Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Panická ataka a následky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.8.22 10:12
Ahoj, to je mi líto. Já jsem neměla panické ataky, ale drsné úzkostné stavy, měla jsem podobnou medikaci jako ty. Určitě bys neměla vysazovat léky bez konzultace s psychiatrem. Když ti dá antidepresiva, což jsou elicea (= escitalopram) nebo citalopram, musíš s nimi nějakou dobu vydržet, než začnou fungovat, uvádí se 3-4 týdny, ze začátku se tvoje situace může dokonce zhoršit.
Je dobře, že se to snažíš řešit, určitě bude lépe. Pokud léčba nezabírá, hledej jinou, změň psychiatra, něco určitě zafunguje. Pokud jsi z okolí, doporučuju NÚDZ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.22 10:20
Mam uz 14 let…a chci ti dodat energii, protoze se to da zvladnout…ja uz to jednou zvladla a mela jsem 8 let klid.
Jednoznacne zacni chodit k psychologovi! Ten jediny ti dokaze pomoci, ne psychiatr(tam samozrejme taky skrz leky) ale psycholog. Ja pak zjistila, ze stejne ty leky nepomohly, ze to jsem musela sama pomoci psychologa.
Bohuzel se mi to vratilo, protoze jsem to videla vsude okolo sebe na internetu a tak nejak jsem si to zpatky pripomnela a zacala mit znovu obavy a vse se mi vratilo, takze jsem znova zacala navstevovat psycholozku. Je to opravdu narocny, vim jak se citis…jsem taky cely den kdekoliv napnuta, uz s tim trosku z drivejska umim pracovat tak je treba par hodin kdy na to uplne zapomenu. Ale jak pises rano vstavam a uz premyslim jak to bude zase tezky cely den o tom premyslet, uklidnivat se apod. Momentalne jsem bez leku, ani je zatim nechci, mam je na stole, ale myslim ze vice mi pomuze psycholozka.
- Citovat
- Upravit
29.8.22 11:05
Antidepresiva nikdy nevysazovat bez konzultace s psychiatrem. Akorát ti to udělá bordel v mozku a situaci to zhorší!
Ty bereš pouze léky na úzkost, což jsou berličky, které řešení situace nepomůžou. Akorát si na ně vytvoříš závislost, že bez nich ani ránu (nehledě na to, že jsou solidně návykové).
Terapie je určitě jediná možnost. Doporučuji někoho s KBT výcvikem či Gestalt. Úzkost je zvladatelná, ale člověk na ní doopravdy musí několik měsíců makat (a to ne tak, že beru léky na úzkost, více doopravdy pomou ta antidepresiva, protože stabilizují činnost mozku).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:07
Jinak ještě k těm antidepresivům. Ony začnou plně zabírat až tak po měsíci. Prvních 14 dní je vždy trochu „peklo“, poté se situace většinou stabilizuje. Pokud i po měsící přetrvávaly nějaké negatvní účinky, tak zpět k psychiatrovi a vyladit dávkování či účinnou látku.
A opět opakuji, nevysazovat zde dne na den. Vždy konzultovat s lékařem, jinak si akorát zhoršíš situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.8.22 11:15
Zakladatelka
@Žižkovská žena děkuju za reakci. Doufám, že si se z toho dostala 😊 já se snažím dělat vše proto, abych se z toho mohla dostat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.8.22 11:18
Odpověď na anonymní
Děkuju, dalo mi to naději, že opravdu můžu zase žít normální život, i když se to může po čase vrátit. S tím asi už musíme počítat, když k tomu máme předpoklady 
bohužel. Psychologa zkusím také, i když chodím na psychoterapii. Děkuji a držím palce ať to vše zvládneš i bez prášků, když sis s tím musela už jednou projít 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.8.22 11:21
@tevl proto jsem antidepresiva nechtěla ani brát a brala jen Rivotril v případě fakt nouze. Teď zkouším s nimi + psychoterapii. Přemýšlím ještě o psychologovi a čtu si vše různé, co by mohlo ještě pomoct. A co je to ten Gesalt a KBT?
- Citovat
- Upravit
29.8.22 11:26
@Anonymní píše:
@tevl proto jsem antidepresiva nechtěla ani brát a brala jen Rivotril v případě fakt nouze. Teď zkouším s nimi + psychoterapii. Přemýšlím ještě o psychologovi a čtu si vše různé, co by mohlo ještě pomoct. A co je to ten Gesalt a KBT?
