Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pěkný večer všem! V lednu mě čeká operace s hospitalizací cca 3 až 4 dny. Mám holčičku 3 roky, je velice chytrá, schopná pochopit dost věcí, někdy až překvapivě.
Můj dotaz zní: připravit ji na to nějak dopředu, že maminka musí do nemocnice? Nebo to nechat až po vánocích a nestresovat ji zbytečně, aby se nebála? Ona měla z doktorů stres, má teda do teď, ale odbouráváme to postupně tak, že si hrajeme na pana doktora, má lékařský kufřík a tak se nám podařilo třeba 3letou prohlídku krásně zvládnout.
Malá je zvyklá mít mě u sebe v noci, uspávám ji, jak už je unavená, tak už chce mě, jinak přes den je v pohodě sama s tatínkem, ale večer a v noci beze mě ještě nebyla, tak si právě říkám, jak ji na to připravit, aby to zvládla bez stresu.
Máte někdo obdobnou zkušenost, jak jste děti připravili/ nepřipravili na to, že budete v nemocnici, jak to děti zvládly?
Tak nejlepsi příprava asi bude, ze ji občas bude ukladat i nekdo jiny, ke komu ma důvěru. Tatinek, babička, dobrá kamarádka. Pak to pro ni nebude takovy šok. Pokud ma stres z doktorů, nemusite ji rikat, ze jdes do nemocnice… ![]()
Nerikala bych jí, kam jdu. Male děti nepotřebuji vždy vědět všechno
uspavani prehoď na manžela, začla bych hned ať si zvykne
V necelých 3 letech dcery jsem byla v porodnici. Trénovali jsme, ale od mala, že uspava i táta, časem i babička. Jak se blížil termín tak jezdili bezeme na víkend k babičce, stejně tak když jsem čekala třetí a to měl syn rok a 9 měsíců.
S kým bude? S tatínkem? Pak nevidím problém, tříleté dítě to zvládne.
V lednu kdy jdeš do nemocnice?
Pokud hned na začátku, tak bych to říkala už teď. Tatínek může od teďka uspávat, a vlastně skoro všechno dělat on, aby si zvykla.
Sama bych jí ukazovala, co Ti budou dělat, tak, aby to pochopila- úměrně věku.
Bude s tatínkem. A to jí jako neříct nic? Bude se ptát, kde jsem. I kdybychom jí to neřekli dopředu, bude se pak ptát tatínka. Přes den to c pohodě zvládnou, to je jasné, manžel se stará běžně, z toho obavu nemám. Spíš ty večery a noci.
@jitka 11 píše:
V lednu kdy jdeš do nemocnice?
Pokud hned na začátku, tak bych to říkala už teď. Tatínek může od teďka uspávat, a vlastně skoro všechno dělat on, aby si zvykla.
Sama bych jí ukazovala, co Ti budou dělat, tak, aby to pochopila- úměrně věku.
Jdu začátkem ledna. Ona je taková starostlivá, nechci, aby se o mě bála, ale zase jak jinak ji vysvětlit, kam se najednou maminka poděla že a proč tam nemůže se mnou. To by bylo první, co by ji zajímalo.
@Enitka píše:
Bude s tatínkem. A to jí jako neříct nic? Bude se ptát, kde jsem. I kdybychom jí to neřekli dopředu, bude se pak ptát tatínka. Přes den to c pohodě zvládnou, to je jasné, manžel se stará běžně, z toho obavu nemám. Spíš ty večery a noci.
Řekla bych to až třeba týden před odjezdem. Do té doby posilovat čas strávený s tatínkem. Nijak to nedramatizovat, nemusí vědět podrobnosti. Maminka jede na kontrolu k lékaři a bude tam i spát. Až ji zkontrolují, přijede domů. Po příjezdu říct, že lékaři našli mamince bebíčko, které ji hezky spravili (ukázat) a ona mohla domů. Oni to doma zvládnou, trochu jim věř ![]()
Nechala bych to po vánocích. Tříleté dítě nechápe čas, je to pro něj hrozně daleko. Já často bojuju s tím říct něco dceři dopředu ( taky chytrá triletacka, skvělé porozumění), ale je to lepší vždycky spíš míň dopředu. Měsíc je úplně abstraktní pro ty děti.
Jinak se neboj, když nebudeš doma, zvládne to s tátou i kdyby to bylo bez přípravy. Už to není miminko. Nebude to pro ni třeba příjemný, ale pochopí to, že to jinak nejde a je to výjimečně.
