Po punkci

Jindřiš píše:

dvojmatka píše:
všem držim palce…tenhle boj stojí za to… a taky mě vždycky úspěchy u druhých, kdy se IVF zadařilo, hnaly dopředu a dávaly velkou naději

tak já už nevím kolik mám síly jít dál, mám dceru, která byla přirozeně, pak jsem byla po druhé těhu a byl SP v 9.tt, pak IVF, těhu potvrzeno krví a konec, pak KET těhu potvrzeno krví a konec, teď 2.IVF dá ruku do ohně, že něco začalo, ale i vím kdy to skončilo, příští rok mě čeká KET, mám 4 zmražená embrya, která co se týká stupně vývoje, jsou tak jak mají být a 2 jsou i o maličko napřed, ale jsou horší kvality, proto je chci rozmrazit všechny, ale pořád se mi to honí hlavou, všchny transféry mám problémový, jsou bolestivý a trvají dlouho, teď při 2.IVF se musel transfér o den posunout, protože se dr.nemohl už do dělohy ani dostat a druhý den byl transfér pod narkozou, což se dělá jako OPU, jen do té jehly pak zavedou katetr, vůbec nevím jak se bude řešit transfér při KET . . . občas mám pocit, že mi už docházejí síly, že dál už nejsem schopná jít, údajně jsem úplně zdravá, sice teď čekám ještě na 2 výsledky z krve, ale to by zásadní vliv mít nemělo

já bojovala 5 let a neměla jsem před tím žádný dítko, nikdy žádnej úspěch, nikdy žádný dvě zázračný // na testu…taky mi mnohdy docházely síly a dokonce jsem byla čas i v péči odborníků na psychiku…a nejhorší na všem bylo, že mi doktoři taky říkali, že jsem totál zdravá…o to větší schíza byl každej neúspěch…ale dneska fakt můžu říct, že to za to stálo…vytrvat a bojovat…ale dali jsme si tenkrát hranici…že když se nezadaří do podzima zažádáme o adopci…já jsem všechny ty hormony a neúspěchy snášela dost blbě…no a na do podzimu se narodily ty naše dvě čertice..... 

já teda úspěch připisuju tomu že jsme problém našli v imunologii a léčba byla úspěšná a pak taky, že jsem ze zoufalství vyzkoušela hlubinnou regresi… 

takže pauzu ano nějaký mantinely nastavit ano…ale bojovat dokud síly stačí…ale moc dobře vím, jak kolikrát docházejí