Psychoterapie je to stejné co psycholog. Respektive, psychoterapeut by měl být studovaný psycholog s psychoterapeutickým výcvikem (tzn. psycholog je člověk co má vystudovanou vysokou školu v oboru psychologie, psychoterapeut je psycholog s VŠ + má k tomu ještě další vzdělání v terapii).
To co doporučuji já je určitý přístup v terapii, který se právě na úzkostné stavy specializuje. Tzn. najít si psychologa, který má výcvik v KBT (kognitivně-behaviorální terapii) nebo v Gestalt terapii. Oba tyto přístupy jsou pro paniky vážně nejlepší. Většinou to daný terapeut/psycholog o sobě píše na stránce „o mně.“
Stačí si vygooglit „terapie KBT + tvoje město“ a snad ti někdo vyskočí. Případně zkusit online formu. Mám s tím doopravdy nejlepší zkušenost.
Příspěvek upraven 29.08.22 v 11:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 11:31
@Anonymní píše:
@tevl proto jsem antidepresiva nechtěla ani brát a brala jen Rivotril v případě fakt nouze.
Když on právě ten rivotril i v případě nouze není úplně ideální. Protože se akorát naučíš, že ho musíš všude tahat s sebou, protože „co by kdyby“ (což je psychická závislost, jak vyšitá). Obecně je v úzkosti ten hlavní problém, že jí nevědomky pořád ustupuji. Přestávám dělat věci, které jsem dříve dělala, protože při nich mám úzkost či rovnou paniku. A tím vyhýbáním víc a víc posiluju tu mrchu úzkost a situace se akorát zhoršuje.
Když už brát nějaké léky na paniku, tak raději ta antidepresiva, protože ta tě dlouhodobě stabilizují co se týče mozkové funkce.
Držím palce a věřím, že to zvládneš. 
Když už si člověk vytáhne v genetice/životě nějaké tu psych. potíže, tak panika je jedna z těch lépe zvladatelných. Což ji nedělá o nic jednodušší. Jen jsem tím chtěla trochu povzbudit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
29.8.22 11:46
@tevl děkuju ti, ano máš pravdu je to taková psychická závislost a vím o tom,.protože jakmile si je zapomenu někam vzít s sebou tak znervózním, že co když dnes a já je nemám u sebe a vlastně si to tím i celkem přivolám. Vyhýbání se je taky pravda, dělám to samé. Jsem ráda za každou zkušenost a řadu, protože chci opravdu zamakat a konečně se po těch letech cítit dobře a šťastne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.8.22 12:14
Já už jsem to sem párkrát psala..neříkám, že je to univerzální recept, ale mně pomohl..
Pred 3 lety jsem se zhroutila vlivem stresu, dlouhodobého přetížení, které jsem řešila alkoholem. Neustále panické ataky, opakovaně hospitalizace na neurologii (nic mi nebylo). 2 měsíce jsem se klepala doma na gauči a pak jsem začala jednat.
KBT mi pomohla identifikovat, jak ataky fungují, co je spouští a jak je zvladnout. Současně mě zvedla z gauče.
Antidepresiva mi umožnily znovu spát a snížily napětí v těle a hlave
A zbytek jsem musela sama - uspořádala jsem si život, změnila praci, přestala řešit každé svoje píchnutí, přestala kouřit a pít, dala sebe na 1.misto. Naucila jsem se odbourávat stres -zacala jsem běhat.
Zrehabilitovala jsem si zada a každý den cvičím.
Vím, co mi může fyziologický ataku spustit i dnes (ad už rok neberu)- kofein, vycerpani.
Mam pravidelnou životosprávu, občas si dám skleničku, ale jen na chuť.
Je mi lépe než před tím. Ale nesměla jsem jen čekat, že AD vyřeší všechno, musela jsem sama chtít se z toho dostat, ne jen skuhrat, brát léky a řešit každé píchnutí v těle.
