Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, chtěla bych znát váš názor. V červenci se nám má narodit druhé mimčo. Dceři v té době bude 26 měsíců. Celou noc spí sama, bez dudlíku. Tak si říkám, jestli by nebylo lepší ji třeba v březnu přesunout do vlastního pokojíku, aby ji pak mimčo v noci nerušilo.
ALE … pokojík je od naší ložnice strašně daleko. Musí se přes obývák, chodbu, kuchyň a tam teprve jsou dveře do pokojíku. Byla by ještě v postýlce a ne na velké posteli. Kdyby něco, tak ani velký řev bych neměla šanci v noci slyšet. Samozřejmě bych si pořídila chůvičky, ale snad u všech typů se najde alespoň jeden člověk, který někde v recenzích napíše, že chůvičky chvílemi nefungovaly.
Kdyby byl pokojík přes chodbu nebo vedle ložnice, tak nepřemýšlím ani minutu a přestěhovali bychom ji.
Zase čekat až do chvíle, kdy se narodí mimčo - počkat jestli bude hodně uřvané nebo ne. Tak aby to pak nevzala, jako že jsme ji kvůli miminu odstrčili.
Ahojky, přidám mou zkušenost - po narození miminka se starší občas sám naprdl a šel spát jinam. I co vím od kamarádek - děti se pak rády přestěhují, aby měly klid. Takže já bych to asi neřešila, kor když o tom nejsi úplně přesvědčená.
Když malou přendáš,až se mimčo narodí,tak to může brát jako odstrčení.Už je velká na to ,aby spala ve svém pokoji.Pořiď si ty chůvičky,hlavně malou dej do pokoje dřív,než porodíš.Nebo musíš počítat s tím,že budete v ložnici nějakou chvilku čtyři,ale ty budeš ta ,co se nevyspí!!!!!!
počkej až bude miminko na světě a když bude ubrečené tak dcera bude nevyspalá a mrzutá a pokojíček ocení a bude za něj vděčná. Odsunout jí tam teď je hloupost, protože je to z důvodu coby kdyby a mohla by si to vyložit tak, že migruje kvůli miminku na druhou kolej a že její dobro je jen záminka. Když se nevyspí, tak jasně uvidí souvislost a nebude pochybovat že pokojíček jen pro ní je báječná věc.
Souhlas s Lynette, ono fakt je nej, když dítě samo pochopí, že mít svůj pokojík a svoji postýlku je výhoda. ![]()
Asi fakt počkám. Vím, že když už, má se to udělat nějaký čas dopředu. Ale ona je ráno navíc tak kouzelná. Koukne na mě, jestli ještě spím. Když jo, tak to zkouší: Mamama. Pak zase chvíli čeká a pak to zase zkouší. Pak na sebe různě bafáme a děláme kuk. A běda, jak se hnu a nevstanu, to teda spustí ječák, protože ví, že na mě nic jinýho nezabírá.
A i rozlišuje víkendy. To je hned: Tátotátotáto, mámomámomámo.
A najednou by tam byla úplně sama ![]()
Snad za půl roku pochopí, že je pro ní samostatný pokojíček lepší. Když mimčo bude uřvané. To je na tom to nejhorší. Že člověk nemá jistotu, jestli to mimčo bude uřvaný nebo ne. Ona byla v noci hodná. Nikdy nebrečela kvůli zubům. A i když měla prdíky a prořvala celej den, tak přišla devátá večer a do šesti byl klid. Je to fakt těžký dilema ![]()
Neboj se, vyřeší se to, nech to na instinktu. To je ten nej rádce!
Fakt!
Ještě jsem přemýšlela, že bych si na první týdny/měsíce pořídila něco jako košík nebo kolébku na kolečkách. A v případě prořvaných nocí byla s mimčem vedle. A pak až by konečně usnulo ho zase nenápadně převezla zpátky.
S klasickou postýlkou na kolečkách bych se nevytočila. Na tohle je to tady fakt blbě řešený. A každý centimetr je poznat.
Davdan píše:
Neboj se, vyřeší se to, nech to na instinktu. To je ten nej rádce!Fakt!
To jsi napsala moc hezky
Akorát, já blbec, pak vždycky zapojím mozek a občas to překombinuju. ![]()
Jo a taky si říkám, dřív spaly celé rodiny v jedné místnosti a taky to nějak přežili.
I když … jestli to nebude tím, že odvar z makovic to jistil ![]()
No, za sebe říkám jednu věc - dítě se narodí a automaticky se včleňuje do rodiny, ne aby nabouralo úplně její chod. Čili jsme si s manželem řekli, že nebudeme akceptovat abych já chodila spát s miminkem jinam - jasně, když bylo nemocný a pořád se budilo, tak vyjímečně jo, ale aby to nebylo pravidlo.
Taky máme pravidlo, že děti nespí mezi náma - prostě jsme maželé a chceme ležet u sebe.
