Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Plánované těhotenství a potrat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.3.23 18:56
Plánované těhotenství a potrat
Ahoj, vím že je to celé poměrně neuvěřitelné. Já jsem někdy i pro lidi v reálu neuvěřitelná. S manželem jsme se delší dobu snažili o dítě, manžel rodinu velmi chtěl, každý negativní test bral hůř než já. Z mojí strany, to žádná velká touha nebyla, žádné hodiny netýkali. Vím moc dobře, že mi nikdo nedržel zbraň u hlavy. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že mě do toho manžel i moje rodina zmanipulovali. Lituju, že jsem na ně dala a nepočkala dokud to nebudu chtít sama. Jsem teď v 8 týdnů těhotenství a žádná radost, štěstí, jen velký strach a zklamání ze sebe same a manžela. Pro něj už teď existuje jen to dítě, povídá si s ním, tedy povídá mi do břicha a mě to přijde směšné, večer mě to i otravuje. Kontroluje jak jím, nikdy jsem nebyla velký jedlík a stačí mi k sytosti i málo. Manžel do mé cpe takové množství jídla, že kdybych to všechno snědla je mi regulérně špatně 
. Nedovolí mi vzít ani tašku s pár věcmi, přijdu si jak na smrtelné posteli. Když přijde z práce, tak se prvně zepta na dítě, na mě až pak. Já už jsem se o tom s ním pokusila mluvit, že mi tohle jeho chování vadí. Ale on tvrdí že bych za něj měla být naopak ráda, že většina otcu na děti úplně kašle. Já kvůli němu ale i kvůli sobě, nechci přivést dítě na svět. Chci jít na potrat, ale bojím se že až se to dozví manžel, tak mě snad zabije 
. Rozvod chci sama, nechci mít s manželem už nic společného, chci na něj úplně zapomenout. Bojím se i své gynekoložky, která nejlíp ví že těhotenství bylo plánované. Bojím se toho co mi řekne, vím je to hodně hloupé. Ale když jsem už před těhotenstvím, byla tak blbá a nechala se zmanipulovat mám o to větší strach že se mi to stane znovu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.3.23 19:12
Ahoj,
no objektivně ti můžu říct, že ten příspěvek je poměrně vyhrocený. Já jsem aktuálně taky teď těhotná a začátky byly hrozný (akorát já to měla jinak, jsem po 2 potratech, takže to byl spíš strach a depka). Jen jsem byla nerudná a chtěla jsem spát 
.
Hormony fakt lítají.
Docela podstatné je, kolik je ti let. Ale píšeš, že máš manžela a ze jste se snažili delší dobu, takže předpokládám, že máš zázemí a věk na miminko.
No takhle.. Vezmi si papír a tužku a napiš si pro a proti.
Evidentně máš prostředí ideální, ale první trimestr je fakt hormonální horská dráha.
Nicméně si reálně uvědom, ze jestli se rozhodneš pro potrat, tak prijdes nejen o miminko co už v tobě roste ale také asi i o manžela a zázemí. A možná pak už žádné dite nebude. Pokud je to pro tebe cesta a chceš začít znovu, tak fajn ale už nemáš moc času. Jenže bys mohla toho taky pěkně litovat. Zvaž to.
Byla jsi už u doktora? Miminku už buší srdicko? Ono to totiž není ještě žádná záruka toho, že to dítě mít budeš.
Každopádně obavy a strach a pochyby jsou normální, ovšem jestli takhle vyvádíš, možná bych zvažila i pohovor s psychologem.
Já byla na chirurgickem potratu, když mi první miminko umřelo v břiše a pak to teda není úplně prochazka růžovým sadem. Opět hormony jedou, začaly mi padat vlasy, plet desna a dávala jsem se dohromady par týdnu.
A jinak chování manžela je myslím v normě, jen ty to vidíš x krát nesnesitelnejsi, protože tě to celé vy*írá. Ale myslím, že trestat bys ho neměla. Je to teď tvůj boj, protože píšeš, že snažení bylo delší.
Vezmi ho někam ven a promluvte si spolu.
