka, fůrie, velryba, frigidka…
Nic takového. Mají oba občanku, jsou tudíž svéprávní. Nic nezakazovat. Pokud má on obavy, že se ona změní ve furii, tak ať jí to řekne a ona se k tomu nějak postaví. Všechno je lepší, než neříct nic a blbě se usmívat.
Děkuju všem, že to pojali „normálně“ a nekamenují mě zde ženy/muži že jsem sobecká bůh ví co a že si s ním mám promluvit ( v komunikaci opravdu problém nemáme, spíš je háček v tom- co si sdělujeme)
Asi to vidím na objevení nových kmenů v povodí Amazonky
Bezva nápad! ![]()
@dolceIsabell píše:
Neboj se s komunikací já rozhodně problémy nemám a na nahlížení do kočárků a pobrekávání u telenovel kde je miminko nejsem a považuju to za trapnéAno mluvila, mluvím. Řekne že vidí, že jsem ta pravá, že by to být už mohlo, nebo řekne BUDE…když jsem se vytočila že bude už neberu jako odpověď řekl v zimě…Víte, já vím, že mi nesdělíte proč se tam v jeho hlavě děje. Spíš jsem chtěla vědět, zda je to normální se chlapa o dítě doprošovat. Pokud ano, jsem v klidu
No jo, jenže Ty jsi zakladatelko opakovaně uvedla, že s komunikací problém nemáš, ale Tvůj partner evidentně jo. Na přímý dotaz, jak konkrétně si to v budoucnu představuje, bych osobně čekala jasné odpovědi (které pak taky budou platit). Můj manžel je taky o pár let starší, takže u nás chtěl první děti on - a začal s tím právě těsně po třicítce, tak v těch 31, bych řekla. Ale my jsme o tom tak nahrubo mluvili dost dlouho dopředu a když už to právě začal myslet vážně, tak jsem se konkrétně vyjádřila, kdy nejdřív je to pro mne reálné a to pak taky dodržela…
A ten termín „v zimě“ nyní řekl poprvé? Jakože to není desáté odsunutí „na jaře“, „po dovolené“, „až dostavíme“ „až, až až“…
Pokud je to první jasně řečený termín, tak bych na něj počkala. Zima je za dveřmi, takže je potřeba čekat pár cyklů né let, a tobě je 25 a né 32.
Teprve, kdyby jaro klepalo na dveře a nic se nedělo, tak bych se ho zeptala znovu, jak to tedy bude, že bys rodinu chtěla, jste zajištění, vystudovaní, práci máte, tak na co čekat? A uvidíš, s čím se vytasí.
Mmch, jak se nyní chráníte? Můžeš na to taky jít tak, že mu oznámíš, že když teda v zimě, tak že v lednu vysazuješ antikoncepci a pokud děti nadále nechce, bude se chránit sám, a ty že se podle toho zařídíš. Samozřejmě to říci v nadsázce, rozhodně neradím vysadit HA natajno!!! ale tak nějak ho už stavět do pozice, kdy teda tu jeho stanovenou zimu bereš za své…
@Vochomůrková píše:
No jo, jenže Ty jsi zakladatelko opakovaně uvedla, že s komunikací problém nemáš, ale Tvůj partner evidentně jo. Na přímý dotaz, jak konkrétně si to v budoucnu představuje, bych osobně čekala jasné odpovědi (které pak taky budou platit). Můj manžel je taky o pár let starší, takže u nás chtěl první děti on - a začal s tím právě těsně po třicítce, tak v těch 31, bych řekla. Ale my jsme o tom tak nahrubo mluvili dost dlouho dopředu a když už to právě začal myslet vážně, tak jsem se konkrétně vyjádřila, kdy nejdřív je to pro mne reálné a to pak taky dodržela…
Přesně tak.
A Kobliha to řekla správně/výstižně (což je snad u Tvých všech příspěvků, Kobližko
,asp. já často přikyvuju, když Tě čtu
). Je to ztráta času - pro ni, která se pak může po jeho sdělení zařídit, tak pro něj, který by na rovinu měl říct, co a jak a taky proč.
Mmch - to přitroublý usmívání se jsem zažila, ale protějšek (už jím není) to dělal, ať šlo o veledůležitou věc či prkotinu, a pro mne = skoro výsměch, znevažování mých citů a pocitů. Jsem na to dík němu už možná až alergická, byť ne doslova, ale na některou mimiku nebo řeč těla by si obč. lidi měli dát pozor. Zvl. ženy umí toto dobře číst. Něco na tom bylo, když jsem kdysi četla, že když žena přijde domů se špatnou náladou, chlap si všimne, až když ona práskne dveřma, zato žena to na něm pozná, jen se na něj podívá. ![]()
Ahojky zakladatelko
bohužel nejsi sama, kdo má takový problém. Mám podobný osud, jako ty. S přítelem jsme spolu 5 let, mě je 24, on o 7 let starší. Jsme spolu velice šťastní, hodně si rozumíme, ale chci náš vztah posunout dál a mít dítě. Partnerovi jsem vše řekla, mluvili jsme o tom, ale jako by to také neustále oddaloval. Bydlet máme kde, oba chodime do práce, takže nevim, kde je problém. Trvá to už od jara. Já vím, že už jsem na dítě připravená, ale nevím, zda je on! Přitom se o tom bavíme, sám říká, až bude dítě, že s malým bude chodit na vrtulníky atd. Ale pořad, jako by měl nějaký blok. Je fakt, že je z rozvedené rodiny, rodiče se rozvádělí, sice už byl dospělý, ale odnesli to dva mladší sourozenci. Tak třeba to může mít vliv. Takže nejsi jediná, kdo má doma takové trápení s chlapem. Ale co vím, tak kluci v jeho věku, naši přátelé, jsou na tom stejně. Taky se k ničemu nemají. ![]()
Ahoj zakladatelko, pokud už opravdu chceš dítě, tak si s přítelem promluv, řekni mu jak přesně se cítíš, a jak dlouho hodláš čekat, než on se rozmyslí. Dej mu lhůtu třeba rok, nebo půl roku, já nevím jak to cítíš. Mám kamarádku, co chodila s perfektním klukem, ve všem se shodli, jen na dětech ne. Nejdříve jí tvrdil, že je moc mladý, pak to chtěl ještě chvíli odložit, aby jí ve 33 letech sdělil, že dítě nechce nikdy. Tahal jí za nos 10 let. Nejdřív jí to nevadilo, budovala kariéru, no a nakonec se rozešli, do 2 let měla nového přítele i vytoužené dítě, které ale asi bude jedináček, protože pak několikrát potratila a po 40 se otěhotnění většinou nedaří.
Z vlastní zkušenosti ti říkám, jasně a srozumitelně mu sděl, že v nějaký moment cca. za rok, dva nebo prostě nějaká kompromisní doba co není teď, chceš mít dítě a že přes to vlak nejede. Pokud ho on v tu dobu chtít nebude, tak prostě půjdeš dál a pak je opravdu potřeba to dodržet. S takto jasnou informací si myslím on může pracovat, může ti třeba sdělit, že dítě nechce ještě dalších pět let nebo že ho nechce s tebou, jsou různé varianty. Z mého okolí tohle váhání většinou znamenalo, že si dotyčný rozmýšlel zda s partnerkou zůstat nebo ne. Když se pak stejně rozešli udělal si někde dítě do půl roku, ona ta přechozenost dlouhodobých vztahů není jen fráze.
@Aragua @Bellatrix Lestrange Tak nějak podobně to často bývá/dopadá.
A s novým partnerem/kou je pak dítě na světě hodně brzy. Holt je to tak.