- Citovat
- Upravit
8.8.24 12:35
Ahoj je mi 18 a v listopadu 19 před tydnem jsem dostala poprvé panickou ataku a vím jj se citis za pouhé 4 dny jsem ji měla 3 a u te druhé mě rodiče museli odvézt do nemocnice protože jsem se bala o svůj zivot a tak mě bolelo i bricho v právem boku ze jsem si myslela ze mám slepak ale doktoři mě vyšetřily a nic mě nenašli byla jsem úplně zdravá až na druhy den co jsem ji měla zase jsem se začala ptát kamarádek co by to mohlo být a moje kamaradka která ji má už přes pul roku řekla ze to je PP, začalo mě to skrz to ze jsem si začala vyhledávat na internetu co mi je protože mě bolel už přes měsíc jicen a jakmile když jsem byla na bytě s kamaradama a tam jsem si ti vyhledala tak mi to tam psalo ze to je infarkt a takové veci a tak dve minuty poté to začalo, navaly horka, bušení srdce jak o závod, klepani které neslo nijak uklidnit, sucho v pise porad jsem musela pit vodu bylo mi strašně nevěděla jsem co se jsemnou děje co to je, bala jsem se o svůj zivot ale pak to nejhorší tak po hodině přestalo ale jakmile jsem později chtěla jít spat tak se mi strašně motala hlava a vše mě bolelo takže jsem se musela vyzvracet protože jsem nevěděla co mi je tak jsem zkusila tohle a bylo mi lip ale vickrat jsem to už nedělala. Opravdu bylo to strasny každý večer před spaním jsem si vždy říkala doufám ze se rano probudim protože jsme nevěděla co se to děje a myslela jsme ze jsme nějak nemocna a jen čekám a bojím se kdy to dojde zas protože je to opravdu nepříjemný nikomu by to nepřála a jedine co si přeji je být opět zase zdravá abych si mohla zivot užívat na plno …ale abych mohla poradit, žádné prasky neberu ani k psychologovi nechci nic takového zacla jsem cvičit, běhat a hlavně nejvic ze vseho co mi pomohlo ježdění na kolo to mi pomohlo opravdu moc sice je to zatim jen 3 dny co jsem měla poslední ataku a v ten den jsem to také zjistila a od te doby jsem zacla delat úplně všechno pro to aby bylo zase všechno v normálu a jakmile jsem sedla na kolo a jela se projet třeba na tři hodiny neskutecne mě to pomohlo tak teď jen budu věřit v to ze se to bude jen zlepšovat a zlepšovat, pocitam s tím ze se to zase někdy objeví ale chci to aspon nějak ztlumit protože s takovými stavy se nedá normlane fungovat a už vůbec ne žít to nejde je mi to opravdu neprijemne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, již pár let trpím panickou atakou, občas jsem si i zavolala záchranku, protože jsem myslela, že umřu. Bušení srdce, návaly horka, vysoký tep, neschopnost se nadechnout, panikaření, že nevím co mám dělat. Nějaký čas jsem měla i problém vyjít z domu, ale to už naštěstí nemám. Dostala jsem antidepresiva nejdřív elicea, ale ta mi nepomáhala, pak nějaké jiný, ale ty mi dělali problémy a nakonec citalopram. Nejdřív kombinace s lexaurinem, který jsem brala jen jako SOS, ale po čase na mě nepůsobili, tak jsem dostala Rivotril. Upřímně jsem se vykašlala na každodenní užívání citalopramu a brala jen Rivotril při nejhorších stavech a asi to byla chyba. Nic se nezlepšuje, nic mě nebaví, není semnou zábava, jsem věčně podrážděná, každý den mám strach hned co vstanu, že to budu prozivat znovu a neustálý strach z každého píchnutí kdekoliv, že se semnou něco děje, mám nějakou nemoc apod. Prostě blbnu aniž bych chtěla. Rozhodla jsem se užívat tedy denně Citalopram jak bych měla, ale každé ráno je mi na zvracení a občas cítím nástup panické ataky, ale nerozjede se do extrému, ale je to nepříjemné. Beru ho cca 4 den teď. Prosím řekněte mi, že tyhle panické ataky, strach a vše co je kolem toho jednou zmizí a budu zase moct normálně žít. Je mi 23, mám krásnou dceru, chodím na psychoterapii, chodím cvičit, ale ten každodenní strach, nervozita, podrážděnost, neužívání si čehokoliv.. nedokážu posedět s kamarády a nebýt napjatá a myslím jen na to, jak chci domů a spát a to u mě normální nebylo. Je tu někdo, kdo měl stejné problémy a dostal se z toho a žije zase normální život?