Taky souhlasím s tím, že je ideální to říct tak týden před. Pro ně jsou data a časy dost abstraktní. Z mé zkušenosti to vše nakonec vždy probíhalo lépe než jsem čekala. Ve třech letech dcery jsem byla v porodnici a zvládla to skvěle. A to jsem ji prakticky uspávala jen já a byla a je na mě hodně fixovana. Ale pochopila, že maminka doveze miminko a tak musí k lékaři. Teď je jí 5 a zase ji vysvětlují, že maminka musí chodit k lékaři. Zapojuji ji do péče, dostala zdravotnicky kufřík (ten jsem teda pořídila aniž bych věděla co přijde) Takže když dojdu od doktora poslouchá srdíčko, odlepuje mi náplasti po kapačkách a tak. Ono to ve finále bývá těžší pro nás než pro ně ![]()
@Enitka píše:
Pěkný večer všem! V lednu mě čeká operace s hospitalizací cca 3 až 4 dny. Mám holčičku 3 roky, je velice chytrá, schopná pochopit dost věcí, někdy až překvapivě.Můj dotaz zní: připravit ji na to nějak dopředu, že maminka musí do nemocnice? Nebo to nechat až po vánocích a nestresovat ji zbytečně, aby se nebála? Ona měla z doktorů stres, má teda do teď, ale odbouráváme to postupně tak, že si hrajeme na pana doktora, má lékařský kufřík a tak se nám podařilo třeba 3letou prohlídku krásně zvládnout.
Malá je zvyklá mít mě u sebe v noci, uspávám ji, jak už je unavená, tak už chce mě, jinak přes den je v pohodě sama s tatínkem, ale večer a v noci beze mě ještě nebyla, tak si právě říkám, jak ji na to připravit, aby to zvládla bez stresu.
Máte někdo obdobnou zkušenost, jak jste děti připravili/ nepřipravili na to, že budete v nemocnici, jak to děti zvládly?
Já byla akutně hospitalizována na týden, dítě absolutní závislák. Připravit se na to nešlo, zvládli to, spal s ním táta. Když nejsme v dosahu, tak to ty děti větou úplně jinak.
Určitě bych jí to řekla, víš to dopředu, ale nedělala bych z toho drama.
Máma potřebuje do nemocnice, aby ji vyléčili to či ono. Můžete si zavolat, návštěvy bych neslibovala, kdyby nahou byl zákaz. Za pár dní budu zpátky.
Syn už zažil tolik ad hock manželových hospitalizaci, nikdy jsme z toho nedělali drama, je to prostě tak je. Nemocnice není strašák, ale místo, kde ti pomůžou.
Určitě bych ji nelhala a řekla, že jdeš do nemocnice. Vzhledem k věku vysvětlit proč tam jdeš. Např. kvůli žilám v noze - „vidíš tyhle žíly, za pár dní odjedu do nemocnice a doktoři mi žíly spraví“. Ale říct tak nejdřív týden před, v tomto věku nemá pojem o čase a dva měsíce předem je zbytečné ji trápit. Zároveň bych ale už teď začala nechávat uspávat tatínka nebo jinou osobu se kterou bude trávit čas ve Tvé nepřítomnosti.
Věřím, že to zvládne.
@Tichošlápek a to si zase nemyslím, s dcerou se bavíme úměrně věku o všem…před 3.narozeninami věděla, že se narodila císařským řezem…ve 3,5letech říkala, že teta má asi větší kačenu, když porodila miminko kačenou…poté jsem jako těhotná byla často hospitalizována a prožívala s námi, že miminko musí mít aspoň 2kg a že se narodí svislým řezem, aspoň to vždy vše paní učitelky věděly, když by měla nějakou změnu nálady,…
má čerstvě 4roky…
Když byly dceři tři a půl, musela jsem také do nemocnice. Bylo to narychlo, jen jsem stačila zavolat manželovi a tchýni, aby malou vyzvedla že školky. Když se pak ptala, kde jsem, tak jí řekli, že maminku bolelo bříško, a pan doktor z něj musel vyndat bacily
A teď že maminka musí ležet v nemocnici, aby se jí tam ty bacily nevrátily. Já si to doteď pamatuju, protože pak probíhala nekončící hra na doktora a operovalo se o sto šest
Myslím, že to bude v pohodě, děti to většinou berou dobře, to jen my dospělí pořád vidíme co by se všechno mohlo stát, ony ne.