Poporodní deprese opakovaně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Poporodní deprese opakovaně
Ahoj.. mám čtyřletou holčičku. Cesta byla trnitá. Mám polycystický vaječníky, totální absenci menzesu a ovulace. Čili jsme podstupovali různý metody umělý reprodukce. Nakonec se zadařilo. Těhotenství bylo bez komplikací. Porod trval dva dny, dcera narozená záhlavím. Velký poporodní poranění. Záhy po porodu se dostavila poporodní deprese. Mám časově náročnou práci a žádná mateřská dovolená nepřipadala v úvahu. Deprese trvala cca dva měsíce, dnes si nic z toho období nepamatuju, jen jediný… totální dno. Emoční, fyzický. Vždycky jsem chtěla dvě a více dětí. Ale mám strach z toho, že deprese přijde znovu. V podstatě mám potíže dodnes, zlý sny, občasné úzkosti. Je tu někdo, kdo má více dětí a poporodní deprese se opakovala?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
U me se poporodni deprese neopakovala. Bala jsem se ji, ale bylo to uplne v poho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No tak kdyz si nalozis sestinedeli a osmihodinovou (?) pracovni dobu najednou, tak se pak dejou veci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
U 1.hned po porodu neléčená, u 2.prisla jen o něco později, do cca 4 měsíců malá jakžtakž spala tak to šlo, já taky (u 1. jsem se spaním měla velký problémy), ale pak měla období kdy byla vzhuru třeba půlku noci, přes den usnula jen v kočáru a to už sem přestala dávat a skončila na AD…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám známou, která to zažila u obou dětí, ani kojit nemohla. Ale určitě je to hodně individuální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lucie_Sx píše:
No tak kdyz si nalozis sestinedeli a osmihodinovou (?) pracovni dobu najednou, tak se pak dejou veci.
V podstatě deprese asi přišla už krátce před porodem, nebo respektive už jsem se necítila ve svý kůži.. těžko říct, co to spustilo. Co to spustilo u vás ostatních? Víte, tušíte? Mám výrazně mladší sourozence, takže zkušenosti byly, neměla jsem vůbec strach, že bych se omalou nepostarala.. prostě jenom takový dno, tma, nic. Představa tmy, noci byla pro mě absolutně nejhorší. Přes den to šlo. Nemohla jsem vůbec spát, vzbudil mě i padající vlas snad. Kdyby mi někdo zaručil, že to znovu nepřijde… 
to by bylo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Jahudka82 jaký jsi měla konkrétně pocity, stavy, jestli se můžu ptát…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lucad77 to určitě ano… Asi jsem si ve skrytu duše přála, že tady všichni napíšou, že to prostě není možný zažít znovu 
samozřejmě ironie..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nika.veroni píše:
@Jahudka82 jaký jsi měla konkrétně pocity, stavy, jestli se můžu ptát…?
U staršího nespavost, úzkosti, pláč, strach s ním být sama, že něco udělám špatně, že mi upadne, klepala se mi z nevyspání ruce, bála sem se ho vzít i prebalit, zapomínala jsem kdy a z kterýho prsu jsem kojila, i když si ho někdo vzal na starost stejně jsem furt byla na trní že se určitě za chvíli vzbudí a nespala…psycho, z nejhorsiho mě dostaly aspoň homeopatika od 1 psycholožky z poradny pro matky, k doktoru pro prášky bych tehdy nešla ani za zlatý prase páč sem se bála že mi zakáže kojit, pošle mě do blázince že mam laktační psychózu kterou mě strašila i rodina, a to přitom kluk spal třeba 6-7h v kuse…spát co to jde i přes den mě pak naučila až mladší, musela jsem už fungovat s 2.ditetem, s 1.vsichni pomáhali, pak si ho brali taky ale mladší jsem měla doma pořád, i když bych byla spíš potřebovala pohlídat ji a moct se věnovat staršímu…ale to ne to byl babičky a tátovo favorit, malá uřvaná tu nechtěl nikdo, ale vozit se po mně že se mu nevěnuju to jim šlo…ano na 1 stranu pro mě byla pomoc že si staršího vzali na víkend a já se mohla starat jen o 1 dítě, ale manžel když naší chtěli kluka pomalu on víkend byl vzteklej že si ho neužije - když ovšem doma byl, vzal je max na hodinu ven a tím veškerá pomoc hasla, ale já byla za lemru co si to moc ulehčuje…kdyby měl noc co noc 3-4h se snažit uspat dítě který prostě spát nechtělo, chtěla bych ho vidět…byla sem prostě permanentne podrážděná nasrana vše mě vytocilo ječela sem na něj na děti ale aby mě nechal jednou normálně vyspat to ne, to mě radši přišel servat že jsme ho vzbudily, to už sem na pokraji zoufalství řvala i na malou ať už proboha chrápe nebo zabiju buď ji nebo sebe, ať už je dopr.ele zticha, co mám dělat, že už nemůžu…ať se prý jdu léčit…v necelém roce malé jsem šla ke své doktorce ta že mi při kojení (odstavit jsem se snažila ale marně, z flašky měla madam úplný hysteráky, pomoc
a podpora opět žádná a čím to MM nahradit jsem nevěděla) nic dát nemůže, že si mám jít zaběhat… psycholožka z rodinné poradny mě naštěstí nasměrovala na svoji známou, jednu psychiatricku, co mě vzala i bez doporučení a AD mi dala okamžitě, sama měla malý děti… loni jsem je vysadila po 4 letech, se spaním jsem totiž pak začala mít z důvodu rozhození a spánkový deprivace naopak z nemožnosti se normálně vyspat opět problémy… labilní už asi budu trochu i od přírody, ale děti byly velký spouštěč…když byly malé 3 a chtěla jsem AD už vysadit, umřela mi kamarádka… vyčítala jsem si že jsem tomu nedokázala zabránit - což by asi nedokázal nikdo, měla HPO - a byla sem zas na dně, z kterýho sem se hrabala další rok bo s tím byly spojené ještě nějaké další věci - krize doma, z toho plynoucí citová zainteresovanost jinde (moje), problémy po očkování na covid, který mi zase rozhodilo hormony, psychiku…no bylo by to na román, mám k tomu všemu sníženou funkci štítný žlázy, to těmhle věcem taky zrovna nepřidává.
Tak snad jsem aspoň trochu dala naději, že se z toho jde dostat, když děti povyrostou (ve 2 letech jsem malou už opravdu odstavila a má úžasná tchýně si ji bere i na noc, od cca 4 let i naši) potkáte správný lidi (přátele), který vás v tom nenechají…můžete se začít realizovat v práci která vás baví, máte občas i čas na sebe a váš chlap taky trochu přehodnoti priority - od cca 3 let bere malou na výlety, nejdřív přes noc, na víkend, už i na dovolené s oběma byl 2× na 8-10 dnů sám, prostě zase trochu žiju… Občas se zadaří i nějaký ten relax jen ve dvou což je hodně znát…neřešit jen děti…nechápu jak sem to všechno mohla přežít, i ty děti a chlap…asi to taky se mnou není jednoduchý…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Jahudka82 škoda jen, že se o tomhle všem taky nemluví tolik, jako o pozitivním mateřství. vsude se skloňuje v superlativech.. mateřská láska, nejkrásnější období ženy… Ale tyhle, bohužel tak častý, stinný stránky nikde na gůglu nevyskakují.. moje tchýně mi tenkrát řekla… Prosimtě, za nás teda žádný deprese nebyly. My dne na ně neměly čas. Jako vy dneska. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