Ale kam si jinak děti lehnou, už necháváme na nich. Padni kam padni. ![]()
Starší fakt brzy pochopil, že se líp vyspí sám.
Taky jsme mu dali pocítit privilegium - jsi starší, takže nemusíš ještě spinkat, můžeš si „číst v posteli“. A svítit. Kdybys chtěl spát s mimi, musíš zhasnout a spinkat spolu s ním.
Buď budeš větší, starší a se všema právama i povinnostma, nebo miminko a pak se tak k Tobě musíme chovat - čili zhasnout, spát, žádná pohádka (miminka se přeci na tv nekoukaj), ani sladkosti… To fakt na děti zabírá.
Myslím, že se to u vás dobře pořeší, uvidíš že jo.
Řeš problémy až nastanou. Něco jiného je být teoreticky připravená a mít promyšlené co uděláš když a něco jiného je kupovat pojízdnou postýlku nebo stěhovat dcerku do jiné místnosti když mimi je ještě v bříšku.
A co jít na to tedˇ? Mně dcera spí v pokoji sama od 8 mi měsíců,spí tam líp,než u nás,mám to kuchynˇ,předsín´,pokoj,slyším ji dobře a jsme spokojení všichni.
Ještě máš čas to udělat a pak o starost a tělo v posteli mín´. ![]()
Já bych se především řídila tím, jak moc úzkostlivé dítě máš. Jestli je to samostatná jednotka, která celou noc v klidu spí, nepřelézá k Vám, nevyžaduje uspávání a i přes den je klidná, nemamánkovatí, apod. - tak bych rozhodně přesun do pokojíčku zkusila.
Rozhodně bych ji tam ale nedávala v malé postýlce, ale vzala to rovnou jako přesun do velké postele (se zábranou, samozřejmě), vybrala spolu s ní peřiny, povlečení, apod… Na chodbu bych dala noční světlo (ideálně na fotobuňku), aby v případě potřeby mohla z postele vylézt a jít za Vámi.
Změny dělané po narození miminka jsou ošemetné pro všechny - nikdy nevíš, jak na ně dítě zareaguje, a krom toho Ty sama budeš mít mnohem míň energie a psychické odolnosti. Jak tu napsala Lynette, Odsunout jí tam teď je hloupost, protože je to z důvodu coby kdyby a mohla by si to vyložit tak, že migruje kvůli miminku na druhou kolej, to je nesmysl. V tomhle věku dítě rozhodně nechápe, ža za pár měsíců tady bude nějaké miminko a co to bude znamenat, to jsou pro něj prázdné pojmy (mám teď stejně starého syna a mezi dětmi stejný věkový rozdíl, fakt vím, o čem píšu). Že je miminko a co to obnáší, to pochopí, AŽ tu bude, nikoli teď, takhle do budoucna nedokáže uvažovat a představovat si. Takže čas na změnu je právě teď, dokud se ještě doma nic nezměnilo - teď se ta změna bude dít výhradně kvůli němu samotnému.
BohunkaP píše:
Já bych se především řídila tím, jak moc úzkostlivé dítě máš. Jestli je to samostatná jednotka, která celou noc v klidu spí, nepřelézá k Vám, nevyžaduje uspávání a i přes den je klidná, nemamánkovatí, apod. - tak bych rozhodně přesun do pokojíčku zkusila.Rozhodně bych ji tam ale nedávala v malé postýlce, ale vzala to rovnou jako přesun do velké postele (se zábranou, samozřejmě), vybrala spolu s ní peřiny, povlečení, apod… Na chodbu bych dala noční světlo (ideálně na fotobuňku), aby v případě potřeby mohla z postele vylézt a jít za Vámi.
Změny dělané po narození miminka jsou ošemetné pro všechny - nikdy nevíš, jak na ně dítě zareaguje, a krom toho Ty sama budeš mít mnohem míň energie a psychické odolnosti. Jak tu napsala Lynette, Odsunout jí tam teď je hloupost, protože je to z důvodu coby kdyby a mohla by si to vyložit tak, že migruje kvůli miminku na druhou kolej, to je nesmysl. V tomhle věku dítě rozhodně nechápe, ža za pár měsíců tady bude nějaké miminko a co to bude znamenat, to jsou pro něj prázdné pojmy (mám teď stejně starého syna a mezi dětmi stejný věkový rozdíl, fakt vím, o čem píšu). Že je miminko a co to obnáší, to pochopí, AŽ tu bude, nikoli teď, takhle do budoucna nedokáže uvažovat a představovat si. Takže čas na změnu je právě teď, dokud se ještě doma nic nezměnilo - teď se ta změna bude dít výhradně kvůli němu samotnému.
Souhlasím,tedˇje čas a dobrý důvod dát dcerce možnost pochopt,že už je "velká " a samostatná holka ,tedˇto vezme s radostí a bude se cítit důležitá,s miminkem by to bylo těžko proveditelné,brala by to jinak- špatně.