Já taky po miminu nikdy extra neprahla ale už mam manžela a dům a on si to přál. Ale jak píšu, po 2 ztrátách to teď vidím jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 19:14
Takže to víš jak dlouho, dva tři týdny? To už jen ležíš doma, nechodíš do práce? A čeho se u toho dítěte tak bojíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 19:18
@TeeeT Ale já už manžela vůbec nechci, chci se co nejrychleji rozvést…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.3.23 19:20
@pikola Dva týdny a 3 dny, do práce normálně chodím. Ale manžel když vidí že mi není dobře, na mně už naléhá abych do práce nešla. Bojím se přijdu sama o sebe…
- Citovat
- Upravit
30.3.23 19:21
Uff, asi chápu tvoje rozpoložení, ale přijde mi to jako chování nezodpovědného fracka - napřed něco strašně chci a když to mám a nehodí se mi to, tak to zahodím do odpadu. A ještě hůř, že se jedná o dítě. Promiň, ale tohle je rozcapenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.3.23 19:25
@Anonymní píše:
Ahoj, vím že je to celé poměrně neuvěřitelné. Já jsem někdy i pro lidi v reálu neuvěřitelná. S manželem jsme se delší dobu snažili o dítě, manžel rodinu velmi chtěl, každý negativní test bral hůř než já. Z mojí strany, to žádná velká touha nebyla, žádné hodiny netýkali. Vím moc dobře, že mi nikdo nedržel zbraň u hlavy. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že mě do toho manžel i moje rodina zmanipulovali. Lituju, že jsem na ně dala a nepočkala dokud to nebudu chtít sama. Jsem teď v 8 týdnů těhotenství a žádná radost, štěstí, jen velký strach a zklamání ze sebe same a manžela. Pro něj už teď existuje jen to dítě, povídá si s ním, tedy povídá mi do břicha a mě to přijde směšné, večer mě to i otravuje. Kontroluje jak jím, nikdy jsem nebyla velký jedlík a stačí mi k sytosti i málo. Manžel do mé cpe takové množství jídla, že kdybych to všechno snědla je mi regulérně špatněA ještě - „nepokoušela“ bych se o tom bavit. Ale mluvila bych o tom. Pořád, asertivně nebo klidně i křičela, jestli nechápe normální mluvené slovo. Dokola, jako kolovrátek. Vzala bych si týden dovolené a odjela někam do pryč, ať máte prostor si to oba rozmyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
ludmilaadamkova
30.3.23 19:26
@Anonymní píše:
@Jahru Ale já právě nikdy dítě moc nechtěla…
Tak proč se o něj pokoušíš když ho nechceš? Co sis myslela? 
jseš dost labilní a emociálně na úrovni pubertačky
Příspěvek upraven 30.03.23 v 19:28
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.3.23 19:27
@ludmilaadamkova 33 za chvíli 34. Takže i kvůli věku jsem se nechala přesvědčit.
- Citovat
- Upravit
30.3.23 19:28
@Anonymní píše:
@Jahru Ale já právě nikdy dítě moc nechtěla…
Ale když jsi ho nechtěla, tak sis ho neměla pořizovat. Děcko není plyšáček, který když tě omrzí, tak ho vyhodíš.
Na druhou stranu, těžko říct, jestli bys s tímhle přístupem „děcko mi zkazilo život“, byla dobrá máma.
A neuvažovala jsi o tom, dítě přeci jen donosit, porodit, nechat manželovi a odejít? To by šlo, ne? Jediné co, tak bys platila alimenty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 19:29
@Anonymní píše:
@pikola Dva týdny a 3 dny, do práce normálně chodím. Ale manžel když vidí že mi není dobře, na mně už naléhá abych do práce nešla. Bojím se přijdu sama o sebe…
Tak částečně přijdeš o svobodu a čas. Ale získáš mnohem víc. To už ani manžela ráda nemáš? To sis vše uvědomila až teď? Že s nimi m být nechceš? S tím věkem už na to máš nejvyšší čas 
jak to chceš dál, být sama?
Příspěvek upraven 30.03.23 v 19:30
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.23 19:30
@Anonymní píše:
@TeeeT Ale já už manžela vůbec nechci, chci se co nejrychleji rozvést…
Ale proč? Co blbneš holka 
Nemůžeš vyrazit za nejakouk kamoskou nebo o tom promluvit se svoji mámou, segrou, já nevím…
Co budeš dělat po potratu a rozvodu? Mas nějaký plán?
Řešila jsi někdy nějaké psychické potíže - ptám se, protože hned v úvodu píšeš, že jsi pro lidi neuvěřitelná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Záznam v dokumentaci z miniinterrupce
- 22.10.26
- Anonymní
Prodloužená menstruace
- 21.10.26
- PZV921
Salám herkules
- 17.10.26
- Anonymní
Tělísko Mirena a krvácení
- 15.10.26
- Anonymní
