Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máme doma schované všechny parte příbuzných i známých lidí,
mně přijde divné naopak to vyhodit - je to taková upomínka na ty lidi
Také mám od babičky a dědy schované parte a nepřijde mi na tom nic divného.
Mám také, v šanonu s dokumenty, prostě tam jsou, babičky a taťka. Myslím, že i manžel si prarodiče nechal
Proč by si někdo nemohl schovat parte? Nechápu.
Samozřejmě taky nějaká máme schovaná.
V naší rodině se parte běžně schovává. Moje máma parte svých nejbližších má dokonce dlouhodobě vystavené, což ve mě teda už nevyvolává nejpříjemnější pocity (proč raději nevystavit fotku), ale každý to holt vnímáme jinak a já to respektuji.
A třeba kamaráda mám schovaného. On umřel v době covidu. Díky kovidu ve 37 letech. Ještě jsem to stále vnitřně nezpracovala. Občas parte vytáhnu. Je mi líto, že odešel, že tu nechal dvě velmi malé děti a ženu. My jsme spolu tři roky jezdili v dospělosti do školy. Pět nás jezdilo spolu v jednom autě. Tak jsme se pěkně našli v jednom okrese. Měli jsme takovou bezva partu. On s námi pak nechtěl pokračovat na magisterské, že musí udělat fasádu, už nemá čas, aby věnoval čas škole, že bakalář mu stačí. Takže udělal za tu dobu našeho magisterského fasádu, narodilo se mu druhé dítě a umřel. Často si na něj vzpomenu, že jsme se tři roky kopali kupředu a pomáhali si ta naše parta.
Nenapadlo by mě parte vyhodit.
@mrav ano, i otec to tak udělal. Měl krabici věcí - většinou dokumentů co zůstaly. Až po jeho smrti jsem se dozvěděla „tajemství zalepené obálky“, dopisy které si psali z nemocnice.
Aspoň tak nyní v hlavě mám úryvky jejich/našeho života. U nás bylo tabu téma mamka a vzpomínky.
Mám ráda, když mi někdo ze starších příbuzných ukáže schovaná parte dalších předků, které jsem tady na světě nepotkala nebo si je nepamatuju. Nebo i vzpomínky na své známé.
Samozřejmě kromě fotek a jiných vzpomínek, které se k těm osobám vážou, ať to nezní morbidně. Mám hodně tetiček ve věku 65 let a výše a jednou za rok takové vzpomínání nad šuplíky a krabicemi provozujeme.
V té době nebylo vše na on-line nosičích a mělo to své kouzlo.
Parte z mého pohledu patří do šuplíku vzpomínek a vyhazovat do posledního kusu by se nemělo.
Mám schované jen jedno partě, z letoška, když tragicky zemřel můj dlouholetý kamarád. A to proto, že je na něm jeho fotka, on se strašně nerad fotil, a tak jiný obrázek nemám.
Já myslela, že je to normální? Každý, koho znám a kdo měl v rodině úmrtí, tak si ho schoval… Možná kdyby v tom byl tvůj manžel citově zainteresovaný, že by si ho taky schoval.
Máme schovaná všechna parte i svatební oznámení, co jsme s mužem dostali.
Od nejbližších ano
ani si neumím představit to házet do koše…