Práce se zesnulými - zkušenosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
. Zkus, uvidíš.Nemám osobní zkušenost, ale známá už dlouhé roky pracuje v pohřebce přímo u sjednávání pohřbů. To je blízký kontakt s příbuznými, musí to být náročné. Ale asi se to dá zvládnout, když tam pracuje už tak dlouho a nehodlá práci měnit.
- Citovat
- Upravit
Známý pracoval v pohřebním ústavu. Ne přímo se zesnulými, ale jako údržbář. Prý byl na štaflích a měnil žárovku, když se na stole zesnulý posadil. Měl posmrtnou křeč. Asi je dobré se připravit psychicky i na variantu, že zesnulému začne třeba cukat obočí, když narazíš na nějaké citlivé místo nebo nerv.
- Citovat
- Upravit
Jeden známý pracoval v pohřebnictví roky brigádně. O zesnulých mluvil velmi cynicky. Některé situace, které popisoval, mně velmi šokovaly, tedy tím, jak o nich mluvil. Takže bych se připravila na to, že někteří se s tou prací vyrovnávají cynismem.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Popravdě, už to že se ptáš, jestli si na takovou práci dá zvyknout, mi přijde jako něco, co mi nebude přinášet nic „hezkého”, ale spíš stres z toho, co mě tam bude čekat a hlavně s čím se tam setkám.
Jinak si teda myslím, že asi vůbec nevíš do čeho chceš jít a ani nevím, jestli jsi vůbec někdy naživo viděla zesnulého člověka, natož s ním jakkoliv pracovat atp. Podle mě, je značný rozdíl mezi tím, líčit a jakkoliv vizuálně zkrášlovat živou bytost a několik dní už mrtvé tělo. Ale je to na tobě…
Já bych do toho nešla, ani kdyby mi nabízeli bůhvíjaké peníze. Pořád bych ty zemřelé lidi viděla před sebou. Na něco takového, musíš mít už zkrátka povahu. A upřímně, takovou profesi celkem obdivuju, protože na to opravdu každý z psych. hlediska nemá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
https://www.pribehylidi.cz/…ena-vonkova/
Doporučila bych ti přečíst si tento článek. Pohřebnictví jako takové je dost „divoký západ“ a ne málo lidé v něm opravdu na úrovni mafiánů/podnikatelů z devadesátek. Osobní zkušenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měla jsem kolegu v práci. Jeho rodina měla pohřební službu. Řekl, že zlom kdy zjistil, že tohle nedá, nastal ve chvíli, kdy měl na starost malé dítě. Člověk na tohle musí být asi hodně odolný. Neumírají jen staří a na věk…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Osobní zkušenost nemám. Jen jsem si vzpomněla, že občas mi algoritmus přihraje krátká videa Američanky, která dělá mrtvým ženám na přání rodiny („ona by je do rakve určitě chtěla hezký“) gelové nehty. Mrtvoly jí nevadí a prý ji to naplňuje.
Původně se mi to zdálo trochu švihlý, ale svým způsobem je to forma rituálu. Ty jsou nad zemřelými staré jako lidstvo samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Známá tam pracuje. Má to jako poslání, chce aby o zesnule bylo dobre postarano. Moc o tom nemluvi, jen rikala ze ji prekvapil ten zapach a ze je to tezke kdyz jsou to mladí lide, nebo dokonce deti. Ale to k tomu bohuzel nekdy patri.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ještě si ověř, pokud tu práci chceš a začneš dělat, jestli to nebude vadit tvému příteli, manželovi, dětem - i když otázka je, jestli se to dá poznat předem,
měla jsem přítele, kterému se nechtělo pracovat od- do, tak začal spolupracovat s pohřební službou, prostě ho zavolali k výjezdu a jel s řidičem pro zesnulého, samozřejmě v různých, někdy i nočních hodinách, někdy třeba někde na pole nebo do lesa,
ano, je to důležitá práce,
ale já jsem to nedala, nemohla jsem s ním být, když se dotýkal mrtvých těl, nešlo to a rozešli jsme se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@yumyumky píše: Více
Já takhle viděla videa, kdy dělají malované rakve pro děti. Na jednu stranu krásné, emotivní, ale já si vše moc beru, takže i toto mě odrovná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to zasluzna práce, ale nemůže ji delat kazdej. Viděla jsi nekdy naživo mrtvolu? Co az uvidis mrtvé dite, cloveka bez ruky, posmrtnou krec? Taková mrtvola, co na tebe zamava… to vyděsí i chlápka, co tam pracuje 20 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Midaku píše: Více
tak děti zase naštěstí umírají opravdu velice výjimečně, spíš občas se dějí sebevraždy ve věku kolem 20 nebo i později
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@stinga tak jasne, ze umírají casteji stari nez deti, ale bohužel umírají i ty. Musi se s tim počítat. Můžeš první zemrele dite mit po 10 letech v daném zaměstnání, ale taky klidně po tydnu. „Příjemnější“ by jiste bylo, kdyby člověk v takové situaci byl uz zapracovany, mel zkušenosti, zažil ruzne situace… ja jsem s tely zemřelych pracovala pri studiu a zacatky byly pro vsechny těžké, postupně to byla pohoda, uz to bylo normální. Mit tam dite hned první den, tak sebou sekne půlka lidi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Návrat do práce, jako operátor výroby
- Je tu někdo, kdo má dyskalkulii?
- Platit uklízeči za vynášení odpadků?
- Jaké to je, pracovat s lidmi bez domova?
- Hledám online spolupráci
Ahoj, chtěla bych se zeptat, zda některá z vás pracuje v pohřebnictví, konkrétně jako vizážistka/zaopatřovatelka o zesnulé.
Je to práce, která mě už poměrně dlouhou dobu zajímá. Přijde mi, že má skutečný smysl, a nyní se u nás uvolnilo pracovní místo, o které bych se ráda ucházela.
Mám estetické cítění a dlouhodobě jsem se pohybovala v kosmetickém oboru, takže mi úprava vzhledu a péče o zevnějšek nejsou cizí. Zároveň si ale uvědomuji, že práce se zesnulými je úplně jiná a že to rozhodně není jen o tom člověka upravit tak, aby dobře vypadal. Vím, že člověk může přijít do kontaktu i s velmi náročnými situacemi a že ne každý případ je jednoduchý nebo hezký.
Zajímaly by mě proto především vaše osobní zkušenosti. Jak taková práce ve skutečnosti vypadá? Co vás na ní nejvíce překvapilo? A hlavně, jak ji zvládáte po psychické stránce? Zvykne si člověk časem, nebo jsou některé situace náročné i po letech?
Prosím anonym, protože jsem o tom zatím s nikým ze svého okolí nemluvila, jelikož nejsem ještě rozhodnuta a nevím jak by to vzali.